AA - 6. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Mandra potlačil frustrované odfrknutí. Před dvěma dny se jim ozval Zoran a požádal je, aby pro ženy ze Země zorganizovali slavnostní večeři. Řekl Mandrovi, že má poprosit o pomoc i jejich matku Morian a pozvat nějaké muže, hledající družku. Podle napjatého výrazu svého bratra usoudil, že si ženy na nastalou situaci moc dobře nezvykají. Zakroutil hlavou a v duchu se ptal sám sebe, jak jen má jejich rasa přežít. Skutečnost, že jejich pravé družky patří k tak slabé rase, jeho bratry znepokojil a to nebylo dobré znamení.

Byl vděčný, když Zoran navrhl, aby pozvali i jiné muže, v naději, že i ostatní ženy si mezi nimi najdou své druhy. Kdyby jeho matka našla aspoň dva muže, kteří by je byli schopni ochránit, mohly by si na Valdieru možná zvyknout rychleji. Nevěděl, co by jeho bratři udělali, kdyby jejich ženy nepřežily. Pomyšlení na to, že by to nemusely zvládnout, Mandru děsilo. Když pravý druh zemřel, druhý ho většinou následoval hned poté. Tížilo ho vědomí, že by přišel o bratry jen z toho důvodu, že se spojili s tak slabou rasou. Musí si promluvit s matkou, aby ženy co nejvíc podpořila. Možná by pomohlo, kdyby byli připraveni na zavolání léčitelé.

Navíc si dělal starosti s tím, že nyní byl možná schopný postarat se o pokračování rodu pouze on a jeho bratr Kreon. Ještě totiž existovala jedna možnost, jak mohl valdierský bojovník zplodit pokračovatele své rodové linie. Mohl by se spojit s členem jiné královské rodiny, tak jak to udělali jeho rodiče. Bohužel, jediná žena, která ho napadla, způsobila, že se hrůzou otřepal. Clarmisa byla krásná, ale přitažlivá asi tak jako šutr. Jeho symbiont by ji v žádném případě neakceptoval a jeho drak se odtáhl pokaždé, když se ho dotkla. Mandra sám se musel oklepat pokaždé, když přemýšlel, jestli by dokázal zůstat tvrdý aspoň na tak dlouho, aby se s ní mohl spářit.

„Proč ten zamračený pohled, Mandro?“, zeptal se Kreon, který se k němu připojil na cestě k transportní místnosti, nacházející se v paláci.

„Jen jsem si vzpomněl na Clarmisu,“ odpověděl Mandra a ušklíbl se.

Kreon se s odporem zašklebil. „A to proč?“

Mandra vrhl na Kreona zničující pohled: „Jestli jsou ty ženy tak slabé, jak se domníváme, tak to bude tvůj nebo můj úkol postarat se o potomky. Pokud nenajdeme svou pravou družku, nezůstane nám nic jiného, než se spojit se ženou z nějaké jiné královské rodiny, tak jako matka s otcem,“ pronesl Mandra klidným hlasem.

„Tak krutí Bohové a Bohyně nemohou být,“ vyrazil ze sebe zděšeně Kreon.

„To doufám, ale moc velké naděje si nedělám. Vždyť jsi se Zoranem, Trelonem a Kelanem mluvil. Co si myslíš ty?“, zeptal se Mandra, zatímco se soustředil na cestu před sebou.

„Myslím, že jsem připraven na válku se Sarafiny,“ zamumlal Kreon tiše. „To by bylo v každém ohledu příjemnější než spojení s Clarmisou.“

Mandra se zachechtal. „Myslím, že se k tobě přidám.“

„Kam vůbec jdeš?“, zeptal se Kreon najednou, když svého bratra zamyšleně následoval.

„Trelon řekl, že mají nějaký problém dostat pár z těch žen z V’ageru. Chce se s námi setkat v transportní místnosti. Zřejmě chtějí dvě z nich tu malou, na kterou vznesl nárok, chránit a on se obává, že by se mohly naštvat, kdyby ji jen tak odvedl,“ zamumlal Mandra. „Jen doufám, že nebudou brečet. Nesnáším, kdy jsou ženy emocionální.“

Kreon se otřásl. „Myslím, že bych raději vytáhl do boje proti Sarafinům a Kurizinamům, než tohle. Možná bych mohl H’avena přemluvit, aby předstíral válku, dokud si ty ženy nenajdou druha.“

„No, ale teď se tím budeš muset zabývat, protože tu budou dřív, než se ti podaří tu předstíranou válku zinscenovat. Jsou dvě, takže možná budu potřebovat tvou pomoc. Už jedna je dost! Dvě jsou víc, než dokážu snést,“ pokračoval Mandra a chytil bratra za ruku dřív, než se mohl otočit a utéct. „Kromě toho mi dlužíš laskavost.“

„Ale ne takovou, abych se musel starat o plačtivou ženskou,“ stěžoval si Kreon, když si vzpomněl na poslední Clarmisinu návštěvu. Brečela pokaždé, když jí správně neseděly vlasy, nebo když jí nechutnalo jídlo nebo jí bylo příliš zima nebo teplo. „Za to mi budeš dlužit laskavost zase ty, bratře.“

***

Ariel si Caru pozorně prohlížela. V očích své malé kamarádky viděla stíny. Něco ji velmi hluboko zranilo. Přimhouřila oči a přesunula svůj pohled na mohutného muže, který se snažil Caru polapit, zatímco poskakovala kolem ovládacího pultu transportního zařízení a chrlila jednu otázku za druhou. Znala Caru dost dobře na to, aby věděla, kdy jen dělala, že je všechno v pořádku. Ariel pohlédla na Carmen, která pevně svírala rty. Také si toho všimla a byla naštvaná. To nebyla dobrá kombinace.

Ariel došla ke Caře a dotkla se jí jemně ramene. „Je všechno v pořádku?“, zeptala se.

„Co? Och, ano. Jen na míle daleko, to je všechno,“ odvětila Cara se smutným, nuceným úsměvem.

„Nedělej si starosti,“ řekla Ariel, zatímco s Carou kráčely k platformě. „My už na něco, jak se dostat domů, přijdeme,“ zašeptala a pohlédla na Carmen, která se objevila vedle Cary z druhé strany. Když její sestra souhlasně přikývla, usmála se.

Cara také přikývla a pohlédla na Trelona, který se na ni mračil. „Oukej,“ pronesla s klidnou odhodlaností.

Ariel Caru objala. Poté odstoupila, protože jeden ze strážných zareagoval na Trelonův pokyn. Ariel vrhla na muže varovný pohled. Byla krok od toho, aby se do něj pustila, protože si zahrával s Cařinými city. Cara už toho zažila dost, nepotřebovala nějakého mimozemšťana, který si myslel, že je lehká kořist.

***

Trelon opravdu doufal, že Mandra jeho zprávu dostal. Nevyjádřil se dost jasně a jen řekl, že potřebuje pomoc, aby odlákal pozornost ostatních dvou žen. Musel dostat Caru do svých pokojů a udržet ji tam dost dlouho na to, aby ho vyslechla a odpustila mu. Pohledy obou žen mu dávaly za pravdu a posilovaly jeho předpoklad, že jestli nebude dost rychlý, na pár dnů skončí na ošetřovně.

Ještě stále byl v šoku z toho, co mu Jarak vyprávěl o jejich nové eskapádě. Jak se jim mohlo podařit ukrýt ve své kabině na V’ageru maratty a grombaty v hodnotě celého jmění, to mu bylo záhadou. Jarak ani netušil, jak se tam ty potvory vůbec dostaly, protože to vypadalo, že svou malou kabinu vůbec neopustily. Jeho bratr Kelan měl podezření, že některých z bojovníků je na palubu propašoval během jejich krátkého pobytu na vesmírné stanici Mandaris. Ale dokud Jarak nebo on nebudou míst čas prohlédnout si příslušné nabývací formuláře, tak si nemohl být ničím jistý. Momentálně to ale byla Trelonova nejmenší starost. Musel Caru dostat někam, kde by mu nemohla uniknout, aspoň na chvíli.

Trelon kývl na oba strážce, stojící vedle žen. Ta krátkovlasá se otočila a na strážce, který vypadal, že je do ní tak trochu zamilovaný, vycenila zuby. Ariel pohlédla na toho, který se k ní blížil, a sevřela ruce v pěst. Muž se krátce zakymácel, poté si povzdechl a o krok ustoupil.

Ariel pohlédla nejdřív na svou sestru, a poté na Caru, aby jim dala vědět, že jakmile dorazí na planetu, vezeme Caru pod svá ochranná křídla. Aniž by cokoliv řekla, Carmen souhlasně přikývla. Ariel vstoupila na transportní platformu a mlčky se obrátila na muže, zírající na Carmen se směsicí touhy, obdivu a zoufalství. Poté se jí před očima všechno rozplizlo.

***

Když se kolem ní všechno znovu zaostřilo, Ariel lehce zavrávorala. Ocitla se v místnosti s tuctem mužů. Krátce se rozhlédla, aby se zorientovala, ale když uslyšela Cařino překvapené vykviknutí, prudce se otočila.

„Hej, okamžitě ji pusť!“, vykřikla Ariel, když uviděla, jak vysoký muž jménem Trelon Caru zvedl a odnášel ji pryč z platformy.

„Mizera!“, zaklela Carmen za ní.

„Zadržte je!“, křikl Trelon přes rameno, zatímco odnášel mrskající se Caru pryč dřív, než mu v tom mohly ostatní ženy zabránit.

***

Při vstupu do transportní místnosti byl Mandra informován, že Zoran a jeho družka už se odebrali do svých pokojů. Mandra nepřítomně přikývl. Chtěl se se Zoranovou družkou seznámit osobně, ale chápal, že se Zoran obával o zdraví své družky, takže nebyl nijak překvapen, že je nestihl. Zdržela ho další znepokojivá informace, týkající se Zoranova zajetí. Sdělí ji bratrům později. Dával přednost nekomunikovat skrz interkom V’ageru, protože měl strach z odposlechu, protože jak to vypadalo, měli mezi sebou zrádce.

Vrhl pohled na Kreona, který hovořil s ostatními bojovníky. Jeho bratr byl dobrý v získávání informací a pravděpodobně se právě snažil odhadnout, kolik problémů by ženy mohly způsobit. Uviděl, jak se udivený pohled jeho bratra mění na pochybovačný. Ať už mu právě vyprávěli cokoliv, nic dobrého to nebylo.

Mandra přešel k transportnímu pultu. Když uviděl, že se na platformě materializuje jeho bratr Trelon a tři ženy, se kterými se měl setkat, zastavil se. Jedna z žen byla extrémně malá, ne větší než někteří z jejich dospívajících dětí. Mandra zklamaně zakroutil hlavou. Najednou Trelon popadl jednu z žen a vyrazil z místnosti. Přitom stačil ještě na něj zakřičet přes rameno, že má ostatní ženy zadržet.

Mandra zastoupil ženě s dlouhými blonďatými vlasy cestu, zatímco se jeho bratr pokusil chytit tu druhou. Když jeho drak uviděl ženu před sebou, začal vyvádět jako šílený a snažil se dostat ven. Mandra krátce zavrávoral, protože nečekal, že jeho drak bude požadovat, aby ho vypustil. Natáhl paži, aby ženu, přibližující se k němu, chytil. Ale v poslední chvíli uhnula v náhlému pohybu, se kterým nepočítal.

Mandra cítil, jak mu hlava cukla dozadu, protože ho do brady zasáhla bota a odhodila ho do hloučku ostatních mužů. Padl na záda a nevěřícně sledoval, jak žena proklouzla kolem nich a rozběhla se za Trelonem.

„Mylorde, jste zraněn?“, zeptal se jeden z mužů vylekaně.

Mandra se s nebezpečným zavrčením vymanil z paží, které ho držely a pohlédl na svého bratra, kroužícího kolem krátkovlasé ženy. Když žena rychlými pohyby, které dosud nikdy neviděl, najednou na jeho mladšího bratra zaútočila, vytřeštil oči. Mandra si otřel bolavou bradu, zabručel na muže, kteří na něj zmateně hleděli, a vyrazil za tou druhou ženou.

Když proběhl dveřmi, krátce se rozhlédl. Na konci chodby zahlédl malou štíhlou postavu a v jeho očích se rozhořelo. Mandrův drak poskakoval a vrčel, aby ho vypustil ven.

Moje! Utíkat. Lovit. Moje! Chytit. Ponechat, syčel vzrušeně. Moje! Utíkej. Pusť mě ven. Rychle, moje družka utíká.

Družka?!, zareagoval Mandra udiveně, zatímco se rozběhl za údajně slabou ženou. U všech hromů! Tak, jak se cítí má brada, tak není vůbec slabá, pomyslel si nepřítomně, když ji začal pronásledovat.

Co se to tu, k čertu, děje?, ptal se Mandra sám sebe. Oběhl roh a uviděl, že žena běží, jak nejrychleji může. Blížili se k ní dva strážci. Mandra zavrčel. Nechtěl, aby se jí dotýkali jiní muži. Patřila jemu a každého muže, který se jí dotkne, roztrhá na kusy. Muži se po ní natáhli, ale ona sebou na poslední chvíli hodila na zem a po hladké podlaze jim projela mezi nohama. Rychle se odkutálela a vyskočila na nohy. Muži překvapením strnuli.

Mandra prolétl kolem nich. Se zavrčením je odhodil na bok a pokračoval v honbě za štíhlou ženou. Zašklebil se a přemýšlel, jestli by neměl zavolat svého symbionta. Zajímalo by ho, jestli to, co cítil jeho drak, znamenalo, že ta žena, prchající před ním, je jeho pravou družkou. Jen, pokud by ji akceptovaly všechny jeho tři části, tak by mohla být jeho pravdou družkou. Doteď byli jeho drak a on stejného názoru. Chtěli ji – za každou cenu. Bude si muset promluvit se svými bratry. Pokud to byly ty křehké ženy, o kterých mluvili, tak chtěl vědět, co bylo na nich tak křehké! Zatím na plačtivé typy nevypadaly.

***

Ariel Caru a toho obrovského muže, který ji unesl, ztratila z očí a prudce se zastavila. Rozhlédla se, a když vrhla pohled přes rameno, zaklela. Ten idiot, co se ji snažil v transportní místnosti chytit, jí byl v patách. Když Ariel očima pročesala místnost, ve které se nacházela, objevila ve zdi výklenek. Když uviděla na stole vedle okna malý květináč, v očích jí šibalsky zajiskřilo. Čas na malou bahenní koupel!

***

Mandra zabočil za roh a rozhlížel se po prázdné chodbě. Zmateně nakrčil čelo. Kde, ve jménu všech Bohů a Bohyň, mohla být? Na obou koncích chodby se nacházelo několik pokojů. Ale byly dost daleko a on byl přímo za ní. Přece nebyla tak rychlá? Mandra vypustil trochu ze svého draka, takže mohl použít jeho čich ke stopování.

Tam! Lehká vůně po… marattech a grombatech? Mandra udiveně zavrtěl hlavou. Hmmm! Chci ji ochutnat! Chci ji olízat, chci ji… ošukat!, slintal Mandrův drak.

Co je to s tebou? Nejdřív ji musíme chytit. Snaž se ji vystopovat. Nemohla se dostat daleko, napomenul svého draka Mandra netrpělivě.

Tudy! Jdi tudy. Voní tak dobře. Chci ji ochutnat, sténal jeho drak.

Mandra cítil, jak jeho tělo z vůně té ženy ztvrdlo. Zatraceně, opravdu voněla úžasně. Mandra začichal a vyrazil chodbou ve snaze zjistit, kam se ta žena vydala. Pach zesílil, když se přiblížil k malému výklenku ve zdi. Nacházelo se tam velké okno s lavičkou. Mandra se pomalu blížil, až stál přímo v klenutém vchodu. Zamračeně zvedl hlavu a začichal. Varování svého draka uslyšel příliš pozdě. Když ho z boku do hlavy udeřil malý květináč, vykulil oči. Z dálky uslyšel tiché echo a poté svět zahalila temnota.

„Vyčmuchej tohle, mizero,“ pronikl mu do ucha chraptivý šepot ženského hlasu, ještě než omdlel.

***

„Mandro, jsi v pořádku? Odpověz mi.“ Měl pocit, že mu ten hluboký hlas v hlavě exploduje, i když bylo jasné, že muž nemluví nijak hlasitě.

Mandra zasténal a jednou rukou se chytil za hlavu. Když na boku nahmatal obrovskou bouli, cukl sebou. Pomalu se posadil a na škvíru otevřel oči. Okamžitě se mu do nich zapíchlo ostré světlo. Předklonil se a bojoval s nevolností, které mu prudký pohyb způsobil.

„Co se stalo?“, zeptal se tichým hlasem plným bolesti.

„Domnívám se, že by se dalo říct, že setkání s tou „něžnou a křehkou ženou,“ proběhlo asi tak dobře, jako to mé,“ zamumlal Kreon temně. „Myslím, že Zoran, Trelon a Kelan si zaslouží pořádný kopanec do zadku za to, že si jen mysleli, že by tyto bytosti mohly být křehké.“

Mandra vzhlédl ke svému bratrovi a všiml si, že má levé oko nateklé a natrhnutý ret. Snažil se zaostřit, ale všechno viděl jakoby dvakrát. Soustředil se, dokud se obrazy nespojily a on před sebou neviděl svého bratra pouze jedenkrát. Nevěřícně zamrkal. Pokud se nemýlil, měl Kreon na svém uchu kousanec.

„Vypadáš příšerně!“, zamumlal Mandra.

Kreon ze sebe vyrazil kašlavý smích. „No… ty taky nevypadáš zrovna úchvatně.“

„Pomoz mi vstát,“ řekl Mandra a chytil se Kreonovy paže. „Kde je?“, zavrčel.

Družka je silná! Chci ji. Postarám se o ni. Musím ji chránit, zasyčel Mandrův drak tiše.

K čertu s ochraňováním! Patří ji naplácat na zadek! Máš ponětí, jak mě kvůli té divošce bolí hlava?, vyštěkl Mandra, když ho znovu zaplavila vlna bolesti. A kde je, k čertu, můj symbiont?, zavrčel.