CP - 26. kapitola

Překlad: Ivča

Kor.: Evča

                                        JULIANNA KAPITOLA/ 26

Převzato z Aspeniny tabule citátů:

Většina lidí nepotřebuje psychiatra, spíše potřebují kamaráda, se kterým mohou dělat hlouposti.

– Robert Brandt

Přátelství je jako duha spojující dvě srdce.

– Autor neznámý.

 

„Myslím, že už nechci být buzna,“ řekl Colton a zvedl si sáček s ledem z oka. Záchranka nám jej dala hned po příjezdu a jeho kontrole. Když sáček zvedl, kapala z něj voda.

„Vrátím jím ho,“ nabídla jsem se a vzala ho.

„Díky, panenko,“ řekl a vděčně mě políbil.

Když jsem se blížila k sanitce, kde byl Coltonův opilý protivník, ozařovala mě červená a modrá světla. V sanitce se mu starali o ruku dva záchranáři a třetí stál venku před otevřenými dveřmi a mluvil s párem policistů.

Jeden z nich si mě všiml a kývl na mě. „Až jej vyšetří v nemocnici, vezmeme jej do vězení, madam.“

Vděčně jsem se usmála a zaměřila svou pozornost na záchranáře. „Říká, že už to nepotřebuje, díky.“

Vzal si ode mě sáček s ledem, podíval se na odcházející policisty a pak se podíval na mě. „Prý to byl rasově zaměřený čin.“

Přikývla jsem, povzdechla si a třela si prsty čelo, zatímco mě začínala bolet hlava.  „Jo, byl.“

Odvážně se ke mně přiblížil. Protože byl jediný tmavé pleti jako já, myslela jsem si, že mi řekne nějaká slova útěchy. Ale řekl: „Víš, že se to nemuselo stát, kdyby ses držela svých.“

Otevřela jsem pusu. „Promiňte?“

Řekl by víc – už měl otevřenou pusu – ale podíval se mi přes rameno a sklapl. Otočila jsem se a blížil se k nám Colton.

Můj chudáček byl tak unavený. Bála jsem se, že odpadne hned, jak zavře oči a opře se mi o rameno. „Propustili nás,“ řekl. „Chci jet domů.“

Byl tak unavený, že to jen zamumlal. Okamžitě jsem si dělala starosti. „Určitě jsi v pořádku? Před pár minutami jsi nebyl tak unavený.“

Otevřel o trošku víc oči a zamumlal: „Jsem v pohodě. Prostě chci jet domů.“

Ten debil záchranář, který stále držel sáček s ledem, který jsem mu dala, Coltona hned zkontroloval. Zúžila jsem na něj oči. „Jste si jistý, že nemá otřes mozku? Zkontroloval jste to, že?“

Protože mu mohl být ukradený bílý kluk, který randil s tmavou holkou.

Když jsem se na něj pořádně zamračila, aby jej raději pořádně zkontroloval, nebo bude trpět, povzdychl si a vytáhl z kapsy baterku.

Ale Colton se zašklebil, zvedl ruku a zavrtěl hlavou. „Jsem v pohodě. Opravdu. Je to jen únava po návalu adrenalinu.“

Prosil mě pohledem, takže jsem přikývla.

„Dobře, jdeme,“ řekla jsem tiše. Objala jsem jej okolo pasu, naposledy jsem se na záchranáře zamračila a šli jsme.

Když jsme byli dál od záchranky a jejích blikajících světel, povzdychl si a opřel se o mě ještě víc. „Omlouvám se. Jen jsem tě chtěl vzít na jídlo.“

„Ale přestaň, nic jsi neudělal. Bránil jsi mě a to z tebe dělá hrdinu.“

„Nemyslím si, že mi zlomil nos.“ Opatrně si na něj z boku poklepal. „Ale zkurveně to bolí. Asi si dám půl lahvičky prášků na bolest, až budu doma.“

Podívala jsem se na něj a zase si dělala starosti. „Určitě nemáš otřes mozku?“

„Jsem v pořádku, panenko.“ Políbil mě na spánek. „Jen chci být už doma.“ Nejistě se na mě podíval. „Byl bych za hajzla, kdybych jel teď domů?“

Viděla jsem odtud na náš byt a taky jeho auto. Mé instinkty mi říkaly, abych jej držela pevně a prosila, aby zůstal. Nechtěla jsem, aby odešel… nikdy. A chtěla jsem na něj dát pozor v případě, že by měl otřes mozku.

Ale přikývla jsem a řekla: „Běž domů, zlato. Vyspi se.“

Přikývl a vypadal, že usne rovnou přede mnou. „Doprovodím tě ke dveřím.“

Ale trvala jsem si na svém. „Ne. Auto máš támhle. Nemusíš mě doprovázet celou cestu dovnitř a pak zase ven.“

„Ale –“

„Coltone,“ řekla jsem pevně. „Máš bolesti. Běž domů.“

Povzdechl si, přikývl a krátce zavřel oči. „Až budu doma, napíšu ti, abych si byl jistý, že jsi v pořádku.“

Usmála jsem se, převrátila oči, ale řekla jsem: „Dobře, děkuju ti,“ protože jsem si taky chtěla být jistá, že to zvládl v pořádku domů.

Zastavili jsme se na straně u řidiče, objal mě a položil mi hlavu na temeno. „Nemyslím si, že se díky tomuhle budeš cítit lépe, ale nemyslím si, že se všichni chovají jako tenhle debil, nebo ty mrchy v restauraci. Většině lidí je jedno, že jsme spolu.“

Povzdechla jsem si a pohladila ho po ruce. „Já vím,“ řekla jsem, ale opravdu mi to náladu nezlepšilo.

„I když se musíme postavit pár deníkům, stojí to za to,“ řekl tak tiše, že jsem jej sotva slyšela. „Protože tohle někam směřuje,“ dodal, než se vzdálil a otevřel dveře.

Zvedla jsem hlavu a civěla na něj, když nastupoval do auta a nastartoval. Nakonec se na mě podíval přes okýnko a poslal mi pusu. Pak vycouval z parkoviště a odjel.

Pořád jsem byla mimo z toho, co řekl a šla jsem domů. Poté, co jsem vešla domů, dotkla jsem se rtů, jako kdyby mě těmi slovy políbil na rozloučenou. A pořád jsem cítila jejich sílu na rtech.

Taky to pro něj bylo něčím víc, než jen sexem.

Bože můj, taky to pro něj bylo něco víc, než jen sex!

I po té hrozně zkušenosti, co jsme dneska večer zažili, se mi chtělo smát, tančit a vykřičet to do celého světa. Colton mě měl rád a nechtěl jen sex.

Uslyšela jsem z kuchyně hlasy, tak jsem se tam bezmyšlenkovitě vydala. Chtěla jsem to s kamarády oslavit.

Když jsem přišla ke dveřím, Tyla se ptala. „Kde je Juju?“

„Asi zase s Coltonem,“ řekla Sasha a Theo si odfrkl.

„To si děláš srandu? Pořád se schází s tím debilem?“

Otevřela jsem pusu, abych je pozdravila, ale po jeho slovech jsem ji zavřela, toho jsem dneska už řešit nechtěla. Všichni stáli okolo kuchyňské desky, kde byly tři krabice pizzy, stáli nad nimi a jedli.

Připadala jsem si nechtěná a nechtěla jsem slyšet od Thea další hnusné věci o Coltonovi, tak jsem začala couvat.

Ale Theo si odfrkl: „Asi to dokazuje, že jsou běloši odolní chladu.“

Zarazila jsem se a zamračila. Co?

„Proč?“ zeptal se Chad s plnou pusou pizzy.

Theo pokrčil rameny. „Musí být. Nebo mu nevadí, když mu mrznou koule pokaždé, když ho strká do její ledové, mrznoucí kundy.“

Opravdu mě to bolelo, zatímco Tyla zalapala po dechu a praštila jej do ruky.  „Theodore Jamale Richmonde! Co jsi to, do prdele, řekl!“

„Je to pravda!“ vykřikl Theo, sklonil se a zvedl ruku, když jej chtěla praštit do obličeje.

„Vůbec to není pravda.“

„Do prdele.“ Chad si mě konečně všiml ve dveřích a přestal dokonce i žvýkat.

Sasha se otočila, zalapala po dechu a přitiskla ruku na pusu.

Když mě Tyla spatřila, okamžitě začala vrtět hlavou. „Ne,“ začala a přistoupila ke mně. „Juju –“

Ale couvla jsem a ona se zastavila.

„Jen jsem vám chtěla říct, že jsem doma,“ řekla jsem tiše. Když jsem se podívala na Thea, měl tu drzost tvářit se smutně.

„A ocenila bych, kdybyste mu přestali říkat ten blbý běloch, jmenuje se Colton.“

Pak jsem se otočila a ztuhle šla do pokoje. Pak jsem za sebou tiše zavřela dveře a šla rovnou ke skříni. Vytáhla jsem z ní kufr a vůbec jsem neměla tušení, kam půjdu, až bude plný. Prostě jsem tady nechtěla být.

Kromě Sashy a Tyly jsem ve městě neměla další kamarády, u kterých bych mohla zůstat. A Coltona jsem obtěžovat nemohla. Jeho rodina o nás neviděla z jasného důvodu. Kromě toho jej teď všechno bolelo. Potřeboval si odpočinout.

Možná by mi pomohl Pick. Prý udělal moc hezkých věci pro ostatní spolupracovníky. Ale nechtěla jsem jej obtěžovat, když byl v tuto chvíli se svou rodinou.

Právě jsem cpala plnou náruč bavlněného, ale hodně barevného spodního prádla do kufru, když se někdo objevil u dveří.

Tyla je otevřela a váhavě nakoukla dovnitř. Sasha nakukovala za ní.

„Je pryč,“ řekla Ty a provinile se na mě tvářila. „Vykopla jsem ho.“

„Chad taky odešel,“ řekla Sasha.

Povzdechla jsem si a odložila náruč plnou ponožek na postel. „Nemusely jste to dělat. Prostě půjdu.“

„Co? Nikam nejdeš,“ řekla pevně Sasha. „Jsi tady doma. A proč máš na tričku rozmazanou krev?“

Podívala jsem se sílu a spatřila na svém právem prsu rozmazanou šmouhu. Colton měl ze rvačky odřené klouby na prstech a odřeniny na rukou. Jen se o mě pak otřel.

Nevěděla jsem proč, ale když jsem na sobě spatřila jeho krev, zlomilo mě to. Posadila jsem se na hromadu ponožek, vzala si tvář do dlaní a začala plakat.

„Ach zlato,“ Sasha se posadila vedle mě a Tyla z druhé strany. Obě mě objímaly a houpaly se mnou dopředu a dozadu.

„Co to ten bastard udělal?“ trvalá na svém Tyla.

Zavrtěla jsem hlavou a uzřela si slzy. „Ne, Colton nic neudělal. Je perfektní. Je tak zatraceně úžasný; je to nejlepší muž, jakého jsem kdy potkala. A tak moc se bojím, protože takhle to být nemělo. Měla to být jen zábava, měli jsme tu touhu ze sebe dostat a pak spolu nemluvit. Ale je tak úžasný. A pak mi při menstruaci přinesl bonbóny, řekl mi svá tajemství, vyslechl má a popral se s nějakým debilem, který mi chtěl sahat na prsa a prostě… já nevím. Nikdy jsem ke klukovi něco takového necítila a neměla bych. Nechtěl, aby to jeho bratr zjistil a já nechtěla, aby to zjistil můj táta. Ale dneska večer řekl, že chce víc a já taky. Chci, aby všichni věděli, že je můj, a pokud s tím mají problém, ať si naserou.“

Po tak dlouhém monologu jsem vydechla, hrudník mě bolel a pořád jsem brečela. Cítila jsem se hrozně a obě mě spolubydlící se na mě dívaly, jako bych se zbláznila.

Nakonec Sasha zvedla obočí a vydechl a. „Dobře, možná bys měla začít od začátku. Čí je ta krev?“

Svěřila jsem ramena. „Myslím, že budu muset začít ještě dál.“

„Dobře,“ přikývla Tyla odvážně. „A jak moc dávno to bude?“

„Asi rok,“ řekla jsem. „Asi týden nebo dva po té, co jsem začala pracovat v baru. Brandt mě učil a myslela jsem si, že byl super.“ Pokrčila jsem rameny. „Je super. Má takové vlastnosti, které by chtěla u kluka každá holka, takže jsem si říkala proč ne. Měla jsem představu o skvělém klukovi a on odpovídal perfektně. Ale tu noc, kdy jsem ho pozvala na rande, se objevil jeho bratr.“

„A bylo to jako osud,“ dodala Sasha a přitiskla si ruce na hrudník.

Otočila jsem se na ni a řekla jsem.  „Ne. Strašně mě štval. Byl hlasitý, nesnesitelný a tak arogantní, chtěla jsem jej prostě praštit. Ale pak odešel a já jsem se přistihla, že jsem se dívala na dveře, jako kdybych sledovala, jestli se vrátí. Bylo to zvláštní. Tak zvláštní, že jsem pozvala Brandta na rande, protože já nevím… s Brandtem mi nepřipadalo nic zvláštního. A pak bum, zklamaná jsem nebyla. Ale pak jsem byla smutná, smutná, protože si našel svou spřízněnou duši a ty ses začala vídat s Theem.“

Řekla jsem kousavě, Tyle, než jsem se otočila na Sashu.

 „A ty jsi vždycky měla Chada. Cítila jsem se být tak sama. Jediné chvíle, kdy jsem si připadala být naživu, byly, když se za Brandtem zastavil Colton. Myslím, že mě tak moc štval, protože čím víc jsem reagovala, tím víc se mnou flirtoval. Po nějaké době jsem si jeho návštěvy začala užívat. Zatímco já jsem jej pořád odmítala, on se neúnavně snažil. Ale nic z toho nebylo. Do Brandtovy svatby.“

Tyla, otevřela pusu a nadšeně mávala rukama. „Cože, holka, co? Proč jsi nám to neřekla? Věděla jsem to! Co se na té svatbě stalo? Je to pikantní, že? Ach, zatraceně, mělo by to být pikantní.“

Ach, bylo to pikantní.

„Byla jsem strašně sklíčená,“ přiznala jsem. „A zahořklá, protože jsem se cítila tak sama. Snažila jsem se vypadat, že se mezi námi vše vyřešilo, když si k mému stolu přisedl svědek.“

„Colton byl svědek?“ hádala Sasha a široce se usmívala. „Řekneš nám, že jsi to dělala se svědkem na svatbě toho, do koho jsi byla zamilovaná a zároveň to byl ženichův bratr? Do háje, ty zlobivko. Jsem ohromena.“

Když mě objala, vybuchla jsem smíchy. „Dopadlo to opravdu, opravdu špatné. Takhle jsme měli blízko k tomu, aby byl sex.“ Ukázala jsem asi centimetr mezi ukazováčkem a palcem. „A opravdu takový kousek. Pak ze mě vypadlo něco o tom, že miluju Brandta, takže vycouval a –“

„Co že jsi udělala?“ vyhrkla Tyla. „Proč bys to dělala?“

„Já nevím,“ vyjekla jsem. „Byla jsem opilá a rozmrzelá, že jsem nikoho neměla. Celý den jsem se snažila přesvědčit, že jsem ho měla ráda. Takže to že mě prostě vypadlo. Myslela jsem si, že na mě bude naštvaný na věky.“

Pak jsem jim pověděla, co se stalo poté.

Pak Tyla našla bonbóny, které mi Colton přinesl včera – drahý Ježíši, opravdu to bylo teprve včera? – a snědly jsme je, zatímco jsem ze sebe vysypávala všechno a myslím tím, opravdu všechno.

Když jsem se dostala k těm pomlouvačným ženám v restauraci a opilému debilovi, který nás otravoval a povýšenému záchranáři, Tyla se chytila za hlavu a zasténala: “A pak jsi přišla domů, kde si Theo otevřel tu svou nevymáchanou hubu. Juju, tak moc mě to mrzí. Prosím, odpustíš mi?“

Zavrtěla jsem svou hlavou. „Není co odpouštět. Ty jsi nic neřekla.“

„Já vím, ale… je to můj kluk. Moje zodpovědnost. Měla jsem… já…“  Oči se jí zalily slzami. „Nemyslím si, že to spolu zvládneme.“

„Co?“ vykřikla Sasha. Překvapilo ji to víc, než mě.

„Vždycky flirtoval s ostatními holkami,“ řekla Tyla. „A to rovnou přede mnou, hlavně tehdy, když jsem mu vyprávěla o svém dnu. Nevěnuje mi pozornost, když s ním mluvím a opravdu mi vadí, co řekl o mých kamarádech, nebo o věcech, co má ráda.“

„Co o mně řekl?“ Chtěla vědět Sasha.

Tyla se před našimi pohledy, doslova kroutila. „Nechceš to vědět.“

Sasha otevřela pusu a zalapala po dechu. O chvíli později řekla:  „Dobře, nakopej ho do jeho bezcenného zadku.“

Tyla, se zasmála, ale byl to spíš vzlyk, a utřela si slzy.  „Jen nevím, jestli můžu. Bojím se být sama.“  Pak se podívala na mě.  „Byla jsi tak statečná, když jsi nechala Shauna po tom, co tě praštil. Nebála ses být sama, postavit se mu, nebo… čehokoli dalšího. A já vím, že toho schopna nikdy nebudu. Dala bych mu další šanci, další a další. Prostě… nejsem tak silná.“

„To je šílené,“ trvala na svém Sasha a vrtěla hlavou. „Myslela jsem si, že jste spolu s Theem šťastní.“

„No, přiměla jsem vás si to myslet. Ty s Chadem jste perfektní pár. Je to nechutné, ale chci to taky.“

„Ach můj bože,“ Sasha si odfrkla a zasmála se.  „A já jsem z toho byla špatná, protože jsme jako starý, prakticky oddaný pár, který nedělá nic nového.“

„Hej, minulý týden jste nešli na hodinu a místo toho měli dopoledne sex,“ napověděla jsem jí.  „To není tak nudné.“

Sasha a Tyla vybuchly smíchy, až jim tekly slzy.

„Musíme tohle dělat častěji,“ odsekla Tyla, než si hodila Starburst do pusy. „Je to hezké.“

„Já vím,“ řekla Sasha a stiskla nám oběma stehna. „Chybí mi naše povídání.“

Měla jsem upovídanou náladu, tak jsem řekla: „Někdy mám pocit, že s vámi nemůžu mluvit, protože, víte, jste si vy dvě tak blízké a já si připadám jako páté kolo u vozu.“

Překvapeně se na mě podívaly, než řekly: „Opravdu?“ jako kdyby je to nikdy nenapadlo.

Po chvíli ke mně Sasha natáhla ruku.  „Ach, zlato. Nikdy jsem nechtěla, aby ses takhle cítila. Vy dvě jste pro mě opravdu důležité. Přísahám.“  Pak zřídka a sklonila hlavu.  „Asi bych měla přiznat, že někdy mě opravdu zastrašuješ.“

„Ano? Proč?“

„No,“ pokrčila rameny a podívala se na Tylu, která přikývla.  „Prostě… jsi tak perfektní.“ Mávla ke mně rukou. „Jsi tak upravená – kromě té krve na tričku, která na tobě, mimochodem, vypadá divně – a vždycky jsi… prostě máš vše pod kontrolou. Tak jsem se asi začala, víc svěřovat Tyle, protože je tak…“

„Nepořádná,“ řekla Tyla vesele. „A opravdu, ona to může potvrdit.“

„Ale já taky nejsem perfektní,“ vykřikla jsem. „Pokaždé o sobě pochybuju, strašně se bojím a jsem mimo.“

Pokaždé jsem si myslela, že maska perfektnosti pokaždé selhala a každý mě viděl, jaká jsem byla. Ale mé kamarádky pod tuto masku nenahlédly, jako ostatní.

„Určitě to umíš dobře,“ dělá Sasha. „Protože, sakra…“

„Jo, musíš na tom pracovat,“ řekla Tyla. „My smrtelníci se budeme cítit lépe, když tě uvidíme v horších chvílích… jako dneska. Popravdě máš A, za to, že jsi nám to dneska řekla.“

Usmála jsem se a přikývla. „Budu na tom pracovat.“

Asi jsem je sama odstrkovala a ne ony mě. Uvědomila jsem si, jak jsem byla hrozná a začala jsem se jim omlouvat, že jsem se jim nesvěřila s problémy, když mi zazvonil telefon.

Uviděla jsem Coltonovo jméno a zalapala jsem po dechu.  „Ach, sakra. Asi mi psal celou noc. Řekl, že mi napíše, až bude doma, aby se ujistil, že jsem doma taky. Určitě si dělá starosti.“  Vzala jsem to a ukázala na holky, aby chvíli počkaly.

„Omlouvám se. Měla jsem zprávy jen na vibrace.“

„Sakra,“ vykřikl mi do ucha. „Už jsem si obul nohy, vzal peněženku a byl připravený vyrazit, když jsem si uvědomil, že jsem ti ještě nezavolal. Budu z tebe mít infarkt, panenko. Určitě jsi v pořádku?“

„Jsem v pořádku,“ ujistila jsem ho a podívala jsem se na Sashu s Tylou.  „Vlastně se mám skvěle. Právě jsem mluvila s nejlepšíma kamarádkama a měly jsme holčičí pokec. Zapomněla jsem, že jsi mi měl psát. Takže ano, vše je v pořádku. Nechtěla jsem, aby sis dělal starosti. Takže jsi taky v pořádku přijel domů, co?“

„‚Jo, vše je v pořádku. Vlastně už ani nejsem unavený, zvláště po tom, co jsem si o tebe dělal starosti. Řekla jsi, že jste měly holčičí pokec?“  Zeptal se se zaujetím. „Ach Ježíši. Jste na dvojposteli ve spodním prádle a měly jste polštářovou bitvu?“

Převrátila jsem oči a Sasha se ušklíbla, protože jej slyšela. Ďábelsky se usmála a Tyla taky, než vykřikla: „Pojďme se znovu líbat.“

„Počkat, co to řekla?“ zeptal se Colton a mě spolubydlící se válely smíchy.  „Možná bych měl přijet, a zkontrolovat tě,“ navrhl.

„Dobrou noc,“ řekla jsem pevně a převrátila oči.  „Miluju tě.“

Zběsilá jsem a rozčileně kamarádkám řekla: „Je to prostě chlap.“

Obě na mě koukaly s otevřenou pusou.

Zmateně jsem se zeptala:  „Co se děje?“

„Zlato,“ řekla Tyla pomalu: „uvědomuješ si, že jsi mu právě řekla, že ho miluješ?“

„To jsem neřekla,“ odpověděla jsem pomalu a přehrávala jsem si celý rozhovor v hlavě, než jsem se dostala k rozloučení a pak jsem zbledla. „Ach můj bože, co jsem to udělala?“ vyděšené jsme se na n podívala a přitiskla účet na pusu. „Co budu dělat, co budu dělat, co budu dělat?“

Než mohly odpovědět, zavibroval mi telefon. „Ach bože,“ řekla jsem.  „Právě mi napsal, že?“

Nikdo nic neřekl a pak Sasha nahlas přečetla jeho odpověď:

 

„Píše – Ha, věděl jsem, že to řekneš první.“

 

Mrkla jsem a sebrala jí telefon z rukou.  „To je všechno?“

Bastard. Nemohl mi říct to samé, nebo alespoň že to tak necítil? Jak se považoval nechat mě čekat?

O dvě sekundy později přišla další zpráva.

 

Od Coltona: Dobrou noc, panenko. Taky tě miluju.

 

S úlevou jsem si vydechla a uvolnila ramena. „To je ale blbec,“ řekla jsem, křenila se a vrtěla hlavou, když jsem kamarádkám ukazovala zprávu od něj.  „Schválně mě nechal potit se další své sekundy.“

A milovala jsem jej za to ještě víc, protože to byl prostě on.