HY - 18. kapitola 2/2

 Překlad: Lenny

Uběhnou dvě hodiny, než sepíšou její výpověď a postarají se o veškerou dokumentaci. Než odejdou, policie mě ujistí, že to vyřídí co nejrychleji, ale v mých očích to stále není dost rychlé. Cítím se trochu podrážděn a dělám, co je v mých silách, abych si nevylil zlost na Willow. Neřeknu jí, že v léčebně, kde Ashton pobývá už někdo je a mluví s ní.

Vše, co potřebujeme je, aby změnila svou výpověď. Můj otec a Brett ji ujistili, že nebudou vznášet obvinění, a policie říká, že pokud Brett bude souhlasit s výsledkem vyšetřování, stát ji neobviní za křivou výpověď.

Poté, co policie konečně odejde, zůstaneme s Willow v pokoji o samotě. Jedna moje část ji chce držet v náruči celý den, zatímco druhá část chce jít domů k rodičům a čekat na nějaké zprávy týkající se mého bratra. Když můj telefon začne cinkat každých pět sekund e-maily, hovory a zpráv od mámy a táty, konečně se rozhodnu, že je čas jít.

Jako by Willow dokázala číst moje myšlenky, zavrtí se mi na hrudi, kde byla hodnou chvíli rozvalena. Poslední věcí, kterou chci udělat, je odejít právě teď, ale musím.

"Musím jít, Willow. Nesnáším, že tě musím opustím, ale opravdu musím odejít.“

"Já vím," zamumlá tiše. Koukne na mě přes své husté řasy, oči stále oteklé a červené ze všeho pláče.

"Budeš tady v pohodě?" Nevím, proč se vůbec ptám. Je to taková stupidní otázka. Po ty včerejší sračce s Natem, jeho přiznání k znásilnění Ashton a skutečnosti, že policie nemá žádné stopy o tom, kde se nachází, pochybuji, že bude v dohledné době v pořádku.

I přes to všechno mi samozřejmě přikývne. "Budu v pořádku."

Převrátí se na stranu, takže její tělo už na mě nespočívá. Chybí mi v momentě, kdy ztratíme dotek. Nakloním se, políbím ji na čelo a vstanu, abych si obul boty. Nemůžu uvěřit, jak rychle se náš vztah změnil. Jak rychle přešla od nenávisti ke mně až k tomu, že mě potřebuje. Nebo možná mě vždycky potřebovala, ale až zrovna teď je připravena si to přiznat.

"Zavolám ti později, dobře?"

"Dobře, pokusím se sehnat otce a zjistit, jestli mě může vzít za Ashton."

"Možná můžeš místo toho požádat Alice, aby tě tam odvezla?" Poté, co jsem včera viděl, že ji její otec téměř uhodil, byl bych raději, kdyby s ním dnes nebyla sama. Willow souhlasně přikývne, očividně ji nemusím nic vysvětlovat.

"Zavolám Alice," potvrdí a popadne telefon.

Vyklouznu z pokoje, zatímco Willow volá své kamarádce. Donutím se kráčet, vzdalujíc se od ní každým krokem. Jsem rozpolcený mezi tím zůstat s ní a jít domů. Rozum mi říká, abych šel domů, ale zbytek těla chce zůstat.

Mobil mi znovu cinkne, jako by mi dával další znamení, že musím odejít. Zkontroluji správu a čtu slova, o kterých jsem tak dlouho doufal, že si je přečtu.

Táta: Přiznala všechno. Brett byl propuštěn.

Na cestě do domu svých rodičů překonávám všechny omezení rychlosti. O třicet minut později vjedu na příjezdovou cestu a prudce zabrzdím až brzy zapiští. Vypnu motor a zároveň otevřu dveře. Před domem jsou zaparkovaná dvě auta, která nepoznávám, a uvažuji, kdo je tady.

Napůl běžím k předním dveřím. Když se moje noha dotkne prvního schodiště verandy, dveře se otevřou. Vzhlédnu a očekávám, že tam bude jeden z mých rodičů připraven na mě křičet kvůli tomu, že jsem nepřišel dřív. Místo toho tam najdu velké tělo vyplňující rám dveří. Veškerá tíha na mých bedrech, hněv a nenávist zmizí do pozadí.

V celé své slávě tam stojí můj bratr s obrovským úsměvem na tváři, který je podobný mému.

"Dal sis načas, bráško," zakření se Brett a vypadá trochu jinak, než když jsem ho naposledy viděl. Slova sotva opustí jeho rty, než se na něj vrhnu. Naše hrudě se střetnou, jeho tělesná síla ze mě vyrazí vzduch.

"Brette, jsi doma," řeknu svému bratrovi, kterého jsem nemohl obejmout dva roky. Zdá se, že se každý zlomený kus mého života napravuje. Můžu dýchat, aniž bych byl zatížený vztekem.

"Jsem a jsem tak kurva rád, že tě vidím, bratře!" Vykřikne, uvolní mě a uhne ze dveří, abych mohl vstoupit dovnitř. Jakmile jsem v domě, všimnu si svých rodičů, jak sedí v obyváku. Nikdy jsem neviděl ani jednoho z nich se tak usmívat. Vedle nich sedí dva muži v oblecích. Vzpomínám si na ně ze soudu, byli to Brettovi právníci.

"Tady je můj druhý syn," otec vstane z gauče a vydá se ke mně. Položí mi ruku na rameno a pevně ho stiskne. Pořád jsem na něj trochu nasraný za to, jak se včera večer choval k Willow, ale nechám to plavat. Nechci zničit Brettův návrat domů.

"Slyšel jsem, že jsi důvodem, proč jsem venku ..." Brett se zasměje, "Tatínek řekl jenom deset tisíckrát, jak je na tebe pyšný."

Pyšný na mě? "Neudělal jsem nic," zamumlám, opravdu ne. Nateovo přiznání Willow je to, co Bretta zachránilo. Což mi připomíná, že musím najít toho hajzla a napravit mu ksicht.

"Oh, přestaň, Parkere, víš, že kdyby nebylo tebe a tvého laškování s nejmladší Bradfordovou holkou, tak bychom tvého bratra nedostali ven. Tvůj slib, že zajistíš, aby ta dívka pochopila, kde je její místo v našem světě, ho zachránilo.“ Uchechtne se a jeho pozornost se přenese k mému bratrovi.

Nemůžu uvěřit svým uším. Naznačuje snad, že jsem zajistil, aby Nate napadl Willow? Než o tom mohu více přemýšlet, pokračuje.

"Měl jsi být na té benefici. Ty šaty, do kterých ji navlékl. Nemyslím si, že v sálu byla jediná osoba, která nepředpokládala, že je děvka. Tvůj bratr z ní udělal naprostou atrakci. Bylo to nádherné a ten pohled na tvář jejího otce, když ji uviděl, byl ještě lepší.“

"Jsi s Willow?" zeptá se můj bratr, jeho obočí se zmateně svraští. Otevřu ústa, abych promluvil, ale co mu sakra řeknu. Ano? Ne? Chci říct, že nejsme oficiálně spolu; Opravdu nevím, co vůbec jsme. Nevím, co se teď sakra stane, ale nemyslím si, že ji budu moci nechat odejít, ne po všem, co se mezi námi stalo. Je moje.

"Samozřejmě, že s ní není. Využíval ji; neudělal by takovou hloupost.“ Můj otec mluví za mě a jeho slova mi způsobí pálení kůže. Využil jsem Willow a ona využila mě, ale teď, teď jsme si kvit, nebo alespoň doufám, že jsme.

"Ashton se přiznala, že toho dne měla s Brettem dobrovolný sex. Řekla policii, že to byl Nate, kdo ji znásilnil a zmlátil, když Brett odešel. V současné době ho hledají. Jsi si jistý, že proti ní nechceš vznést obvinění? Máš na to právo, synu. Ztratil si 2 roky života kvůli něčemu, co jsi neudělal. Právníci jsou stále tady, není příliš pozdě.“

Zadržím dech. Kurva. Slíbil jsem Willow, že se její sestře nic nestane. Pokud Brett vznese obvinění... Zatraceně. Tohle všechno je zasranej bordel. Chci říct Brettovi, aby to neudělal, ale úplně bych pochopil, kdyby to udělat chtěl.

Sekundy jsou jako hodiny, když s rodiči zíráme na Bretta a čekáme na jeho odpověď.

"Už se toho stalo hodně. Ashton bylo ublíženo až dost, a i když jsem byl neoprávněně obviněn, jsem nyní volný a na tom záleží.“

Jsem zatraceně blízko padnout na podlahu s úlevou. Nikdy předtím mě to netrápilo, ta myšlenka, že bych ublížil Willow. Bylo to vzrušení, zábavná malá hra, ale teď mám pocit, že její srdce je součásti mého, její pocity jsou mé. Pokud jí něco trápí, trápí to i mě.

Táta zaskřípe zuby a jeho oči prosakují do Brettových. Vidím, jak naštvaný je z jeho rozhodnutí. Chce svrhnout Bradfordovy a to také znamená Willow. Byl bych schopen přihlížet a sledovat, jak to dělají?

"Cokoli chceš, synu," řekne náš otec, ale něco mi říká, že to nikdy nebude cokoliv. Nikdy to nebylo to, co chceme, a teď, když je Brett volný, budu nucen se rozhodnout. Musím si vybrat mezi Willow a mým otcem.

Otázkou je. Chci Willow víc než pomstu?