ETS - 3. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 3 – Andy

O chvíli později, jsem koukal do obrazovky svého počítače a napínal oči, abych přečetl malou smlouvu pro osmnáctiletého fotbalistu s dětskou tváří, když se dveře mé kanceláře rozlétly a proběhl jimi Brody.

„Jak je, Shawe?“ pozdravil s velkým úsměvem na tváři. Přešel a položil hnědý, papírový sáček, na můj stůl, a během vteřiny, jsem přesně věděl, co to je. Vůně mastných, grilovaných burgrů a smažené cibule, prolétla vzduchem přímo do mých nosních dírek a způsobila, že mi nahlas zakručelo v žaludku.

„Ty jsi úžasný. Beru zpátky všechno špatné, co jsem ti kdy řekl.“ Postavil jsem se a otevřel sáček, zavřel oči a pořádně si přivoněl, když vůně zesílila.

Brody ztuhnul a zvedl obočí. „Všechno?“

Hodil jsem si hranolku do pusy a rychle zavrtěl hlavou. „To je jedno. Odvolávám, co jsem odvolal. Myslel jsem všechny špatné věci, které jsem řekl tobě a o tobě.“

„Ach.“ Přikývl. „Tady je Andy, kterého znám a miluju.“

Oba jsme si sedli ke stolu s našimi plastovými krabičkami, a než on vůbec svou otevřel, já začal házet jídlo do úst rychleji, než by mělo být pro člověka vůbec možné.“

Brody to sledoval s hrůzou, očima těkal mezi mým jídlem a mou tváří. „Co to sakra děláš? Nejedl jsi poslední tři měsíce? Bože můj.“

„Promiň,“ zamumlal jsem skrz plnou pusu cheeseburgeru. Vzal jsem ubrousek ze sáčku a otřel si ústa. „Nedělal jsem si srandu, když jsem říkal, že nemám volný čas. Musím se vrátit k práci.“

Rychle se napil své citronády. „Proč jsi tak zaneprázdněný? Hodně náborů, nebo co?“

Pokrčil jsem rameny. „Rozhodně nábory, ale taky od té doby, co jsem podepsal pár velkých smluv, sportovci z celé země, začali volat a ptát se na zastupování.“

Zaklonil se ve své židli a nafouknul hrdě hruď. „Promiň, že jsem tak zatraceně úžasný.“

Protočil jsem oči. „Nebyl to jenom tvůj kontrakt, ty arogantní bastarde. Byla to kombinace tvého, Viperova a pár dalších. Pokaždé, když jsme podepsali jednu z těch smluv, zvonily telefony celý týden.“

„To je ale dobře, ne?“ zeptal se obezřetně.

„To je, ale…“ odmlčel jsem se a zhluboka se nadechnul. Od chvíle, kdy jsem se rozhodl jít do sportovního managementu, tohle bylo přesně to, kde jsem chtěl být: šéf úspěšné firmy, uzavírající velké smlouvy s nejlepšími národními sportovci a nejlepšími nadějnými vysokoškoláky… Prostě jsem jen nepředpokládal, že s tím budu žonglovat, jako svobodný otec. „Je to těžké pro děti. Nejsem moc doma.“

Brodyho tvář se zjemní, když stiskne rty a pomalu přikývne hlavou. „Chápu. Máš pořád Glorii, že?“

„Ano, díky Bohu. Bez ní bychom byli ztracení. Ale není to, to samé, jako mít svého tátu poblíž, víš?“

Znovu přikývl.

„Už tak je dost špatné, že jejich matka se nestará, aby byla dostatečně zapojená do jejich životů, ale teď tam nejsem ani já. Něco se musí obětovat.“ Položil jsem burger zpátky do krabičky a odstrčil ho, protože mě přešel hlad.

„Co kdybys sem najal víc lidí?“ zeptal se Brody jen tak, když se naklonil dopředu a vzal si mé hranolky.

„Víc lidí?“

Už jsem měl Ellie, tu zatraceně nejlepší asistentku v okolí, a Ethana, mého právníka na smlouvy, který dvakrát až třikrát, pro mě všechno kontroloval.

„Jo, jako společníka. Někoho, kdo by dělal nějaké nábory a setkával se s méně známými sportovci. Tak by ses mohl soustředit na hvězdy, jako mě, a strávil trochu víc času doma s tvými dětmi.“

„Hm…“ Vteřinu jsem o tom přemýšlel. „To není úplně hrozný nápad.“

„No to sakra že není. Jsem génius,“ vychutnával si to, a mrknul na mě.

„Mám navíc kancelář, na druhé straně stolu Ellie, která se právě teď používá jen jako sklad, ale ty krámy se mohou přestěhovat jinam,“ přemýšlel jsem nahlas, jak jsem se houpal sem a tam ve svém křesle, a doplňoval detaily Brodyho scénáře.

„Přemýšlej o tom… zaplatíš, komukoliv to bude, základní plat, ale dostane procenta ze všech smluv, které udělá, takže tím pádem bude víc tíhnout k tomu, makat pro tebe dobře.“ Brody vyskočil ze své židle s rukama ve vzduchu. „Zatraceně, tohle je vážně sakra dobrý nápad. Možná bych mohl nechat hokeje a jít místo toho do byznysu.“

Zvedl jsem hranolku a hodil ji na něj. „Uklidni se, Hrdino. Měl jsi jeden dobrý nápad. Nemluv nesmysly o nechání hokeje zvlášť, když jsi v kanceláři svého agenta. Řekneš to moc nahlas a všechny zatracené noviny a časopisy v zemi, mi budou volat o komentář. Rozhodně na tohle, nemám zrovna čas.“

Posadil se zpátky. „Ale je to něco, o čem přemýšlet.“

„To je,“ souhlasil jsem, připravený změnit téma, než by začal volat ostatním agentům a domlouvat s nimi za mě schůzky. „Takže, co vy? Co se děje v Murphyho domácnosti? Něco vzrušujícího?“

„Vlastně, ne.“ Dal si ruce za hlavu a uvolnil se v židli. „Chystáme se užít si krásné, tiché léto u jezera, dělat s´mores a přispat si. To je všechno.“

„To zní jako skvělé léto.“ Povzdechl jsem si, s trochou žárlivosti na Brodyho volno.

„Měl by sis udělat trochu volno a přivézt děti na víkend k jezeru.“ Brody se naklonil dopředu, s nadšeným třpytem v očích. Viděl jsem ten samý třpyt už mockrát, a obvykle to znamenalo, že jsem si musel připravovat prohlášení. „Můžeme grilovat, plavat, relaxovat, udělat pár nelegálních ohňostrojů… byla by to zábava.“

„To zní, zábavně.“ Naklonil jsem hlavu na stranu, zvažujíc jeho nabídku. „Stejně se tam musím dostat, a zkontrolovat ten směšný hrad, o kterém stále slyším. Vážně jsi zavedl odpady a elektriku do toho hracího domku pro své dcery?“

„Sakra, že jo. Taky nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal. Když jsem to dělal, netušil jsem, že budeme mít další dvě holky.“

„Takže kdy vůbec přijde to dítě číslo pět?“

Brody vykulil oči a pak vyfoukl vzduch z tváří. „Kámo… páni. Dělal jsem si z ní srandu, že budeme pokračovat, dokud nedostanu syna, ale chlape, čtyři holky jsou drsný!“

„Jen počkej, až budou v pubertě. Ta hodina, kterou máš teď v koupelně, bude vypadat jako vzdálený sen, až zjistíš, že čůráš v tom tvém krásném, úžasném hradě, protože ony zaberou všechny koupelny.“ Hodil jsem hlavou dozadu a nahlas se zasmál.

Brody se mnou seděl ještě chvíli a povídali jsme si. No, já pracoval a on mluvil, většinou o jeho úžasném nápadu a jak geniální je, ale společnost byla fajn. Kromě mluvení s Ethanem a Ellie o pracovních věcech, trávím hodně času zahrabaný sám ve své kanceláři.

Naštěstí, tohle odpoledne rychle uteklo. Měl jsem dvě další schůzky, které byly produktivní, ale krátké. Ellie musela brzo odejít z rodinných důvodů, ale Ethan a já, jsme udělali hromadu práce, která se nakupila na obou našich pracovních stolech. Přinesl mi tři další smlouvy, které potřebovaly můj podpis, a právě když jsem podepsal poslední z nich, zavibroval mi telefon a na displeji vyskočila tvář Glorie a její sms zpráva.

G: Kde jste?

Ahoj! Jsem stále v práci, ale právě jsem skončil. Kde jste vy?

G: Na Loganově zápasu.

Do prdele!

Žaludek mi poklesnul, když jsem koutkem oka vzhlédnul na hodiny.

Šest padesát jedna.

„Och můj Bože,“ řekl jsem nahlas, když jsem pevně zavřel oči, okamžitě na sebe naštvaný. Jak jsem sakra mohl zapomenout na Loganův zápas? Zápas, který byl pro něj tak důležitý, že o něm začal přemýšlet už v sedm hodin ráno, ale já si na něj nevzpomněl několik hodin. Cítil jsem se jako nejhorší otec na světě.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se Ethan, když strčil hlavu do mé kanceláře, jak procházel kolem.

„Ne,“ odpověděl jsem, aniž bych se na něj podíval. „Zapomněl jsem na Loganův baseballový zápas. Opravdu mě tam chtěl, a já prostě zapomněl.“

„Ou.“

Znovu mi zavibroval telefon.

G: Odpaloval dobře, ale je smutný. Můžu to vidět na jeho tváři.

Nemůžu uvěřit, že jsem zapomněl. Zavřu a hned tam jedu. Budu tam jak nejdřív budu moct.

„Musím jít,“ řekl jsem Ethanovi, když jsem mu podal zpátky smlouvy a zaklapnul počítač.

Mávnul na mě rukou. „Běž. Běž. Já zavřu a všechno tu zamknu.“

„Díky.“ Věnoval jsem mu napjatý úsměv, zatímco jsem kolem něj pospíchal a běžel k výtahu.

*****

Když jsem zajel k hřišti, naštěstí, hra ještě probíhala, ale všimnul jsem si hned, že Loganův tým byl na hřišti a on nebyl na odpalu. Sklopil jsem hlavu a frustrovaný sám ze sebe, jsem několikrát praštil hlavou o volant.

„Ty kreténe,“ nadával jsem si nahlas.

Konečně jsem vzhlédl a všimnul si, že Gloria na mě mávala, tak jsem vystoupil z auta a vydal se přes hřiště. Logan a já jsme se setkali pohledem, zamračil se na mě a pak se odvrátil zpátky k hřišti.

„Ahoj.“ Nemohl jsem ani nasadit falešný úsměv, když jsem se dostal ke Glorii, a ona, svým vlastním stylem, stiskla rty a jen zavrtěla hlavou. „Já vím, já vím…“ začal jsem se bránit, ale přestal. Neměl jsem ani omluvu. Becca přiběhla a vyskočila mi do náruče.

„Je naštvaný. Moc naštvaný.“ Gloriin tón byl ostrý, dokonce kritický, když se dívala na hřiště. „Před pár minutami šel na záchod a jsem si jistá, že když vyšel ven, měl opuchlé oči.“

Aniž bych něco řekl, přikývl jsem a pevně sevřel Beccu. Překvapený tím, jak mnohem větší se zdála, se přese mě přelila další vlna smutku. Nemohl jsem si vzpomenout, kdy naposledy jsem ji takhle zvednul do náruče. Mé děti rostly, a já byl tak zaneprázdněný snahou, zajistit jim hezký život, že jsem se neobtěžoval, být skutečně součástí jejich životů.

Jak se odehrála poslední směna, tiše jsem se postavil a houpal Beccu na rukách. Potom, co trenér vzal kluky mimo hřiště a věnoval jim po-zápasovou promluvu, všichni si zabalili věci a odešli. Logan, pohybující se šnečím tempem, strčil naštvaně rukavici do batohu na pálku. Jeho trenér, který na něj čekal u východu ze hřiště, si toho všimnul a vyrazil směrem k němu.

„Mám ho,“ zavolal jsem. Trenér Rogers přikývnul a poplácal Logana po rameni, než se otočil a odešel taky.

Postavil jsem Beccu na zem. „Vezmete ji do auta? Budu tam za minutku,“ řekl jsem Glorii.

Přikývla a vzala Beccu za ruku, a vedla ji směrem k parkovišti.

Když jsem se otočil zpátky k hřišti, Logan prošel naštvaně kolem mě.

„Počkej minutu, šampione, chci s tebou mluvit.“ Jemně jsem ho vzal za rameno.

„Nesahej na mě,“ zaječel, když se mi dramaticky vyškubnul. „A neříkej mi šampione. Jak bys mohl vědět, že jsem šampion? Nebyl jsi tady!“ Oči měl plné slz a hlas se mu zlomil, jak zaječel.

„Já vím, že jsem tě zklamal, kámo, a je mi to tak moc líto. Moje práce…“

„Tvoje práce, je vždycky důležitější,“ přerušil mě. Neschopný už víc zadržet slzy, nechal je volně téct z očí. Vidět mého syna plakat, protože jsem něco udělal, nebo neudělal, mě deptalo. Objal jsem ho paží kolem hlavy a pevně si ho přitisknul k boku, napůl s očekáváním, že se bude bránit, ale on ne. Místo toho prostě opřel hlavu o mě, nacpal se pod mou paži a vzlykal. Spolknul jsem velký chuchvalec v krku a čekal pár minut, aby to ze sebe všechno dostal. Jakmile se jeho ramena přestala třást a slyšel jsem ho popotáhnout, vedl jsem nás oba k tribuně.

„Je mi to tak líto, Logane. Nemám omluvu, prostě jsem zapomněl. Práce mi zamlžuje hlavu a důležité věci mi proklouzávají.“ Ten knedlík v krku, který jsem už spolknul, se vrátil, ale tentokrát dvojnásobně velký. „Cítím se strašně.“

Logan znovu popotáhnul a přikývnul, aniž by něco řekl, když si utíral nos do rukávu.

„Mluvil jsem dneska se strejdou Brodym, a on měl skvělý nápad, abych si přivedl pomoc. Někoho, kdo by mi pomohl se smlouvami a kontroloval vysokoškoláky, takže bych mohl být víc doma. Co si o tom myslíš?“

Zvednul hlavu a podíval se přímo na mě, mrkajíc, jak měl řasy slepené slzami k sobě. „Vážně?“

„Vážně.“

Mezi rty mu vykoukly jeho dva velké přední zuby, a následoval úsměv. „Myslím, že by to bylo skvělé.“

„Taky si myslím, že by to bylo skvěné.“ Vrátil jsem mu úsměv a přitáhl ho pevně k sobě. „Co říkáš, kdybychom šli domů a objednali pizzu? Možná dohnat minulé díly Amerických Ninja Bojovníků?“

„To zní zábavně, ale Gloria udělala sekanou, když jsme přišli ze ZOO.“ Nakrčil nos a vypláznul jazyk, v předstíraném zvracení.

„Sekanou?“ Napodobil jsem jeho výraz. „Fuj! Tady je plán: až se dostaneme domů, ty ji odvedeš někam daleko od kuchyně, zatímco já schovám sekanou a objednám pizzu.“

„A taky sýrové tyčinky?“ rozzářil se.

„Jasně.“ Zvedl jsem k němu pěst… a vydechl úlevou, když do ní bouchnul.