TG - 31. kapitola

 Překlad: Mishacka

Jsem těhotná.

Grayson mě hladí po zádech, když potřetí zvracím. V břiše mám křeče, bolí mě v krku.

„Určitě umírám!“ řeknu dramaticky a cítím se pod psa. Dneska ráno jsme byli u doktora a ten nám to potvrdil. Budu mít dítě. Grayson byl klidný a pečující a já nad ním nepřestávám žasnout. Je jako časovaná bomba. Až mu to dojde, tak vybuchne. Pro teď si myslím, že je to on, kdo popírá skutečnost.

„Neumíráš. No tak, dej si pár sucharů,“ řekne, vstane a odejde z koupelny. Já se opláchnu a pak zamířím do kuchyně.

„Chystáš se to říct rodičům?“ zeptám se ho a sednu si ke stolu. Na sobě mám jenom kalhotky a tílko.

„Řeknu,“ odpovídá. Přijde ke mně se suchary a limonádou. „Na internetu jsem četl, že by tohle mělo pomoci.“

Podívám se na něj. „Co dalšího jsi ještě zjistil?“ zeptám se a natáhnu se pro suchar.

„Četl jsem o začátku těhotenství, co se doporučuje a tak. Chci být připravený a pomoci ti, jak jen budu moct,“ řekne.

„Jsi rozkošný, víš to?“ řeknu a přinutím se sníst suchar.

„Snažím se,“ řekne s úsměvem. „Dávám přednost ´zatraceně sexy´ a tak, ale rozkošného beru taky.“

„Jsi tohle všechno a ještě mnohem víc. Jsem si jistá, že by se mnou ostatní taky souhlasili.“

„Mě zajímá pouze tvůj názor,“ řekne tiše.

Odložím suchar. „Zvládneme to. Víš to, že?“

Přikývne. „Já vím. Budeš úžasná máma. Naše miminko má štěstí.“ Rychle zamrkám a snažím se zahnat slzy. „Miláčku,“ řekne a zakroutí hlavou, když vidí, jak jsem rozhozená.

„Co? Jenom mi něco spadlo do oka,“ řeknu a otřu si tváře dlaní.

„Beru jenom slzy štěstí,“ řekne a pohladí mě po zádech. Někdo zaklepe na dveře a Grayson odejde otevřít, políbí mě ještě na čelo, než se vytratí. Do kuchyně se pak vrací s London v patách.

 „Pokoušel jsem se jí zbavit,“ žertuje.

„Gratuluji, paní těhotná,“ řekne se širokým úsměvem. „Těším se na všechno tvoje oblečení, do kterého se nevejdeš!“

„Jen přes moji mrtvolu,“ řeknu, otevřu si limonádu a napiju se.

„A ty,“ řekne Graysonovi. „Pan Rychlé Spermie. Překonali všechnu antikoncepci a překážky.“ Zaskočí mi z toho, až mi bublinky vlítnou do nosu.

„Co tady zase děláš, London?“ zeptá se Grayson a zní napůl pobaveně a naštvaně.

Skrz ruku se zahihňám. „Moje sestra je těhotná,“ řekne. „Chci si tu chvíli užít.“

„Cože?“ zeptá se Grayson a vypadá zmateně.

„Já jsem byla ta nevypočítavá sestra. Všichni čekali, že já budu ta, která bude brzy těhotná…“

Opravdu si nevidí do pusy. Grayson ji odtáhne ke dveřím a vystrčí ven. „Tvoje sestra je otravná.“

Jako bych to nevěděla.

*****

Celou přednášku na sobě cítím jeho pohled. Když je konečně konec, tak odcházíme ze třídy společně.

„Jak se cítíš?“ zeptá se a položí mi ruku na záda.

„Je mi dobře, nepotřebuji, abys na mě pořád dával pozor, Grayi.“

„Já tě pořád nehlídám. Jenom se chci ujistit, že jsi v pořádku,“ řekne a zní, jako by se ho moje poznámka dotkla.

„Já vím,“ povzdechnu si. „Zrovna teď jsem plná hormonů.“

„Proč si na pár dní neodpočineš? Právě jsem říkal Aidenovi, že v baru končíš,“ řekne vážně.

Počkám, než dojdeme k autu a pak řeknu. „Nekončím v baru, Grayi.“

Otočí se ke mně. „Jsi těhotná. Nedovolím ti, abys pracovala, když se o tebe můžu postarat. Budeš z toho vyčerpaná!“

„Tohle je ale moje rozhodnutí,“ řeknu mu a stisknu čelist.

„A mojí prací je se o tebe postarat,“ odpovídá a sevře pevně volant.

Promnu si zátylek. „Nemůžeš rozhodovat za mě. Ať už jsme spolu nebo ne. Ano, čekám tvoje dítě, ale to ti nedává právo kontrolovat můj život. Pokud chceš, abych přestala pracovat, tak to musíš se mnou nejdříve probrat!“

„Věděl jsem, jak se k tomu postavíš! A ty nebudeš zkurveně takhle pracovat!“ řekne a zvedne hlas.

Hned, jak auto zastaví, tak vyskočím ven. Vytáhnu klíče, odemknu a vlítnu dovnitř. Grayson dorazí během chvilky, ztěžka si povzdechne a odloží klíče na stolek. Vytáhnu telefon a přiložím si ho k uchu.

„Ahoj Aidene,“ řeknu, než mi vezme telefon z ruky. Zavěsí a pak mě propálí pohledem, pevně svírá čelisti.

„Co to kurva je?“ vyštěknu a natáhnu se po svém telefonu.

„Nemůžeš pracovat a zároveň studovat, Paris. To je moc náročné! Kromě toho, když nemusíš!“ zavrčí a začne přecházet tam a zpátky. „Proč mi prostě nedovolíš, abych se o tebe postaral?“

„A pak co, chceš, abych na tobě byla závislá? Že tě budu muset žádat o peníze, protože žádné nevydělám? A ty pak co, spočítáš mi týdenní kapesné?“ křičím.

Zastaví se a rozčileně na mě zírá. „K čertu, vůbec nechápu, proč jsi se mnou, když máš o mě tak nízké mínění?“ řekne, než popadne svoje klíče a odejde pryč. Nepráskne za sebou dveřmi, přesto je za sebou důrazně zavře, takže to vyjde na stejno.

Když slyším, jak odjíždí auto, tak se spustí první slzy. Nechápe to? Nepotřebuji, aby mě vyživoval. Nechci ho žádat o peníze, i když je připraven mi je dát. Myslí si, že mám o něm nízké mínění – ale nemohl se více mýlit. Jenom nechci, abych v jeho očích klesla. Je tak milující a pečující. Zkouším mu zavolat, ale nezvedá telefon. Tentokrát jsem to opravdu zbabrala. Ještě jednou mu zkusím zavolat, než to vzdám.

Pak se svalím na postel a usnu.

*****

Ze spánku mě vytrhne zvonění telefonu.

„Haló?“ řeknu ospale.

„Ahoj Paris, tady Leah, promiň, že jsem tě vzbudila,“ řekne a mluví moc nahlas. V pozadí slyším hudbu, takže musí být v nějakém baru.

„To nevadí. Co se děje?“

„Možná bys měla přijet a vyzvednout Graysona…“ řekne s obavou. „Napíšu ti adresu.“

„Dobře, je všechno v pořádku?“ zeptám se a posadím se.

„Jo, je v pořádku. Jenom je pořádně opilý,“ řekne.

„Jsem na cestě,“ řeknu a zavěsím. Podívám se na  hodiny, je deset večer. Nemůžu uvěřit, že se potom všem ještě nevrátil. Ano, pohádali jsme se, ale nikdy předtím mě takhle neopustil. Napíšu London a zeptám se jí, jestli by nepřijela a nevyzvedla mě, odpověděla, že ano. Rychle si natáhnu kalhoty a tričko, nazuji si balerínky.

„O jakou akci se jedná?“ zeptá se, když nastoupím do auta.

„Akce – vyzvednout opilého Graysona,“ řeknu a opřu si hlavu dozadu. „Pohádali jsme se.“

„Zadej do GPS adresu,“ řekne a podá mi svůj telefon. Zadám tam adresu a jdeme pak podle navigace. Bar je dvacet minut jízdy od domu, na parkovišti vidím jeho auto.

„Jestli chceš, tak půjdu dovnitř a vytáhnu ho ven,“ nabídne se.

„Ne, půjdu tam a přivedu ho,“ řeknu jí. Vejdu do baru, usměju se na vyhazovače a u vchodu mu ukážu občanku. Je tam narváno. Jdu k baru a pak zahlédnu Graysona. Není sám. Vedle něj sedí Dylan. Přiťuknou si panákem a pak ho vypijí. Vidím rudě. Pochoduju k nim, když mi cestu zkříží Leah.

„Nic neudělal,“ vysvětluje rychle, koukne na Dylan a zašklebí se. „Přišel sem se mnou a pak se tady objevila ona.“

To. Mě. Kurva. Poserte.

Kráčím přímo ke Graysonovi, zvednu jeho láhev s pivem a vyliju mu ho na hlavu. Vím, že se naštve, ale tentokrát zašel kurva daleko.

„Co se kurva-“ zavrčí a vstane. Když mě uvidí, tak vykulí oči. Všimnu si, že se začne pomalu usmívat. Dylan ho chytne za paži a on se na tu ruku podívá, potom na ni. Zbledne, když mu to dojde. Odstrčí její ruku a přiblíží se ke mně, pohybuje se pomalu. Je opilý. Ještě nikdy jsem ho takhle opilého neviděla.

„Zlato,“ řekne a pokusí se ke mně ještě přiblížit. Zvednu ruce nahoru a zastavím ho tak. Zvedne tričko, odhalí tak svoje vyrýsované břicho a otře si tvář od piva.

„Jedu domů,“ řeknu.

„Nepřidáš se k naší párty?“ řekne Dylan a postaví se vedle Graysona. Ten ji ignoruje a nespouští ze mě své tmavé oči. Postoupím dopředu a chytnu Dylan pod krkem.

„Poslouchej, ty čubko, on tě nechce. Seber se a najdi svoji zasranou sebeúctu. Čekám jeho dítě. Tak proč se nesebereš a nenajdeš si nějakou jinou oběť?“ zavrčím, před očima mám rudo. Pokusí se vykroutit z mého sevření, ale já ji stisknu pevněji. „Kývni, jestli mi rozumíš.“

Kývne. „Fajn,“ řeknu sarkasticky. Cítím, jak mě Grayson chytne kolem pasu. Tak ji pustím. Okamžitě ode mě odstoupí a drží se za krk. Oči má šokem vykulené. Fajn, možná jsem trochu ztratila nervy.

„Jdeme domů, zlato,“ řekne Grayson a odtáhne mě od Dylan pryč. Vyškubnu se mu.

Otočím se k Leah. „Můžeš ho zavést domů?“

„Samozřejmě, ale…“

„Ne, Leah,“ řeknu a zakroutím hlavou. Vím, že chce, abych ho zavezla já, aby se to mezi námi vyjasnilo. Ale tentokrát nemůžu. Otočím se a odcházím pryč. Slyším, jak za mnou volá, pak slyším, jak křičí. Zrychlím, dojdu k autu, nasednu si a zavřu za sebou rychle dveře.

London svraští tvář. „Nesmíš tolik přetěžovat naše miminko.“

„Promiň, ale musíme okamžitě odjet,“ řeknu a zírám na vchod. Za chvilku vyběhne nepříčetný Grayson. Konečně najde naše auto a okamžitě míří k nám. Nakloním se k London a zamknu dveře.

„Jedeme?“ zeptá se.

„Jeď,“ zopakuji a ignoruji Graysonovo volání. Jen ať si užívá s tou děvkou, zatímco já sedím doma, těhotná a ubrečená. Začne mi zvonit telefon, ale já udělám to, co on – nezvednu to.

„Chceš zůstat u mě?“ zeptá se.

„Děkuji,“ řeknu, zlomí se mi hlas.

„Vyříkáte si to, Paris. Teď se ale uklidni, ano?“ řekne. Vím, že má strach o miminko.

„Budu v pořádku,“ řeknu jí a přinutím se k úsměvu. Když zastaví u obchodu, tak se na ni tázavě podívám.

Pokrčí rameny. „Předpokládám, že potřebuješ nějakou zmrzlinu.“

Usměju se, ale tentokrát je to doopravdy.