BY - 2. kapitola

 Překlad: Lenny

HARPER

Hřbetem ruky si setřu pot z čela, když skončím s vybalením poslední krabice. Konečně. Trvalo mi to dlouho. Ale na druhou stranu, vzhledem k tomu, že jsem celý svůj život přestěhovala bez nějaké pomoci, myslím, že po tom všem jsem si nakonec nevedla tak špatně.

Můj jednopokojový byt je malý a ošuntělý, ale je můj. Jednopokojovým bytem nemám na mysli jednu ložnici plus kuchyň a obývací pokoj. Ne, mám na mysli jednu místnost dohromady a ne, není to ani obrovský prostor. Je to jen deset na patnáct metrů čtverečních. Je to o něco lepší než vězení. Moje postel je v jednom rohu, zatímco stůl a židle jsou ve druhém. Vedle vstupních dveří je malý kuchyňský kout se sporákem se dvěma varními deskami, mini lednice a mikrovlnná trouba.

Jediným dalším pokojem, který je součástí bytu, je připojená koupelna, která je dostatečně velká, aby pojala umyvadlo, sprchový kout a toaletu. Zmínila jsem se, že dlaždice v uvedené koupelně jsou zelené a růžové? Jo, já vím, nechutný.

Posledních pár hodin jsem všechno vybalovala, takže jsem nemusela přemýšlet o událostech z dnešního rána. Když si vzpomenu na temnotu v jeho očích, ochromí mé tělo třesavka, jeho nenávist, pulzovala těsně pod ním jako láva bublající na povrch. Cítila jsem to, pokrývala vzduch a ztěžovala mi dýchání.

"Zlomím tě, zničím tě, dokud mě nebudeš prosit, abych se slitoval nad tvým ubohým tělem." Jeho slova mě zaplaví, opakují se v mé mysli jako nekonečná píseň. Přesunu se od krabic k posteli, padnu na ní a matrace pode mnou zavrčí stejně jako já.

Warren je tady. Nemyslím si, že mi tahle skutečnost ještě došla. A on mě nenávidí, opravdu mě nenávidí a já nechápu proč. Co jsem mu udělala? Když jsem ho naposledy viděla, bylo nám šestnáct, seděla jsem v autě svých rodičů a odcházela ze sídla jeho rodiny. Celé roky jsem uvažovala, proč nikdy neřekl sbohem, jak mohl přejít od toho, že mu na mně záleželo, až k pohrdání mrknutím oka.

Myslela jsem si, že to možná bylo faktem, že jsem byla dcerou služebné, ale nikdy se mi nezdálo, že by mu to vadilo. Možná změnil názor? Moji rodiče mě vždy upozorňovali, říkali mi, že mezi námi to nikdy nemůže vyjít, jeho rodina měla peníze a moje neměla nic. Neposlouchala jsem. Milovala jsem Warrena a myslela jsem, že on miluje mě. Pff, jaká to byla lež.

Vidět ho dnes ve mně probudilo pocity, na které jsem se snažila zapomenout. Ve skutečnosti jsem se na něj pokusil úplně zapomenout, ale nikdy jsem nemohla. Snažila jsem se randit, ale nikdy to nezajelo dál než k polibku. Bylo to běžné, protože jsem si uvědomila, že ten chlap by se nikdy nevyrovnal Warrenovi.

Pořád jsem čekala na tu jiskru, to vzrušení, které jsem mívala při líbání s Warrenem, ale s nikým jiným se to nikdy nestalo, a nejsem si jistá, jestli se to někdy stane. Což znamená, že už nikdy nebudu cítit tuto jiskru, protože Warren zjevně nemá zájem o to, aby se mnou znovu byl. Nevím proč, ale vadí mi to. Neměla bych ho pořád chtít, ale chci. Stejně jako můra, která je přitahována k doutnajícímu plamenu, je mi jedno, jestli se popálím, pokud mě to dostane blíž k němu.

Moje ruka se bezmyšlenkovitě zvedne k mé tváři a prsty si přejedu po bradě, kde se mě dříve dotkl. Kůže tam stále brní, jako by tam zanechal část sebe sama. Svým dotekem si označil mou kůži. Tahle myšlenka do mě vyšle příval vzrušení. Pořád ho chci, i když bych neměla.

Setřesu myšlenku na něj pryč, převalím se a sáhnu pod postel a zašmátrám po své speciální krabici. Když se mé prsty dotknou hladkého okraje krabičky na boty, uchopím ji a vytáhnu.

Napůl visící z postele, otevřu víko a podívám se na svou malou, ale rozmanitou sbírku robertků a vibrátorů. Ten miniaturní fialový byl vždy můj oblíbený. Je malý, ale dělá pořádnou vibrační ránu. A to je to, co teď potřebuji. Něco, co vyhodí Warrena přímo z mé mysli a způsobí, že se mi v tom procesu stočí prsty u nohou.

S úsměvem na rtech umístím vibrátor vedle mě na postel. Lehnu si na záda a svleču z jógových kalhot a kalhotek a odkopnu je oba na podlahu, když dosáhnou mých kotníků. Sáhnu zpět na polštář a natáhnu se po Rogerovi, tak říkám svému malému fialovému příteli. Už cítím, jak se ze mě uvolňuje napětí.

Zavřu oči, zapnu Rogera a roztáhnu nohy. Přivedu si vibrátor ke klitorisu, kroužím ním na špičce a dráždím samu sebe. Moje krev bručí a potěšení kvete hluboko v mém břiše. Zatím udržuji vibraci na nízké úrovni, téměř jako mou malou soukromou předehru.

Když už nemůžu déle čekat, posunu vibrátor dolů až do mému otvoru. Už jsem mokrá, takže se lehce klouže a při pohybu se skrz mě otřásají vlny. I když jsem sama, kousnu si rty, abych potlačila sténání, které se snaží uniknout z mých rtů.

Pohybuji vibrátorem dovnitř a ven, zvýším rychlost a nechám vibrační pulsy ať mnou projedou. Netrvá dlouho, než mé uši vyplní zvuk mého vzrušení. Jsem tak mokrá, že bych měla být v rozpacích. Když zavřu oči, v mé mysli se objeví obraz Warrena. Cítím jeho ruce na mě, jeho prsty sklouzávají proti mým mokrým záhybům.

"Podívej se na ten nepořádek. Jsi mokrá, zatraceně ... co s tebou teď udělám?“ Můj pulz se zrychluje a moje kočička se chvěje, moje tělo je na pokraji orgasmu.

"Ach bože ..." vzdychám do prázdné místnosti a šukám se rychleji a rychleji.

"Pojď, ukaž mi, jak tvá kočička touží po mém ptákovi ... ukaž mi to, Harper ..." Stisknu oči pevněji a vzduch rychle vniká do mých plic, zatímco při zvuku Warrenovho hluboce naštvaného hlasu padám přes okraj do bouřlivých vod. Nechám se omotat vlnami potěšení, které mě tahají hlouběji a hlouběji. Srdce mi buší jak zběsilé a snažím se soustředit na potěšení, a ne na skutečnost, že jsem se právě udělala při představě jeho hlasu.

Sotva sestoupím z výšky, když místnost zaplní hlasité klepání. Na okamžik jsem ochromená, stále zastavená v čase. Někdo je u dveří? Nemůžu si být jistá, moje mysl se do této místnosti ještě úplně nevrátila. Jedna její část je pořád ještě někde nahoře v oblacích.

"Otevři dveře, Harper. Vím, že jsi tam. Nemůžeš se schovávat navždy,“ hlas mé sestřenice Valerie pronikne skrz smyslnou mlhu kolem mé hlavy. Zvednu se, zašmátrám po kalhotách a natáhnu si je předtím, než rozkopne dveře. Vážně by to udělala. Nakonec dostanu všechno na své místo, když vyrazím ke dveřím. Pak si vzpomenu, že vibrátor je stále zapnutý a leží na posteli. Hovno.

"Chceš zaplatit za nové dveře, protože vážně je vykopnu ..."

Utíkám k posteli, vypnu tu věc a vložím ji pod polštář, než doběhnu zpátky k předním dveřím. Zasunu si za ucho nějaké volné prameny vlasů, odemknu dveře a pomalu je otevřu. Vím dříve, než Valerie dokonce něco řekne, že vypadám provinile. Mé tváře hoří a moje vnitřky jsou svázané. Jaký má smysl masturbovat, když si nemůžu vychutnat následní otřes?

Valerie mě sleduje, jako by byla detektivkou. "Co jsi dělala?" Zeptá se, když vejde do malé místnosti s rukama zkříženýma na prsou a přimhouřeními oči.

Protočím očima a zavřu dveře: „Nic, Val, vybaluji se a zvykám si na místo.“

"Hmmm." Kousne si spodní ret. "Proč jsi tak zpocená?"

Rozpačitě se zadívám dolů na podlahu. "Nejsem, a pokud ano, je to kvůli všemu tomu stěhování."

"Jasně, jako bych tomu uvěřila." Vypustí smích. Když se podívám zpátky nahoru, vidím, že její hedvábně hnědé vlasy jsou vyžehlené a obličej namalovaný.

"Co chceš? Myslela jsem, že máš plány, a proto sis nemohla se mnou udělat čínu?“ Snažím se neznít naštvaně, ale trochu jsem. Po té sračce s Warrenem jsem si opravdu hned s někým potřebovala promluvit. Valerie samozřejmě, řekla, že má plány, a já jsem ji nechtěla vyklopit vše o Warrenovi přes telefon.

"Už to nejsem já, kdo má plány, ale my." Její husté hnědé obočí se zavrtí tam a zpět a vím, že ať je to cokoliv, co zahrnuje nás, nebude se mi to líbit.

 

"O jaké plány jde, protože pokud to zahrnuje kluky, chlast nebo antikoncepci, jsem mimo hru." Našpulím rty a dívám se na ni přímo. S Valerie bychom nemohli být víc rozdílné. Ano, vypadáme podobně, oba máme stejné hedvábně hnědé vlasy a světle lískové oči, ale mimo toho tam není co srovnávat. Jsem Á-čková studentka, známky a razit si svou vlastní cestu pro mě byly vždycky nejdůležitější věci.

Pití, party a spaní s kluky byly Valeriiny. Už od doby, kdy byla teenagerem, měla potíže a vysokoškolský život byl pouhou vstupní bránou ke všem jejím oblíbeným akcím. Valerie sem do školy nechodí, ani to nechce. Vybrala si místní obecní vysokou školu a upřímně, byla jsem tím překvapená. Aby zaplatila za svou školu pracuje jako servírka v místním burger podniku, o kterém tvrdí, že ho miluje kvůli skvělým dýškům. Sotva tomu uvěřím, protože číšnice sotva něco vydělají.

"V jednom z domů bratrstva je party. Vždycky chodím sama, ale chci, abys dnes večer šla se mnou. Bude to pro tebe dobré, proklepneš si všechny kluky a možná si uděláš přátele? Nechodím sem do školy, takže ti nemůžu pomoci během dne a oba víme, že by se ti hodila extra pomoc při navazování přátelství.“

Zaskřípu zuby, připravuji se popřít její tvrzení, ale ve skutečnosti se nemýlí. Od té doby, co jsem se odstěhovala to bylo pro mě těžké – ne-li nemožné – udržovat přátelství. Možná kvůli tomu, jak to skončilo s Warrenem, nebo možná kvůli tomu, že jsem musela začít druhý ročník na jiné střední škole. Nevím. Nikdy jsem nedostala šanci si s někým opravdu porozumět. To však neznamená, že přátelé, které hledám, budou na této party.

"Potřebuji se skamarádit s lidmi, kteří se zajímají o své známky a studium, ne s lidmi, kteří se zaměřují na to, jak co nejrychleji vypit pivo na ex nebo se zajímají o to, kdo s kým spal naposled."

Valerie se zamračí: „Prostě půjdeš a přestaneš být takovým sucharem. Je ti devatenáct, ale chováš se jako by ti bylo devadesát. Trochu si užívej."

Trochu si užívej? Posmívám se. Valerie si užívala dost za alespoň pět prvňaček na výšce. Jsem v pořádku se svým životem v bublině daleko od zbytku světa. Nicméně, pokud nepůjdu, bude i nadále prosit a prosit, a po pravdě řečeno, bodnul by mi drink, i když půjde o zatuchlé pivo bratrstva.

"Dobře, půjdu," jakmile mi ty slova projedou rty, lituji je.

"Ó můj bože. Ano!" Valerie křičí, poskakuje nahoru a dolů v botách na podpatku, které vypadají jako něco, co by si vzala striptérka. "Udělám ti vlasy a make-up a udělám tě sexy. Nikdo s ptákem se nebude moci zastavit od toho, aby se na tebe nepodíval.“

"Ne, ne, a také ... ne."

"Ano, ano, ano! Neberu ne jako odpověď.“

"Jestli s tebou půjdu na tu party a dovolím ti, abys mě použila jako lidskou panenku, necháš mě po zbytek roku na pokoji?"

"Roku?" Valerie dramaticky rozhodí rukama do vzduchu. "A co kdybych tě nechala na pokoji po zbytek semestru?"

"Dohodnuto," povzdechnu poraženě. Nevím, proč s tím dokonce souhlasím, pravděpodobně proto, že pro mě bylo vždycky těžké říct Val ne. Dnešek se neliší. Jen doufám, že na této party nenarazím na Warrena. Jsou to Valeriini přátelé. Jaké jsou šance, že ho tam potkám?