AA - 13. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Mandra pohlédl na svou spící družku a potlačil zaklení. Musel do paláce, ale nechtěl ji vzít s sebou. Nechtěl jít, ale musel. Jeho bratr Zoran a jeho družka byli napadeni a Abby, byla při tom unesena. Bylo nezbytné, aby se vrátil a pomohl s jejich záchranou. Mandra chtěla Ariel ponechat na místě, kde se jí nemohlo nic stát, ale samotné pomyšlení na to, že by ji tu nechal, i když s Asimem, ho doslova drásalo. Co, když se něco v jeho nepřítomnosti přihodí? Bylo by lepší, kdyby byla v paláci, kde bylo více strážných a jejich symbiontů, kteří by ji chránili, než jeden jediný bojovník a jeho symbiont. Svého vlastního symbionta bude muset vzít s sebou.

„Co se děje?“, zeptala se Ariel ospale.

Mandra se posadil na okraj postele a uchopil Arielinu malou ruku do své. „Musíme zpátky do paláce. Něco se stalo a je mě tam zapotřebí.“

Ariel se s námahou posadila. Bylo jí jedno, že jí přikrývka sklouzla až na boky, takže seděla nahá. Po všem, co spolu dělali, nebylo na jejím těle místečko, které by Mandra neznal nebo se ho nedotkl. Ariel si odhrnula rozcuchané vlasy z čela a pozorně Mandra sledovala.

„Jde o Caru?“, zeptala se s obavou v hlase.

Mandra zavrtěl hlavou. „Ne, tvé malé přítelkyni se daří dobře. Obávám se, že jde o tu, co jí říkáte Abby. Spolu se Zoranem byli napadeni. Zoran je v pořádku, ale Abby unesli,“ pronesl Mandra tiše.

Ariel se chytila za krk. Pomyslela na příjemnou umělkyni. „Proč? Proč by někdo Abby unášel? Je ve vašem světě nová? Vždyť nic neví a nikdy by nikomu neublížila.“

Mandra si přitáhl Ariel do náruče a pevně ji držel. Nechtěl, aby si dělala starosti. Kreon věřil, že nic není tak, jak se zdá. Tady nešlo o malou skupinu kurizanských rebelů. Věřil, že jde o něco mnohem nebezpečnějšího. Mandra se včera pozdě večer vrátil do paláce kvůli krátkému mítinku. Při něm s Kreonem a H’avenem, vůdcem Kurizanů nalezli bezvědomého Zorana na jedné louce poblíž paláce.

„Proto jsi byl včera pryč tak dlouho?“, zeptala se Ariel a zvedla oči k Mandrovi.

„Ano. Myslím, že v paláci je to pro tebe bezpečnější, dokud nenajdeme toho, kdo je za všechno zodpovědný,“ řekl Mandra. „Musím vědět, že jsi v bezpečí.“

Ariel se otřásla a poté přikývla. „Jdu se chystat. Postará se Asim o malé?“, zeptala se Ariel, zatímco vstávala z postele.

Když spolu s ní vyskočily i čtyři malé bílé chlupaté kuličky, Mandra sebou škubl. „Co, ve jménu Bohů a Bohyň, dělají v naší posteli?“, zavrčel Mandra, zatímco se snažil překročit zvířata, kteří se mu snažili vyšplhat po nohavicích.

„Ach, bylo jim zima,“ prohlásila Ariel, zatímco odkráčela do koupelny.

Mandra se na bílé chlupáče zamračil a potlačil zasténání. „Nezvykejte si na to. Je to MÁ postel. Nebudu spát vedle svého jídla,“ zavrčel výhružně.

Dvě malé kuličky se rozběhly za Ariel, zatímco ta další, nejmenší ze všech, se schovala pod postel. To poslední na něj upíralo své velké černé oči, dokud se nesklonil a nezvedl ho. Chvíli si ho prohlížel a poté si ho přitiskl k hrudi.

„Jsi stejný jako ona, víš to, že ano?“, zavrčel Mandra tiše a snažil se malou chlupatou potvůrku, tulící se k němu, ignorovat.

***

Ariel se tiše doplížila ke Carmenině pokoji. Už byla u Cary a Trishy. Všechny si o Abby dělaly starosti. Carmen byla stále ještě dost uzavřená do sebe. Ariel byla pevně rozhodnutá svou sestru navštívit. Potlačila palčivý strach, že je Carmen stále nešťastná a chce zpátky na Zem. Ariel bylo jasné, že kromě Trishina otce neměly na Zemi nic, jen problémy. Ariel věděla, že její malá sestra by zemřela, pokud by se jí podařilo vrátit se na Zem. Také věděla, že by pak musela dodržet svůj slib, ať už byla představa, že opustí Mandru, jakkoliv bolestná.

Když uviděla, kolik strážných stálo před dveřmi její sestry, zamračila se. Proč si, pro všechno na světě, mysleli, že Carmen potřebuje šest a více strážných, to fakt nechápala. Protáhla se skrz ně a zaklepala na dveře.

„Mylady…“, začal jeden ze strážných, ale když uviděl Arielin zuřivý výraz, zase pusu zavřel.

„Co si myslíte, že asi udělá? Ukradne královské korunovační klenoty, zabije někoho ve spánku, nebo zešílí? Nemyslíte si, že je to trochu přehnané?“, zavrčela Ariel, zatímco znovu zabouchala na dveře. „Carmen, otevři ty zatracené dveře!“

Dveře se s hlasitou ránou rozlétly a udeřily do stěny. V nich stála Carmen a v ruce držela malou sošku. Vrhla pohled na Ariel, chňapla ji za ruku a vtáhla dovnitř. Poté za nimi zabouchla dveře.

„Co jsi provedla? Někoho zabila?“, zeptala se Ariel a rezignovaně zakroutila hlavou. „Vždyť tě hlídá celý regiment!“

Carmen protočila oči. „Nepřeháníš to trochu? A ne, nikoho jsem nezabila. Ještě ne,“ dodala potichu.

Ariel si sedla na pohovku. „Slyšela jsi to o Abby a Zoranovi?“, zeptala se.

„Ano, dokonce i na jiných planetách se stávají takové věci,“ odpověděla Carmen a šla k servírovacímu stolku, kde nalila drink sobě i Ariel. „Už jsem si myslela, že jsi zmizela. Nikdo mi nechtěl říct, kde jsi, a nemohla jsem tě najít.“

Ariel se pod pronikavým pohledem sestry kroutila. „Byla jsem v horách,“ zamumlala a napila se. „S Mandrou,“ dodala potichu.

„Takže Mandrou, jo? Který to je?“, zeptala se Carmen se zdviženým obočím.

Ariel zrudla a než zvedla zrak ke Carmen, chvíli zírala do sklenice. „To je jeden z těch týpků z transportní místnosti. Ten, co se mě snažil chytit.“

„Podle toho, jak vypadáš, tak se mu to i podařilo,“ odpověděla Carmen suše.

„Ano, to ano,“ odvětila Ariel a s obavou v očích hleděla na svou sestru. „Mám ho ráda, Carmen, docela dost. Já… miluji ho.“

Carmen hleděla na svou velkou sestru smutnýma očima. Nebylo, co by k tomu mohla říct. Uviděla na Arielině krku značku hned, jak ji vtáhla do dveří. A viděla i tu záři v jejích očích. Její oči také tak zářily, když byl Scott ještě naživu. Měla z Ariel radost. Bude snadnější ji opustit, když nyní věděla, že se o ni někdo postará a nebude sama. Všechno bude dobré a hluboko ve svém srdci věděla, že bude moci svou velkou sestru opustit, aniž by se cítila vinna.

„Přeji ti to. Pokud si někdo zaslouží být šťastný, tak jsi to ty,“ pronesla klidným hlasem.

Když Ariel uslyšela v hlasu své sestry ten tón, zvedla hlavu. „Stále se snažíš dostat se domů, že ano?“

„Ano,“ zazněla odhodlaná odpověď.

„Pak půjdu s tebou,“ prohlásila Ariel stejně odhodlaně. „Nejlepší bude, když půjdeme, až bude většina těch chlapů pryč.“

Carmen zavrtěla hlavou. „Ne, Ariel. Tvůj život je teď tady. To není tvůj boj, ale můj. Jsou věci, které musím udělat sama. Například tady to. Chci… musím vědět, že jsi v bezpečí a šťastná,“ pronesla Carmen důrazně. Chtěla, aby jí Ariel pochopila a souhlasila. „Prosím, musím vědět, že jsi v bezpečí a šťastná.“

Než Ariel odvrátila oči, naplnily se jí slzami. „Slíbily jsme si, že tu budeme vždy jedna pro druhou, ať se stane cokoliv. Půjdu s tebou, takže prostě drž klapačku a smiř se s tím.“

***

Mandra vtrhl do místnosti, kde se Kreon mračil na strážné, vyměňující se nervózní pohledy. Vždyť byl pryč jen dva dny! Tak dlouho trvalo zjistit, kam Abby odvlekli, jen aby našli prázdný úkryt. Naštěstí byl ten muž, co ji unesl, už mrtvý.

Bohužel ten, co za tím vším byl, byl stále naživu a na svobodě. Když se Mandra dnes ráno vrátil, první jeho myšlenkou bylo vyhledat svou družku a milovat se s ní, až se nebudou moci ani pohnout. Jeho drak chtěl svou družku stejně jako Mandra. Drahoušek, jak Ariel pojmenovala jeho symbionta, vedle něj rozrušeně vrčel. Malá zlatá vlákna, která Ariel nosila, vzal zpátky k sobě.

„Nic! Kde, k čertu, může být?“, vyrazil ze sebe Mandra naštvaně.

„Nevíme to, Mylorde. Prohledali jsme celý palác a poté jsme pátrání rozšířili i dál. Nevypadá to, že by byly uneseny, ale odešly dobrovolně,“ pronesl jeden ze strážných váhavě.

„Jak mohly projít kolem vás, aniž byste to věděli?“, zasyčel Kreon.

Když strážný viděl, jak Kreonovi tmavnou oči, ztěžka polkl. Slyšel o mladém lordovi historky, ze kterých by zmrzla krev v žilách každému bojovníkovi. Jeho pohled padl na dlouhý zakřivený nůž v ruce nejmladšího člena královské rodiny.

„Sešplhaly dolů přes balkon a slanily po závěsu, který přivázaly k posteli,“ odvětil muž.

Kreon znovu zavrčel a zuřivě mrskl nožem do stěny. Když se zabořil do zdi, strážní ztuhli. Mandra položil bratrovi na uklidněnou ruku na rameno.

„Najdeme je,“ prohlásil pevným hlasem. „Nemohly opustit planetu.“

Když se ozvalo zaklepání, všichni muži se otočili. Ve dveřích se objevil strážný, oblečený do typické uniformy sestávající z černých kožených kalhot, černé vesty a černými vysokými botami. Počkal, až si ho Mandra všiml a poté promluvil.

„Mylorde, máme je,“ prohlásil a zhluboka se nadechl.

„Kde?“, zavrčel Mandra hrozivě a udělal krok k muži.

„Na startovací základně, Mylorde,“ odvětil muž hekticky. „Ukradly člun, ale podařilo se nám vyřadit z provozu řízení.“

Kreon se otočil s ledovým pohledem, a všichni muži sebou škubli. Ještě než mohl strážný pokračovat, Mandra s Kreonem se prohnali kolem něj. Strážný u dveří hleděl za nimi a kroutil hlavou. Tentokrát mu bylo těch žen výjimečně líto, pokud mohl posoudit pohledy mužů, kteří právě vyběhli ven.

***

Ariel hleděla na Mandra zpod přivřených očí a znovu se kousla do spodního rtu. Byl víc než naštvaný, pokud to bylo vůbec ještě možné. Cítila, jak jí po zádech přejel mráz, když si vzpomněla na to, jak se vřítil do místnosti, kam ji spolu s Carmen přivedli. Nevzdaly se bez boje. No, ona by se nebránila, kdyby tam nebyl ten strážný, který ji popadl trochu hruběji, takže se neubránila výkřiku bolesti. Carmen se na něj vrhla. Jeden ze strážných udeřil Carmen do tváře, takže šla k zemi. Od toho okamžiku šlo všechno do háje. Když bylo po všem, byly s Carmen spoutány. Carmenina brada byla plná šrámů, zatímco Ariel cítila, jak jí otéká levé oko a v ústech chutnala krev, kapající jí z roztrhnutého rtu.

„Mandro,“ začala potichu.

„Ani. Slovo,“ vyrazil ze sebe Mandra skrz zatnuté zuby. Dovedl ji ke svému symbiontovi, který na sebe vzal podobu elegantního vozu bez střechy. „O tom si promluvíme, až budeme zpátky v paláci.“

Ariel mlčky přikývla. Mandra jí uvolnil pouta, kterými měla svázané ruce za zády, jen aby jí je svázal vpředu. Vrhla na něj naštvaný pohled, ale nic neřekla. Byly boje a byly války. Tady to byl boj. A ona chtěla vyhrát válku, i když neměla ponětí, co je vůbec předmětem výhry. Jakmile dosedla, vytvořila se zlatá vlákna a rozeběhla se jí po pažích. Mandra k nim něco zavrčel a vlákna se zastavila, krátce zajiskřila a opět se změnila v pevné zlaté vozidlo. Ariel si skousla bolavý ret a zasyčela bolestí. Uviděla, jak Mandra zatnul čelist, ale neřekl nic. Ariel sepnula ruce a hleděla na ně, zatímco se snažila nebrečet.

Taky není důvod proč brečet, pomyslela si naštvaně. Neudělala nic, co by na jejím místě neudělal taky. Koneckonců poslední dva dny strávil se svým bratrem hledáním Abby, takže by měl vědět, co znamenají rodinná pouta.

K paláci to byla krátká cesta. Ariel sledovala, jak se Drahoušek proměnil v obrovské kočce podobné stvoření, které se k ní přitulilo, aby jí poskytlo útěchu. Po Mandrově zavrčení se zachvěl. Když prošel kolem ní a vstoupil do paláce, Ariel ho jemně pohladila po hedvábné hlavě.

Ariel se narovnala v ramenou, a zatímco kráčeli dlouhou chodbou k Mandrovým pokojům, všechny pohledy ignorovala. Neřekla ani slovo, přesně, jak jí přikázal. Pokud chtěl, aby mlčeli, tak to bude mít. Stejně neměla na dlouhý rozhovor náladu. Klidně jí mohl říct, že s ní končí, a že ji pošle zpátky na Zem. Koneckonců vždyť tam chtěla stejně jít.

Sledovala, jak kývl na strážné, stojící před jeho pokoji. Když se přiblížili, jeden z nich jim otevřel dveře. Mandra ani nezpomalil. Ariel si znovu skousla ret a škubla sebou. Jazykem si přejela po ráně, aby zjistila, jak je velká, a když ochutnala krev, povzdychla si. Znovu si ji otevřela.

Ariel byla tak soustředěná na svůj ret, že kdyby ji Mandra v poslední sekundě nezachytil, tak by do něj vrazila. Zrovna se chtěla omluvit, když cítila, jak jí rukama jemně přejíždí po poškrábaných pažích až ke krku, kde ji uchopil za bradu a zaklonil jí hlavu tak, že mu musela pohlédnout do očí.

„Proč?“, zeptal se Mandra potichu a hleděl do pomláceného obličeje své družky. „Proč mě chceš opustit?“

Když Ariel uslyšela jeho smutný hlas, oči se jí zalily slzami. Počítala s křikem a spíláním; dokonce i s nějakými obviněními, že ho nemiluje, ale ne s takovou bolestí. Zahleděla se mu do jeho tmavozlatých očí, které vypadaly tak nějak zastřeně. Také si všimla známek únavy kolem očí a úst.

„To jsem nechtěla,“ zašeptala v odpověď.

„Proč?“, zeptal se Mandra znovu a opatrně se dotkl otoku kolem jejího oka.

„Abys to pochopil, musíš mě nechat vysvětlit, kdo jsem a odkud pocházím,“ odvětila Ariel rezignovaně.

Mandra chvíli upíral pohled na svou družku a poté přikývl. Jednou rukou ji držel za zápěstí, druhou jí uvolnil pouta a poté ji odvedl k nové pohovce. Jemně na ni zatlačil, aby si sedla a odešel do kuchyně. O sekundu později byl zpátky s malou miskou a hadříkem. Namočil látku do teplé vody a začal jí opatrně čistit tvář.

Ariel sebou cukla. Na zápěstích se mu uvolnila zlatá vlákna. Nejdřív se věnovala jejímu oku, poté jejímu rtu a poté jí zmizela ve výstřihu trička, aby vyléčila šrámy a rány, pokrývající celé její tělo. Když doputovaly k jejímu boku, musela se zachichotat.

„Jsem lechtivá,“ zamumlala na svého druha, který na ni upřel žhavý pohled.

„Řekni mi, proč nás chceš opustit,“ zašeptal Mandra, zatímco pokračoval v umývání jejího obličeje.

Chvíli váhala, poté se zhluboka nadechla a přikývla. „Jsem o rok starší než má sestra. Sice jsme sestry, ale také jsme nejlepší kamarádky.“ Pohlédla na Mandra, který jí kývnutím vyzval, aby pokračovala. „Trisha patří také k rodině, nechápej mě špatně, ale to není to samé. Carmen a já jsme skoro jako dvojčata, chápeš, co tím myslím?“, zeptala se Ariel.

„Mí dva mladší bratři, Kelan a Trelon, jsou jako tvá sestra a ty,“ odvětil Mandra, zatímco jí jemně omýval špínu z krku.

Ariel si úlevně oddechla. Možná, že to pochopí. „Když jsme byly malé, slíbily jsme si, že tu budeme jedna pro druhou, ať se stane cokoliv. Když jsem šla na vysokou, tak se to trochu změnilo. Byla jsem tam taky, ale Carmen měla naše rodiče, Trishina otce a… Scotta.“

Když si vzpomněla na to, co všechno ztratily, především její sestra, zlomil se jí hlas. „Naši rodiče zemřeli při autonehodě, když jsem byla na vysoké škole a Carmen ještě stále na střední. Byla to pro nás opravdu těžká doba. Měla jsem Trishu, která šla se mnou na stejnou školu a Carmen měla Trishina otce, Paula a Scotta, lásku jejího života. Carmen a Scott se vzali pár dní poté, co skončili školu. Ještě nikdy jsem ji neviděla tak šťastnou,“ zašeptala Ariel s úsměvem. Vzhlédla k Mandrovi a poté pokračovala. „Chtěli vyrazit a společně zachránit svět. U jedné bezpečnostní firmy v Texasu absolvovali výcvik na osobní strážce. To vzrušení a cestování milovali. Většinou doprovázeli jen nějaké obchodníky nebo celebrity na společenské akce, ale jejich poslední úkol trval trochu déle. Dostali za úkol chránit jednoho regionálního politika a jeho rodinu v jedné jihoamerické zemi. Mělo to trvat jen pár měsíců a plat byl opravdu skvělý. Chtěli si našetřit, aby mohli po návratu domů založit rodinu. Scottovi už to věčné cestování lezlo na nervy. Já osobně si myslím, že měl strach, že by se Carmen mohlo něco stát.“ Když Ariel pomyslela na hovor, který všechno změnil, odmlčela se.

„Jednoho večera jsem obdržela hovor. Na Carmen a Scotta vystřelili. Scott byl mrtvý a nebylo jisté, zda to Carmen přežije. Někdo provedl atentát na toho politika a jeho rodinu. Carmen schytala tři kulky, které byly určeny politikovu desetiletému synovi. Scott se vrhl před ně a byl smrtelně zasažen. Rodina se naštěstí dostala do bezpečí. Carmen a Scotta nechali krvácející na startovací ploše malého letiště.“ Ariel pohlédla na Mandra. Jeho ruka strnula ve výši její klíční kosti. „Ostatní osobní strážci je tam prostě nechali napospas těm mizerům, kteří na ně vystřelili, jakoby to byl nějaký odpad. V té době byli ještě oba naživu a ostatní je tam nechali prostě ležet, i když věděli, že to bude znamenat jejich jistou smrt.“

„Co jsi udělala ty?“, zeptal se Mandra.

„Tenkrát jsem požádala o místo u záchranářů Air Force. To je na mé planetě část armády. Už tenkrát jsem věděla, že se do vesmírného programu nikdy nedostanu a rozhodla jsem se, že ještě dokončím jeden úkol a pak odejdu. Trisha ležela v nemocnici a zotavovala se z nehody vrtulníku a má sestra bojovala o život. Dala jsem výpověď a měla jsem ještě pár dní dovolené. Takže jsem si mohla vzít volno a starat se o obě,“ dopověděla Ariel.

„Ale stalo se ještě něco, co jsi mi neřekla. Co?“, zeptal se Mandra klidně.

Ariel se snažila odvrátit tvář, ale to jí Mandra nedovolil. Roztáhl prsty na její tváři, aby se dál dívala přímo na něj. Musel pochopit, proč ho chtěla opustit. A ona musela pochopit, co by se s nimi stalo, kdyby se jí to podařilo.

„Eric,“ zašeptala Ariel a zavřela oči. „Tenkrát se stalo to s Ericem.“

„Kdo byl ten Eric?“, zeptal se Mandra hlubokým hlasem.

Zabij toho muže. Ublížil naší družce. Zabij ho, vrčel jeho drak nebezpečně.

Psst, nech ji vyprávět. Je důležité, abychom ji pochopili, aby už od nás nikdy neutekla, zasyčel Mandra, zatímco sám bojoval se svou žárlivostí.

„Eric byl můj snoubenec. Chtěli jsme se vzít. Byl to můj druh,“ řekla Ariel a opatrně koukla na Mandra, protože mu uniklo další zavrčení. „Byli jsme zasnoubeni čtyři roky. Jako dítě jsem chtěla být veterinářkou. Milovala jsem starat se o zvířata a pracovat s nimi. Byla jsem si jistá, že je to povolání mých snů a na střední škole jsem si za hlavní předmět zvolila biologii a matematiku. Jedno léto jsem vykonávala praxi u veterináře u nás doma. Bohužel jsem při první operaci, u které jsem mohla vypomáhat, omdlela. Dr. Baumgartner si nejdřív myslel, že to překonám, ale na konci léta už jsem mohla jen pečovat o zvířata a operačnímu sálu jsem se musela vyhýbat. Už měl plné zuby toho, že musel neustále volat mým rodičům, aby si mě vyzvedli, protože jsem omdlela nebo se pozvracela. Kromě toho jsem zvířata zbytečně rozrušovala. Poté jsem se rozhodla následovat Trishu. Díky našim otcům jsme už tenkrát měly pilotní průkazy pro soukromé lety, takže bylo jen přirozené, že jsme se soustředily na létání. Trisha vždy snila o tom letět ke hvězdám, a protože jsme vždy dělaly všechno společně, myslely jsme si, že to tak bude i tentokrát.“

Ariel zatřepala hlavou. Jak byly naivní. „Společně jsme ukončily vysokou školu a nechaly se naverbovat k Air Force. Byla jsem lepší pilotka, ale Trisha měla při fyzických testech lepší bodování. Já se do programu nedostala, ona ano. Během té doby jsem vždy, když jsem mohla, pracovala v místním zvířecím útulku jako výpomoc. S Ericem jsem se seznámila, když tam přinesl hromádku toulavých koťat. Jedno vedlo k druhému a než jsem se nadála, zamilovali jsme se do sebe.“

Mandrovo tiché vrčení se proměnilo v hlasité bručení. Podíval se na hadřík, který svíral v ruce tak pevně, že mu zbělely klouby na rukou. Když se ho Ariel dotkla bříšky prstů na čelisti, zvedl zrak.

„Teď už vím, že jsem byla do něj jen poblázněná. Mé city k tobě jsou mnohem silnější,“ zašeptala. „Tenkrát jsem prostě potřebovala někoho, kdo by při mě v nejkritičtější části mého života stál, protože jsem měla pocit, že to nezvládnu. Trisha se provdala a vypadalo to, že je šťastná. Carmen byla také vdaná a zamilovaná až po uši a já… chtěla jsem být také milována. Měla jsem to skončit hned, když jsem měla poprvé pocit, že něco není v pořádku. Ale neustále jsem si říkala, že se ke mě bude chovat líp, když se budu víc snažit nebo ho budu víc milovat. Nejdřív to byla jen taková drobná poznámka o mých kamarádkách. S Trishou jsme se skoro nevídaly a já jsem na ni měla nějak míň a míň času. Potom to byly moje šaty, na kterých se mu každou chvíli něco nezdálo. Tak mi nakoupil oblečení a požadoval, abych je nosila. Nebyla to velká věc a jeho to dělalo šťastným. Potom chtěl, abych víc času trávila s ním a méně času v útulku. Ani jsem si nevšimla, že se stále víc a víc vzdaluji od toho, co pro mě bylo důležité a od všech, které jsem milovala. Jako důkaz mé lásky požadoval, abych se v práci nebavila s žádnými muži a počkala na něj, až budu chtít nakupovat, aby mě mohl doprovodit. Po nějaké době to začalo mít vliv na mou práci, takže jsem mu řekla, co chtěl slyšet a dále jsem se bavila s kolegy jako dřív.“

Ariel pohlédla přes rameno na Mandra a styděla se, že dopustila, aby se nechala takto zmanipulovat.

„Zjistil to,“ zamumlal Mandra.

„Zjistil to. Vyčetl mi, že ho nemiluji. Kdybych ho milovala, tak bych udělala, co po mě chtěl. Řekl, že jsem se měla víc snažit, abych mu dokázala, že ho miluji stejně jako on mě. Nikdy mě neuhodil, ale v té době už byly všechny mé kamarádky pryč a já jsem neměla nikoho, s kým bych si mohla o svých pocitech popovídat. Byla jsem zmatená a zraněná, protože si myslela, že jsem ho podvedla. Jeho výčitky nedávaly žádný smysl. Byla to moje vina, že jsem si nevšimla už dřív, jak mě psychicky týral. Teprve až kdy Trisha a Carmen skoro zemřely, uvědomila jsem si, co se dělo,“ řekla Ariel bezvýrazným hlasem. „Řekl mi, že jestli půjdu za nimi, tak bude konec. Řekl mi, že bez něho ze mě nikdy nic nebude a nikdo mě nebude chtít.“

„Co jsi mu odpověděla?“, zeptal se Mandra zdánlivě klidným hlasem.

Zabijeme ho, zavrčel Mandra tiše svému drakovi. Ucítil souhlas jeho i symbionta.

„Nic, nebylo co říct, protože tenkrát jsem mu prostě věřila,“ pronesla Ariel smutně. „Sbalila jsem si věci, všechno ostatní tam nechala a šla jsem.“

„Dobře!“, zavrčel Mandra, chytil Ariel za bradu a majetnicky jí přejel rty po ústech. „Ty patříš mně! Jsi naše družka! Proč jsi mě opustila?“

„Kvůli Carmen,“ zašeptala Ariel a opřela se o Mandra. „Slíbila jsem jí, že jí pomůžu pomstít Scotta. Je pevně rozhodnuta odsud zmizet a přece jsem ji nemohla nechat jít samotnou. Chtěla, abych zůstala, ale já nechtěla. Nemohu ji nechat odejít. Když se vrátí na Zem, pokusí se najít muže zodpovědného za smrt Scotta a zemře. Ale to je jí jedno. Nechce na něj zapomenout. Nechce ho pustit. Doufala jsem, že svůj úmysl změnila, po tom všem, co se tu s námi stalo, ale něco ji děsí. Myslím… myslím, že je to tvůj bratr Kreon, ale nejsem si jistá.“

Mandra přikývl a rozepnul jí knoflíčky od halenky, aby mohl pokračovat v mytí. „Od teď se o tvou sestru postará Kreon. Nech to na něm. Byla by to sebevražda, kdybyste se pokusily vrátit se na svou planetu ve vesmírném člunu.“

„Já vím. Doufala jsem, že nás do té doby najdeš, ale Carmen byla pevně rozhodnutá. Ani jsem nevěděla, jestli bych dokázala tu zatracenou věc pilotovat,“ vyrazila ze sebe Ariel, a když ucítila, jak jí Mandra přejel přes bradavky, zadrhl se jí dech. „Mandro… stýskalo se mi po tobě.“