TG - 25. kapitola

 Překlad: Mishacka

Další den na univerzitě narazím na někoho, o kom jsem si myslela, že ho už nikdy neuvidím. Jake. Samozřejmě, že jsem ho občas někde viděla, ale neřekli jsme si ani slovo. Až doteď.

„Paris, můžu s tebou na minutku mluvit?“ zeptá se a rozhlédne se po chodbě.

„Uhm, tak jo,“ řeknu, zhoupnu se na patách a cítím se divně.

„Chci se ti omluvit. Kromě Graysona jsem to nikomu neřekl, přísahám. Nikdo jiný to neví.“

Sklopím pohled. „Dobře, děkuji. To mi rozhodně ulehčilo život, když vím, že to nikdo jiný neví a nemrskne mi to do tváře,“ řeknu.

„Nikdy jsem neviděl Graysona tak naštvaného,“ řekne. „Dodneška se mnou nepromluvil.“

„Uvidím, co s tím můžu udělat,“ řeknu. Potom všem, neudělal Jake nic špatného. Viděl mě a řekl to Graysonovi, ale jenom jemu. Popravdě, mohl to říct celé škole, kdyby se chtěl zachovat jako kretén, ale neudělal to. Na druhou stranu, jsem pravidelně tančila jeho otci na klíně. A jestli nebylo divné tohle, tak už nevím co.

„Sice nevím, jestli to vyjde, ale děkuji za pomoc,“ řekne, rozloučí se a odejde. Chvilku tam zůstanu stát a pak odcházím na přednášku.

*****

Anaya, Paul, Leah, London a já máme u Graysona doma filmový maraton. Pozvala jsem Aidena, ale ten zdvořile odmítl. Myslím si, že nemá Graysona moc v lásce. Fajn – vím, že nemá.

„Kdo vybírá teď?“ zeptám se všech, potom, co skončí moje volba, kterým byl první díl Harryho Pottera. Chtěla jsem pustit všechny díly, ale ostatní to razantně zamítli.

„Já!“ zavolá London, přejde k dvd přehrávači a zasune do něj disk. Začnou hrát Protivný sprostý holky a přemýšlím, proč mě to překvapilo. Grayson zasténá a zaboří tvář do mých vlasů.

„No co je?“ zeptá se London. „Tenhle film je prostě klasika.“

Paul zabručí. „Mnohem radši bych sledoval dalšího Pottera.“

„Ha! Vidíš,“ řeknu a nadřazeně kývnu hlavou. „Co sis vybral ty, Paule?“

Zakývá na mě obočím a mrkne. „To je tajemství.“

„Ať to hlavně není porno,“ zamumlá London a Anaya vyprskne smíchy.

„Chceš ještě popcorn?“ zeptá se Grayson, ten nejpozornější přítel všech dob.

„Ano, ráda.“

Anaya plácne Paula zezadu po hlavě. „Au! Za co to k čertu bylo?“ stěžuje si a mne si zátylek.

„Nezeptal ses mě, jestli něco nechci! Musela jsem si udělat pití sama,“ řekne zamračeně.

„Do háje, ženská, máš přece ruce. Nebudu za tebe dělat všechno,“ řekne a teď vypadá vytočeně.

„Mohl by ses chovat jako džentlmen,“ řekne. „Občas to zkus a možná se ti to pak vrátí.“

Obočí mu vyjede nahoru. „Pokud by se mi vrátilo ještě víc, tak už by mi upadl pták.“

Anaya se zase začne smát a London se na mě podívá pohledem, který říká ´tvoji přátelé jsou šílení´.

Grayson se vrátí a přinese mi popcorn a pití a rychle koukne na Anayau a Paula. Tihle dva tohle dělají, kdykoliv jsou spolu, ale vím, že to nic neznamená. Protože o pár vteřin později se na sebe vrhnou a nemůžou od sebe udržet ruce.

„Díky,“ řeknu a když si zase sedne vedle mě, tak se k němu přitulím. Hned mě obejme.

Během Graysonova filmu Pán prstenů usnu. Odnese mě do postele a přikryje, pak si lehne vedle mě. Ostatní se dál dívají na filmy, zatímco mě drží Grayson v náručí a než usnu, slyším, jak zašeptá ´dobrou noc´.

*****

„Tobě taky přeji dobré ráno,“ řeknu s úsměvem. Grayson mě zase začne líbat.

„Dobré ráno, krásko,“ řekne ospalým hlasem.

„Co máš dneska v plánu?“ zeptám se ho a přesunu rty na jeho hruď.

„Máma chce, abych se zastavil, takže hádám, že před prací jedu za ní. A ty?“ zeptá se.

„Musím se učit na pondělní zkoušku. V pět pak musím do práce.“

„Do jedenácti? Můžu tě vyzvednout, jak skončíš,“ řekne a přitáhne si moji dlaň ke rtům.

„Jo, to bych ráda,“ řeknu. Zatímco já odcházím do kuchyně, tak Grayson si pustí televizi, chci nám připravit snídani. Zrovna se chystám odnést talíře do ložnice, když dostanu od London zprávu.

London: Hádej, co právě dělám?

Co? odpovídám.

London: Ranní chůze hanby!

U tebe to není nic nového. Napíšu jí zpátky a usmívám se.

London: Haha, fakt vtipné.

Vejdu do ložnice a podám Graysonovi talíř.

„Díky, miláčku,“ řekne, vezme si toust a pořádně si z něj ukousne.

Znovu mi cinkne telefon.

London: Musím si dávat větší pozor, s kým strávím noc. Jen pro případ, kdybys s ním pak chtěla chodit.

Zakroutím nad ní hlavou, ta holka si nevidí do pusy.

London: Příliš brzy na vtípky?!?!

„London?“ zeptá se Grayson a hlavou kývne na telefon v ruce.

„Jo,“ odpovídám, položím telefon na postel a sednu si. „Psala, že jde právě uličkou hanby. Zajímalo by mě, jestli to byl Aiden, s kým spala.“

Grayson ztuhne. „To by ti vadilo?“

„Proč by mi to mělo vadit?“ zeptám se a přemýšlím, o co tady jde. Není to tak, že bych k Aidenovi něco cítila, alespoň ne, co se týká milostných citů. Zajímám se o něj jako o kamaráda, spíše jako o staršího bratra. Nechci, aby si ublížil, protože patří k tomu nejlepšímu, co mě v životě potkalo.

Grayson pokrčí rameny a utře si neviditelné drobky z pěstí. „Nevím. Vím jen to, že máte k sobě blízko.“

Pomalu přikývnu. „To je pravda. Je skvělý kamarád.“

„Tak dlouho, dokud to je všechno, co chce být,“ odpoví ostrým hlasem. Zírám na něj, jak si tam leží v posteli a na sobě nemá nic jiného, než černé boxerky.

„Samozřejmě, že nechce být ničím víc. A kromě toho, všichni kolem ví, jaký jsem do tebe blázen.“

Dolíčky mi naznačí, jak se mu můj komentář líbí. „To by měli.“

„Takže…“ začnu. „Ty a Jake už nejste přátelé?“

Okamžitě po mě střelí pohledem, z tváře zmizí veškeré pobavení.

„Lásko, nikomu jinému to neřekl. Mohl mi udělat ze života peklo, kdyby chtěl,“ řeknu.

Grayson zavrčí. „Jo a pak bych mu nakopal prdel a on to ví. Věř mi, neudělal to z dobroty svého srdce.“

„Fajn, ale přesto, včera se mnou mluvil a vypadal smutně.“

Narovná se do sedu. „Mluvil s tebou?“ zeptá se tichým hlasem.

„Jo, jenom tak minutku…“

„Tak to vypadá, že on a já si musíme zase promluvit,“ řekne a křupne s klouby na rukou.

„Ale no tak, Grayi,“ vyštěknu, protože nechci, aby se zase kvůli mně poprali. Je to minulost a já chci jít kupředu. Čas se tomu postavit. „Nezačínej zase bezdůvodně nějaké sračky.“

Odfrkne si a pak mě vezme do náruče. „Nikomu nedovolím, aby s tebou ošklivě mluvil.“

„Tak to nebylo,“ řeknu, ale on mě přeruší polibkem.

„Otevři pusu,“ zašeptá na mých rtech.

„Ne, ještě jsem si nestihla vyčistit zuby!“ řeknu mu a zčervenají mi tváře.

Ušklíbne se. „To je mi jedno.“

Z mátové vůně jeho dechu vím, že on si zuby vyčistil pravděpodobně ve chvíli, kdy jsem chystala snídani. Vykroutím se z jeho náruče. „Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptá se.

„Do sprchy.“ A vyčistit si zuby.

„Jdu taky,“ zavolá, když opustím ložnici.

Nečekala bych nic jiného.