ETS - 20. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 20 – Danicka

Policie tam byla asi hodinu, pro detailní výpověď, otisky prstů z každého centimetru mého auta jak zvenku, tak zevnitř, a volala management budovy, že potřebují záznamy z kamer, z celého večera. Nic z toho nezpůsobilo, že bych se cítila lépe, ale pomohlo mi to opravdu rychle vystřízlivět.

Když odtahovka odjížděla s mým autem, naloženým vzadu, Andy si za mnou hlasitě povzdechl. „Je mi to tak líto, s tvými narozeninami, Dani.“

„Na tom nezáleží.“ Pokrčila jsem rameny, uvnitř paralyzovaná.

„Záleží na tom.“ Udělal krok blíž a já ho mohla cítit hned za mnou.

Zkřížila jsem si paže a udělala rychlý krok kupředu. „Prosím přestaň.“

„Hej, pojď sem,“ řekl tiše, když mě otočil tváří k sobě. Zaháknul mi prst pod bradu a zvedl ji, abych se na něj podívala. Bylo těžké, dívat se do jeho uklidňujících modrých očí a nezkolabovat na jeho hruď jako hromádka neštěstí a frustrace, ale to nebyl můj styl. Už tak viděl z mé strany víc emocí, než většina lidí. „Co můžu udělat, abych pomohl?“

Otočila jsem hlavu, uvolnila bradu z jeho prstu a podívala se na zem, s dlouhým, roztřeseným povzdechem. „Jsem vyčerpaná. Prostě chci jít domů.“

„Chceš jet ke mně domů?“ zeptal se opatrně.

Prudce jsem zvedla hlavu k němu a přimhouřila oči. „Děláš si ze mě srandu? Stále chceš sex, i po tomhle všem?“ vyštěkla jsem ostře.

Pevně stáhnul obočí a rychle zavrtěl hlavou. „Ne. Ne. To jsem vůbec nemyslel. Jen jsem si prostě myslel, že bys možná nechtěla být dneska v noci sama. Mám pár pokojů pro hosty. Můžeme objednat pizzu a povídat si.“

„Ne, díky,“ vyhrkla jsem a otočila se pryč, abych se vyhnula očnímu kontaktu, než bych se znovu zlomila. „Můžeš mě prosím prostě odvézt domů, prosím?“

Dlouhý povzdech, naplnil prostor mezi námi. „Samozřejmě,“ zamumlal mírně. Zněl zraněně, a ačkoliv jsem se cítila špatně, potřebovala jsem udržet odstup.

Než bych ztratila nervy, otočila jsem se a zamířila zpátky do garáže, s ním těsně za mnou. To, co se stalo, nebyla ani trošku Andyho chyba, ale byla jsem nasraná na celý svět a nemohla jsem si pomoct. Nechtěla jsem ho nikde blízko sebe, ale ani jsem nechtěla být sama. Šli jsme v naprostém tichu, kromě klapání mých podpatků, které se odráželo od betonových zdí garáže, celou cestu zpátky k Andymu autu. Oběhl mě a otevřel mi dveře, než jsem se o to vůbec mohla pokusit já.

„Děkuji,“ řekla jsem tiše, když jsem vklouzla dovnitř.

Kromě toho, když jsem mu dala adresu svého domu, jsme nepromluvili slovo, celou cestu domů. Když zajel a zaparkoval před mým domem z tmavého pískovce, sebrala jsem svou kabelku z podlahy auta. „Děkuji, že jsi se mnou zůstal a svezl mě domů. Je mi líto, že se večer takhle zkazil.“ Když jsem se narovnala na sedadle, vypnul motor a odepnul si pás. „Počkej. Co to děláš?“ zeptala jsem se.

„Jdu dovnitř,“ řekl přísně, když otevřel své dveře.

Srdce se mi rozbušilo. „Cože? Ne. Proč?“ mumlala jsem nesouvisle v panice, a nechtěla už mluvit vůbec. Prostě jsem chtěla jít do postele.

„Nezůstanu, neboj se,“ řekl úsečným, naštvaným tónem. „Jen se chci ujistit, že tam je všechno v pořádku a pak půjdu a můžeš za mnou zamknout.“

Přehodila jsem si kabelku přes rameno a nakoukla na něj přes vršek auta. „Andy, to je od tebe opravdu milé, ale slibuju, že jsem v pohodě. Mám psa, který mi hlídá dům a dobrý pravý hák, kdyby se v mé sprše skrýval bubák.“

Protočil oči, když kolem mě prošel a vystoupal po schodech.

„Nebo ne,“ zamumlala jsem si pro sebe, když jsem lovila v kabelce klíče od domu. Andy udělal krok zpátky, když jsem vystoupala po schodech a prošla kolem něj se zadrženým dechem, aby mě jeho omamná kolínská, znovu nepřemohla.

Dveře se otevřely a Roxy přiběhla ke dveřím, a na obojku jí cinkala známka, jak běžela.

Rozsvítila jsem světlo a otočila se k Andymu, který koukal dolů na ni, jak se snažila mu vyskočit na nohu. Sehnul se, zvedl moji čtyř-librovou Yorkshirku jednou rukou a sklouznul pohledem ke mně, se zvednutým obočím. „Tohle je tvůj zabijácký, hlídací pes?“ Zvedl ji do vzduchu, když se zakroutila, aby mu olízla tvář. „Pochybuji, že by vyhnala veverku, kdyby se sem chtěla vloupat.“

„Zábavné,“ řekla jsem suše, když jsem šla dozadu do bytu. Pustila jsem kabelku na kuchyňskou linku a otočila se zpátky tváří k němu. „Všechno je tady v pořádku. Oceňuji, že jsi mě zkontroloval.“

Položil Roxy dolů a zavrtěl hlavou. „Musím se tady rychle porozhlédnout.“

„Andy… vážně.“ Zkřížila jsem si ruce na hrudi a vystrčila bok do strany. „Velice pochybuji, že se ten kretén schovává někde v mém domě.“

„A co když ano?“ střelil zpátky. „Ví tvůj malý postrach, jak zavolat 911? Protože rozhodně nikoho nevyděsí. Jen to tu rychle projdu a budu pryč. Přestaň být aspoň pro jednou tak zatraceně paličatá.“

Nebyl způsob, jak bych ho mohla dostat pryč z mého domu, aniž bych ho nechala udělat jeho macho věc, takže jsem přiznala porážku. „Fajn.“ Vyhodila jsem ruce do vzduchu. „Posluž si. Já si dám pivo.“ Když jsem otevřela ledničku, slyšela jsem jeho kroky, stoupat po schodech. Nikdy, nikdy bych to nepřiznala, ale bylo tak nějak hezké, jak se kvůli mně mohl přerazit a udělal velkou věc z toho, udržet mě v bezpečí. Rozhodně to bylo něco, na co jsem nebyla zvyklá. Po pár minutách poslechu vrzání podlahových prken, jak chodil z pokoje do pokoje, sešel zpátky dolů po schodech a do kuchyně.

„Vyhnal jsi nějaké, nožem mávající psychopaty?“ ušklíbla jsem se pro sebe, když jsem zvedla pivo ke rtům a napila se.

„Ne, ale měla by sis uklidit pod postelí. Máš vůbec vysavač?“ dobíral si mě s namyšleným úsměvem.

Zkusila jsem mu odpovědět dřív, než jsem spolkla pivo a začala jsem pořádně kašlat, pusu zakrytou rukou, abych pivo nenaprskala všude. Vzal z madla trouby utěrku a dal ji přede mě, zatímco já dokašlávala a utírala si bradu. Otevřela jsem pusu, abych mu řekla, kam hodlám strčit svůj vysavač, když se ozvalo tiché zaklepání na vchodové dveře.

Zmrzla jsem a s vykulenýma očima zírala na Andyho. „To není on, že ne?“

„Nejspíš ne.“ Naklonil hlavu na stranu. „Většina stalkerů neklepe na dveře, než někoho zabije, ale pro jistotu půjdu otevřít. Pokud budu křičet, pošli Roxy, aby mě zachránila.“ Mrknul na mě a otočil se ke dveřím. Seskočila jsem ze stoličky a udělala krok do chodby, ve snaze vidět přes něj na vchodové dveře.

Andy otevřel dveře a nakouknul za roh. „Ahoj,“ slyšela jsem ho říct přátelským tónem. „Mohu vám pomoct?“

„Och, ahoj. Nečekala jsem, že otevřete vy,“ řekl přátelský, známý hlas. „Je tady Danicka?“

„To je June?“ zavolala jsem, když jsem okamžitě poznala ten hlas, a šla dopředu. Moje sladká, usmívající se sousedka, stála na verandě, naprosto zmatená. „Pojď dál, June!“ mávla jsem na ni dovnitř.

Andy ustoupil a podržel jí dveře. „Děkuji, mladý muži.“ Usmála se na něj, když kolem něj procházela.

„June, tohle je Andy, můj… šéf,“ vykoktala jsem, nejistá, jak ho představit. On byl, můj šéf, ale byl taky tak trochu můj přítel, a pokud by moje auto nebylo zničené, nejspíš bychom se stále váleli nazí v jeho posteli. Byla tady nálepka na takového člověka?

„Ahoj, Andy.“ June, zvedla svou hubenou ruku, aby ho pozdravila. „Já jsem, June, sousedka Danicky.“

Andy vykouzlil svůj okouzlující, kalhotky-stahující úsměv a jemně jí potřásl rukou. „Rád vás poznávám, June.“

„June je víc než sousedka.“ Stáhla jsem rty a zavrtěla hlavou, nad její odpovědí. „Pomáhá mi s Roxy, zalévá mi kytky a udržuje mě zdravou. Sakra, někdy mi dokonce vaří večeři.“

June se plaše zahihňala a mávla na mě rukou. „Och, přestaň s tím.“ Vzhlédla na Andyho. „Danicka je pro mě jako vlastní dcera. Prostě ji naprosto miluji. Což je důvod, proč když jsem slyšela všechno to pozdvižení tady, ale neviděla její auto, jsem se chtěla ujistit, že je všechno v pořádku.“

„Och, June,“ povzdechla jsem si. „Moje auto chvíli neuvidíš. Nějaký hajzl mi ho zničil, zatímco jsme šli všichni po práci ven.“

Spadla jí čelist, když si zakryla pusu bledou, vrásčitou rukou. „To je strašné. A taky na tvoje narozeniny. Och, Danicko. Je mi to tak líto.“ Přešla a objala mě pažemi, a sevřela mě v tak milujícím objetí, že jsem musela bojovat s nutkáním položit si hlavu na její rameno a prostě vzlykat.

„Díky.“ Objala jsem ji taky a rychle ji pustila, než bych to opravdu udělala. „Andy mě vzal domů a trval na tom, že půjde dovnitř a rozhlédne se tady.“

„A všechno je dobré?“ zeptala se, dívajíc se ze mě na Andyho.

„Perfektní.“ Přikývl. „Skříně a sprcha jsou prázdné, a pod postelí je čisto… většinou.“ Jeho oči přejely ke mně, s hravým pohledem.

Nechala jsem svůj pohled setrvat na jeho dost dlouho na to, abych mu dala vědět, že mě znovu štve, a pak se obrátila zpátky k June. „Každopádně, jeho dupání nahoru a dolů po schodech, bylo nejspíš to, co jsi slyšela.“

„Ach.“ Přikývla a otočila se zpátky k Andymu. „Papírové stěny. Slyšela jsem vás na schodech.“

„Och! Omlouvám se,“ omlouval se. Na rtech se mu objevil úšklebek a jeho oči sklouzly ke mně, ačkoliv stále mluvil k ní. „Musím si to pamatovat.“

„Bez obav. Jen jsem se chtěla ujistit, že všechno je v pohodě.“ Povzdechla si. „Dobře, no, je pozdě a já musím brzo vstávat na jógu, takže půjdu domů. Pokud bys něco potřebovala, Dani, víš, kde mě najdeš.“

Přitáhla mě ještě do jednoho objetí a zašeptala mi do ucha, když byla blízko, „Je roztomiloučký. Nenech ho odejít. Vezmu si dneska své špunty do uší, jen pro případ.“

Nemohla jsem si pomoct a zasmála se, a zavrtěla hlavou. „Och, June! Co s tebou budu dělat?“

Rozloučila se s Andym a zavřela za sebou dveře.

„Jóga? To je ta nejzábavnější stará dáma, jakou jsem kdy potkal.“ Ukázal palcem ke dveřím, potom co se zavřely.

„Nenech se mýlit.“ Protočila jsem oči. „Ona neví, že je stará dáma. Ona si myslí, že jde s módou.“ Přešla jsem ke kuchyni, a mávla na Andyho, aby mě následoval, jak jsem dál mluvila. „Koupila jsem tenhle dům před pár lety a setkala se s ní hned první den. Trochu jsme mluvily, ale nesblížily jsme se víc, dokud jsem neměla Roxy. Trvala na tom, abych jí nechala mi pomoct s tou bláznivou malou fenkou.“ Aniž bych se ptala, jestli chtěl, vzala jsem pivo z lednice a poslala ho přes ostrůvek k němu.

Chytil ho a otevřel. „Díky. A co myslíš tou pomocí?“

Pokrčila jsem rameny. „Jednou jsme se bavily a já jí řekla, co dělám a že někdy se moje pracovní doba změní v šílenou, takže mi nabídla, že bude venčit Roxy několikrát za den a když potřebuji, nakrmí jí večer. Opravdu jsem tu pomoc nepotřebovala, ale ona neměla nic lepšího na práci, tak jsem se cítila špatně. Ačkoliv se to hodí, při večerech, jako tento, když nejdu rovnou domů. Prostě jí napíšu a ona se za mě o to postará.“ Nakloněná na stranu, abych mohla vidět za ostrůvek, jsem pohlédla na Roxy, která spala znovu na ventilátoru klimatizace. „Jak můžeš vidět, je to velmi těžká práce.“ Poprvé, co jsme vyjeli z garáží, jsem se usmála.

„Počkat. Ty jí píšeš?“ zeptal se nevěřícně. „Většina lidí v jejím věku dokážou sotva ovládat ovladač televize, tím méně mobil.“

„Och ne, June ne. Ona je naprostý technologický nerd. V den, kdy se objeví nový iPhone, iPad, cokoliv, ona je ve frontě s ostatními v Apple Store.“

Andy se od srdce zasmál a hodil hlavou dozadu natolik, abych mohla vidět jeho ohryzek, skákat nahoru a dolů. „Bez prdele?“

„Bez prdele,“ zopakovala jsem a pustila také malé zahihňání. „Někdy, když jsem v práci, pořád mi píše a posílá selfie s Roxy v parku, nebo jak sdílejí jídlo na lavičce. Dokonce má Instagram.“

Koukal na mě s vykulenýma očima, ale neřekl nic.

„Nedělám si srandu. Taky má asi pět tisíc sledujících. Je to děsivé.“ Oba jsme se znovu zasmáli a napili se svých piv, sedíc u kuchyňského ostrůvku, jak jsem si představovala, že to normální páry v pátek večer dělají.

Ale… my nebyli pár. Ani jsme se neblížili tomu, být párem. Málem jsme před pár hodinami udělali chybu, ale celé to fiasko s autem, nás donutilo vystřízlivět a přijít k rozumu. Zvlášť mě. Nemohla jsem mít sex s Andym. Prostě by to zkalilo vody a já potřebovala, aby zůstaly velmi, velmi čisté. Ve chvíli, kdybychom spolu vyšli po těch schodech, věci by se navždy změnily. Uniklo by slovo a krátce potom, by začaly drby, že jsem práci v Shaw Management dostala proto, že jsem spala se svým šéfem. Pokud jsem se něco v životě naučila, bylo to, že se můžu spoléhat jen sama na sebe, a potřebuji to udržet v tomto směru. Ztratit pověst kvůli noci sexu s Andym, prostě nestálo za ten risk, ať už jsem si představovala jakkoliv úžasné, že by to bylo.

„Poslouchej, tohle je zábavné a tak, ale jsem opravdu unavená.“ Postavila jsem se a odkašlala si. „Musím brzo vstát, abych zavolala do pojišťovny a vypořádala se s tím bincem, takže si myslím, že půjdu do postele. Bez urážky.“

Ramena mu lehce poklesla, když si olízl rty a zíral na své pivo, kterého měl sotva šanci se napít. „Dobře.“

Přešla jsem dopředu, s nadějí že pochopí náznak a půjde za mnou.

„Máš moje číslo, kdybys cokoliv potřebovala,“ řekl a zastavil se u dveří.

„Jop.“

„Zavolám ti zítra…“

„Prostě se uvidíme v pondělí ráno, dobře?“ přerušila jsem ho. Být takhle blízko Andyho nebylo dobré ani pro jednoho z nás, ačkoliv to teď nedokázal vidět.

„Chápu. Všechno nejlepší k narozeninám, Dani,“ řekl sladce, když stisknul rty a přikývl, a vypadal naprosto poraženě.

Zavřela jsem za ním dveře bez dalšího slova, a ujistila se, že jsou zajištěné oba bezpečností zámky, než jsem se otočila a s hlasitým povzdechem se o ně opřela. „Jo, všechno nejlepší.“