ETS - 1. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 1 – Andy

 

„Vy dva radši přestaňte, než vás pošlu uklízet na dvorek.“

Přísné varování, přicházející od chůvy mých dětí, Glorie, mě přimělo se usmát, když jsem klusal dolů po chodech, obešel spodní část schodiště a mířil ke kuchyni. Slyšel jsem Loganovo rychlé odseknutí, „Ale ona na mě hodila Froot Loops.“ (Froot Loops – nějaké barevné cereální kroužky, pozn. překl.)

„No, díval ses na mě!“ zaječela Becca zpátky.

„To zní, jako byste první den začínali rvačkou, co?“ zasmál jsem se, když jsem prošel kuchyňskými dveřmi.

Moje děti seděly u stolu a mračily se na Glorii, která stála mezi nimi, s rukama v bok.

Jakmile mě Logan uviděl, narovnal se na židli a otevřel pusu. „Tati, Becca hodila…“

„Ne-e,“ přerušila ho Gloria a zvedla prst do vzduchu.

Vzhlédl na ni, svraštil obočí a dál žadonil pro svůj případ. „Ale ona…“

„Ne,“ řekla Gloria klidně a zavrtěla hlavou. „Dneska ne. Je první den letních prázdnin a my se budeme bavit. Žádné kňourání, žádné praní, žádné hádání. Jasné?“

Logan zafuněl a zkřížil si ruce na hrudi.

„Jasné?“ zeptala se Gloria znovu, když ho lehce šťouchla do ramene.

Stále se mračící, přikývl.

Gloria se otočila k Becce. „A co ty?“

Becca se podívala na Glorii a sladce se usmála. „Ano, slečno Glorie.“ Pak stočila pohled ke mně. „Dobré ráno, tati.“

Roztomilý, malý strůjce.

Koutkem oka jsem si všimnul, jak Logan protočil oči, když se vrátil zpátky ke svým borůvkovým lívancům. Zasmál jsem se a skrčil se vedle Beccy u kuchyňského stolu. „Dobré ráno, holčičko.“ Objala mě pažemi kolem krku a pevně mě sevřela a nechtěla pustit.

„Jak je, šampione?“ pozdravil jsem Logana, a zvedl za zády Beccy svou pěst k němu.

Pomalu se vzdal svého devítiletého postoje a bouchnul pěstí do mé, zatímco se na mě pokřiveně usmál. „Ahoj, tati.“

„Co budete dneska dělat, za předpokladu, že vás dřív Gloria nezabije?“ zažertoval jsem, když jsem se osvobodil ze sevření Beccy a přešel ke kávovaru, protože jsem potřeboval kofein tak zoufale, že jsem byl ochotný úplně zapomenout na hrnek a napít se rovnou z konvice.

„Jdeme do ZOO!“ prohlásila Becca nadšeně.

„Och, ano?“ odpověděl jsem, když jsem si naléval horkou, černou kávu, do největšího hrnku, jaký jsem dokázal najít. Otočil jsem se tváří k nim a opřel se o linku.

„Jo! Budou tam lední medvědi, lvi a klokani.“ Vyskočila ze židle a začala tančit dokola, když vyjmenovávala zvířata, která doufala, že uvidí. „A tygři a sloni a dinosauři…“

Logan pokrčil obličej, když vzhlédl od své snídaně. „Nebudou tam dinosauři.“

Becca přestala tančit a otočila se k němu. „Uhm!“ trvala na svém.

„Ne, jsou vyhynulí.“ Zavrtěl hlavou.

„Nesmrdí!“ zaječela Becca. (Vysvětlení, protože v češtině to nevyzní – vyhynulý je v angl. Extinct a smrdět je Stink, pozn.překl.)

„Dobře, dobře,“ ušklíbnul jsem se. „Dost hádání. Jestli vy dva nepřestanete, budu muset Glorii tohle léto zvýšit plat.“

„Nemáte představu,“ řekla Gloria hravě, když na mě mrkla a šla k lednici.

Najednou Becca zalapala po dechu a tvář se jí rozsvítila. Jakmile otevřela pusu a promluvila, pokleslo mi srdce. Věděl jsem přesně, co přijde a já se toho obával.

„Můžeš jít s námi?“ zeptala se a její hlas rostl s nadšením, jak vyšpulila ret. Logan vzhlédl od svých lívanců a zvedl obočí, jak taky doufal, že moje odpověď bude ano.

Zhluboka jsem se nadechnul nosem a vydechl co nejpomaleji, abych to co nejdéle zdržel. „Nemůžu, zlato. Musím dneska pracovat. Je mi to líto.“

Ramínko vršku jejího růžového pyžama, jí sklouzlo z ramene, jak jí pokleslo zklamáním, a hlavu sklopila k podlaze. „Ty vždycky musíš pracovat.“

Položil jsem svůj hrnek na ostrůvek, přešel k Becce, a skrčil se na její výšku. „Já musím pracovat, zlato. Jsem váš táta a je mojí prací, postarat se o vás a ujistit se, že máte všechno, co potřebujete. Na nákup věcí, potřebuješ peníze.“

Zvedla své modré oči k mým, ale její výraz zůstal smutný. „A abys vydělal peníze, musíš jít do práce.“

„Přesně.“ Pohladil jsem její jemnou, bledou tvářičku, klouby prstů.

„Ale mamka platí účty a nepracuje?“ Zvedla obočí v naději, že právě našla skulinu.

Vlastně, táta platí i máminy účty.

Povzdechl jsem si. „Já vím, zlato. Je to komplikované. Věř mi, není nic, co bych si přál víc, než jít dneska s vámi do ZOO.“ Postavil jsem se, jemně ji políbil na čelo, když jsem procházel kolem. „Být dospělý, je past. Zůstaň malá tak dlouho, jak můžeš, ano?“

Nevinně zamrkala a přikývla, když se šla posadit zpátky ke stolu a hodila si sousto lívanců do pusy. Jak žvýkala, oči zafixované na svém talíři, nakonec povolila. Věděl jsem, že tam sedí a přeje si víc, než cokoliv jiného, abych mohl strávit den v ZOO s nimi.

Já bych si to přál taky.

Říct, že moje práce byla náročná, bylo příliš slabé slovo. Zvlášť poslední dobou.

Hokejové výměny se chystaly a výměny v baseballu, byly v plném proudu… doslova. Když jste sportovní agent, uzavírající multimilion-dolarové kontrakty, pro některé z nejlepších národních sportovců, nemůžete bohužel zavolat, že jste nemocný, abyste vzali své děti do ZOO. Propásnutý telefon, nebo nezodpovězený e-mail, může znamenat ztrátu příležitosti, a pokud mí klienti nevydělávají peníze, nevydělám peníze já. A já rozhodně potřeboval udržet svůj peněžní tok. Platit v chodu dvě domácnosti, nebylo jednoduché.

Před pár lety, jsem měl normální život… ženu, dům a dvě šťastné, malé děti. Jakmile jsem si vytáhl hlavu ze zadku a uvědomil si, že moje manželka je peněz-chtivý sup, je zlá na každého na světě, včetně jejích vlastních dětí, ukončil jsem to, jak nejrychleji jsem mohl. Nyní jsem více méně svobodný otec těm samým, skvělým dětem, a mám ex-manželku, které platím každý měsíc nechutnou sumu peněz, jen aby si udržela odstup a nekazila naše děti víc, než už to dokázala. I když jsme byli manželé, víc jí zajímalo nakupování a kadeřnice, než strávit čas s našimi dětmi. Na základě naší dohody, je měla jeden víkend v měsíci, a upřímně, byl bych ochotný jí dát víc peněz, pokud by vzdala i toho jednoho víkendu. V mém těle je stále ještě jedna velmi malá buňka, pohřbená někde hluboko ve mně, upínající se k naději, že jednoho dne zjistí, jak moc to podělala a bude lepší matkou, kvůli Loganovi a Becce, ale tahle buňka se zmenšuje každým dnem.

V duchu nepochybuji, že jednoho dne, se moje děti přijdou zeptat, proč je jejich máma chce vidět jen 48 hodin za měsíc. Budu se muset zhluboka nadechnout, spolknout vztek a vysvětlit všechny ty ošklivé věci způsobem, který jejich mozky zvládnou pobrat. Jak bych to ale mohl udělat, když tomu ani sám nerozumím?

„Tati?“

Loganův hlas mě vytáhl z temných koutů v mé hlavě, kde jsem uložil všechno, co se týkalo Blaire. Bezvýrazně jsem na něj zíral asi vteřinu, než jsem sevřel oči a zavrtěl hlavou, abych se dostal zpátky do reality. „Promiň, kámo.“

„Ptal jsem se, jestli přijdeš dneska večer na můj baseballový zápas. Včera večer jsi dlouho pracoval a propásnul jsi trénink. Můžeš přijít na můj zápas?“ zeptal se tiše, a zněl zklamaně, jako by očekával, že moje odpověď bude ne. „Hrajeme s Mavericks a já nadhazuji.“

Měl pravdu, musel jsem pracovat opravdu dlouho, včera večer. Byl to jejich poslední den školy a místo abych byl doma a slavil s nimi léto, seděl jsem ve své kanceláři a pil Red Bull, zatímco jsem se probíral specifiky nové baseballové smlouvy.

„Nadhazuješ?“

Do prdele.

Přikývl, žvýkajíc si spodní ret, a nervosně čekal na moji odpověď.

„Jo. Budu tam.“ Než jsem mohl vůbec dokončit svou větu, na tváři se mu objevil široký úsměv. „Gloria tě vezme na zahřívání, ale slibuji, že tam budu včas na zápas, dobře?“

„Uhm,“ zašvitořil vesele. Nadšení vyzařovalo z jeho růžových tváří, když si hodil do pusy sousto. Ačkoliv žvýkal, nemohl vymazat úsměv z tváře.

„Zatímco budete dojídat, udělám nějaké sendviče s burákovým máslem, do ZOO,“ prohlásila Gloria.

„Jahodovou marmeládu pro mě!“ vykřikl Logan.

Becca vystřelila hlavu nahoru od svých lívanců. „Já chci malinovou!“

Gloria ztuhla a pomalu se otočila od ledničky, tváří k nim, a dala si ruku v bok, jak se otočila. Přimhouřila na Logana a Beccu oči, ale neřekla ani slovo.

„Prosím,“ zamumlali jednohlasně a potopili se do svých židlí.

„To jsem si myslela.“ Mrkla a otočila se zpátky k lednici.

Gloria s námi byla od té doby, co byl Logan miminko. Byla dětem víc matkou, než kdy byla Blaire, a milovala je stejně tak hodně, jestli ne víc, než Blaire.

„Ach, Glorie…“ Přešel jsem k ní, objal jí jednou rukou kolem ramen a jemně stisknul. „Nemám představu, co bychom sakra bez vás dělali, a nikdy to nechci zjistit.“

Pohlédla na mě svýma tmavě hnědýma očima a usmála se, když zavrtěla hlavou.

Otočil jsem se zpátky k dětem. „Ok, lidi. Jdu do práce. Oba vás miluju. Nepřivádějte dneska prosím Glorii k šílenství.“ Oba mi zamávali, když jsem se otočil ke dveřím. „Logane“ – otočil jsem se s nadšeným úsměvem na tváři a ukázal na svého syna – „uvidíme se v šest hodin!“

Přikývl a věnoval mi další, obrovský úsměv. Úsměv, který jsem mohl použít jako palivo, abych se dostal přes mé hektické ráno.