MTTFD - 17. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Alyx

Alyx držela paže ovinuté kolem Braedenova krku, když stoupali vysoko do nebe.

Pod nimi viděla Wing Island, nyní maličké zelené místo obklopené bílými plážemi. Pod ním se oceán rozšiřoval k obzoru – ale Braeden se otočil a odvedl je od něj. Alyx brzy uviděla jen zeleň luk a zlato polí.

Občas prolétali nad většími městy, všechna spojená sítí silnic. Ale nikdo nikdy nevzhlédl – a i kdyby ano, obloha by vypadala prázdná.

Alyx se pro sebe usmála a přitiskla tvář na Braedenův krk, jeho šupiny byly hladké a teplé.

Bylo to trochu jako ožívající dětský sen. Byla neviditelná – a měla ve velení vlastního draka.

Na rozdíl od svých dětských fantazií měla bohužel také problémy s dospělými.

Jako její nejlepší kamarádka, která si myslela, že byla unesena a zešílela. Stejně tak jako byla pryč tak dlouho ze svého vytouženého místa jako nejlepší publicistka časopisu, že ho pravděpodobně nezíská zpět.

A v neposlední řadě byl problém s dračí válkou a ona byla přímo uprostřed.

Nikdo mi nikdy neřekl, že mít vlastního draka bude tak stresující.

V koutku mysli cítila, jak skrze pouto druhů přichází jeho pobavení.

Položila mu ruku na krk a usmívala se, když vzhlédla k modré obloze nad ní.

Nevyměnila by to za nic na světě.

Než se před nimi zvedlo pohoří, muselo být už po poledni. Slunce stálo vysoko na obloze, zářilo na ostré skále a oblacích, které obklopovaly rozeklaný vrchol hory.

Alyx se zhluboka nadechla, když se mraky přibližovaly blíž a blíž.

A pak do nich přímo vletěli.

Na okamžik viděla jen bílou. Slunce jí už nesvítilo do očí. Místo toho už ani nemohla vidět, jak svírala Braedenovi ruce na krku. Stále však cítila jeho silné tělo pod sebou, uklidňující teplo.

Alyx se usmála a držel se ho.

A pak, o něco později, vyletěli z mraků.

Hora byla tak blízko, že téměř vykřikla, na chvíli přesvědčená, že narazí do skály.

Místo toho se od Braedenových křídel odtáhly chomáče mraků, když je stočil. A tam, přímo před nimi, se objevila římsa a otvor v kameni.

Braeden se jemně dotkl římsy. Potom, když sešplhala dolů z jeho zad, srdce jí stále bušilo a on se proměnil zpět.

„To je neuvěřitelné,“ vydechla a vzhlédla k velké jeskyni, která se před nimi otevřela.

O vteřinu později spěšně ustoupili z cesty, když se Jared dostal z mraků a jeho velká orlí křídla mávala do vzduchu. Jakmile přistál a přeměnil se, všichni vešli dovnitř.

Alyx nedokázala zadržet zvuk úžasu.

Jeskyně byla obrovská – připadalo jí to jako vstoupit do staré katedrály. Každý zvuk se ozýval. Byla tak velká, že nemohla vidět ani její konec, skálu ukrytou ve stínech. Musela zvednout hlavu, aby viděla skalní strop nad nimi.

Jak šli dál, Braeden ji znovu vzal za ruku, aby ji uklidnil. Z temnoty viděla čtyři velké podstavce. Každý z nich byl označen stylizovaným symbolem.

„Sídlo Rady prvků,“ vysvětlil tiše Braeden. „Země, vzduch, voda, oheň.“

Každý podstavec byl dostatečně velký, aby na něm mohl pohodlně sedět drak. Symboly zářily jemným světlem a Alyx zjistila, že se usmívá, když poznala podstavec ohně.

„Neměla jsem tušení,“ zašeptala a pak se zachvěla, jak se její hlas rozléhal v obrovské jeskyni. „To je tak odlišné od Wing Island.“

„Vím, že na jeskyně nemáš dobré vzpomínky.“ Braedenova starost začala pulzovat skrz pouto druhů. „Nemusíme zůstat dlouho.“

Alyx zavrtěla hlavou a usmála se na něj. „Ne. Je to jiné – ale dobře jiné. Cítím se divně, ale klidně. Jako když vejdeš do muzea, když se blíží zavření, vše prázdné a ozývající se. Doupě draků ohně bylo… no, viděl jsi to. Připadalo mi to jako–“

„Vězení,“ dokončil Braeden a ona přikývla.

„Tohle mi jako vězení nepřijde. Budu v pořádku.“ Stiskla mu ruku v ujištění.

Když míjeli čtyři podstavce, začala cítit divný pocit. Vlasy na zátylku se jí postavily. Připadalo jí to jako elektřina prskající vzduchem – nebo jako aura moci, která obklopovala Braedena, když použil svůj oheň k vypálení vzpomínek těch policajtů na jejich setkání.

„Vítej, draku ohně,“ zazněl ve stínu hlas. „Vítej, člověče.“

Alyx se zhluboka šokovaně nadechla.

Varovali ji před chimérou, ale zažít to, bylo tak rozdílné od všeho, co kdy poznala.

Hlas vycházel ze stínů, které se kroutily a pohybovaly na konci jeskyně, i když v jeskyni nefoukal vítr a světlo se nezměnilo.

Na okamžik si myslela, že vidí stín hadího ocasu, a pak na chvíli známější pohled na dračí křídlo.

„Pojď blíž,“ zaburácel hlas. „Máš pro mě novinky, draku ohně?“

Braeden jí povzbudivě stiskl ruku. Společně kráčeli ke konci jeskyně. Alyx se neodvážila otočit, aby zjistila, jestli je Jared následuje.

„Ano,“ řekl pyšně Braeden. „Našel jsem svou družku. To je Alyx.“

Ze stínů vyšel zamyšlený zvuk.

Alyx se zachvěla. Z nějakého důvodu to vypadalo, jako by se po ní natahovaly neviditelné úponky moci. Narovnala a stále se pohybovala vpřed po Braedenově boku.

Mohla být člověk a ne měnič, ale nedá se tak snadno zastrašit. Nakonec se zabývala živobytím s hvězdami a módními guru. To bylo v mnoha ohledech horší, než když je kontrolovalo neviditelné mytologické monstrum.

„Zajímavé,“ zauvažoval, chiméra. „A co úkol, který jsem ti dal?“

Alyx cítila jak se Braeden napjal.

„Nemohl jsem Steelea skolit,“ řekl. „Alyx byla v nebezpečí. Drželi ji v zajetí. Nejprve jsem ji musel přivést do bezpečí.“

Chiméra zařvala. „Je důležité, abychom se Steelem vypořádali. Nebezpečí je větší, než si dokážeš představit –“

„Ne.“ Jeskyní se nesl Braedenův hlas. „Vím, jak je nebezpečný. Když jsem utíkal z jejich doupěte, zranil mě. Nebyl to jen oheň. Byla v něm temnota.“

„Kouř a stíny,“ zavrčel, chiméra. „Ano. Totéž cítili i ostatní.“

„Temnota je stále ve mně. Cítím to v hrudi. Někdy slyším jeho hlas.“

Stíny před nimi rychle zablikaly. Alyx dokázala rozeznat hlavu lva – a potom hlavu kozy, takže překvapeně zamrkala.

O chvíli později se stíny znovu pohnuly a vířily ve tmě před nimi.

„To je nové,“ zasyčel, chiméra. „Pojď, draku ohně. Sám. Podívám se na tebe.“

Alyx polkla, ale kývla na Braedena, aby šel.

Se srdcem bijícím v krku sledovala, jak se Braeden přiblížil ke stínům, a pak se zastavil.

Podivný pocit moci zesílil. Stíny se znovu pohnuly – a najednou se zdálo, že se natahují po Braedenovi, který se náhle napjal a zasténal, ale držel se, když ho obklopila síla chiméry.

Prostřednictvím teplé, uklidňující záře pouta druhů Alyx cítila to, co cítil Braeden. Obrovská, neuvěřitelně stará síla, která ho držela na místě, prohledávala ho – a pak couvla tak náhle, že Braeden znovu zasténal a chytil se za hruď.

Cítila to také. Stín v něm, temný a chladný. Místo, kam nemohlo dosáhnout ani světlo pouta druhů.

„Nedokážeš to vypudit?“ Zeptal se Braeden stínu a lapal po dechu.

Poprvé bylo v chiméřině hlase něco, co se blížilo zármutku, když odpověděl. „Ani moje síla na to nestačí. Aby ses toho zbavil, musíš porazit Steelea.“

„Ach, dobře.“ Braeden se zašklebil, když se vrátil k Alyxině boku. „To byl plán po celou dobu.“

„Řekni mi,“ dožadoval se chiméra, „bylo toho víc? To není síla, kterou by měl mít drak ohně. Je to něco starého, mocného a velmi, velmi nebezpečného. Všechno, na co si vzpomeneš, by mohlo pomoct.“

„Byl cítit jinak,“ zamračil se Braeden. „Ale to jsi už věděl. Stín byl cítit téměř stejně jako oheň.“

„Byli s ním další? Ostatní, kteří byli cítit jako on?“

Braeden zavrtěl hlavou. „Ostatní byli jen jeho lokajové. Byli slabí.“

„Pták ohnivák,“ dodala Alyx a najednou si vzpomněla na Zenu, která jí pomohla – a zradila ji. „Oslovovali jí Lady Zena.“

„Pták ohnivák?“ chiméra zazněl ze stínů tak hlasitě, že Alyx couvla. „Nemožné! Žádní nezůstali. Nebo možná –“

„Vypadala mocně.“ Braeden objal paži kolem Alyx, aby ji držel blízko. „V každém případě staře. Necítil jsem v ní žádnou Steeleho nákazu.“

„Vypadala nešťastně. Nešťastně a osaměle.“ Alyx přitiskla rty k sobě. „Říkala jsem si, jestli to není vězeň stejně jako já – říkali jí host, ale nemyslím si, že tam chtěla být.“

„Ale stále byla jejich spojencem. A když jsme se pokusili uprchnout, nabídla nám, že nás skryje – jen aby přivedla Steelea přímo k nám,“ řekl Braeden pochmurně.

„Lady Zena, pták ohnivák,“ uvažoval chiméra. „To je divná událost. Musím přemýšlet…“

Alyx znovu viděla stín svíjejícího se hadího ocasu, pak v rychlém sledu následovaly rohy kozy a lví hřívy.

O úder srdce později byl konec jeskyně ponořen do tmy, všechny stíny byly pohlceny. Zmizela také podivná aura moci.

Chiméra byl pryč.

Alyx se zhluboka nadechla.

Setkání bylo znepokojující – ale jak jí řekli, chiméra nebyl tak děsivý, jak zněl.

Pokud něco, nevrlý hlas dunivý ze stínů jí připomínal jejího šéfa.

Její šéf samozřejmě nikdy nedržel v ruce osud celého světa – i když mimochodem kontroloval čtvrtletní údaje o prodeji, mysleli byste si to.

„Co teď?“ zeptala se, když se otočila k Braedenovi.

„Pojďme najít Ginny,“ navrhl Jared a přistoupil blíž, když už byl chiméra pryč. „Jsem si jistý, že by se s tebou ráda setkala. A nevím jak ty, ale umírám hlady.“

***

O hodinu později byli všichni shromážděni kolem stolu v kuchyni. Překvapili Ginny, právě když vytahovala dort z trouby.

Braeden na to podezřele pohlédl, když Ginny hrdě prohlásila, že jde o čokoládový dort s příchutí levandule, ale první sousto si ho okamžitě získalo.

„Tady není moc co dělat, takže koukám na různá show,“ řekla Ginny. „Chiméra je teď závislý na Game of Thrones – a já mezitím spadla do bingingové díry na všech druzích kuchařských show. Jediným problémem je, že kolem není dost lidí, kteří by drželi krok s mými experimenty.“

„Je to úžasné,“ řekl Jared tlumeným hlasem, když spolkl další kousek dortu. „Levandule, opravdu?“

„Jen náznak toho,“ řekla hrdě Ginny.

Začala mluvit tak tiše, že se Alyx bála, že ji svým náhlým vstupem do kuchyně vyděsili k smrti. Ale jen o několik minut později se Ginny viditelně rozehřála. Na svůj výtvor byla očividně hrdá – jak by měla být.

Dort byl neuvěřitelný. Skládal se z krémových, mazlavých vrstev čokoládového dortu a čokoládového ganache, jen s nejslabším náznakem levandule, která tomu dodala nádech něčeho zvláštního. Něco, kvůli čemu chtěla víc a víc, jen cítit ten výbuch chuti s náznakem květu na jazyku.

„Je to neuvěřitelné,“ řekla Alyx a potěšeně vzdychla. „Měla bys mít vlastní show.“

Ginny se tiše usmála. „Ach ne. Nedokázala bych se vypořádat s takovým druhem pozornosti. Ale ráda experimentuji a krmím hosty chiméry.“

„Potřebuji se častěji vracet do Sky Home,“ řekl Jared a zazubil se. „Minule jsem tu musel strávit několik dní, ale to bylo ještě všechno o všechno Game of Thrones.“

„Chiméra tvrdí, že nesnáší, jak špatně lidé zobrazují draky,“ řekla Ginny s mrknutím na Alyx, „ale upřímně, tajně to miluje.“

Alyx se tiše zasmála a v úžasu se rozhlížela po kuchyni.

Sky Home byl také zabudován do hory, síť tunelů a jeskyní napojených na obrovskou jeskyni, která sloužila jako síň Rady. Mělo jí to připomínat doupě draků ohně – ale místo toho se cítila úplně jinak.

Kuchyň byla cítit zabydleně a plná tepla. Tunely jí nedovolily cítit se v pasti.

Místnost, kterou dostali, měla dokonce okno, takže jejich pokoj zaplnilo skutečné sluneční světlo. Byli tak vysoko, že z jejich okna dokázala pohlédnout dolů na oblačnost, která udržovala Sky Home skrytý před očima lidí.

„Jsi tady nahoře vždy sama?“ Zeptala se Alyx zvědavě. „Je to tak odlišné od Wing Island.“

„Bývala jsem v Mountain View – domov draka bouře a jeho družky,“ vysvětlila Ginny.

„Můj vlastní domov,“ dodal Jared. „Velmi odlišné od Wing Island. Vy dva byste měli přijít na návštěvu.“

Ginny se tiše usmála. „Ten tvůj velký, prázdný dům by mohl být využit na nějaký život.“

Jared si povzdechl, jako by to byla stará hádka. „Kdo ví, možná jednoho dne najdu pěknou měničku griffina, se kterou bych se mohl usadit. Ale právě teď mě zaměstnává Rada.“

„Co děláš?“ Zeptala se Alyx zvědavě. Stále ještě nevěděla, jak svět měničů funguje. „Je to něco jako vláda měničů?“

Jared přikývl. „Docela dost. Nejsem členem Rady prvků. Jsem spíš posel. Je velmi vzácné být pánem elementu. Vždy je to drak, který se narodil s tou mocí, a dokonce se z toho zbláznili, pokud nenašli družku, která by vyrovnala jejich moc.“

Alyx se opřela o Braedena, uklidněná teplým zářením pouta druhů v jejím srdci. „Myslím, že jsme se tomuto osudu vyhnuli.“

Jared se zasmál a poplácal Braedena po rameni. „Nikdy jsem si nemyslel, že to řeknu o draku ohně, ale jsem opravdu rád. Nerad bych tě ztratil. Zvlášť teď, když to vypadá, že tě opravdu potřebujeme.“

„Udělám, co budu moct,“ řekl Braeden. „Jakmile chiméra přijde na to, jak se vypořádat se Steelem.“

„Jakmile to uděláš, moje pozvání platí. Jsem si jistý, že Naomi by milovala návštěvníky. Je tak daleko, že se teď vyhýbají většině cest. Zvláště s draky ohně kolem.“

„Tolik toho zbývá vidět.“ Alyx cítila, jak v ní hoří staré vzrušení.

Proto byla ve své práci tak dobrá. Vždy ráda prozkoumávala. Móda, nové trendy, nové restaurace… a nyní celý nový svět.

Nová města měničů. Možná noví přátelé. A stále existovala nabídka Cary spojit ji s její kamarádkou návrhářkou měničkou labutě…

„Těším se na to,“ řekla Jaredovi vážně. „A ráda bych navštívila tvůj domov.“

„Je to skvělé místo pro griffina.“ Jared se podíval na Ginny, pak se usmál a dodal: „Skvělé místo pro každého měniče, opravdu. Měl jsem nejšťastnější dětství, jaké si dokážete představit, hrát na schovávanou v kopcích a údolích, létat mezi skalnatými vrcholky hor, plavat v jezeře… nikdy mi nechyběla rodina. Protože jsem měl rodinu. Přesto by mě zajímalo…“

Na chvíli ztichl, pak zavrtěl hlavou. „To nevadí. Rád bych věděl, odkud pocházím – ale mám vše, co potřebuji. Drak je pro mě stejně dobrý jako bratr. Mám domov, mám přátele – a mám spoustu práce, abych se nenudil.“

„Zvláště teď,“ řekl Braeden. „Pokud nesejmu Steelea…“

Nechal větu nedokončenou, ale Alyx věděla, co tím myslí.

V ohrožení nebylo jen jejich vlastní štěstí.

Co by se stalo, kdyby draci ohně nebyli zaměřeni pouze na elementární draky?

„Dej si další dort,“ řekla rozhodně Ginny. „A dej chiméře čas, aby to napravil. Přemýšlel nad svými knihami a svitky od té doby, co poprvé viděl Steelea. Něco vymyslí. Vím, že ano. Nikdo toho neví tolik jako chiméra.“

Alyx se na Ginny vděčně usmála.

Nebyli sami. Byli v tom všichni společně.

A ona Steelemu nedovolí, aby jí vzal jejího druha. Ne teď, když ho právě našla.

Nikdy.