TCDM - EPILOG

Překlad: Dráža

Kor.: Jitka

Epilog – Dara

            Venku sněžilo.

            Dara s potěšeným úsměvem sledovala, jak z oblohy stále padá sníh ve velkých vločkách. Doufala, že tento víkend bude znovu sněžit - koneckonců plánovala dnes odpoledne uspořádat pro děti hostů soutěž ve stavění sněhuláka a určitě by k tomu mohli použít čerstvý sníh. Zdálo se, že tento sníh má tu správnou konzistenci, aby se z něj dali vytvořit úžasní sněhuláci.

            Uplynul jeden rok a mezitím se Dara dozvěděla o sněhu a ledu více, než si kdy myslela. Ale ani po roce života se svým vlastním vánočním drakem si nemohla pomoct a musela se dívat na padající sníh se stejnou radostí jako všechny šťastné děti dole na jejich nádvoří.

            Náhlý smích ji přiměl předklonit se, aby viděla, co se děje dole na zemi.

            Spolu s Henrikem tvrdě pracovali na obnově jejich domova. Nyní se Sněžný zámek pomalu stával zimní atrakcí, kterou býval. Doposud znovu otevřeli pouze jedno ze starých křídel - ale již byly v pohybu plány na rekonstrukci dalších částí. Jedna z neteří paní Hendersonové nabídla letos v zimě pomoc se stánky s jídlem a byla tak úspěšná, že si s ní Henrik a Dara minulý měsíc sedli a diskutovali o otevření restaurace v prázdném křídle.

            Letos znovu otevřeli kluziště, kde i teď lidé bruslili za jemných zvuků hudby. Každý víkend organizoval jeden z přátel pana Hendersona jízdy na saních kolem zámku. Nevlastnil ani jednoho z obrovských Clydesdales, které si Henrik pamatoval z dětství, ale místo toho mu sáně táhli čtyři drobní, huňatí poníci, což potěšilo děti návštěvníků ještě více.

            Paní Hendersonová jim pomohla s pokoji pro hosty - ne že by Dara pomoc nějak zvlášť potřebovala. Brzy zjistila, že provozování velké turistické atrakce se neliší od udržování pořádku v kanceláři jejího starého šéfa.

            Nakonec vše co musíte udělat, je udržet chaos pod kontrolou - a vždy se něco pokazilo, dokonce i tady na jejím dračím zámku. Ale bez ohledu na to, zda byla dodána nesprávná příchuť zmrzliny, jeden z jejich pomocníků zavolal že je nemocný nebo si dítě rozlilo kakao na celé olečení, pokud Dara zůstala klidná, bylo možné zvládnout každou katastrofu.

            Byla to její vlastní magie, řekl Henrik. Dara si tajně myslela, že tomu dračí síly také pomáhají. Koneckonců, schopnost dělat led na příkaz moc pomohla, když zoufale potřebovali někoho, kdo by zakryl rýhy na kluzišti.

            Ne že by Henrikovy fyzické síly nebyly užitečné. Strávil spoustu času u sněžného zámku a ledového bludiště, které bylo letos pro návštěvníky znovu otevřeno.

            V srdci bludiště - přinejmenším srdci určené pro turisty - byl nyní stánek se zmrzlinou a velká ledová socha draka. Skutečné srdce bludiště a část, která vedla k Henrikově pokladu, byla stále nepřístupná pro každého, kdo nebyl drakem. Henrik se ujistil, že se k němu náhodně nepřiblíží žádný turista tím, že ho skryl za pevnou ledovou zeď, která se rozplyne jen na jeho - nebo Dařin - dotek.

            „Měli bychom jít ven?“ Zamumlal Henrik a přistoupil k ní dostatečně blízko, aby mohl rukou spočinout na malém hrbolku jejího břicha. „Myslím, že na nás čeká tvá kamarádka.“

            Miranda jim z nádvoří zamávala. Dorazila včera se svým manželem v karavanu a dokonce i teď Dara slyšela štěkot nadměrně vzrušeného zlatého retrívra.

            Jak sledovala, pes skákal kolem Mirandy s míčem mezi zuby, dokud ho tři malé děti nedohonily. Teprve poté míč pustil a s potěšením štěknul na jedno z dětí, aby ho znovu hodil.

            „Nemůžu se dočkat, až se narodí náš malý drak,“ řekla Dara a stále pozorovala děti. „Myslela jsem, že minulé Vánoce nemůže nic překonat – ale mám pocit, že tento rok bude zatím nejlepší.“

            Henrik se tiše zasmál na kůži jejího krku a stiskl ji, když se přes její rameno podíval ven.

            „Počkej tedy na příští Vánoce. Příští rok tu budeme tři.“ V jeho hlase bylo stále cítit úctu a ruku něžně a ochranně obalil kolem jejího břicha.

            „A další Vánoce, možná už budeme přemýšlet o dalším ...“ Dara na chvíli zavřela oči, když se opřela do jeho náruče.

            Vždy byla vděčná za to, kolik pro ni její matka udělala. Přesto stále cítila tu malou naději, že jednoho dne bude mít velkou rodinu, se kterou bude moct sdílet svátky. Skutečné vánoční ráno s ozdobeným stromečkem, s vykulenýma dětskýma očima a dlouhé procházky v čerstvě napadaném sněhu s mužem po jejím boku, který nikdy nezestárne na pořádnou koulovačku s dětmi.

            A teď to měla. Ne - měla víc, než si kdy troufala snít.

            Tady ve sněhu našla svého vlastního vánočního draka. A bezpochyby věděla, že od této chvíle budou každé Vánoce lepší než ty předešlé.

                                                        Konec 1. dílu …