sobota 23. ledna 2021

ETS - 14. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 14 – Danicka

Rázujíc sem a tam po kanceláři, jsem se snažila donutit, abych se zhluboka nadechla, zatímco jsem sledovala vteřinovou ručičku na hodinách na zdi, jak obchází pořád dokola. Čekání na Kylea Keegana, až se ukáže, mě znepokojovalo víc, než cokoliv za velmi dlouhou dobu. Za těch pár let, jsem už vedla stovky rozhovorů, a jedna věc, kterou jsem se naučila, byla, že to jsou mladí muži, kteří mě k smrti děsí. Ne doslova tím způsobem bojím-se-o-svou-bezpečnost, ale byli strašně dychtiví, hodit kostkou a přitom ještě sledovat, co je čeká před vaší kanceláří. Ti starší, ostřílenější sportovci, byli ti, co věděli, že ne vždycky na ně bude za rohem čekat další agent. Kyle byl mladý, byl dobrý a věděl to. Já musela být lepší.

„Jsi připravená?“ hlas Ellie prolomil ticho mé kanceláře.

Povzdechla jsem si a pokrčila rameny. „Doufám, že jo.“

„Povedeš si skvěle. Chci říct, podívej se na sebe.“ Ukázala nahoru a dolů na mé tělo. „Jak by tě mohl nemilovat a nechtít podepsat ještě dneska?“

S hlavou nakloněnou na stranu, jsem si dala ruce v bok a sevřela rty. „Já vím, El, ale já chci, aby se upsal mě, kvůli mně, ne kvůli mým kozám.“

Ethan, který procházel kolem mé kanceláře, zastavil při slovu kozy, a udělal pár kroků zpátky k mým dveřím. „Páni! Dobré ráno!“ Usmál se ďábelsky.

„Dobré ráno, Ethane. Pokračuj v chůzi.“ Zasmála jsem se a posadila se zpátky ke stolu, když vystrčil spodní ret a zmizel.

„Je skoro čas. Hodně štěstí.“ Ellie zvedla obočí a usmála se na mě. „Zvládneš to.“ Otočila se, vyšla z mých dveří a zavřela je za sebou.

Asi po milionté, jsem pohlédla na hodiny a usoudila, že mám ještě dost času na to zavolat rychle tátovi. Ničí povzbuzující řeč, se té jeho ani neblížila.

Telefon dvakrát zazvonil, než to zvednul. „Ahoj, dítě!“

„Ahoj, tati. Nevzbudila jsem tě?“

„Dani.“ Zasmál se. „Je tady už po desáté. Už jsem vzhůru, surfoval jsem, sprchoval se, doběhl do obchodu a vzal psa na procházku na pláž.“

„Ach! Máš pravdu. Ranní ptáče a tak. Měla jsem to vědět.“

„Za co jsem si vůbec vysloužil to potěšení, že mi volá moje dcera, super-hvězdná sportovní agentka? Tyhle dny to není moc často, že mi voláš první.“

„Mám dneska velkou schůzku, a jen jsem nervosní. Asi zabíjím čas, myslím.“ Nechtěla jsem říct tátovi, že potřebuji povzbuzující řeč; prostě jsem chtěla, aby mi ji dal. Necítí vlastně rodiče tyhle věci? Něco jako tátovský kód, nebo něco takového.

„Velký rozhovor?“ Zvedl zvědavě hlas. „S kým?“

„Možná ho neznáš… zatím. Mladý kluk, hráč baseballu. Kyle Keegan.“ S telefonem na uchu, jsem vytáhla své vysoké zrcadlo, schované za knihovnou a studovala svůj odraz.

Měla jsem si vzít tu modrou košili.

„Kyle Keegan!“ zakřičel mi táta hlasitě do ucha. „Poslední dobou byl pořád na SportCenter. Nemluví se o nikom jiném. Je jako král home runů!“

Nemohla jsem si pomoct a zahihňala se tátovu nadšení. „Já vím.“

„A on přijde tam? Aby se s tebou viděl?“

„Děkuji za posílení důvěry, tati,“ řekla jsem suše.

„Promiň. Jen jsem za tebe nadšený. Nemůžu se dočkat, až řeknu všem těm mladým kreténům v tělocvičně, že moje holka měla schůzku s Kylem Keeganem.“

„Tati, mohl by ses prosím nechlubit ostatním dětem na hřišti, dokud si nebudu jistá, že je čím se chlubit?“ zavtipkovala jsem.

„Jasné. Ale pokud to s ním podepíšeš, můžeš sehnat nějaké podepsané, baseballové míčky? Posílí to můj pouliční kredit.“

Posadila jsem se zpátky za svůj stůl a sklopila hlavu do dlaní. „Už ten fakt, že jsi právě použil termín ´pouliční kredit´znamená, že žádný nemáš, tati.“

„Jo, jo.“ Usmál se. „Zpátky k tomu rozhovoru, proč jsi tak nervosní?“

Povzdechla jsem si a opřela se v křesle. „No, pro začátek, i můj otec, který sleduje sport jen kvůli sázení, věděl kdo to je, a za druhé, je teď velmi vyhledávaný. Dokonce můj šéf mu minulý týden volal a zkoušel ho přesvědčit k rozhovoru, a byl odmítnutý.“

„Páni, to je skvělé, holčičko. Proč jsi tedy tak nervosní?“

„Já tohle chci, tati. Chci to strašně moc. Právě jsem začala v téhle firmě, a mám pocit, že když při prvním nadhozu mávnu a minu, budu na lavičce.“ Ztišila jsem hlas. „Každopádně, pokud to odpálím, udělám si svůj malý vítězný tanec, až poběžím kolem po metách, to je jisté.“

„Co ten tvůj nový šéf? Neřekla jsi o něm ani slovo… nebo je to ona?“

„Ne, je to on. Jmenuje se Andy Shaw.“

„A?“ zeptal se příkře.

„A co?“

„A mám tam přiletět a nakopat mu zadek, stejně jako těm ostatním chlapům? Těm debilním bratrům, nebo jak se sakra jmenovali?“

„Byli to bratři Leightonovi, a ne, nemusíš sem letět. Schovej zbraně, tati, Andy byl zatím velmi uctivý.“

Naneštěstí.

„Hm,“ zasténal skepticky. „Prostě mi dej vědět, kdybys mě tam potřebovala, a jsem tam. Cokoliv pro mou holčičku.“

„Lháři,“ dobírala jsem si ho. „Prostě sem chceš přijet, aby ses setkal s Kylem Keeganem.“

Telefon na stole hlasitě zazvonil, až mi srdce spadlo až do bot. „Vydrž, tati,“ řekla jsem rychle, než jsem položila mobil a zvedla linku. „Ano?“

„Slečno Douglass, pan Keegan je tady, za vámi.“ Ellie super-profesionální hlas, mě rozesmál, protože jsem byla zvyklá na její naivní já, v mé kanceláři.

„Děkuji, Ellie. Budu tam hned.“ Zavěsila jsem firemní telefon a zvedla znovu mobil. „Musím jít, tati. Je tady.“

„Počkej,“ prosil. „Nemůžeš nechat zapnutý mikrofon a nechat mě poslouchat? Slibuji, že budu ticho.“

„Sbohem, tati,“ řekla jsem se smíchem a zavěsila mu.

Tolik k povzbuzující řeči.

Rychle jsem schovala zrcadlo zpátky za knihovnu a zhluboka se nadechla, když jsem si rovnala záhyby na své košili. „Ok, Dani. Je mladý, ale ne o moc mladší, než ty. Buď tvrdá, buď silná, a řekni mu to, bys v jeho věku chtěla slyšet ty,“ řekla jsem si pro sebe. „Ha! Houby, tati. Kdo potřebuje tvou povzbuzující řeč?“

Otevřela jsem dveře své kanceláře a vyšla tak sebevědomě, jak jsem dokázala. Kyle stál blízko čekacího prostoru a mluvil s Andym, který se usmíval od ucha k uchu. Viděla jsem ho v posledních týdnech jednat se sportovci natolik, že jsem věděla, že jeho obchodní tvář, jede na plné obrátky. Souhlasil a smál se, mnohem víc, než obvykle, na všechno, co Kyle říkal, a to mě štvalo. Pracovala jsem poslední týden dost tvrdě na tom, abych přiměla Kylea přijít sem za mnou, na to aby Andy přišel a ukradl mi mou smlouvu. Zpoza Kyleových zad, jsem přimhouřila oči na Andyho, když jsem vstoupila do jejich konverzace.

„Zdravím, pane Keegane. Omlouvám se, že jste musel čekat.“ Podívala jsem se mu přímo do očí, když jsem zvedla ruku.

Potřásl s ní a usmál se, ale nic neřekl.

Jemně jsem položila ruku na Andyho paži. „Snad vás tenhle chlap moc nenudil, zatímco jste čekal.“

Kyle zkroutil rty do velkého úsměvu, když se podíval ze mě na Andyho. „Vlastně ne. Právě mi říkal, jak velkou pomocí jste, a že jsem s vámi ve skvělých rukou.“

„Och.“ Lehce jsem cukla hlavou dozadu, a snažila se, aby moje překvapení nebylo příliš zjevné. „No, za to děkuji.“ Přikývla jsem Andymu, než jsem pokývla ke svým dveřím. „Co kdybychom šli do mé kanceláře?“

Jak kolem mě prošel, šla jsem hned za ním, a lehce jsem se otočila, těsně předtím, než jsme vešli dovnitř, a viděla Andyho, jak stále stojí s rukama v kapsách a sleduje nás.

*****

Když vedu rozhovor, hledám u osob, se kterými mluvím, stopy toho, co ode mě opravdu chtějí. Kyle Keegan byl tichý, podivný mladý muž, který očividně spoléhal na to, že konverzaci povedou jiné lidé. Když jsem se ho zeptala na otázku, buď mi dal jedno-slovnou odpověď, nebo prostě pokývl hlavou. Jediný malý kousek informace, kterou mi dal, byla, že zjevně byl naprostý mamánek, a jediný důvod, jak jsem to věděla, byl, že během deseti minut, co seděl v mé kanceláři, ji zmínil třikrát. Sama jsem matkou nebyla, ani vzdáleně, ale musela jsem jít s tím, co jsem věděla.

„Jste na křižovatce svého života a kariéry, Kyle. Agent, kterého si vyberete, může opravdu pomoct – nebo ublížit – vaší kariéře.“

„Uhm.“ Přikývl znovu.

„Řeknu vám, co si myslím, že je mou prací, jako vaše agentka.“ Naklonila jsem se dopředu, dala lokty na stůl a sepnula před sebou ruce. „Představte si, že jste v autě, jedete po silnici svého života, a já jsem ve vrtulníku a letím nad vámi. Vy nemůžete vidět díry, nabouraná auta a uzavírky jízdních pruhů, na cestě před vámi, ale já mohu, a to je moje práce, ujistit se, že kolem nich projedete a zůstanete v bezpečném sousedství. Víte, co myslím?“

Znovu přikývl, jak se mu na rtech zformoval nevinný úsměv, a mě poskočilo srdce. Díky bohu, že se s tím dítětem něco stalo.

Na konci našeho rozhovoru, jsem ho nemohla umlčet. Řekl mi všechno o úžasných sušenkách z burákového másla, své mámy, a jeho třech malých bratrech. To ubohé dítě by si mělo raději najít hodnou dívku a vzít si ji dřív, než ho ten rychlý, sportovní život sežvýká a pak vyplivne zpět. Opravdu bych ho nerada viděla za deset let, vyplňovat žádost o vedení Starbucks. Pokračoval ve šťastném povídání, když jsem ho vedla k výtahu a potřásla si s ním ještě jednou rukou. Koutkem oka, jsem si všimla Andyho, který se objevil ve svých dveřích.

„Řeknu mámě, aby poslala e-mail, jakmile se dostanu domů, aby se všechno dalo do pohybu.“ Kyle se usmíval jako přihlouplé dítě, když zmáčknul tlačítko na panelu výtahu.

„To zní dobře, Kyle. Nemůžu se dočkat, až začneme.“ Usmála jsem se, a zamávala na rozloučenou, když se dveře zavřely.

Když jsem se otočila tváří k Ellie, vyhodila ruce do vzduchu a oběhla stůl, a chytla mě do pevného sevření.

„To rozhodně znělo, jako ano,“ řekla do mého ramene, když jsme se kývaly sem a tam.

Zavřela jsem oči a sevřela ji také. „Díky. Jsem tak nadšená. Musela jsem pro tohohle pracovat. To ubohé dítě nemělo představu, co chtěl.“

„Gratuluju,“ řekl Andy za mnou.

Pustila jsem Ellie a otočila se tváří k němu. „Díky.“ Povzdechla jsem si a skousla si ret. „Z tohohle, jsem opravdu nadšená.“

„Měla bys být. Je to velké vítězství pro firmu a ještě větší vítězství pro tebe.“ Jeho modré oči zajiskřily. Naklonil se, aby mě objal, s rukama kolem mých ramen. Znovu jsem zavřela oči, nacpala své paže pod jeho, zatímco jsem nechala vůni jeho kolínské, napadnout mé smysly a na vteřinu mě ovládnout. Svaly na jeho zádech se napnuly pod mýma rukama, a překvapily mě. Kromě toho večera v baru, jsem vždycky viděla Andyho v obleku, a zvenku vypadal, že je štíhlý, ale ne moc svalnatý. To, co jsem právě cítila pod rukou, mi vyprávělo úplně jiný příběh. Pustil mě, a já jeho neochotně taky. Otočil se a odešel zpátky do své kanceláře, ale něco mě štvalo.

„Dále!“ zavolal Andy potom, co jsem zaklepala na jeho dveře.

„Ahoj,“ řekla jsem jakoby nic a zavřela za sebou dveře. „Chtěla jsem s tebou jen rychle promluvit. Tak trochu ti dlužím omluvu.“

Zamračil se a opřel se v křesle, když jsem si sedla naproti němu. „Omluvu? Za co?“

„Protože jsem naprostý blbec.“

„Nejsi naprostý blbec,“ zamračil se. „Ani trochu nejsi blbec.“

„Tam venku.“ Ukázala jsem ke dveřím. „Před schůzkou s Kylem, jsem vyšla ze své kanceláře a viděla vás spolu mluvit. Předpokládala jsem, že ses snažil ho ukrást pro sebe, a pak, když mi řekl, co jsi mu řekl ty, cítila jsem se opravdu špatně.“

Andy se rychle zasmál. „Nemusíš se omlouvat. Oba víme, co je tohle za byznys, a napadla by mě spousta agentů, které známe, kteří by něco takového udělali. Ale já bych ti nikdy neukradl klienta, Dani. Jsi moje kolegyně, ne moje konkurence. Jsi taky zatraceně dobrá v tom, co děláš a já bych ti to nikdy nevzal.“

Stiskla jsem rty a přikývla. „Za to děkuji. Nikdy jsem tohle potvrzení od bratrů Leightonů nedostala… nikdy, takže to, co říkáš, pro mě hodně znamená.“

„No, s radostí ti to potvrdím kdykoliv budeš chtít, za předpokladu, že nikam nepůjdeš.“ Naklonil se dopředu, položil předloktí na stůl a propletl si prsty. „Firma je jiná, když si tady.“

„Jiná?“

„Jo. Opravdu nevím, jak to vysvětlit, ale všechno je prostě… lepší. Ellie je šťastnější, Ethan je – no, on je pořád Ethan.“

„A ty?“

Ta dvouslovná otázka otřásla něčím v místnosti.

Koutek jeho rtů se vytáhl nahoru, do sexy ušklíbnutí, když jeho modrý pohled změknul. „Jsem mnohem šťastnější.“

Teplo se mi rozlilo od krku až do tváří. „No, mám pocit, že Ellie byla vždycky šťastná, a vím, že Ethan byl vždycky Ethan, ale…“ odmlčela jsem se a rychle polkla. „Ale ty jsi ten, na kom záleží. Chci říct – ty jsi ten, koho chci šťastného. Jako… šťastného, že jsem tady.“ Přestala jsem nesouvisle plácat, protože jsem to jen zhoršovala.

Vyjela jsem právě po svém šéfovi?

„Promiň…“ zakoktala jsem trapně. „Nechtěla jsem, aby to znělo tak, jak to znělo. Jen jsem tím myslela… to je jedno.“

On se nahlas zasmál, když jsem si povzdechla a postavila se, a rychle se hrnula ke dveřím. Zavřela jsem je za sebou bez dalšího slova.

Jak jsem šla kolem Ellie za stolem, zvedla hlavu a podívala se na mě. „Co se stalo? Proč máš červený obličej?“

„Zmlkni,“ řekla jsem hravě, aniž bych zastavila.

Ani ne za minutu, se ozvalo tiché zaklepání na mé dveře. S přáním, aby to nebyl Andy, znovu si mě dobírat, jsem zavolala, „Dále!“

Ellie strčila hlavu dovnitř a podala mi velkou obálku od FedExu. „Právě ti to přišlo.“

„Díky.“ Dívala jsem se na obálku, když vstoupila a zavřela za sebou dveře.

„A dlužíš mi vysvětlení, mimochodem.“

„Čeho?“

„Vešla jsi do jeho kanceláře jako normální člověk; vyšla jsi ven, jako zamilovaná šestnáctka.“

„Och, přestaň s tím.“ Odmávla jsem ji. „Jen si představuješ věci.“