AA - 11. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Už uplynul týden, co spadla z římsy a probudila se v Mandrově náruči. Od té doby se toho stalo tolik. Ariel ještě stále měla těžkosti pochopit, co se kolem ní a v jejím nitru děje. Když pomyslela na to, co ji její zatvrzelost málem stála, otřásla se. Zrudla, protože si vzpomněla, jaké následky ta událost s sebou přinesla. Od té doby, co se probrala v Mandrově objetí naprosto oněmělá úžasem, že přežila, tak se s ním na jeho naléhání dělila o postel každou noc. Sice protestovala, ale Mandra na tom trval. Slíbil jí, že ji nebude k ničemu nutit, ale chtěl ji mít po svém boku.

Ariel s povzdechem zalétla pohledem k horám, kam ji Mandra druhý den po slavnostní večeři vzal. Jeho dům byl od paláce vzdálený asi jen hodinu, ale bylo to jako úplně jiný svět. Bylo to tu tak krásné, že by nejraději už nikdy neodešla.

Mandrova rezidence v horách je jak zvenčí, tak uvnitř dech beroucí, pomyslela si Ariel a posadila se na terasu, stejně jako on.

V porovnání s jeho bytem v paláci byl dům sice malý, ale stále monumentálně větší než všechno, na co byla Ariel normálně zvyklá. Dům, umístěný na okraji obrovské louky, obklopovaly vysoké sněhem pokryté štíty hor. Za loukou se rozprostíralo velké jezero s malým ostrůvkem uprostřed. Na druhé straně padalo do jezera několik vodopádů a na západě se horami kroutila malá řeka. Jižní stranu jezera obklopovaly obrovské tmavorudé stromy a pokrývaly stěny hor, dokud nebyly tak prudké, že už se tam nic neudrželo. Louka byla porostlá mořem fialové trávy vysoké po kolena. Jemný vítr s ní povíval sem a tam, takže to vypadalo, jakoby měnila barvu.

Mandrův dům byl postavený ze silných kmenů stromů a kamene. Určitým způsobem Ariel připomínal Mandra, silného a robustního. Dům byl jednopodlažní a jeho centrem byla obrovská otevřená místnost, sloužící jako obývací pokoj, jídelna a kuchyně. Velká okna, sahající od podlahy až ke stropu, vpouštěla dovnitř plno světla a zároveň nabízela nádherný výhled na hory, jezero a les. Podlahy byly z leštěného dřeva a v každém z osmi pokojů byl velký kamenný krb.

Ariel obrátila tvář ke slunci, zavřela oči a užívala si tepla. Oblékla si košili s dlouhým rukávem, kterou Mandra přehodil přes zábradlí terasy, protože mu bylo při práci horko. Nebyla jí ve skutečnosti zima, ale líbilo se jí, že ta měkká látka voněla po něm. Otevřela oči a hledala pohledem muže, který ji tak mátl. Právě stavěl stodolu, aby měla místo, kde se mohla o všechna ta zvířata, kterých tu bylo od jejího příchodu víc a víc, starat.

Některá zvířata měla malá zranění, některá byla zraněná více. Pro zvířata s těžším zraněním povolal Mandra léčitele z paláce. Ten pohlédl do Arieliných velkých prosebných očí a jen zakroutil hlavou, zatímco na Mandra, který tam stál se založenýma rukama, vrhl pohled plný soucitu.

Léčitel Ariel ukázal, jak má ošetřit jedno stvoření podobné srně. Brzy zjistili, že musí najít způsob, jak to zvíře a všechny ostatní ubytovat, než je zase pustí do divočiny. Asim navrhl postavit v blízkosti domu stodolu s výběhem. Arielin radostný výkřik a pusa na Asimovu tvář byl pro Mandru dostatečným důvodem, aby s Asimem souhlasil. Poté na něj Ariel vrhla stydlivý pohled a také ho políbila. Ten polibek ještě stále cítila. Nebyl ani hluboký, ani vášnivý. Vlastně mu jen přitiskla rty na ústa. Přesto toužila po něčem větším.

Ariel se sklonila, aby zvedla malého maratta, který ji ani na okamžik neopouštěl. Většinu z nich už vypustila do volné přírody. Ariel mezitím pochopila, že maratti a gromboti, které zabavila na vesmírné lodi, platili u valdierských draků za delikatesu. Proto byli na hranici vyhynutí. Dali se sehnat pouze na černém trhu, kde byli prodáváni ilegálně. Mandra Ariel ujistil, že oblast na severu, kde zvířata před třemi dny vypustila, je dostatečně vzdálená, takže budou v bezpečí. Kromě toho tam byl dostatek jejich oblíbené potravy, jedné kvetoucí rostliny, takže jim tam bude dobře. Ariel a Mandra byli jediní, kdo o tom místě věděli, protože nechtěli riskovat, že je zase pochytají. Ariel hleděla na stvoření ve své náruči. Mělo malou ranku na noze, kterou si přivodilo v bitce v Mandrově obývacím pokoji. Prostě si ho a ještě čtyři další maratty, také zraněné, ponechala. Jemně ho kolébala v náruči a on se jí zavrtal do lokte a zavřel oči.

***

Ariel sledovala Mandra pohledem. Dívala se na jeho silné, hrdé rysy tváře, zatímco hovořil s Asimem, který ukazoval na jedno místo ve výběhu, který právě stavěli. Dnes si svázal vlasy dozadu, a protože na sobě neměl žádnou košili, viděla, jak se mu na širokých, holých ramenou leskne pot. Pohled jí putoval po páteřní linii na zádech až k jeho nízko posazeným kalhotám. Když uviděla, jak se mu látka napíná přes zadek a stehna, olízla si rty. Na nohách měl vysoké kožené boty. Ariel dokázala myslet jen na to, jak by z něj nejraději strhla každý kousek oblečení. Mátlo ji, že si od ní udržoval odstup. V noci ji sice objímal, ale přes den to vypadalo, jakoby byla její blízkost nebo dotek pro něj utrpením. Také se mu očividně nelíbilo, když se k ní přiblížil někdo jiný. Před uvítací večeří strávila nějaký čas s Abby a Trishou. Ale během jídla vrhal Mandra na ostatní muže, kteří se třeba jen pokusili se k ní přiblížit, zamračené pohledy. Během večeře většinu času strávila pozorováním.

Co ji fakt iritovalo, bylo, že se jí nikdy nedotkl, jen v noci, když si myslel, že spí. Nejdřív si Ariel myslela, že litoval, že ji má na krku, ale pak uviděla hladový a toužebný výraz v jeho očích, který okamžitě skryl za svou nic neříkající maskou. Kdyby to nevěděla líp, tak by si mohla myslet, že měl ten velký chlap strach, že mu zlomí srdce. Z přemýšlení ji vytrhlo šťouchnutí do lokte. Když uviděla, že velký zlatý symbiont vzal na sebe podobu obrovské medvědu podobné bestie, zašklebila se. Líbilo se jí, když měnil podobu. Nikdy nevěděla, co ji čeká.

„Taky mě máš rád, že ano?“, zeptala se Ariel, zatímco prsty přejela po jeho zlaté hlavě. „Já tě mám ráda mnohem víc. To víš, že jo? Musíme ti dát nějaké jméno. Co říkáš na Drahouška?“, zeptala se Ariel a tiše se zasmála. „Můžeš být můj drahoušek.“ Stvoření k ní vyslalo vlnu tepla a po pažích jí vyšplhala další malá zlatá vlákna.

Ariel se smíchem zatřepala hlavou. „Naštěstí všechno to zlato, co mi dáváš, nic neváží, jinak bych se všemi těmi řetízky a stužkami nemohla stát, natož chodit.“ Ariel vtipkovala se zlatým symbiontem ještě další půlhodinku a poté se vrátila do domu, aby uvařila oběd. Věděla, že muži budou ze vší té fyzické práce hladoví. Líbilo se jí, že na ně z kuchyně viděla. Nechápala, proč tu Mandra nebydlel nastálo. Ten výhled by se jí nikdy neomrzel, zvlášť když bude Mandra jeho součástí. Ariel si nakonec přestala nalhávat, že to, co cítila, nebyla láska. Během posledních týdnů jí Mandra ukázal, jak dokáže být citlivý a laskavý. Kromě toho byl velmi ochranitelský a pozorný a sexy a… Proboha. Prostě byl sexy a přitahoval ji způsobem, jakým ji Erik nikdy nepřitahoval. Ti dva se prostě nedali srovnávat, takže se o to ani nepokoušela. Její srdce patřilo Mandrovi a možná bylo na čase mu to ukázat.

***

„Proč jí neřekneš, co k ní cítíš?“, zeptal se Asim a přidržel prkno, aby ho mohl Mandra upevnit.

Než Mandra koukl na Asima, vrhl pohled na terasu, kde Ariel seděla. „Nechce mě,“ odvětil nabručeně, zatímco přibíjel do prkna hřebíky.

Asim se zachechtal. „Já to vidím jinak. Ani na sekundu z tebe nespustí oči. Připomíná mi ta zvířátka, co jsi sem nechal poslat. Nejdřív na mě vyděšeně zírala a čekala, že se na ně vrhnu a sežeru je. A po pár dnech jsem je musel ze sebe doslova setřepávat. Když zjistili, že jim neublížím, vyhledávali mou společnost.“

Mandra koukl na muže, který byl pro něj něco jako druhý otec. Asim byl osobním strážcem jeho otce. Když byl Mandrův otec zabit, nabídl Asim své služby jemu. Mandra věděl, že ho Asim považuje za svého syna, kterého nikdy neměl. Proto přišel s návrhem, že by mu mohl pomoci tady. Společně postavili hlavní dům, který využíval Mandra a menší pro Asima. Asim hlídal celou oblast, ochraňoval všechny obyvatele blízké vesnice a informoval Mandru o všem podezřelém.

„Mýlíš se,“ odvětil Mandra a znovu pohledem zalétl k Ariel.

Sedla se zavřenýma očima a k hrudi si tiskla malého maratta. Zaplavila ho taková vlna touhy a chtíče, že se mu zadrhl dech. Chtěl ji takto vidět s jejich společným dítětem, a ne s tím hlodavcem. Touha si ji nárokovat jeho draka a jeho doslova rozežírala zevnitř. Brzy na ni bude muset vznést nárok, jinak to bude pro oba příliš nebezpečné. Doufal, že k němu přijde dobrovolně, ale to se asi nestane. Při pomyšlení, že by měla jeho družka trpět ještě víc, ho bodlo u srdce.

Asim zatřepal hlavou. „Ne, nemýlím. Však se někdy pořádně podívej. Dokonce i teď na tebe zírá,“ zašeptal.

Mandra znovu pohlédl k Ariel a jejich pohledy se setkaly. Podíval se jí hluboko do očí a uviděl… hlad. Chvíli na ni jen zíral, a to dokud si Asim neodkašlal a znovu ho nepřivedl zpátky do přítomnosti. Když sklopil zrak na prkno, které držel v rukách, zjistil, že ho sevřel tak silně, že se na něm vytvořily trhliny.

„Už mi věříš?“, chechtal se Asim a sebral Mandrovi prkno z rukou.

Mandra se usmál. „Vznesu nárok na svou družku,“ pronesl se zářícíma očima odhodlaným hlasem. „Je připravená.“

Asim souhlasně přikývl. „Já to tu uklidím. Jdi k ní. Nechť jsou Bohové a Bohyně s tebou, můj příteli.“