HY - 21. kapitola

Překlad: Lenny

WILLOW

Sedíme v Parkerově autě na okraji hřbitova a čekáme, až všichni odejdou. Je mi zima, každý centimetr mého těla je zmrzlý. Bude to takhle navždy? Budu se takhle cítit navždy? Sleduji svého otce z dálky a okamžitě prohlédnu jeho masku. Hraje roli truchlícího otce dobře, ale ne tak dobře, aby mě oklamal.

Pod tím chladem mě pohlcuje čistá zuřivost. Nenávidím svého otce a mohu to říct bez výčitek. Může to být můj otec, ale má daleko od toho být tátou, jenom všechny obelhává, aby mu uvěřili. Tohle je konec, svoboda, kterou jsem vždycky chtěla je moje, ale na úkor života jednoho z mých milovaných. Hruď se mi sevře, když přemýšlím o tom, jak jsem osamělá. Nemám nikoho a nic. Teď jsem to jenom já. Není to tak dlouho a už mi chybí. Tolik, že se mi zdá, že prázdný prostor ve mně už nikdy nebude zaplněn.

Když konečně odejde poslední člověk, Parker se ke mně obrátí. "Jsi připravená?"

Přikývnu, i když se necítím dobře. V ruce pěvně držím květiny a čekám, až se Parker pohne první. Vystoupí z auta, přijde a otevře mi dveře. Musí mi pomoci, protože moje tělo právě teď odpovídá stavu mé mysli; je zmatené, zlomené a slabé. Ovinu svou paži kolem jeho a nechám ho vést mě k hrobu mé sestry. Byla položena k odpočinku vedle mé matky. Další připomínka toho, kolik už jsem ztratila, i když jsem ráda, že jsou zase spolu, i když je to právě tady.

Zírám dolů na čerstvě potaženou hlínu a zajímalo by mě, co bych měla říct. Slova nezmění to, co se stalo, nepřivedou ji zpět.

"Je mi to líto," zakousnu si do rtu dost na to, aby začal krvácet, zatímco se pokouším zadržet vzlyk, který se mi dře z krku. "Je mi líto, že jsem tě zklamala. Omlouvám se za to, že jsem za tebe nebojovala dost tvrdě. Byla jsi všechno, co jsem měla, a já tě zklamala.“

Parkerova ruka mi v pomalých a jemných kruzích tře záda a připomíná mi, že je stále tady, že mě chce. Ale to nestačí. To ji nepřivede zpátky ke mně.

"Moc mi chybíš. Ještě to není tak dlouho, ale vypadá to, jako by to bylo, a vím, že se to jen zhorší.“ Vítr fouká a moje tělo se pohoupává v jeho rytmu." Ujistím se, že se ti dostane spravedlnosti a přiměji každého, kdo ti ublížil, zaplatit."

A udělám to. Ujistím se, že Nate a Brett dostanou, co jim patří. Spravedlnost bude nastolená. S roztřesenými nohy vykročím dopředu a položím květiny na její hrob. Zadržuji slzy a udělám krok zpátky.

"Možná jsi pryč sestřičko, ale já na tebe nezapomenu," zašeptám. Parkerova silná paže se ovine kolem mého pásu a přitáhne mě zpátky k své hrudi. Teplo jeho těla proniká do mého a já se zachvěji.

Co se stane dál? Jsem teď tak ztracená. Nemám nic, nemám kam jít ani nic na co se těšit.

"Ochlazuje se," zašeptá mi Parker tiše do ucha.

"Co ... co mám dělat teď?" začnou mi téct slzy, umazujíc mi tváře.

"Promluvíme si o tom," říká a já začnu vzlykat, zatímco se vracíme zpět k autu, každá slza je tichým výkřikem o pomoc. Topím se v utrpení a smutku a voda neustále stoupá. Jak přežiji? Parker otevře dveře od auta a pomůže mi dovnitř. Otřu si unavené oči a chci, aby slzy a bolest přestaly. Když vstoupí do auta, nastartuje ho a zapne topení. Pak, jako bych nevážila víc než malé dítě, mě přetáhne přes středovou konzolu k sobě do klína.

Nebudu s ním bojovat, potřebuji jeho teplo, jeho podporu. Položím hlavu na jeho hruď a soustředím se na známý rytmus jeho srdce.

Bum. Bum. Bum.

Parker mi prsty prohrábne vlasy a tiše promluví: „Vím, že to pro tebe bude těžké, ale chci, aby ses se mnou vrátila do Blackthornu. Chci tě, opravdu tě chci. Ne kvůli pomstě, nebo dokonce posedlostí… i když jsem posedlý tebou.“ Ta poslední část vychází šeptem. Jeho přiznání by mě mělo přimět k úsměvu a přimělo by, kdybych se teď dokázala usmát.

"Nemůžu. Nemohu si dovolit tu školu a jediný způsob, jak mi ji můj otec zaplatí, je, když budu jednat jako jeho pěšec a odmítám s ním mít cokoli společného. Už nechci být v kleci. Chci být volná."

"Já ..." chvění v jeho hlase způsobí, že se odtáhnu a zírám na něj upřenýma očima. Vypadá rozporuplně, uboleně. "Já ... Miluji tě, Willow, a snažím se tak moc dát ti na výběr, přestože ti chci říct, abys zůstala se mnou. Myšlenka, že tě ztratím. To mě zabíjí. Šílím z toho. V mé mysli jsi moje, vždycky jsi byla, od chvíle, kdy jsem se na tebe podíval.“

On ... miluje mě? Hledím na něj s údivem a cítím jeho slova. Cítím, jak procházejí skrze mě. Ale je jeho láska dostačující?

"Nemohu se vrátit, Parkere," přiznávám.

"Můžeš. Za tvou výuku zaplatím. Můžeš se mnou žít v mém domě. Postarám se o tebe. Pokud mě necháš. Pokud mě chceš."

Pokud ho chci? Nerozumí tomu, že jediný důvod, proč jsem to úplně nevzdala, je ten, že mě drží na místě, abych nezešílela?

"Dávám ti na výběr. Pokud to nechceš, pak ti pomůžu se přesunout jinam. Pokud mě nechceš, zaplatím ti, abys mohla chodit na jinou školu a najdu ti místo k bydlení. Nebudeš si muset dělat starosti o peníze ani o svého otce. Nebudeš si muset dělat starosti ani o mě.“

Neříká, co si myslím, že říká, že? Nevzdává se mě?

"Opravdu bys to pro mě udělal?" Zní to až příliš dobře, aby to byla pravda. Jako trik, ale co by z toho měl?

"Ano, udělal bych pro tebe cokoli. Pokud si zvolíš jít domů se mnou, věci mezi námi budou jiné, slibuji. Žádné další hry, žádné další využívání. Budeme jenom my, ty a já, snažíc se, aby to fungovalo. Tak co říkáš?"

Jeho nabídka je tak lákavá, a vše, co jsem kdy chtěla od něj slyšet říkat. Ale pořád se obávám a mám strach.

Popadne mě za obličej a přitáhne mě k sobě, nutíc mě podívat se do jeho očí.

"Miluji tě, Willow, a pokud půjdeš se mnou, budu s tebou zacházet jako s mou královnou. Nikdy nenechám nikoho, aby ti ublížil. Vždycky jsi byla moje, ale teď budu taky tvůj. Budeme si rovní. Prosím…“ prosí, a to stačí k tomu, aby to rozbilo strach obklopující mé srdce.

"Chci tě, Parkere, a miluji tě. Půjdu s tebou.“

S obrovským úsměvem na rtech mě políbí, přitiskne mě k sobě, a já mám pocit, že nám už nemůže nic ublížit. Ne jeho rodiče. Ne naše minulost. Společně jsme neporazitelní.

Nenávist se obrátila v lásku a můj tyran se stal mou spásou.

Ahojte dievčatá, takže sme u konca. Som rada, že sa vám príbeh o Parkerovi a Willow páčil a dúfam, že ste si ho užili. Ďakujem vám všetkým za vaše lajky a komenty, potešili. Budem sa na vás tešiť pri 2. diely. Tentoraz sa bude týkať Warrena a bude stáť za to. Takže šup do toho a užite si epilóg 😊