KN - 1. kapitola

Překlad: Lusesita
Kor.: Kačka

Holly

„Vstávej, ospalče!“ Zavolám, jakmile vstoupím do bratrova bytu. Je sedm ráno a nejsem překvapená, že ještě není vzhůru. Brácha je dobrý v mnoha věcech, ale vstávat brzy ráno k nim nepatří.

Tak prostě stojím v jeho bytě a mnu ruce o sebe, abych si je zahřála. Uběhne několik vteřin a od něj nepřichází žádná odpověď.

„Olivere?“ Bože, doufám, že se nejedná o nějaký hluboký spánek kvůli včerejšímu ponocování, nebo tak něco. Jestli bude dnes k ničemu, tak ho zabiju.

Sundám si boty a zamířím přímo do ložnice. Dveře jsou otevřené a vidím ho v posteli. Zastavím se ve dveřích ložnice a zaťukám na futro. „Vstávat a cvičit, Ollie.“

Bratr zasténá a otočí se v posteli, aby na mě viděl. Srdce se mi propadne. Má červený nos a bledou tvář.

„Mám chřipku,“ zamumlá Oliver a mžourá na mě přes vodnaté oči.

„Do prdele. Můžu ti něco donést?“

Kýchne. „Jen nějaké… kapesníky… prosím.“

Otočím se na patě a zamířím do koupelny, najdu krabici s kapesníčky a donesu mu je. Zblízka vypadá ještě hůř a tak ustoupím, jakmile mu krabici podám.

Opravdu nemůžu teď onemocnět. Je víkend, kdy město pořádá každoroční vánoční trhy, a já mám vyhrazený stánek pro prodej mé keramiky. Na tento víkend jsem se připravovala měsíce, a pokud to bude propadák, nebudu dále schopná pokračovat v plnění svého snu.

Jdu do kuchyně, udělám Oliverovi čaj a zvažuju své možnosti, když je teď nemocný. Měl být na trhu se mnou a pomáhat mi. Vždycky mě zajímalo umění, ale teprve asi před rokem jsem se rozhodla věnovat své vášni a živit se něčím, co miluji. Začala jsem vyrábět drobné kousky keramiky a prodávat je na internetu.

Oliver mi pomáhal s věcmi, ve kterých jsem nebyla zas až tak dobrá, jako vytvoření webových stránek, zajistil marketing a tak dále. Vždycky se o mě tak staral. Myslím, že částečně je to jeho přirozenost, určitě kvůli našemu věkovému rozdílu. Bratr je o dvanáct let starší než já – mě je dvacet a jemu dvaatřicet.

Každopádně, internetový obchod jde docela dobře, nejedná se o nějaký obrovský úspěch, nebo tak něco, ale Oliver je přesvědčený, že je to jen kvůli tomu, že značka není v povědomí lidí.

„Dostala jsi skvělou zpětnou vazbu od lidí, kteří si od tebe něco koupili,“ řekl jednou. „To dokazuje, že tvůj produkt je dobrý. Jen musíš získat více publicity pro svůj podnik.“

A to je důvod, proč se letos účastním vánočního trhu.

Nebylo zrovna nejlevnější rezervovat si stánek a také jsem musela vložit hodně peněz do materiálu. Můj spořící účet je prakticky vyčerpaný. Takže pokud tento víkend nebude úspěšný… no budu nahraná.

Voda na Oliverův čaj vře, naliju ji do hrnečku a hodím do něj mátový čaj. Když ho nesu do ložnice, pára z hrnečku s mátou mi naplní nos, vánoční vůně má na mě obvykle uklidňující účinek.

Právě teď ale nestačí na potlačení paniky z toho, co se chystám udělat. Ne, že by bylo nemožné to zvládnout sama, ale samotná myšlenka je drtivá. Je toho tolik, co se musí udělat. A postarat se sama o stánek bude vyčerpávající. Budu vůbec schopná si vzít přestávku na jídlo nebo na záchod?

„Díky, Hols,“ řekne Oliver, když mu pokládám hrneček na noční stolek a unaveně se na mě usměje. „Promiň, že tam dnes nemůžu jít s tebou.“

„Zvládnu to sama.“ Nechci, aby se cítil provinile, když je nemocný.

„Ne,“ zaskřehotá. „Měla by sis najít někoho, kdo ti pomůže.“

„Nějaké návrhy?“

Oliver pokrčí rameny. „Máš kamarádky.“

V hlavě projedu seznam kamarádek, ale je jich jen pár, kterých bych se nebála zeptat, jestli nemají volný víkend.

„Jo… nemyslím si, že bych mohla někoho požádat.“

„Och.“ Oliver kýchne, popadne kapesník a otře si nos. „Počkej, já vím. Měla bys zavolat Nickovi.“

Jeho nejlepšímu kamarádovi Nickovi? Jo jasně. Neexistuje možnost, že by se tenhle chlap vzdal volného víkendu, aby mi pomohl. Chová se, jako bych byla neviditelná tak dlouho, co ho znám.

„Velmi vtipné.“

„Nežertuju. Tady, podej mi telefon. Zavolám mu, dluží mi jednu laskavost. Před pár týdny jsem mu pomohl se stěhováním.“

„Ne, nechci jeho pomoc, pokud je vynucená.“

„Pak se tedy nezmíním, že mi dluží. Prostě se ho zeptám, jestli nemá zájem.“

Povzdechnu si. Je to zbytečné. Nick nebude souhlasit, ale vezmu Oliverův telefon a podám mu ho. Několikrát poklepe na obrazovku a pak si ho zvedne k uchu.

„Nazdar chlape,“ řekne o několik vteřin později. „Omlouvám se, že volám tak brzo… jo, jsem nemocný… uh huh… měl jsem tento víkend pomáhat Holly na vánočním trhu a přemýšlel jsem, jestli bys nebyl ochotný mě zastoupit? Uh huh… jo.  Dnes a zítra… dobře. Jop. Skvělé. Díky chlape.“

Oliver zavěsí, kucká a pak se na mě ušklíbne.

„Řekl, že rád pomůže.“