AA - 9. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Špatně naladěný Mandra vstoupil do svých pokojů. Posledních šest hodin prohledal každý kout paláce. Sice zjistil, kde si žena zdřímla, ale poté její stopu zase ztratil. Frustrovaně zaskřípal zuby. Uprostřed obývacího pokoje se zastavil jako zasažený bleskem. Opatrně začichal. Vonělo to po...

Jídlo! Cítím jídlo!, vrčel jeho drak. Maratti a grombati. Moje! Všechno moje.

Co, k čertu…, začal Mandra a poté se otočil ke klecím navršeným u stěny. U všech Bohů, co se stalo s mým obývacím pokojem?!, zavrčel Mandra nebezpečně. Něco takového by do svého bytu nikdy nevpustil. Jídlo patřilo na stůl nebo do kuchyně, ale ne do jeho bytu. Když koutkem oka zahlédl záblesk něčeho bílého, prudce se otočil. Následoval to do své ložnice, a když uviděl, jak pod postelí mizí malý maratt, vyrazil ze sebe varovné zavrčení. Zrovna se chtěl pustit za ním, když mu do ucha pronikl jemný ženský hlas. Mandra se nevěřícně obrátil ke své koupelně. Hodiny prohledával celý palác, aby pak našel tu ženu ve svých pokojích? U všech Bohů a Bohyň! Za tohle mu někdo zaplatí, a to pořádně!

Mandra se pohyboval tiše, protože měl strach, že ho ta žena buďto napadne, nebo zase uteče. Při pohledu na krásku, kterou si chtěl nárokovat, stojící v mělké části bazénku, zkameněl ve dveřích. Voda jí stékala po těle a na jejích tmavých bradavkách se leskly malé kapičky. Při představě, jak by je olízal, se mu sbíhaly v ústech sliny. Stála k němu zády a nevšimla si, že ji někdo pozoruje. Mandrovi oči potemněly touhou a odhodláním. Aniž by si byl toho vědom, prsty si rozvázal košili. Během chvilky ležela na podlaze. Jeho boty a kalhoty ji následovaly. Počkal, dokud se Ariel nepotopila a až poté přistoupil k okraji bazénu, aby neslyšně vklouzl do vody. Pokud bylo připlížení se jedinou možností, jak ji polapit, tak to udělá. Neopustí pokoje, dokud si ji neoznačkuje. Chtěl, aby nebylo pochyb, komu patří.

***

Ariel si užívala pocitu horké vody na kůži. Jak se pohybovala vodou, doslova cítila, jak z ní opadává napětí. Musela uznat, že to zatím nebylo tak špatné být unesena mimozemšťany. Především, pokud takto vypadalo jejich ubytování.

Jako v ráji, pomyslela si, takhle to musí vypadat v ráji.

Ariel dorazila k nejzazšímu konci bazénu a udivilo ji, že je tam bazén tak hluboký, že ani nedosáhne na dno. Zaklonila hlavu a zavřela oči, zatímco se úspornými pohyby udržovala na hladině. Aspoň na chvíli. Ariel cítila, jak se jí rty kroutí do úsměvu. Zajímalo by ji, kde je právě teď Mandra. Jestlipak ji stále ještě hledá? Nebo už to konečně vzdal? Po tom všem, co mu provedla, tak možná doufá, že už takovou smůlu, že by ji potkal, mít nebude, zachichotala se, i když jedna její část doufala, že ji najde.

Že ta slova vyslovila nahlas, si všimla až tehdy, když se jí kolem pasu omotaly dvě silné paže a přitiskly ji ke zdi z horkého masa. Ariel ze sebe vyrazila překvapený výkřik a začala máchat rukama, aby se ze sevření osvobodila. Ale to bylo nemožné, protože se nemohla v hluboké vodě postavit.

„Ty patříš mě! Vznáším na tebe nárok, Ariel Hamm,“ pronesl hluboký hlas krátce předtím, než Ariel ucítila bodavou bolest, kterou následovala vlna intenzivního žáru.

Když Ariel ucítila na prohlubni mezi ramenem a krkem Mandrova horká ústa, strnula. Zaregistrovala, že se jí jeho zuby zabořily do kůže, ale ta bolest nebyla nic ve srovnání s žhavým vzrušením, které ji zaplavilo. Když její tělo na jeho nárok zareagovalo a začalo se svíjet touhou, Ariel potlačila výkřik.

Mandra cítil, jak mu na jazyku vykvetla Arielina sladká chuť a zavřel oči, protože ho zasáhla intenzivní touha. Vdechl do ní trochu svého horkého dračího ohně, což bylo tak erotické, tak smyslné, že si přál, aby to nikdy neskončilo. Ta divoká potřeba tuto malou ženu vlastnit a ochraňovat, ho překvapila. Neochotně se od ní odtáhl a nevdechl do ní celou dávku dračího ohně. Jen se chtěl ujistit, že bude označena jako jeho majetek. Hluboko ve svém nitru věděl, že bez jejího souhlasu si ji nárokovat nepůjde. Bojoval proti touze svého draka, se jí jednoduše zmocnit, jedno jestli je připravená nebo ne. Něco hluboko v jeho srdci mu říkalo, že by nebylo správné, takto se ke své ženě zachovat. Bude ji muset zkrotit, podobně jako ta divoká stvoření v lese. Sledoval, jak se Palto choval k divokým zvířatům, která byla zraněná nebo měla strach. Ariel byla jako tato stvoření. Konečně si vzpomněl, odkud ten pohled, který u ní spatřil, a který nechápal, znal. Byla zraněná a to velmi hluboce. Její pohled mu říkal, že má strach důvěřovat. Nikdy si její důvěru nezíská, dokud si ji nezaslouží.

Pomalu z ní vytáhl zuby a jemně značku, kterou na její kůži zanechal, olízl. Jasné znamení jeho draka bylo pro všechny dobře znatelné. Teď bude mít čas dobýt srdce tohoto divokého stvoření, aniž by musel mít strach, že by se nějaký jiný muž pokusil mu ji vzít. Mandra objal Ariel svými pažemi ještě pevněji, aby se ujistil, že se nemůže bránit. Pocit její hedvábné kůže tak těsně u jeho bylo sladké utrpení.

„Nárokuji si tě, malá lidská ženo. Jsi má pravá družka,“ zašeptal Mandra u jejího měkkého ramene. Poté jí pokryl pokožku horkými polibky, ústy putoval až k jejímu krku a kousl ji do špičky ouška.

Ariel se roztřásla touhou. „Co jsi to udělal?“, zašeptala a zavřela oči, protože ji zaplavila vlna horka. „Co se to děje?“, zeptala se Ariel a začala se neklidně kroutit.

Mandra si ztěžka povzdechl a přitom ji hladil po břiše. Líbilo se mu, že nebyla tak hubená jako ty ostatní ženy. Měla na žebrech víc masa a ten pocit se mu zamlouval. Rukou jí přejel po boku a přitiskl si ji ke své erekci.

„Chci tě,“ přiznal Mandra se zasténáním, když mu omotala jednu nohu kolem stehna. „Ale ještě nejsi připravená.“

Ariel na něj zmateně koukla přes rameno. Chtěla se otočit a otírat se o celé jeho tělo. Jeho reakce ji dost naštvala. Ať už udělal cokoliv, horko, které cítila už předtím, se stalo skoro nesnesitelným. Myslela, že to má pod kontrolou, ale pak ji najednou kousnul. Teď byla doslova rozpálená a cítila touhu, kterou rozhodně cítit nechtěla.

„Tak mě pusť,“ zavrčela Ariel skrz zatnuté zuby, protože se její touha rychle měnila v zuřivost.

„Nemůžu,“ zamumlal Mandra.

„Proč ne?“, vyštěkla Ariel a frustrovaně k němu vzhlédla.

„Protože pokaždé, když se k tobě přiblížím, tak to pro mě skončí velmi bolestivě. Jsem tu jednoznačně v nevýhodě a tvůj pohled slibuje ještě víc bolesti,“ zamumlal Mandra lítostivě.

Ariel se na chvíli přestala bránit, protože pohlédla Mandrovi do očí, jejichž výraz silně připomínal psa, který se přežral a teď nevěděl, co má dělat. Než se dokázala ovládnout, tiše si odfrkla. Snažila se to potlačit, ale když si uvědomila význam jeho slov, začala se chichotat a poté doslova řehtat. Aby se nepotopila, přitiskla se k Mandrovi a pevně se ho držela.

„Ty jsi prostě tak…“ Ariel pohlédla do jeho zmateného obličeje a znovu vybuchla smíchy. „Ty jsi tak sladký,“ řekla Ariel, když se v jeho objetí otočila a přidržela se jeho širokých ramen.

„Sladký?“, odvětil Mandra šokovaně a zděšeně zároveň. „Tobě připadám sladký?“, zašeptal konsternovaně.

Ariel se vytáhla výš, aby mu mohla pohlédnout do očí. „Ano,“ zašeptala a poté mu rty přejela po těch jeho. „Připadáš.“

Než mohl Mandra odpovědět, Ariel se mu vykroutila z objetí a rychle odplavala k okraji bazénu. Natáhla se po ručníku, který tam odložila, a poté, co vylezla z vody, se do něj zamotala. Aniž by se jedinkrát otočila, vyběhla z místnosti. Velký valdierský bojovník ji sledoval zmateným a zděšeným pohledem.

V celém jeho dlouhém, dlouhém životě už byl Mandra označen různě, ale ještě nikdy jako sladký. Jak měl být vnímán jako její ochránce a silný muž, když ho považovala za sladkého? Jeho bratři se rozhodně nesměli nikdy dozvědět, že té malé lidské ženě připadá sladký.

Když zpod regálů vyběhlo několik bílých plyšových kuliček a rozběhlo se za Ariel, Mandra přimhouřil oči. Hlava mu padla dozadu na kraj bazénu a najednou hleděl do černých oči grombota, visícího z modrého křišťálového lustru nad rostlinami, které umístil v rohu koupelny, aby to působilo, jako by byl venku. Cítil, jak jeho drak na to malé stvoření, které na svých šesti nožičkách vystřelilo z koupelny, zavrčel.

Odkud se tu všechny ty zatracené potvory vzaly a co dělaly v jeho bytě?, zeptal se Mandra udiveně, když se jeho drak rozhodl ty chutňoučké jednohubky ulovit.