ETS - 18. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 19 – Andy

„Ho-hoo! Kdo je připravený na pártyyy?“ zaječela Ellie, tleskajíc rukama.

Danicka se ušklíbla. „Jestli jsi takhle nadšená ve výtahu, nejsem si jistá, jestli tě zvládnu v baru.“

„Já nevím, jestli sama sebe zvládnu v baru.“ Ellie se zahihňala, když jsme se Danicka a já, na sebe podívali a protočili oči. Od chvíle, co Danicka vešla do výtahu, jsem měl potíže s tím, sundat z ní oči. Nevím, jestli měla oblečení navíc v kanceláři, nebo šla nakoupit, nebo co, ale ten outfit, který dala dohromady, mě nutil si hlídat bradu, jestli neslintá. Tmavě modré tílko s černými džíny, které na ní vypadaly, jako namalované způsobovaly, že moje vlastní kalhoty mi připadaly trochu těsné. Vlasy jí spadaly kolem obličeje ve vlnitém chaosu způsobem, jakým jsem si je představoval, že vypadají, když se ráno vzbudí, což bylo něco, čeho bych byl rád svědkem z první ruky. Představa jejího žhavého, ranního účesu, oblečená v jedné z mých košil, mi plulo myslí a najednou jsem měl pocit, jako by se stěny výtahu stahovaly k nám.

Je to tvoje zaměstnankyně, Andy. Uklidni se, kurva.

„Počkej chvíli.“ Danicka nakrčila obočí, když se narovnala. „Myslela jsem si, že Ethan jde taky. Rozmyslel si to?“

„Už měl naplánovanou večeři s kluky, myslím, takže on a Kevin se s námi potkají později,“ odpověděla Ellie.

„Ty a ten chlap, vypadáte dost vážně, co?“ zeptal jsem se Ellie.

Pokrčila rameny. „Jo, tak trochu. Myslím, že jo. Mluvíme spolu pořád a vídáme se skoro každý den. Je to vážné?“ Ellie se podívala na Danicku a moje oči ji následovaly. „Nebo bychom měli mít rozhovor, kde se rozhodneme, jestli jsme vážní, nebo ne?“

„Nedívej se na mě.“ Zvedla ruce do vzduchu v obraně, „já vlastně nikdy neměla vážného přítele, takže nemám tušení.“

„Blbost,“ řekl jsem, trochu ostřeji, než jsem chtěl.

Danicka vykulila oči a obočí jí vystřelilo nahoru, jak se dívala mezi mnou a Ellie. „Já si vůbec nedělám srandu. Sem tam jsem s pár chlapy chodila, ale nic vážného. Nic ani vzdáleně vážného.“

Otevřel jsem pusu, abych se jí zeptal ohledně toho na víc věcí, když výtah zacinkal. Všichni jsme vystoupili v garážích a mířili k našim místům.

„Myslím si tohle.“ Můj hlas se rozléhal, jak jsme se blížili k našim autům. „Myslím, že nás svezu všechny tři. Není důvod, abychom jeli třemi auty, co? Navíc, potom, co jsem viděl, jak se Ellie chovala ve výtahu, nemá dneska večer za volantem co dělat.“

Ellie oslavně vyhodila ruce do vzduchu. „Jsem pro!“

„Uh, vyrazte napřed. Pojedu za vámi,“ řekla Danicka a šla ke svému autu.

„Cože? Ne, nejedeš,“ namítnul jsem. „To je směšné. Dostaň se sem a pojeď s námi.“

Vrtěla hlavou, jak hledala v kabelce klíče. „Ne, vážně. Nesnáším nemít své auto u sebe a nebýt schopná odjet, když chci.“

„No tak, nekaz zábavu,“ prosila Ellie kňouravým hlasem. „Přemýšlej o tom takhle, pokud bude řídit on, nemusíme počítat naše drinky.“

Dani naklonila hlavu na stranu a zírala na Ellie vzdáleným pohledem, zvažujíc, co právě řekla. Nakonec přimhouřila oči a řekla, „Nepamatuji si, kdy naposledy jsem byla v náladě, tím méně opilá.“

Ellie se rozzářila tvář, když spěchala kolem auta Dani a propletla si s ní paže. „Další důvod pro to, jet s námi!“ řekla nadšeně, když táhla Dani k mému autu.

„Dobře, dobře.“ Zahihňala se a vyklouzla z Elliena sevření. „Jen mě nech, abych si dala věci do svého auta.“ Otevřela zadní dveře a položila květiny, které přišly od jejího táty a dárkovou tašku, dovnitř.

Oběhl jsem auto na stranu spolujezdce a otevřel dveře, sotva včas pro Ellie, která naskočila jako první a zamířila rovnou na zadní sedadlo. Dani stiskla své tmavě červené rty v napjatém úsměvu, s očima zafixovanýma na mých, když se protáhla kolem mě, hruď na hruď, a vklouzla na sedadlo spolujezdce. Když jsem zavřel dveře, podíval jsem se ke stropu a rychle se pomodlil, abych byl schopný se sebrat na celý večer. Nebyl jsem se ženou už dlouho, a teď už pár měsíců, jsme Dani a já, vysílali jeden ke druhému podivné vibrace, a věci bublaly pod povrchem. Mezi svůdným pohledem, jakým se na mě právě podívala a oblečením, které měla na sobě, jsem měl pocit, že jsou připravené vybublat na povrch.

Když jsme se dostali do The Penalty Box, Dani požadovaného místa na párty, řekl jsem holkám, aby šly napřed, zatímco jsem si rychle zavolal.

„Ahoj, jak to jde?“ řekl jsem, když Gloria zvedla telefon.

„Dobře. Děti odjely k Blaire, před malou chvílí, a já právě balím a mířím k Paulovi.“

Záchvěv viny mnou projel, když zmínila děti, jedoucí k Blaire. To byl první večer, co jsem je poslal k Blaire, aniž bych se s nimi rozloučil. Zatímco jsem byl šťastný, že jdu ven s Dani a Ellie, rozhodně jsem zmeškal vidět děti, i když jen na pár minut.

„Dobře, tedy, bav se o víkendu. Uvidíme se v neděli večer.“

„Vy taky.“

Zavěsili jsme a já zamířil dovnitř, abych našel holky. Dříve ten den, jsem volal, abych se ujistil, že Brody a Viper budou kolem, abych zjistil, jestli se nechtějí připojit k nám, takže jsem nebyl překvapený, když jsem našel Ellie a Dani, sedět v reservovaném boxu za barem. Co jsem neočekával, byl Louie, náhradní brankář a místní šmejd, s paží kolem ramen Dani. Ostře jsem se nadechl nosem a přejel si jazykem po horních zubech, okamžitě otrávený.

„Jak je, brácho?“ Brody natáhl ke mně ruku, když jsem přišel ke skupině.

„Nic moc,“ odpověděl jsem, zatímco jsem zíral přímo na Louieho, který byl zaneprázdněný mluvením s Viperem, aniž by si všiml mého zlostného pohledu.

Viper zvedl bradu a kývl na mě, když zjistil, že jsem k nim přišel. „Čau, chlape. Jsem rád, že jste dneska zavolali.“

„Jo, já taky.“ Natáhl jsem se a ťuknul si s ním pěstí, a pak jsem schválně namířil ruku k Louiemu, který musel pustit Dani, aby si se mnou potřásl rukou. Už jsem toho chlapa nesnášel i tak, ale když se tak motal kolem ní, chtěl jsem mu vyrazit těch jeho pár umělých zubů.

„Jak je, Andy?“ Široce se na mě usmál, když si se mnou potřásl rukou a okamžitě, ji dal zpátky kolem Dani ramen, zatímco ona stiskla rty a protočila oči. S vědomím, že ona si to zjevně neužívá, to udělalo aspoň o chlup méně iritující, ale stále jsem ho chtěl pryč od ní.

„Nic moc. Vidím, že ses už poznal s mou novou dívkou?“ zeptal jsem se s vědomím, že to zní víc jako přítelkyně, než pracovní partnerka, ale v tuhle chvíli, mi to bylo fuk.

„Vlastně, jsem Double D znal už nějakou dobu.“ Louie se na ni usmál. „Známe se dlouho.“ Ten slizký způsob, jakým to řekl, způsobil, že se mi sevřel žaludek a snažil jsem se, aby ten šok, že někdo jako Danicka, by mohla chodit s někým, jako on, neobjevil na mé tváři.

„Zklidni se, sakra, Louie,“ řekla Dani a protočila oči. „Jednou jsem ti dovolila, abys mi koupil kafe.“

„No, bylo to pěkně žhavé rande,“ řekl jí do ucha, svým nejvilnějším tónem.

Dani zakroutila rameny, aby se osvobodila z jeho sevření. „Ale prosím tě. Za prvé, nebylo to ani rande. Za druhé, ta jediná žhavá věc mezi námi, bylo to kafe.“ Otočila pohled od Louieho k Ellie a šťouchla jí do ramene. „Posuň se trochu, můžeš?“

„Oooch!“ Viper si dal ruce k puse a zakřičel, zatímco Ellie rychle vklouzla hlouběji do boxu, aby udělala místo pro Danicku. „Vsadím se, že tohle bolelo, co, Louie?“

„Jasně.“ Louie mávnul do vzduchu směrem k Dani. „Tahle mrcha si myslí, že je drsňačka, ale není nic.“

Než mohla Danicka, nebo někdo jiný, něco říct, popadl jsem ho za předloktí z ničeho nic a pevně ho sevřel, když jsem udělal krok blíž k němu. „Už nikdy jí takhle neříkej. Rozumíš?“

„Ježíši, chlape!“ zabručel Louie a vysvobodil svou paži. „Potřebuješ se uklidnit.“

„Tohle je klid. Kdybych nebyl klidný, právě teď by ses pokoušel vstát z podlahy.“ Díval jsem se na něj zlostně tak dlouho, až vycouval a odvrátil pohled.

„Cokoliv. Já jdu. Vy si lidi užijte zábavu s tímhle kreténem, dneska večer.“ Ukázal mi palec a odešel rychle pryč.

Když jsem se otočil zpátky ke skupině, všechny oči byly na mě a nevěřícně na mě zíraly. „Dobře!“ zvolal jsem a zatleskal rukama. „Kdo je připravený na pár drinků?“

Dalších pár hodin prolétlo v oparu panáků tequily a piva. Dani a Ellie se bavily, blbly spolu na tanečním parketu a zpívaly tak nahlas, že jsem si byl dost jistý, že ať už se Louie odvalil kamkoliv, mohl je slyšet. Brody, Viper a já, jsme seděli v boxu, více méně střízliví. Nikdo z nich moc nepil, když byli v baru, jen pro případ, že by se stalo něco, s čím by se museli vypořádávat, a já neměl víc než jedno, nebo dvě piva, nebo tak, abych byl naprosto střízlivý v době, až bychom měli odjet.

„Tak co máš za problém?“ zeptal se Viper opatrně, s úšklebkem na tváři, když se na mě podíval. „Stále popíráš, že se ti líbí?“

„O čem to mluvíš?“ hrál jsem hloupého, zatímco jsem se vyhýbal očnímu kontaktu tím, že jsem seškrabával etiketu ze své lahve piva.

Dramaticky zvedl hlavu a protočil oči. „Ale no tak. Vzdej to. Ze způsobu, jak jsi zíral na Louieho, když jsi přišel, až po to, jak jsi mu málem utrhnul paži, když nazval Dani mrchou, je to zjevné, kámo. Bolestně zjevné.“

Podíval jsem se na Brodyho, který prostě jen zvedl obočí a přikývl.

Pokrčil jsem rameny a podíval se zpátky na své pivo. „Chci říct, co můžu říct? Pracujeme spolu každý den, už několik měsíců teď, jasně že jsme se sblížili.“

„S Ellie už pracuješ roky a nikdy jsi kvůli ní neztratil hlavu,“ dodal Brody. „Jen říkám.“

Polknul jsem, zatímco můj pohled skenoval stůl, a já se snažil vymyslet, co říct. Ti dva mě znali víc, než kdokoliv jiný, takže bylo zbytečné lhát o tom, co se děje. „Líbí se mi? Jistě. Jsem do ní zamilovaný? Ne.“ Zvedl jsem hlavu a konečně se podíval na jednoho i na druhého. „Jsme kolegové. Technicky, jsem její šéf. Nic se nemůže stát.“

„Kromě sexu na stole. Sex na stole se rozhodně stát může.“ Viperovi se na tváři objevil ďábelský úsměv, když přikývnul.

„Jsi hormonálně nevyrovnaný? Neustále myslíš a mluvíš o svém ptákovi,“ zažertoval jsem a potřásl hlavou.

Než mohl odpovědět, mou pozornost zachytilo vyjeknutí na tanečním parketu. Muž zvedl Ellie a otáčel se s ní, zatímco se ona smála. Brody a Viper, se oba zvedli, ale zachytil jsem je. „Klid. To je její přítel, Kevin. Věděla, že se tady s námi setká.“

Brody přikývnul a posadil se zpátky, zatímco Viper stál a protáhl se, s rukama zvednutýma nad hlavou. „Zkurveně umírám hlady. Jdu se podívat, co Ruth vaří. Hned se vrátím.“ Poklepal prsty na konec dřevěného stolu a odešel.

„Dobře, chodící erekce je pryč, budeš ke mně upřímný? Líbí se ti ta holka?“ zeptal se Brody vážně.

Přikývnul jsem a podíval se na ni na tanečním parketu. „Líbí.“

Sledoval jsem, jak se Dani boky kývaly s hudbou, její tělo se pohybovalo v omamných, sexy pohybech, jak tančila se zavřenýma očima. Ellie a Kevin byli propletení nedaleko, ale ona si ani nevšimla. Byla příliš ztracená ve své vlastní hlavě, a sváděla všechny okolo sebe, zvlášť mě.

„Myslím, že bys do toho měl jít,“ řekl Brody, čímž přitáhl mou pozornost od Dani zpátky ke stolu.

„Cože?“

„Řekl jsem, že bys do toho měl jít,“ zopakoval.

„Co když to udělám? Co když jí řeknu, že se mi líbí, ona mi řekne, že se jí taky líbím, a budeme spolu? Budeme chvíli randit a pak, jako všechny dobré věci, to skončí. Co pak? Co se stane s mou firmou?“ vyhrknul jsem nesouvisle věci, které jsem měl v mysli.

„Co když? Co když jí to neřekneš a ona začne chodit s někým jiným? Co když jí to řekneš a ukáže se, že je tím nejúžasnějším člověkem, jakého jsi potkal, kromě mě, samozřejmě, a vy dva se vezmete?“ Brody si projel rukama vlasy a pustil je hlasitě na stůl před sebe. „Nezkoušej na mě co když, chlape. Víš, že já jsem nenapravitelný optimista, a vždycky hledám na všem to lepší.“

„To je opravdu otravná vlastnost, víš to, že jo?“ zažertoval jsem.

„Jo, no, za to můžeš poděkovat mé ženě.“ Brody se usmál.

„Tvoje žena je úžasná. Ty? Už tolik ne.“ Zvedl jsem mokrou a zmačkanou etiketu, a hodil ji po něm. Mou pozornost zachytilo zabzučení, a oba jsme zkontrolovali své telefony.

Brody zvedl svůj a pohlédl na displej. „Můj ne.“

Podíval jsem se dolů a viděl, že mám zprávu od Danicky. Zmatený, jsem otevřel obrazovku.

D: Co ten protáhlý obličej? Kdo teď kazí zábavu?

Pohledem jsem střelil k tanečnímu parketu a rychle prohlédl všechny lidi. Jen trochu vlevo, kde byly původně, na mě mávala Danicka. Usmál jsem se a mávnul taky, než jsem vrátil pozornost k telefonu.

Nemám protáhlý obličej. Bavíš se?

Sledoval jsem koutkem oka, jak přestala tančit a světlo z telefonu, osvítilo její tvář, když si skousla ret.

D: Ano bavím, ale je tu docela horko. Chceš jít ven?

Ani jsem se neobtěžoval odepsat. „Danicke je horko a chce jít ven. Hned se vrátím,“ řekl jsem Brodymu, když jsem se postavil od stolu a narovnal si košili.

Brody roztáhl paže a položil si je za sebe na box, a zvedl na mě obočí. „Pamatuj si, co jsem ti řekl.“

„Ano, tati,“ odpověděl jsem s protočením očí.

Dani začala znovu tančit a nevšimla si, že jsem přišel za ni. Natáhl jsem se a vzal ji za ruku, a snažil se nesmát, když nadskočila a otočila se. Nemohla mě přes hudbu slyšet, tak jsem prostě jen naklonil hlavu a kývnul ke dveřím. Přikývla a zvedla prst, což byl signál, že mám chvíli počkat. Pustila mou ruku, doběhla ke stolu, popadla své pivo, políbila Brodyho na tvář a přiběhla zpátky, s velkým úsměvem na tváři.

Brody vykulil oči a zvedl na mě palce nahoru.

Než jsem se vůbec stačil natáhnout, vzala mou ruku zpátky do své a vedla mě ke vchodovým dveřím. Jakmile jsme se dostali ke dveřím baru, natáhl jsem se, otevřel dveře a ustoupil zpátky, s rukou položenou na jejích zádech.

Co byl horký a dusný den, se změnil v chladný a větrný večer.

„Páni! Opravdu se ochladilo, co?“ Dani si šťastně povzdechla, když jsme přešli k lavičce.

„To určitě. Bavíš se dobře?“

„Bavím! Trochu bláznivé, že jsme skončili tady, na téhle lavičce, co?“

„Rozhodně trochu ironické.“ Zasmál jsem se, když jsem si vzpomněl, jak jsem jí na téhle stejné, železné lavičce, nabídl práci.

„Jsem tak šťastná, že jsem na tebe ten večer narazila,“ řekla, když si přitáhla koleno nahoru a otočila se tváří ke mně.

Vytáhl jsem koleno také a napodobil ji. „Já taky. A ještě šťastnější jsem, že Sadie měla tolik drinků a ztratila se. Byla jsi na mě tak naštvaná, že kdybys nepotřebovala mou pomoc, pochybuji, že bychom tady právě teď seděli.“

Stáhla rty do napjatého úsměvu. „To máš pravděpodobně pravdu. Umím být někdy trochu paličatá.“

„Trochu?“ zažertoval jsem a zvedl obočí.

Skousla si koutek horního rtu a přikývla se vzrušeným zábleskem v jejích hnědých očích. „Jsem tak šťastná, že i přes mou paličatost, jste mě nenechali jít domů a být sama nabručená.“

„Ellie dokáže být dost přesvědčivá.“ Zasmál jsem se.

Lehký závan větru, jí odfouknul pramen jejích tmavě hnědých vlasů do tváře, když jí pohled spadl do klína, a ona si nervosně dloubala svůj zářivě rudý lak na nehty. „Nepřišla jsem se sem poflakovat s Ellie, Andy. Vidím ji celý den, každý den.“

Zhluboka jsem se nadechl a zadržel dech, s obavou, že otevřu pusu k mluvení a mohl bych říct něco špatně. Nemohl jsem jí vidět do tváře, ale měl jsem pocit, že míří tam, kam jsem opravdu chtěl, aby mířila.

Pokračovala, „Co opravdu změnilo můj názor, bylo, když jsi řekl, že půjdeš také.“ Konečně na mě vzhlédla, ale něco v jejím pohledu, bylo jiné. Její oči byly soustředěné na mé stejně, jako moje na jejích. Tucty lidí mluvily a smály se, jak chodily kolem nás, ale způsob, jakým jsme se jeden na druhého dívali, nám dával pocit, jako bychom byli sami v celé ulici.

„No, taky se musím k něčemu přiznat.“ Odmlčel jsem se a odkašlal si. „Skoro nikdy nechodím ven po práci, zvlášť v pátek. Obvykle hodně spěchám, abych se dostal domů a viděl své děti, ale když jsem zjistil, že jdeme ven na tvé narozeniny, vůbec jsem o tom nepřemýšlel.“

Danicke zaplály tváře, a i když byla velká možnost, že to bylo alkoholem, byl jsem si dost jistý, že to bylo kvůli tomu, ať to bylo cokoliv, co mezi námi v tuhle chvíli proběhlo.

„Poslouchej, Dani…“ Než jsem mohl vůbec dokončit větu, naklonila se dopředu a přitiskla své rty na moje. Můj počáteční šok rychle zmizel, když jsem zavřel oči a políbil jí zpátky. Polibek byl jemný, dokonce váhavý, oba jsme jasně byli nervosní z toho, že jsme překročili hranici, ale ta imaginární čára zmizela ve vteřině, kdy otevřela ústa a pozvala mě dovnitř. Položil jsem ruku zezadu na její hlavu a přitáhl si ji něžně blíž, nedočkavý ji dál líbat. Můj jazyk vklouznul do jejích úst, kde se její jazyk setkal s mým. Chutnala jako pivo a máta, a dva měsíce nahromaděného napětí, vybouchlo právě tam, na té lavičce, kde to v první řadě všechno začalo. Někdo na nás přes ulici zahvízdal, když její ruka projela mými vlasy, ale byli jsme tak ztraceni tom okamžiku a jeden ve druhém, že jsme se nestarali.

Naše rty mlaskly, když jsem se na vteřinu odtáhl, abych popadl dech a ujistil se, že to nebyla chyba. „Danicko…“

„Andy, zmlkni a vezmi mě domů.“ Ztěžka dýchala, když si olízla své oteklé rty.

Odhrnul jsem jí pramen vlasů za její malé, sexy ucho. „Nemůžu. Pila jsi.“

„Pila jsem, ale nejsem opilá. Vím přesně, co říkám, co dělám a co chci.“

„Jsi si jistá?“ Byl jsem připravený přijmout, pokud by její odpověď byla ne, ale modlil jsem se, aby to bylo ano.

Oči jí ztmavly a zamlžily se jí touhou. „Hned,“ nařídila. To jedno slovo, bylo jako střela přímo do mého středu, a ve vteřině jsem stál, měl její ruku v mé a táhl ji zpátky do baru, dát ostatním vědět, že odcházíme.

„Kevine!“ zavolal jsem, když jsme se dostali blíž. „Postaráš se o Ellie, že jo?“

„Jo, pojede ke mně domů.“ Přikývl.

Otočil jsem se zpátky k Dani, odhodlaný ji dostat odtud dřív, než by se jeden z nás rozhodnul, že to nakonec není vůbec dobrý nápad. „Tvoje kabelka je u stolu?“

Přikývla, stále s takovým pohledem, jako by ze mě chtěla strhat oblečení právě tady na parketu. Sehnul jsem se k jejímu uchu. „Jestli se na mě budeš dál takhle dívat, nedostaneme se ani z parkoviště.“

„S tím jsem taky v pohodě.“ A tehdy, s jedním pokrčením jejích ramen, mi v džínech ztvrdnul pták.

Do prdele.

„Budu hned zpátky,“ zavolal jsem a mazal k boxu.

„Beru to tak, že rozhovor šel dobře?“ zeptal se Brody hravě, když jsem se přes něj natáhl a popadl její kabelku.

„Omlouvám se za účet na baru, ale slibuji, že se o to postarám. Zavolám ti zítra… nebo v neděli, pokud to půjde dobře.“

Otočil jsem se a prakticky doběhl zpátky k Danicke, která mluvila s Ellie na tanečním parketu.

„Dobrou, Ellie,“ řekl jsem, když jsem procházel kolem, popadl Dani za ruku a táhl ji za mnou, jako neandertálec. Zahihňala se, ale nebránila se, když mávala Ellie na rozloučenou.

Zvládli bychom to zpátky k mému autu v rekordním čase, kdybychom se dvakrát cestou nezastavili kvůli líbání, z toho jednou u tvárnicové zdi McDonaldu. Byl jsem si jistý, že pro lidi na ulici nebylo tajemství, co spěcháme jít dělat, ale bylo to tak mimo naši mysl, že nám to bylo fuk. Když jsme se konečně dostali do mého auta, otevřel jsem dveře a ona rychle vklouzla na sedadlo spolujezdce. Byl jsem v pokušení přeskočit kapotu, abych se dostal ke svým dveřím rychleji, ale rozhodnul jsem se to alespoň hrát trochu pomaleji.

Nacpal jsem se za volant a právě když jsem chtěl strčit klíče do zapalování, naklonila se a políbila mě na krk. Zaklapnul jsem oči a zasténal, aniž bych chtěl. Odtáhla mi límec trička a políbila mě na klíční kost, odkud táhla jazyk až k mému uchu.

Strčil jsem klíč do zapalování a měl jsem sotva nastartované auto, než jsem vyjel z parkovacího místa. Dani si sedla zpátky do sedadla a zapnula si bezpečnostní pás, který perfektně zapadnul mezi její prsa. Jak jsem se proplétal ulicemi, rozpolcený mezi tím, nedostat pokutu a zároveň vystřelit z každé stopky, Dani ruka byla spokojeně v mé.

Najednou se narovnala a lehce zalapala po dechu.

Do prdele. Prosím, nerozmysli si to.

„Co je?“ sevřel jsem jí pevně ruku, s modlitbou, aby nezměnila názor.

„Moje auto.“ Smutně se na mě podívala. „Nechci ho tam nechávat přes noc.“

„Zlato.“ Usmál jsem se. „Stejně nejsi zrovna ve stavu, abys mohla dneska řídit. Prostě ho tam nech. Je v bezpečí v garážích.“

„Dobře, ale musíme se tam zastavit, abych si vzala ten objektiv.“

Rychle jsem na ni pohlédl. „Musíš si ze mě dělat srandu! Teď?“

Zavrtěla hlavou sem a tam, když se dívala přímo před sebe. „Tenhle objektiv je super drahý, a já čekala zatraceně dlouho, abych ho měla, než aby se mu něco stalo.“

„Je v parkovací garáži, slibuju, že bude v pohodě.“

„Prosíííím,“ prosila sexy tónem, který mě přiváděl k šílenství. Pomalu přejela rukou nahoru po mém stehně. „Pokud si budu dělat starosti celou noc, možná se nebudu schopná uvolnit, a když se nebudu moct uvolnit…“ Konečky prstů se otřela o mou nepohodlnou bouli v džínech, a já věděl přesně, na co naráží. „Je to jen ulici odtud. Budu rychlá.“

„Dál mě takhle pokoušej, a nebudeš jediná, kdo bude rychlý.“

Zahihňala se a stáhla svou ruku zpátky, když jsem zabočil doprava ke garážím, místo doleva k mému domu.

Zajeli jsme do garáže a já objel stěnu k našim parkovacím místům, světla namířená přímo na Dani auto.

„Co to kurva?“ zaječela a narovnala se v sedačce. Ještě dřív, než jsem skoro zastavil auto, jsme se oba škrábali ven.

Její auto bylo zaparkované právě tam, kde jsme ho před pár hodinami nechali, kromě toho, že teď mělo čtyři propíchnuté pneumatiky.

„Do prdele!“ zakňourala Dani, vyhodila ruce do vzduchu, stála a zírala na své auto. „Já myslela, že skončil. Myslela jsem si, že se přes to dostal. Tohle je šílené!“ Její hlas se zlomil, když se začala hroutit.

„Hej, pojď sem.“ Objal jsem ji pažemi a začal ji přitahovat blíž k sobě, ale odmítla.

„Ne, jsem v pohodě.“ Chladně se odtáhla a odkašlala si. „Nemůžu uvěřit, že tohle udělal. Co to je za zkurveného psychopata!“

„Dani, tohle zašlo příliš daleko. Víš, co musíme udělat,“ řekl jsem přísně a vážně mi bylo jedno, jestli se mnou bude zase bojovat.

„Já vím, jen počkej chvíli, dobře? Nech mě to pár vteřin zpracovat.“ Nahlas si vzdychla a obešla auto ke straně řidiče, kde zmrzla a zírala na to. „Andy. Zavolej policii. Zavolej je hned teď.“

Doběhl jsem vedle ní a následoval její pohled na auto, kde tlustými, černými písmeny, bylo napsáno HAPPY BIRTHDAY, BITCH!

Vytáhl jsem telefon z kapsy a vytočil 911, najednou si vědom toho, že by možná nemusel být pryč a nemuseli jsme v garážích být sami. S telefonem stále na uchu, jsem doběhl ke svému kufru a popadl baterku. Když jsem vysvětloval operátorce, kde jsme a co se stalo, přešel jsem okolo a posvítil do každého koutu a skuliny, kde by se mohl stále skrývat. Potom, co jsem zkontroloval celé patro, doběhl jsem zpátky k Dani, která se už ani nesnažila zadržovat slzy.

„Rozbil mi okýnko. A ukradl objektiv.“ Popotáhla, a slzy jí tekly po tvářích, když mi podala prázdnou žlutou tašku.

„Nech všechno v autě, aby mohli vzít otisky prstů, dobře?“ Stáhnul jsem si rukáv přes ruku, když jsem od ní vzal tašku a položil ji zpátky na sedadlo.

Naprosto ztuhla, objímala se kolem těla a mrkala, aby se zbavila slz, když se dívala na své auto.

„Policie je na cestě,“ řekl jsem tiše a objal ji kolem ramen. Naštěstí, mě znovu neodstrčila; místo toho se otočila k mé hrudi a tiše plakala, a lámala moje srdce, kousek po kousku.

Sirény v dálce se ozývaly hlasitěji a hlasitěji, a všechno, na co jsem dokázal myslet, bylo, že právě měla ty nejhorší narozeniny.