AA - 3. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Mandra Reykill se tiše pohyboval hustým lesem. Právě spolu se svým mladším bratrem Kreonem a dvěma dalšími bojovníky absolvovali rychlý trénink. Mandra si nechtěl přiznat, že potřeboval udělat něco proti neklidu, který pociťoval od té doby, co byl jeho bratr zajat několika kurizanskými odpadlíky. Mandra se vyhnul větvi a přitom se snažil zůstat ve stínu, aby se od jeho stříbrných šupin neodrazilo světlo. Jeho velké safírově modré tělo nebylo v temnotě lesa skoro vůbec vidět a jeho křídla se pohybovala téměř neslyšně.

Chci družku, zavrčel jeho drak nečekaně, měl bys hledat naši družku, ne si hrát.

Nehrajeme si! Trénujeme, zavrčel Mandra v odpověď. Co mám jako dělat? Obracet kámen po kameni, jestli se tam neskrývá naše družka?

Mandra potlačil zaklení, protože mu jeho symbiont poslal do mysli obrázek převrácených kamenů. Přesně to mu chybělo: komický humor jeho symbionta, kombinovaný s frustrací jeho draka, protože nemají družku. Ti dva ho doháněli k šílenství.

Proč mě museli Bohové a Bohyně požehnat bručounským drakem a symbiontem s dětinským humorem?, pomyslel si Mandra a skoro hlasitě zasténal. Už by měl vědět, že se mu jeho symbiont vždy rád pomstil, když měl ty své nálady.

Zatraceně!, pomyslel si Mandra, když ucítil, jak se zlaté stužky na jeho pažích spolu s jeho zlatým brněním rozplývají. Mandrův drak chňapl po malé okřídlené bytosti, ve kterou se proměnila jedna ze zlatých stužek a která mu nyní poletovala před čumákem sem a tam, takže se safírově modrý drak musel zastavit uprostřed letu, aby zabránil srážce.

Když zlatá vlákna vytvořila mezi dvěma velkými stromy něco jako síť, Mandra zaklel. Ještě než se mu podařilo změnit směr letu, už byl v ní zamotaný. Jeho drak zuřivostí zařval, protože se mu nelíbilo být takto nečekaně uvězněný. Čím vehementněji se snažil uniknout, o to víc se do sítě zamotával, dokud se nemohl ani pohnout a musel čekat na to, až ho ta zatracená věc pustí sama.

Je mi to líto, oukej? Nemyslel jsem to tak. Máš skvělý smysl pro humor. Jsi světlo mého života. Ty… Mandra se ušklíbl, když se kolem tlap jeho draka omotala další zlatá vlákna… mi tentokrát neodpustíš jen tak.

Zlatá vlákna se rozechvěla. Mandrovi klesla hlava. Visel tam tak aspoň třicet minut, když uslyšel, jak se pod ním se smíchem zastavil jeho bratr a dva z jejich nejlepších stopařů.

Mandra zvedl svou obrovskou, safírově modrou hlavu a výhružně na ně zavrčel. Svaly jeho draka se napjaly a snažil se osvobodit, aby je mohl zmlátit tak, jak si zasloužili. Jeho zlaté oči žhnuly nepřátelstvím a trochu se styděl, že se nechal zajmout svým vlastním symbiontem.

Kreon se postavil pod svého staršího bratra a kroutil hlavou. Zajímalo by ho, kdy se to konečně naučí. Mandra nerad prohrával. Jeho velký bratr byl druhý nejstarší z pěti bratrů a ten nejuváženější ze všech, což už o něčem vypovídalo, když se vzalo v úvahu, jak uvážlivý byl jejich bratr Zoran. Kreon si často myslel, že by se mohl Mandra trochu uvolnit a víc si užívat života. Byl příliš vážný a Kreon si ho kvůli tomu často dobíral.

Zlatá síť zmizela stejně rychle, jako se objevila, takže Mandra nečekaně spadl na zem. Když Mandrův drak dopadl zády na měkké lesní podloží, zamručel a překulil se na nohy. Otřepal se, takže se bláto a špína rozlétla do všech stran. Když drak znovu uslyšel smích mužů, se zavrčením se otočil.

„Copak? Zlobí tě dnes tvůj symbiont?“, zeptal se Kreon a rozchechtal se.

„Ano, už jsme se ptali, co s tebou je? Myslel jsem, že jsme chtěli trénovat. Kdybych věděl, že se chceš jen houpat v síti, tak bych se neschovával tak urputně“, vtipkoval Kor a pohupoval se na patách dopředu a dozadu. Přitom vzhlížel k naštvanému drakovi.

„Možná už je příliš starý a slabý a potřeboval si zdřímnout“, dodal Jaguin a ani se nesnažil skrýt široký úšklebek.

Mandra toho měl dost. Už tak bylo hrozné, že ho jeho symbiont blamoval před bratrem a jeho muži, teď ho ještě nazývali starým mužem? Však on jim ukáže, kdo je tu starý! Nakope jim zadky a postará se o to, aby s pláčem utekli ke svým maminkám!

Bleskově ovinul svůj ocas kolem Jaguina a hodil ho do dobrých pět metrů vzdáleného jezírka. Poté se s úšklebkem obrátil na Kora, který co nejrychleji uskočil a divoce u toho klel. Kreon se zachichotal a rychle se proměnil v draka; elegantního, uhlově černého draka bez jakékoliv známky jiné barvy s výjimkou jeho plamenně zlatých očí.

Když jeho směrem zamířil proud dračího ohně, Kor šikovně uskočil na stranu. Několikrát se překulil, a když nakonec vstal, byl pokrytý bahnem, protože skončil v blátivé louži. Vyplivl listí a s odporem se na sebe podíval. Jaguin seděl v jezírku a vytřepával ze svých dlouhých vlasů vodu.

„Aspoň jsem schytal tu čistší část jeho vzteku“, zavolal Jaguin na Kora, který si právě z vlasů vytahoval hroudu bláta.

„No, uvidíme, jak dopadne Kreon“, pronesl Kor a ušklíbl se, když mu bahno nateklo do bot. „To je odporné“, stěžoval si, zatímco kráčel k jezírku.

„Ale pomysli na to, jak dobře na tom pak bude tvá kůže“, smál se Jaguin a přikrčil se, když po něm Kor hodil trochu ze svého bláta.

Kreon pohlédl na svého velkého bratra. Teď to bude konečně legrace. Oba draci kroužili kolem sebe a měřili se pohledy. Bojovali spolu a proti sobě celý svůj život, což už byla dlouhá doba. Kreon byl menší a štíhlejší než jeho starší bratr. Měl výhodu, že dokázal splynout se svým prostředím, takže to někdy vypadalo, jakoby byl neviditelný. Ale Mandra byl zase rychlý. Měl neuvěřitelné reflexy. Kromě toho byl silný a chytrý.

Kreon proklouzl svému bratru pod břichem a chystal se ho převrátit na záda, aby ho pak znehybnil. Mandra vyčkával, dokud nebyl jeho bratr dost blízko na to, aby ho mohl uchopit za přední tlapy a na poslední chvíli ho otočit. Využil Kreonovu vlastní sílu a strčil do něho. Navíc se rozmáchl ocasem a udeřil Kreona do zad, až jeho mladší bratr bolestí zavrčel. Mandrovou velkou předností bylo, že celý svůj život zápasil se svými sourozenci. Sice ještě často se Zoranem a Trelonem prohrával, ale byl stále lepší a lepší. Díky jeho zkušeností, které nasbíral během Velkých válek, se z něho stal zručný protivník. Nyní ostrýma očima pročesával místo, kde stál Kreon naposledy.

Mandra začichal, zatímco se snažil zachytit pach svého bratra. Ten využíval svou schopnost splynout se svým přirozeným prostředím, aby se ukryl. Mandra se bude muset spolehnout na své ostatní smysly. Pohyboval ušima sem a tam. Mohl slyšet Jaguina a Kora, kteří spolu právě vybojovávali v jezírku vodní bitvu. Slyšel vítr vanoucí skrz stromy a dokonce bzučení hmyzu. Zacukal jedním uchem, protože zaslechl napravo od sebe zvuk lámajícího se listu. Ale Mandra se za tím zvukem neotočil. Kreon se k němu blížil proti větru a ve stínu dvou tlustých stromů.

Mandra přesunul váhu na druhou nohu a připravil se. Z pravé strany se opět ozval zvuk, tentokrát víc zezadu. Mandra otočil hlavu na druhou stranu, kde spolu hovořili Jaguin s Korem a Kor se snažil dostat bláto z bot. Uvolnil se a v očekávání máchal ocasem sem a tam.

Čekání je vždy tou nejtěžší částí, pomyslel.

Čekání na družku je vůbec to nejtěžší. Chci svou družku! Okamžitě! Bratr má družku. Proč taky jednu nenajdeš? Jdi do světa těch žen a přiveď taky jednu. Najdu ti družku sám, bručel drak nespokojeně.

Mandra se tak soustředil na svého draka, že na okamžik zapomněl na svého mladšího bratra. Na okamžik, kdy měl být připraven a ne rozptýlen, pomyslel si Mandra rezignovaně, když na něj Kreon zaútočil zezadu a po krátkém boji ho přimáčkl k zemi.

O pár minut později vzali na sebe oba muži zpátky svou dvounohou podobu. Po boji ztěžka dýchali. Mandra se posadil a opřel se lokty o kolena, zatímco se několikrát zhluboka nadechl a vydechl, aby se uklidnil. Zavřel oči a soustředil se na to, aby zpomalil svůj dech a cítil, jak se mu pomalu normalizuje puls.

„Jsi v pořádku?“, zeptal se Kreon tiše a posadil se vedle něj. „Věděl jsi, kde jsem byl, to jsem mohl cítit. Ale něco se stalo. Co ti dělá starosti, bratře?“

Mandra otevřel oči a chvíli hleděl Kreonovi do očí. Poté odvrátil pohled ke Korovi a Jaguinovi, kteří se právě se smíchem vyhrabali z jezírka. Jak by mohl vysvětlit tu neúprosnou prázdnotu, která ho neustále trápila? Jak by mohl vysvětlit tu temnotu, která ovládala jeho duši a byla stále temnější a temnější? Jak by mohl vysvětlit tu samotu, která jeho draka a jeho tížila? Jen jeho symbiont byl optimistický, že svou pravdou družku najde.

„Chci družku“, prohlásil Mandra ke svému překvapení. I jeho drak byl jeho výbuchem překvapen.

Podíval se na Kreona, který zíral přímo před sebe. Ve tváři jeho bratra se zračila smutná odevzdanost. Neměl nic říkat. Přát si družku, když žádná nebyla, nemělo smysl. Pokles narozených děvčat na Valdieru dosáhl kritické hranice.

Jejich vědci nevěděli, proč se za posledních pár století rodilo stále méně dívek, ale domnívali se, že to mělo něco společného s Velkými válkami a s tím, že pro boj bylo zapotřebí více chlapců. Očividně byl na vině dominantní charakter draků, kombinovaný s dominancí valdierských válečníků, že se rodili pouze chlapci. I když válka skončila už před dobrými sty lety, rodily se dívky stále málo. To byl jeden z faktorů, které vedly ke konci války a nové mírové smlouvě mezi Sarafiny a Kurizany.

„Už jsem vzdal naděje, že svou pravou družku někdy najdu“, odpověděl Kreon tiše na překvapivé prohlášení svého bratra. „Jsem rád, že Zoran našel svou pravou družku. Krátce jsem hovořil s Kelanem a Trelonem a jak to vypadá, také našli svou pravou družku. Možná je ten nový svět záchranou pro náš lid.“

Mandra zavrtěl hlavou. „Tím si nejsem tak jistý. Viděl jsi, jak je Zoranova družka malá a křehká. I když je na pohled přitažlivá, její rasa je pro naše muže příliš drobná. Nepřekvapilo by mě, kdyby z tohoto svazku nemohly vzejít žádné děti“, řekl Mandra stroze, zatímco zvedl ze země list a rozdrtil ho mezi prsty, jakoby chtěl demonstrovat, jak lehce by se mohla lidská žena zlomit.

Kreon sledoval, jak jeho bratr rozdrtil list a přikývl. „To je pravda. Je velmi krásná. Když vezmu v úvahu její velikost a přátelské chování, myslím, že je jejich rasa mnohem křehčí než naše ženy“, povzdechl si.

Mandra hleděl na svého bratra, který vyskočil na nohy a podal mu ruku, aby mu pomohl vstát. S úsměvem ji přijal. Byl rád, že byl Kreon na jejich straně. Byl vynikající protivník. Jeho malý bratr velkou měrou přispěl k tomu, že byly Velké války ukončeny. Postaraly se o to jeho inteligence, loajalita a nápaditost. Jeho přátelství s Ha’venem a Voxem, vůdcem Kurizanů a Sarafinů, bylo důkazem toho, že byl schopný uzavřít alianci s jejich dřívějšími nepřáteli.

„Zoran by se měl vrátit za pár dnů. Trelon zase zapracoval na motorech a zrychlil je. Kromě toho jsem od bojovníků zaslechl, že jedna z těch žen dokázala vytáhnout z krystalů víc energie“, pronesl Kreon, zatímco se vydali ke Korovi a Jaguinovi, vyhřívající se na slunci.

„To jsem také slyšel. Také jsem slyšel, že měli se ženami pár problémů. Kelan mi nechtěl říct nic konkrétního, ale zmínil se o tom, že bude rád, až jeho loď konečně opustí. Určitě pláčou a fňukají strachy. Vždyť víš, jak ho plačící ženy děsí. To okamžitě zmizí. Dokážu si představit, že jsou dost vyděšené, když je odvezli z jejich planety. Promluvím si o tom s matkou, jak bychom je mohli uklidnit, až dorazí“, pokračoval Mandra. S úlevou pomyslel na to, že bude moci přenést zodpovědnost za ty slabé plačící ženy do jemných rukou jejich matky.

„To je vynikající nápad. Matka se jich ráda ujme.“ Kreon souhlasně přikývl. „Možná bychom jim mohli najít druhy mezi sedláky nebo obchodníky? Ti nejsou tak hroziví jako naši bojovníci, protože nemusí tolik trénovat“, dodal zamyšleně.

„To je skvělý nápad – někoho, kdo je jemný a poradí si s křehkou malou ženou, přesto je dost silný na to, aby ji ochránil. Díky, Kreone. Sestavím seznam mužů, které by k nim mohli pasovat“, řekl Mandra s úsměvem a byl rád, že bude moci pomoci aspoň pár mužům z jeho světa.

Mandra cítil, jakoby mu spadla z ramenou aspoň část tíhy. Znovu se proměnil v draka, aby se dostal do paláce co nejrychleji a byl pevně rozhodnut, soustředit se na to, aby zjistil, kdo vězel za zajetí jeho bratra. Dnes večer si vážně promluví se svým drakem a symbiontem. Museli pochopit, že hledání družky bude muset počkat, dokud nebude zajištěno bezpečí jeho národa.