TG - 32. kapitola

 Překlad: Mishacka

Později ten večer dostanu zprávu od někoho, o kom jsem myslela, že už o ní neuslyším.

Diamond – nechtěla jsem tohle dělat, ale šéf naléhal. Chtěl by tě na jedné akci příští týden. Jednorázová akce. Odměna 10tis, pokud by tě to zajímalo. Dávej na sebe pozor, drahá.

Deset tisíc dolarů za jednu noc? Kde byla sakra taková nabídka, když jsem potřebovala zaplatit Londonin dluh? Sklopím pohled na své břicho. Tyhle peníze by teď pro mě hodně znamenali. Za tyhle peníze bych pořídila kompletní výbavu pro miminko a mohla bych mít jen pár směn v baru. Opravdu nad tím přemýšlím? Odpovím Diamond a pak hned usnu.

*****

Telefon nepřestává zvonit, tak vypnu zvonění. Jako první ráno uslyším bušení na dveře. Přitisknu si polštář na tvář, ignoruji to. Ležím na sedačce, kde jsem spala. Dneska nejsem zvědavá na nějaké drama, chci jenom spát. Bolí mě celý člověk a cítím se vyčerpaně, i když jsem nic moc nedělala. Kromě toho nového života, který ve mně roste. London vyleze z ložnice, je celá rozcuchaná a na tváři má zamračený výraz.

„Dneska ráno Graysona milujeme? Nebo nesnášíme?“ zeptá se a zírá na dveře.

„Rozhodně ho nemilujeme,“ řeknu, protože nedokážu říct to druhé. Myslím, že nikdy nedokážu říct, že ho nenávidím.

„Tak jo,“ řekne. „Jak ses vyspala?“

Svraštím tvář. „Už jsem spala líp.“

„Říkala jsem ti, ať spíš v posteli!“ zavrčí s rukama v bok.

„Jsem těhotná, ne invalidní.“

Podívá se na mě tak, že v tom ona nevidí rozdíl. Ozve se znovu bušení na dveře.

„Zatraceně, musím otevřít. Jinak si budou sousedi stěžovat,“ řekne, jde ke dveřím a otevře je. „Co tady k čertu chceš, opilče?“ slyším, jak řekne.

„Potřebuji s ní mluvit,“ slyším jeho hluboký hlas.

„No, ale ona tě nechce vidět. Takže vypadni,“ řekne odhodlaně.

„Pro všechny rány, London, uhni mi,“ zavrčí, protože mu s ní došla trpělivost. Slyším, jak si mezi sebou něco říkají a pak společně vejdou do obýváku.

„Proč spíš na sedačce?“ zeptá se, když mě tam vidí ležet.

Pokrčím ledabyle rameny. „Myslela jsem si, že je lepší, abych ti nechala doma volnou postel, kdyby sis tam chtěl přivést zpátky svoji bývalku.“

„To si ze mě musíš dělat srandu!“ vyštěkne. „Šel jsem do baru s Leah. Objevila se tam Dylan a dali jsme si pár panáků. To bylo všechno!“

„Tak především jsi neměl nikam chodit! Byl jsi naštvaný, tak jsem se ti šla omluvit a vzít tě domů. Místo toho jsem tě našla, jak tam sedíš s ní! A víš moc dobře, jak se ohledně ní cítím. Víš to! A nezkoušej na mě tyhle sračky!“ řeknu rozzlobeně a postavím se vedle sedačky.

„Zlato,“ řekne a na chvilku se odmlčí. „Omlouvám se, že to vidíš takhle, ale opravdu to bylo všechno, co se stalo.“

„Jak vůbec věděla, kde tě má hledat?“ zeptám se ho.

Mlčí. „Dylan mi telefonovala, když jsem tam byl.“

„Proč ti doprdele pořád volá?“ vykřiknu.

Přejede si rukama po tváři. „Zavolal jsem jí, abych jí vynadal za ten kousek, který tehdy ráno předvedla. Nezvedla mi to, ale pak mi volala zpátky, když už jsem byl v baru. Zmínil jsem se, že jsem tam a ona se tam prostě najednou objevila.“

Zasměju se beze špetky humoru. „Takže tohle je tvá omluva? Posral jsi to, Graysone. Tvoje pusa říká jednu věc, ale tvoje chování je úplně opačné. Jak by ses cítil ty, kdybych naštvaně opustila náš dům a pak šla do baru, kde se opíjela se svým bývalým?“

Jeho výraz potemní, na chvíli vzduch v pokoji zamrzne. „Nic pro mě neznamená. A možná proto, to nevidím, tak jako ty. Ale máš pravdu. Už bych s ní neměl mluvit,“ řekne a nespouští ze mě pohled. „Tobě se žádná nevyrovná, zlato, vůbec žádná. Nějakou dobu jsem se na jinou ani nepodíval. Kurva, jsi všechno, co vidím. Všechno, co chci. Jenom si přeji, abys to takhle taky viděla.“

„Pokud se cítím takhle nejistě, tak není to taky trochu tvoje chyba? Protože děláš takové sračky?“ zeptám se a založím si ruce na hrudi. Nemám ani podprsenku.

Přijde ke mně London a nese mi vodu a nějaké suchary. „Díky,“ řeknu jí. Graysonova tvář ještě více poklesne. Obvykle tohle pro mě dělá on.

„Kdy se vrátíš domů?“ zeptá se.

„Nevím,“ řeknu mu. Stojí přede mnou, pak mi zastrčí neposlušný pramen vlasů za ucho.

„Prosím, pojď domů, ať si můžeme promluvit,“ řekne tiše, takže ho slyším jenom já.

„Omlouvám se za to, jak jsem se zachovala ohledně těch peněz. Nechci tě žádat o peníze, být na tobě závislá. A ty jsi neměl o mě mluvit s Aidenem. Přesto vím, že se o mě jenom staráš, dokonce i když jdeš a uděláš to sám,“ řeknu. „Ale to, co se stalo potom… Zatím se s tím nedokážu vyrovnat. Nevím jak. A nevím, jestli ti můžu ještě pořád věřit.“

„Posral jsem to, miláčku. Dovol mi, abych to napravil. Byl jsem jenom… zraněný. Co je moje, je tvoje a to navždy. Myslíš, že mě musíš o peníze prosit? Nechám ti vyrobit zatracenou kreditku, cokoliv, co si budeš přát. Nemusíš mě žádat o nic – takhle to mezi námi nebude. A já jsem si myslel, že ani nebylo. Vím, že jsi nezávislá a chápu to. Ale já jsem tě sledoval – ráno je ti špatně, pak jdeš do školy a pak do práce – pracuješ až do úmoru. Jak si myslíš, že se pak cítím? Když ti můžu život ulehčit. Nosíš moje dítě a já chci, ať jste oba zdraví. Tak se na to zkus podívat z mojí strany. Jenom se starám o svoji rodinu nejlépe, jak umím.“

Zavřu oči. „Vím, že to zkoušíš. Já to vím.“

„Omlouvám se, že se chovám jako neandrtálec. Nebudu za tebe rozhodovat. Teda, alespoň se o to pokusím,“ řekne a vypadá trochu v rozpacích. „Vždycky mi pak za to můžeš vynadat tak, jak to děláš teď.“

Nesnáším, že je tak okouzlující. „Vrátím se za pár dní.“

Ztuhne. „Pár dní? Cože? Nechci zůstat tak dlouho bez tebe.“

Povzdechnu si, teď se cítím neskutečně unavená.

„Omlouvám se, zlato, nepotřebuješ další stres,“ řekne, zvedne mě a položí na sedačku. „Musíš si odpočinout. Přijdu tě zkontrolovat zítra.“ Políbí mě na nos. „Miluji tě.“

Podívám se na London, která sedí u pultu a zírá na nás. „To jsi tady seděla a celou dobu na nás koukala?“ zeptám se jí.

„Jo,“ řekne a přežvýkne.

„Co to jíš?“ zeptám se.

„Popcorn,“ řekne s úšklebkem.

„Ty jsi pako,“ řeknu.

„Je to, jako sledovat seriál v televizi. Seriál o Graysonovi a Paris.“

„Ty jsi blbá,“ řeknu, natáhnu se na sedačku a udělám si pohodlí. „Kdy dorazí Aiden? Potřebuji si s ním promluvit o svojí práci,“ řeknu jí.

„Dorazí dneska odpoledne,“ řekne. „Víš, že mám pokoj pro hosty, jenom tam chybí postel. Cítím se hrozně, vypadáš unaveně. Můžeš si prosím jít lehnout do ložnice? Budu se pak cítit mnohem líp.“

„Dobře, když ti to udělá radost,“ řeknu jí ironicky.

Jak se ukázalo, nemusely jsme si dělat starosti. Druhý den ráno nechal Grayson doručit novou postel s pohodlnou matrací.