ETS - 15. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 15 – Andy

„Můžeme už jít, prosíííím?“ kňoural Logan, když skákal na mé posteli nahoru a dolů.

„Už jdu.“ Zasmál jsem se. „Ty už jsi připravený jít?“

„Tati.“ Přestal skákat a díval se na mě s kamenným výrazem na tváři. „Já jsem připravený jít, od té doby, co jsem se ráno probudil.“

Být sportovním agentem, mělo rozhodně své výhody – jako sehnání lístků na vyhledávané zápasy, být poblíž určitých událostí, exkluzivně v šatnách, a takové věci. Náhodou to byl All-Star víkend první ligy baseballu, a hřiště Target Field, bylo šťastným hostitelem, pro tento rok. Už několik měsíců jsem věděl, že se dostanu na všechny události, ale neřekl jsem Loganovi, že rozhodně půjdeme na Home Run Derby, až do tohoto rána. A byl jsem fakt šťastný, že jsem to neudělal. Přísahám, že se mě ptal každé dvě minuty, jestli je už čas jít.

Ale konečně… byl čas jít.

„Dobře, ty blázne, jdeme se rozloučit s Beccou, než odejdeme.“

„Musíme?“ zakňoural znova.

Natáhl jsem se a plácnul ho do kšiltu jeho čepice Twins. „Buď hodný.“

O hodinu později, jsme byli na Target Field, ale ve skutečnosti, jsme se ještě museli dostat na hřiště. Logan byl velmi zaneprázdněný tím, aby mě dotáhnul k sochám Kirbyho Pucketta a Roda Carewa, aby si mohl s nimi udělat fotky.

„Dobře, můžeme si přestat hrát na paparazzi a jít dovnitř, prosím?“ dělal jsem si z něj legraci, když zvedl rukáv svého trička a napnul svůj malý biceps, vedle sochy Harmona Killebrewa.

„Už jsem hotový, už jsem hotový.“ Nesměle se usmál směrem k zemi. „Nemůžu se dočkat dostat se dovnitř, tati. Vážně půjdeme dolů na hřiště?“

„Nejen že se dostaneš dolů na hřiště, neřekl jsem ti ještě jednu věc.“

Vykulil své modré oči, jak jen mohl a střelil pohledem ke mně. „Co?“

„Pamatuješ si, jak ses se mnou hádal, když jsem ti řekl, že si máš vzít sebou rukavici?“

Nadšeně přikývl.

„No, budeš ve vnějším poli a chytat míčky, během Home Run Derby.“ Sledoval jsem jeho reakci koutkem oka. Tvář mu zbledla a v šoku otevřel pusu dokořán. Nemohl jsem si pomoct a rozesmál se. „Teda, pokud budeš chtít.“

Kýval hlavou nahoru a dolů, jak nejrychleji mohl. „To rozhodně chci.“

Šli jsme směrem k uličce, která vedla dolů na hřiště a kolem ochranky, která zvedla ruku a zastavila nás. Logan hrdě zvednul plastovou visačku, která mu visela na krku, na červeno-bílo-modré šňůrce. Muž se podíval zblízka, pak se na Logana usmál a mávnul, abychom prošli.

Byl horký, červencový večer, a vzduch byl hustý a vlhký. Nebyl jsem si jistý, kolik míčku v téhle vlhkosti opustí pole, ale nebylo nic, co by mohlo Loganovi zkazit náladu. Oči mu zářily a poskakovaly všude kolem, jak se díval z obří obrazovky na lavičky týmů, až po All-Star logo, namalované na trávě.

„Pěkně cool, co?“ chtěl jsem pobrat všechno, jako on, ale byl jsem příliš zaneprázdněný tím, jak jsem se díval na jeho tvář, což bylo tisíckrát lepší, než kterékoliv vánoční ráno.

„Tak cool, tati!“ Rychle zvedl paži a ukázal. „Podívej! Támhle je Justin!“

Následoval jsem jeho prst, dal si dlaně k ústům, když jsem uviděl Justina. „Hej, Suttere!“

Justin se otočil za zvukem svého příjmení a usmál se, když uviděl mě a Logana. Řekl něco rychle člověku, se kterým mluvil a přišel. „Jak je, kámo?“ Zvedl ruku vysoko do vzduchu, takže Logan musel vyskočit, aby si s ním bouchnul.

Potom, co si plácnul s Loganem, poplácal mě Justin po rameni. „Jak to jde, šéfe? Právě jste se sem dostali?“

„Jo, před chvílí. Ukaž mi ten dres.“ Zatahal jsem trochu za látku na jeho hrudi. „Ty jsou ostré.“

„Jsou pěkně drsné, co?“ Otočil se dokola, abychom mohli obdivovat jeho červený dres #9, speciálně vytvořený pro Home Run Derby. Krátké rukávy byly černé a měly po sobě červené, bílé a modré hvězdy.

„To je úžasné,“ vyhrknul Logan.

„Myslíš?“ Justin se usmál na Logana, potom co na mě mrknul. „Prodávají tu repliky, jen za dvě stě babek. Měl bys říct tátovi, aby ti jeden koupil.“

Loganův pohled vystřelil ke mně. „Můžeme, tati?“

„Cokoliv chceš, chlape,“ odpověděl jsem Loganovi, než jsem zlostně pohlédl na Justina, který se smál, schovaný za rukama. „Moc díky, kreténe.“

„Dobře, vy dva, brzo se jdeme zahřívat, takže musím jít. Fandi mi, dobře, kámo?“ Justin lehce drcnul Logana do hrudi.

„Než půjdeš, viděl jsi někoho dalšího?“ zeptal jsem se Justina.

„Jo, viděl jsem Brodyho a Vipera asi na pět minut, a taky jsem viděl Danicku.“

„Viděl?“ Byl jsem překvapený. Celý týden v práci byla opravdu tichá, a pak řekla, že neví, jestli to stihne, takže jsem předpokládal, že se necítí dobře.

„Och, jo.“ Vykulil oči a skousnul si ret, když se podíval dolů na Logana, který nedával pozor, pak zpátky na mě. „Viděl jsem ji. My všichni jsme ji viděli. Páni, kámo. Páni.“

Protočil jsem oči a odmávl ho. „Vypadni odtud.“

Justin odklusal ke skupině chlapů, z nichž jeden byl Kyle Keegan. Ten ubohý, vysoký, štíhlý kluk, stál několik centimetrů nad všemi, a nekonečně za nimi ve zralosti. Potom, co jsem chvíli sledoval Kylea, ustoupil stranou a já uviděl, že Danicka stála hned za ním, a dívala se dolů na svůj telefon. Páni, bylo slabé slovo. Kromě toho prvního večera, když si upravovala kancelář, jsem ji vídal jen v sukních a propínacích halenkách v kanceláři. Dnes večer, měla na sobě ustřižené džínové kraťasy, bílý dres Cubs s modrými proužky a červeným tílkem pod ním. Její dlouhé, tmavé, vlnité vlasy se jí rozlily po zádech, když se otočila, aby promluvila s lidmi, a všechno, na co jsem dokázal myslet, bylo projet je rukama a sevřít je v pěsti.

„Pane?“ Vyskočil jsem, když se divný, blízko-mluvící člověk, stojící vedle mě, naklonil příliš blízko.

Udělal jsem krok zpátky, a zamračil se na něj, když se naklonil znovu blíž a zopakoval, co řekl. „Řekl jsem, že to bude dvacet tři dolarů.“

„Dvacet tři dolarů? Za co…“ zarazil jsem se, když jsem se podíval na Logana, který našel sedadlo a šťastně žvýkal hot dog, nachos a pytlík buráků. Usmál se na mě se sýrem v koutku úst, když jsem zasténal a vytáhl peněženku.

„Oooch, co mi kupuješ?“ Danicka přišla a blýskla svým megawattovým úsměvem, když jsem odpočítával třicet babek a podal je prodavačovi. Natáhl se do kapsy pro drobné, ale jemně jsem ho zastavil. „Nechte to být.“

„Rozhazovač.“ Danicka zahýbala obočím nahoru a dolů.

„Jo, ne tak docela, ale jsem trouba a neumí říct dítěti ne.“ Strčil jsem peněženku zpátky do kapsy a ukradl si záblesk pohledu na opálenou, jemnou kůži hned pod její klíční kostí, jak jsem koukal k zemi. Zatraceně moc jsem se té pokožky chtěl dotknout.

Naklonila hlavu. „Jaké dítě?“

Udělal jsem krok zpátky a mávnul ke vždy-hladovému, minipuberťákovi za mnou. „Můj syn, Logan.“

Danicka trochu zalapala po dechu a vykulila oči, když se podívala z něj na mě. „Nikdy jsem nepotkala tvého syna.“

„Logane, postav se. Nebuď nevychovaný.“ Zatáhl jsem za rameno jeho trička, když se hrabal do stoje, aniž by během toho upustil cokoliv ze svého jídla.

„Ahoj, Logane. Jmenuji se Dani a pracuji s tvým tátou.“ Danicka se naklonila dopředu a sevřela si ruce mezi koleny, takže byla v Loganově výšce. Přesně jsem věděl, jak to vypadá z jeho úhlu, a jen na tuhle chvíli, jsem si zoufale přál, abych si mohl vyměnit místo se svým synem.

„Ahoj.“ Usmál se také, netušíc, že prožívá nejlepší chvíle svého devítiletého života.

„Ty jsi vážně to nejroztomilejší, co jsem kdy viděla,“ zacukrovala na něj.

Zčervenaly mu tváře a sklopil bradu. „Děkuji.“

„Vypadáš přesně jako tvůj táta.“ Její pohled zachytil můj a pak rychle uhnula stranou, když se přikrčila a uvědomila si, co právě řekla.

„Vypadá jako já. Malý hráč.“ Zvedl jsem pěst a on do ní bouchnul.

„Kolik mu je?“

Povzdechl jsem si a naklonil hlavu sem a tam. „Jeho rodný list říká, že devět, ale pokud to budeš brát podle toho, jak jí a kolik utratím každý týden v obchodu, je mu sedmnáct.“

Světla stadionu, zazářila v tmavých očích Dani, když se zahihňala. „To se vsadím.“

„Danicko!“ zavolal někdo za ní. Otočila se a zvedal prst, než se otočila zpátky s povzdechem. „Lidi si mě dneska večer stále snaží ukrást.“

„Nemůžu říct, že bych je vinil,“ zamumlal jsem, hlasitěji, než jsem zamýšlel.

„Cože?“

„Nic,“ lhal jsem.

Přimhouřila na mě oči a otočila hlavu trochu na stranu. „Uhm. Nemyslím si, že ti věřím, ale kvůli Loganovi, aby neslyšel mou námořnickou mluvu, to nechám být.“ Pohlédla dolů na mého syna. „Logane, moc ráda jsem tě poznala, a doufám, že se zase někdy uvidíme.“

„Taky jsem tě rád poznal,“ odpověděl Logan a poprskal jí nohu taco chipsy a malými kousky buráků.

Nahlas jsem si vzdychnul. „Můj Bože, omlouvám se za to. Logane!“

„Přestaň.“ Natáhla se a chytla mě za paži, když zvedla nohu na sedadlo, aby si ji ometla. „O nic nejde. Zapomínáš, že se živíme prací pro sportovce. Tohle nejspíš není nejhorší věc, kterou mám na noze.“ Mrkla na mě a odkráčela pryč.

Jak odcházela, nemohl jsem si pomoct a zíral.

„Oooch, Andy má holku!“ zazpíval Viper nahlas, když přišel ke mně z druhé strany.

Pohled mi rychle padnul na Logana zpátky nahoru, když jsem ho praštil do paže. „Nechtěl bys prosím zavřít hubu?“

Viper zavřel pevně oči a zašklebil se, když zjistil, že Logan sedí hned za mnou. „Moje chyba, kámo.“

Brody se přicoural vedle Vipera a tvrdě ho praštil přes krk. „Není to obvykle tvoje chyba, ty blbče? Co jsi udělal tentokrát?“

„Uf.“ Viper zpanikařil, když si třel zadní část krku. „Náš přítel Andy tady, se právě velmi zblízka díval, ve snaze vidět, jaké značkové džínové kraťasy, má na sobě Danicka Douglass, a já to okomentoval… nahlas.“

Brody nakouknul přes Vipera a uviděl Logana, sedět na sedadle. „Jak je, kámo-L!“ zavolal na něj a zvedl k němu pěst. Logan protočil oči a ťuknul si s ním.

„Co to bylo za pohled?“ zeptal jsem se, otrávený chováním svého syna.

„Jen jsem už připravený začít. Když už to začne?“ zakňoural.

„Dobrý večer, dámy a pánové. Můžeme mít na chvilku vaši pozornost, prosím?“ vyhlásil muž z reproduktorů. „Budeme potřebovat všechny děti, které budou chytat mimo hřiště, aby se hlásily u domácího týmu. Budeme začínat za pár okamžiků.“

Obočí mi vystřelilo nahoru. „Podívejme, museli tě slyšet. Padej!“

Logan vyskočil ze sedadla, strčil své odpadky do mé náruče a proběhl kolem nás, ven na hřiště.

„Páni. Dobré načasování,“ řekl Brody.

„Kámo, opravdu se omlouvám,“ omlouval se znovu Viper. „Ani jsem ho tam neviděl sedět.“

„To je v pohodě.“ Zkřížil jsem si ruce na hrudi, zatímco jsem se díval na hřiště, ve snaze neztratit z dohledu Logana, který běžel k centru hřiště, do moře ostatních dětí.

„Ačkoliv, ty jsi ji prohlížel.“ Ušklíbnul se Viper.

„Ne, neprohlížel,“ lhal jsem.

Viper se na mě zamračil. „Sakra jo, prohlížel. Pořádně.“

Přimhouřil jsem oči na Loganovo červené tričko a baseballovou čepici. „Dost,“ řekl jsem přísně.

„Oooh, myslím, že jsi ťal do živého, pane Lawrenci Finkle,“ žertoval Brody.

„To rozhodně.“ Viper vykulil oči. Dal jsem mu dost paliva, aby udržel oheň, ale dělal jsem, co jsem mohl, abych se vyhnul očnímu kontaktu v naději, že ti idioti budou čmuchat někde jinde. „Tak o co jde? Líbí se ti?“

„Ne.“ Povzdechl jsem si a doufal, že pochopí náznak a přestane na tu záležitost tlačit.

„Páni,“ řekl Viper suše. „Slyšel jsi ten povzdech, Murphy? Rozhodně se mu líbí. Andy chce Dani.“

„Myslím, že máš pravdu. Andy chce, Dani,“ žertoval Brody.

Viper plácnul hravě Brodyho do hrudi. „Víš, že kdyby byli spolu, jejich jméno by bylo ´Dandy´?“

Brody stisknul rty, ve snaze zadržet smích.

„Vážně, dost,“ odsekl jsem. „Nelíbí se mi. Ne takhle.“

Brody si protřel bradu a podezřívavě se na mě díval. „Nelíbí, jak?“

„Nelíbí se mi tím způsobem, jak si vy dva myslíte. Je to jen kolegyně,“ vyštěknul jsem.

Brody a Viper na mě zírali se stejným kamenným výrazem ve tvářích.

„Co?“ vyštěkl jsem.

„Je to jen kolegyně způsobem, že ji chceš-položit-a-vyšukat-jí-mozek-z-hlavy?“ ušklíbnul se Viper.

Brody zavrtěl hlavou. „Ne, ne. Myslím, že to, co říká je, že je to prostě kolegyně tím způsobem, že chce-aby-křičela-jeho-jméno-v-posteli.“

Ostře jsem se nadechnul nosem. „Myslím, že říká, že jeho přátelé jsou kreténi a on jde od nich teď pryč.“

„Počkej chvíli, nech mě to pochopit. Pokud tě budu sledovat, jak odcházíš, jako jsi sledoval ty ji, znamená to, že mám zájem, nebo nemám zájem?“ zavolal Viper, aby zasadil ještě jednu ránu.