TG - 27. kapitola

 Překlad: Mishacka

Než si to stihnu uvědomit, tak je po zkouškách. Teď mám prázdniny a tak jsem si vzala v baru více hodin. Zbytek volného času trávím s Graysonem. Po zadku mě plácne utěrka a vytáhne mě tak z vlastních myšlenek.

„Hele, přestaň snít za bílého dne a doplň v lednici nápoje,“ řekne Aiden.

„Au,“ řeknu a promnu si zadek. Zrovna tu chvíli si vybrala London, aby přišla k nám.

Zůstane stát s pusou dokořán. „Ty jedna mrško, nevěděla jsem, že to v sobě máš!“ Pak nad vlastním komentářem vyprskne smíchy. „Chápeš?“ Začne se smát ještě víc, až se z toho začne svíjet. Aiden se začne smát společně s ní.

Zakroutím nad oběma hlavou. „Vy dva jste zatraceně šílení.“

„Hej, já tě taky nesoudím,“ řekne přes další záchvat smíchu. „Grayson je šťastný chlap, ne?“

Zakryji si tvář dlaněmi a začnu se taky chichotat. Ti dva ale mají koule! Aiden se na mě podívá s vážnou tváří. „Nezajímá mě, co jsi včera v noci dělala, ale musíš jít doplnit lednici.“

„Ach můj bože!“ zasténám a odcházím k lednici. Za sebou slyším Londonin šílený smích, který zní, jako by tam kvílela hyena. Naplním tu zatracenou lednici a dopřeju si tak čas o samotě. Když se vrátím zpátky dopředu, tak tam přistihnu London s Aidenem velmi blízko u sebe. Jak si mě všimnou, tak se od sebe odsunou.

„To mě poserte,“ řeknu a odměřuju každé slovo.

„Co je?“ zeptá se nevinně London. Dokonce na mě zamrká. Jo – protože o to tady jde.

„Ach, ale nic,“ řeknu ji přeslazeným hlasem. Přejedu pohledem mezi London a Aidenem, pak zpátky. Dávám jim tak najevo, že jsem to viděla, ale nebudu o tom mluvit.

Aiden se narovná a založí si ruce na hrudi. „Beru ji na rande.“

London se na něj podívá a přimhouří pohled. „Při mučení bys moc dlouho nevydržel, co?“

Nad tím se zasměji. „Proč ty tajnosti?“

London se na mě omluvně podívá. „Kdyby to nevyšlo, tak nechci od tebe slyšet žádné ´já jsem ti to říkala´. A taky jsem nevěděla, jak na to budeš reagovat. Už jsem s tebou několikrát vyběhla. S dluhem, a pak to s Graysonem, i když si to moc nepamatuju. Nechtěla jsem ti znovu ublížit. Ale na druhou stranu se mi Aiden moc líbí.“

Přemýšlivě si skousnu spodní ret. „Je to jen tvoje věc. Jenom si prosím vzájemně nezlomte srdce. Nechci pak stát mezi vámi. London, ty jsi moje sestra a na tobě mi Aidene taky záleží.“

„Skupinové objetí?“ zeptá se London. Proč k čertu ne? Postavíme se k sobě a všichni se obejmeme.

„Přeji si jenom, abyste byli šťastní,“ řeknu a přitulím se k Aidenově hrudi. „Aidene, doufám, že víš, že jdeš do toho s London. Má vysoké nároky,“ řeknu s vážnou tváří. London do mě šťouchne.

„A London, doufám, že ty víš, že jdeš do toho s Aidenem. Byl členem chlapecké kapely.“

Aiden zalapá po dechu a odtáhne se z našeho objetí. „Nevěděl jsem, že to víš!“

Ušklíbnu se a zakývám na něj obočím. „Nevěděla jsem. Řekl mi to Grayson.“ Podívám se na London, která nevypadá překvapeně, takže jí to Aiden už musel říct. Myslím, že to o jejich vztahu dost vypovídá a já si přeji, aby byli šťastní.

„Proč jsi nic neřekla?“ zeptá se. Nevypadá naštvaně, jenom zvědavě.

Ledabyle pokrčím ramenem. „Čekala jsem, až něco řekneš, ale ty jsi mlčel. Takže jsem taky mlčela.“

„Až doteď,“ řekne, pak mě chytne a rozcuchá mi vlasy.

„Hej!“ vykřiknu a šťouchnu ho do břicha.

Někdo si odkašle. Všichni ztuhneme. Otočím hlavou a podívám se na rozhodně nepobaveného Graysona. Aiden mě okamžitě odstrčí a London, jak je u ní zvykem, shledá tuhle situaci velmi zábavnou.

„A kdo teď jde po bývalých milencích?“ řekne London. „Tss, tss, Paris, jsme přece rodina!“ Zvedne pěst, aby dodala svému hereckému vystoupení na dramatu.

Opřu se dozadu o stůl. „Opravdu chceš, aby šel Aiden na první rande s monoklem?“

London to vezme jako výzvu. „Ale prosím tě. Ten můj pták si toho tvého ptáka podá kdykoliv bude chtít.“

„Takhle o něm přemýšlíš? Jako o chodícím ptákovi?“ vyprsknu smíchy. Grayson, který už má toho představení dost, mě zvedne a odnese do auta.

Celou cestu domů se nemůžu přestat smát.

*****

Druhý den jsme s Graysonem na večeři, když spatřím známou tvář. Rychle uhnu pohledem a doufám, že mě neviděl. Koutkem oka zahlédnu, jak zamíří ke mně.

Kurva.

„Paris?“ zeptá se a udiveně se na mě dívá.

„Marku, ahoj,“ řeknu a nevím, jestli mám vstanout a potřást mu rukou? Je nějaká příručka na to, jak se chovat, když potkáte svého bývalého přítele, kterého nemáte rádi? Anebo u kterého jste doufali, že už ho nikdy neuvidíte? Podívám se na Graysona, který se na Marka dívá znechuceně a s přimhouřeným pohledem.

„Čau, já jsem Grayson. Její přítel,“ řekne Grayson a vstane a potřese mu rukou. Očividně má lepší vychování, než já. Mark si s ním potřese rukou, ale nespouští ze mě pohled.

„Moc ti to sluší, Paris,“ řekne Mark. Slyším, jak Grayson vydá nějaký hrdelní zvuk. Doufám, že to Mark vezme jako varování.

„Co děláš tady v Perthu?“ zeptám se a snažím se to dostat na bezpečnou rovinu.

„Jsem tady pracovně. Ty tady teď žiješ?“ zeptá se.

„Jo. Ráda jsem tě zase viděla,“ lžu a doufám, že to vezme jako rozloučení. Místo toho mi položí ruce na ramena.

„Pamatuješ si, jak -“

Grayson ho přeruší. „Jestli nechceš umřít, tak z ní okamžitě sundáš ty svoje pracky.“

Mark ze mě okamžitě ty špinavé pracky sundá. „Uklidni se, kámo. Byl jsem její první přítel. Myslím, že mám právo s ní mluvit.“ Podívá se na mě. „Ty mu dovolíš, aby tě takhle kontroloval?“

Grason vstane ve chvíli, kdy z Markových úst vyšly slova ´první přítel´. „Grayi,“ řeknu, vstanu a postavím se vedle něj. „Vykašli se na něj, jdeme domů.“

„Ublížil ti nějak?“ zeptá se a zírá na Marka. Ruce má sevřené v pěst a vím, že umírá touhou ho praštit.

„Ne, choval se jenom jako kretén. Nějak mi neublížil. A teď jdeme,“ řeknu a tlačím ho k východu. Cestou k východu zaplatíme a míříme přímo k autu. Mark, který je opravdu natvrdlý kretén, nás následuje.

„Ještě pořád si pamatuju to znamínko, které má na pravém prsu,“ řekne s úšklebkem. Očividně má přání smrti. Nad jeho poznámkou Grayson úplně ztuhne.

„Lásko, běž do auta,“ přikáže mi a ujistí se tak, že budu v bezpečí, než si to odkráčí k Markovi. Vymění si několik slov, pak ho Grayson praští do žaludku a ještě do tváře. Pak se otočí na patě a odchází, jako by tohle dělal denně. Nasedne do auta a odjíždí pryč. Na volantu opakovaně otevírá a zavírá pěsti. Atmosféra v autě je tak napjatá, že stěží můžu dýchat.

„Dovolila jsi, aby tě viděl,“ zaskřípe zuby a pohled upírá přímo před sebe. „Dotýkal se tě.“

„Už je to hrozně dávno,“ řeknu a divím se, proč z toho dělá takovou vědu. Prostě mě viděl od pasu nahoru nahou, a co. A to bylo všechno, co dostal, protože všechno ostatní jsem dala Graysonovi.

„Ta představa, že se tě dotýkal… Chci se tam vrátit a nakopat mu zadek ještě více,“ řekne a stiskne zuby tak, až zaskřípou.

„Je to minulost, Grayi. Anebo to na tebe funguje z toho důvodu, že ses ještě nepřenesl přes moji minulost,“ řeknu vytočeně.

„Zlato,“ řekne a varovně si odkašle. Nedovolí mi, abych mu to vmetla do tváře. Fajn, to má zasraně smůlu.

„Nechoď na mě se zlatem. Byla jsem striptérka nebo jsi na to už zapomněl? Moje tělo vidělo mnoho mužů, ale ty jsi jediný, který se mě může dotýkat a být uvnitř mě. Musíš si to přestat brát osobně.“

Pomalu vydechne a uvolní ramena. „Potřebuju být v tobě. Hned teď.“

Protočím oči nad jeho dominantním postojem. Natáhnu se a položím mu ruku do klína. Pod dlaní cítím, že už je tvrdý a tlačí se proti kalhotám. „Teda, nežertuješ, co?“

„Paris,“ řekne varovným hlasem.

„Jak jsme daleko od domu?“ zeptám se a olíznu si rty.

„Deset minut,“ odpovídá skrz sevřené zuby. Opřu se dozadu, kroutím se a stahuju si dolů kalhotky. „Kurva.“

Rozepnu mu kalhoty ve chvíli, kdy vjede na příjezdovou cestu. Hned, jak se za námi zavřou garážové vrata, tak mu sednu na klín. Odsune sedačku dozadu a během vteřiny do mě vnikne, chytí mě za boky. Zasténám. Rukama mi stiskne zadek a kontroluje tak moje pohyby. Za chvíli mi přetáhne šaty přes hlavu a odhodí podprsenku. Jsem úplně nahá a rajtuju na něm, nahoru a dolů, rychleji, tvrději.

„Všechno tohle je moje,“ zavrčí a promne mi palcem bradavky. Vezme jednu do pusy a já na něj dosednu ještě silněji. „Tohle patří mně,“ řekne, když mi hladí rukama zadek. „A tohle,“ řekne a zvedne boky nahoru, „je taky jenom moje.“

„Všechno patří jenom tobě,“ řeknu mu předtím, než vyvrcholím.

„Přesně tak,“ řekne, „udělej se na mě.“

Během chvilky mě následuje.

Zůstáváme spojeni a nespouštíme ze sebe pohled. „Miluji tě,“ řekne a vášnivě mě políbí.

„Já tě miluji ještě víc,“ odpovídám, když odtáhne rty.

„To není možné, lásko. To prostě není možné.“

S úsměvem ho políbím.