MTTFD - 21. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Alyx

Alyx se zhroutila na lehátko. Slunce pálilo, před ní se třpytil zářivě růžový koktejl a její druh byl přímo po jejím boku, nezraněný a úplně její.

Letěli zpět ze Sky Home na Wing Island, jakmile bylo všechno s chimérou vyřešeno. Gareth byl znovu zaneprázdněn svými starými knihami a zkoumal další náznaky zvláštního symbolu, a k tomu nebyli zapotřebí.

Braeden odvedl svou práci. V Alyxině mysli si více než zasloužil měsíční dovolenou na pláži.

Mezitím bude muset napravit věci se Sarah. Ale poté, co sama porazila strašidelné stínové stvoření v mysli jejího druha, měla Alyx pocit, že si zaslouží alespoň několik hodin, kdy na ni nic neexploduje, nevybuchne, nezaútočí nebo neřve.

A na Wing Island bylo všechno stále tak krásně slunečné a klidné jako předtím.

Braeden se natáhl, aby ji vzal za ruku, a Alyx vzdychla v čistém štěstí, když se jejich prsty propletly.

Kdo by si myslel, že život může být tak dobrý. Několik týdnů v doupěti draků ohně, vás naučí těšit se z dobrých věcí v životě!

„Timothy řekl, že můžeme zůstat tak dlouho, jak chceme,“ řekl Braeden. „Co myslíš?“

Alyx se protáhla a užívala si teplo na kůži. Vždycky milovala slunce, ale z nějakého důvodu se dnes cítila plná energie a závratě. Skoro jako by něco v ní pohlcovalo teplo jako baterie.

Možná to znamená být paní ohně…

Otočila se, aby se mohla podívat na Braedena a usmát se jeho blaženému výrazu.

Tentokrát měli štěstí. Timothy jim dal jeden z prázdninových domů přímo na pláži. Jejich terasa byla postavena na dřevěných sloupech přímo nad oceánem a měli úplné soukromí, pohoří keřů a stromů chránící jejich úsek pláže před zraky všech.

Možná by to mohla použít jako záminku k tomu, aby se o půlnoci smočila. Vždy to chtěla zkusit.

Ale hned teď…

Braeden se na ni vědoucně podíval a jeho oči potemněly, když na ni zíral. Alyx měla na sobě bikiny, které si koupila v butiku králíčka. Trochu se protáhla a milovala způsob, jakým mu plály oči.

Nemyslela si, že to byla ta jiskřivá látka, která ho tak rozrušila…

„Mám pro tebe dárek,“ řekl po chvíli podezřele drsným hlasem. „Chceš jít dovnitř?“

Alyx projela pohledem po jeho těle, až narazila na nezaměnitelný tvar jeho vzrušení.

„Momentálně mě zajímá jen jeden.“ Vrhla na něj škádlivý pohled. „Raději ať to není kniha.“

Usmíval se, když vstával - a pak ji bez okolků zvedl a odnesl dovnitř, zatímco se smála.

„Není to kniha,“ slíbil vážně.

„Mmm… šátek?“ Povytáhla obočí.

To jí vyneslo úsměv. „Ne, ale dobrý nápad.“

„Ach, je že?“ Usmála se na něj a milovala pocit jeho silných paží kolem ní. „A co tě přimělo myslet si, že ti dovolím zavázat mi oči?“

Jeho úsměv se změnil v šibalský. „Ach, teď už upouštíš příliš mnoho narážek.“

Položil ji na postel, kterou nějaká užitečná duše posypala okvětními lístky růží. U postele byl chladič s lahví pravého šampaňského - a vedle ní zvláštní malá krabička.

Krabička, která vypadala, jako by byla vyrobena z masivního zlata.

„Krabička je dárek od Gregoryho a Naomi,“ řekl Braeden. „Perly dárek od Timothyho a Liany. A zlato pochází od Damona a Autumn.“

Otevřel krabičku a poté vysypal její obsah na celou postel.

Alyx zalapala po dechu a vykulila oči. Byly tam šňůry perel, řetězy ze zářícího zlata a čelenka. Každičký kousek tohoto pokladu se rozlil všude kolem ní, v hodnotě více, než kolik vydělá za rok.

A byly tam rubíny.

Jasné jako oheň leskly se červeně ve světle slunce dopadajícího z okna.

Alyx se po nich bez přemýšlení natáhla.

Několik z nich bylo zpracováno do úzké čelenky ze zlata. Dva ve tvaru kapek byly náušnice. Další lesknoucí se hromada rubínů a zlata se ukázala jako náramek, zlato bylo vypracováno do tvaru, který jí připomínal blikající plameny, zdobené třpytivými drahokamy.

A jeden, největší ze všech, visel na jednoduchém zlatém řetězu. Byl vyleštěn do tvaru srdce, a jak na něj zírala, Alyx si myslela, že vidí blikání skutečného, živého plamene, pulzujícího v jádru současně s jejím srdcem.

„Odkud pocházejí rubíny?“ zeptala se užasle.

„To je první skutečný poklad, který jsem získal sám. Začátek mého pokladu. Když jsi vyhnala stín v mém srdci a já použil veškerou svou sílu, abych porazil Steelea, to bylo to, co po něm zůstalo. Dárek od samotného prvku ohně.“

„To je neuvěřitelné,“ zašeptala a jemně pozvedla na světlo rubín ve tvaru srdce. „Zapneš mi ho?“

Alyx natáhla řetěz k Braedenovi.

Vrhl na ni škádlivý úsměv a zavrtěl hlavou. „Ne, když jsi oblečená…“

„Ach,“ vydechla pobaveně Alyx, i když její ruce okamžitě šly k jejím bikinám. „Náročný.“

„Velmi,“ řekl chraplavě Braeden. „Pokračuj.“

Alyx při jeho pohledu pocítila lahodný záchvěv vzrušení.

Prsty pomalu rozvazovala horní díl bikin. Jeho oči se rozšířily, když ho spustila na podlahu, a usmála se. Tuto hru mohli hrát dva.

Pak se stejně pomalu začala kroutit ze spodků bikin.

Braedenovy oči natolik potemněly, že vypadaly černé a zářily červenou záři jeho vnitřního ohně.

Alyx se škádlivě protáhla na posteli. Milovala způsob, jakým jeho oči setrvávaly na jejích křivkách. A teď prozatím neexistovali žádní draci, které by bylo nutné porazit, ani války, které by se měli bojovat.

„Myslím, že ty toho máš na sobě příliš mnoho,“ zavrčela.

Braeden se šibalsky usmál a sáhl do kapsy. Pomalu vytáhl červenou látku. Vypadalo to hladce a hedvábně - a když jí s ní poškádlil na holé kůži, cítila, že je to skutečné hedvábí.

„A já myslím, že je čas na to být hýčkaná, teď když máme všechen čas světa.“ Když se nad ní sklonil, jeho úsměv se rozšířil.

Zalapala po dechu, když se hedvábí táhlo po bradavce, která už ztuhla a bolela touhou po doteku.

„Dnes si dáme na čas.“ Braeden jí ovinul hedvábí kolem hlavy a zavázal jí oči.

Alyx cítila, jak skrze ni při tom pocitu proběhla zimnice potřeby. Už ho nemohla vidět - ale stále ho cítila, každý centimetr tvrdých svalů, které se na ni tlačily.

„Dnes tě ozdobím tak, jak po tom můj drak už dlouho, dlouho toužil.“ Braedenův hlas byl tichý, v břiše jí prskla drsná touha, která způsobovala malé jiskry vzrušení.

Její tělo už na něj bylo připravené, záhyby mokré potřebou - ale místo toho, aby si ji vzal tak, jak oba chtěli, se znovu po něčem natáhl.

A o chvíli později ucítila chladný pocit perleťového provazu přehozeného přes břicho.

„Jsi nádherná,“ řekl Braeden lačně. Jeho rty otřely jednu z jejích bradavek a ona zalapala po dechu.

Slepě natáhla ruku a snažila se ho chytit za hlavu, aby ho udržela na místě - ale Braeden se uchechtl a místo toho ji chytil za zápěstí.

„Ach, ne, ne,“ zamumlal láskyplně a přitiskl jí polibek na zápěstí.

Pak zatlačil její paže dozadu do polštáře a držel jí je nad hlavou. Znovu zasténala nad lahodným pocitem, že se cítí jako jeho zajatec, zadržovaný tím neuvěřitelným, mocným tělem.

A pak tu byl opět pocit chladného kovu. Neviděla, ale cítila, jak jí kolem zápěstí vinul řetězy.

Bylo to zlato z jeho pokladu?

Náhle se zdálo, že se chladný kov zahřívá. Braeden uvolnil zápěstí a tiše se zasmál, když rukama sjížděl po odhaleném těle a neomylně našel její napnuté bradavky.

S povzdechem se vyklenula do jeho dotyku - a teprve poté si uvědomila, že nemůže pohnout zápěstím.

Místo křehkých řetězů je omezovalo něco, co nepovolilo, ani když se pokusila pohnout rukama.

Nebo možná použil své síly, použil zlato, aby ji svázal…

Ta myšlenka skrze ni vyslala další silný puls touhy. Tělo jí pulzovalo a její vnitřní stěny se sevřely, když palcem obkroužil bradavku.

„Nádhera,“ řekl chraplavě a pak se ozval zvuk dalších zlatých řetízků, které jí byly přehozeny po těle.

Něco jí připevnil do vlasů - předpokládala čelenka s rubíny - a potom jí vzal tvář do dlaní a políbil ji, pomalu a dlouze jí laskal.

Pak, stejně pomalu, začal postupovat po jejím těle, líbat a lízat, až měla pocit, jako by její tělo bylo v plamenech.

Kroutila se pod ním, jak jen mohla - což nebylo moc, protože jeho zlato ji pevně drželo v zajetí.

A nakonec byl mezi jejími nohama. Roztáhla stehna, tolik ho potřebovala - a pokud vůbec šlo, konal ještě pomaleji.

První dotek jeho jazyka už stačil na to, aby ji téměř udělal.

Boky zvedla z postele - ale řetězy, které přes ni přehodil, se najednou napjaly a udržovaly ji na místě.

O sekundu později byla vděčná za jejich váhu, když jazykem vířil kolem jejího klitorisu.

Unikl jí výkřik. Cítila, jak se chvěje po celém těle - a pak kolem něj znovu a znovu kroužil a jazykem ji hladově prozkoumával, zatímco ji zlato přidržovalo, pro jeho průzkum.

Prudce skrze ni prošel orgasmus, každý jeho puls ji jen přiměl, aby ho chtěla víc. Stále se chvěla, když on neustále zkoumal její záhyby. Prstem sklouzl proti ní a ona na něj dychtivě tlačila, jak jen mohla.

Pak byl jeho prst v ní, pomalu se zasouval dovnitř a ven a kroutil se správným způsobem, že měla pocit, jako by hořela. Posunoval ji stále výš a výš, když se kolem něj zaťala a bezmocně zasténala jeho jméno.

A pak jí znovu políbil na klitoris, horký, mokrý pocit jeho jazyka jí rozechvěl v potěšení.

Napjala se proti zlatu a žilami jí projížděl žár. Když se znovu udělala, síla jejího vyvrcholení způsobila, že se ve zlatých řetězech třásla.

Tmu za očima teď vystřídalo zlaté světlo.

Neviděla ho. Nemohla se ho dotknout.

Ale cítila ho.

Prostřednictvím pouta druhů cítila jeho vlastní touhu, bolavou potřebu být s ní jedno. A její tělo zase zareagovalo, toužilo ho cítit v sobě a toužilo cítit jeho vlastní potěšení.

Nakonec ji pustil a přesunul se nad ní. Tím že nic neviděla, cítila vše intenzivněji. Cítila žár jeho kůže, když se natáhl na její, způsob, jakým se jeho svaly napínaly, když se držel v pozici, tvrdost jeho ptáka, hedvábný a horký, jak jí tlačil do stehna.

Stále se nemohla hýbat, jeho zlato ji drželo na místě - ale nakonec se konečně pohnul.

Unikl jí další výkřik, když do ní vklouzl a dokonale zapadl. Jeho horko ji naplňovalo, zatímco se kolem něj svírala.

Tah za tahem si nárokoval její tělo. Prostřednictvím pouta druhů ho teď téměř viděla, navzdory zavázaným očím, viděla jeho tělo nastíněné zlatou září. Jeho tahy byly rytmické a světlo rostlo na intenzitě spolu s budováním potěšení v ní.

Sevřela prsty, zápěstí stále zadržované nad hlavou jeho zlatem. Chtěla se ho dotknout, projet mu rukama vlasy. Ale jediné, co mohla udělat, bylo uvolnit se do pouta a cítit ho, cítit, jak si ji nárokuje, jeho pták klouzal hluboko do ní každým tahem, až se třásla potřebou.

Horko jí vyrazilo po kůži, podél páteře. Její klitoris byl nesnesitelně oteklý a citlivý. Téměř ochutnala jeho touhu ve vzduchu, ostré, horké a kouřové mužské pižmo a hořící oheň.

Bez dechu se vyklenula proti němu, jeho zlato jí žhnulo na kůži. Zároveň jeho boky naposledy vyrazily vpřed.

A když konečně cítila, jak se převaluje přes okraj a její vrchol ji přemohl silou požáru, uslyšela, jak lapal po dechu, když ji naplnil žárem svého vlastního propuštění.

Když se její dech o několik minut později uklidnil, stále na ní byly zlaté řetězy - ale při pohybu jí snadno sklouzly z kůže. Natáhla ruku a nakonec bez dechu stáhla šátek.

Braeden se na ni samolibě a šťastně usmíval. Když je otočil, objal ji rukama, přitulila se k němu a hlavu si mu položila na rameno.

Líně zvedla ruku. Po ruce jí sklouzl řetězec zlata s rubínovým hrotem. Další řetěz měla přehozený přes boky. Ale už ji nedrželi. Znovu to byly jen šperky.

„Kde ses to naučil?“ zeptala se a přitulila se ještě blíž. Neměla v úmyslu se ho někdy pustit.

Alespoň ne na další hodinu.

Braeden se na ni zazubil. „Netflix.“

„Děláš si ze mě srandu.“

„Ani náhodou.“ Braeden zavrtěl hlavou a jeho úsměv zesílil. „Vlastně to byla Ginny. Řekla mi, že pokud se chci dozvědět něco o lidských ženách, měl bych se propracovat touto kategorií zvanou Steamy Vampire Movies.“

„Oh,“ vydechla Alyx slabě a její tělo bylo stále příjemně vyčerpané a spokojené. „Měla bych si s ní promluvit?“

„Proč, nelíbily se ti výsledky?“ Braeden se stále culil, očividně spokojený sám se sebou.

„Moc se mi líbily.“

„Takže kde je problém?“

„Problém,“ řekla Alyx s pocitem závratě, „spočívá v tom, že poté už nemám v úmyslu nechat tě odejít z ložnice do příštího týdne. Na této dovolené se rozluč s pláží.“

„Sbohem, pláži,“ řekl poslušně Braeden - a pak se ušklíbl a znovu je převalil, ústy jí líbal horkou stopu po krku.