TT - 14. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

„Jak se to, zatraceně, dělá?“, zeptala se Trisha frustrovaně. Snažila se proměnit v draka, ale ta zatracená věc prostě nechtěla kooperovat. S Kelanem se milovali celý zbytek včerejška až do rána. Trisha byla pevně přesvědčena o tom, že Kelan se jí tak chtěl pomstít za její skoro šestidenní zmizení. Ne, že by si stěžovala. Ve skutečnosti si nedokázala představit nic víc uspokojujícího než vyrovnat svůj dluh.

Brzy ráno seděli na jejich improvizovaném lůžku, jedli ovoce a opečená semena a bavili se o tom, jak se nejlépe dostat do paláce. Kelan navrhoval využít jeho symbionta, ale Trisha se chtěla raději proměnit a letět zpět v dračí podobě. Kelanův drak byl jasně pro a na její návrh zareagoval nadšeným burácením. Když mu z hrdla vyšel tak načekaný zvuk, Kelan zrudl jako pivoňka. Trisha se okamžitě rozchichotala, což vedlo k dalšímu kolu milostné hry. A dopoledne bylo pryč.

„Musíš si promluvit se svou dračicí,“ vyzval ji Kelan znovu.

„Neposlouchá mě. Jen vrčí a je stočená kolem malé jiskřičky,“ fňukala Trisha naštvaně. „Jsi si jistý, že se děťátku při proměně nic nestane?“

Kelan se rozesmál. „Ne, našemu dítěti se nic nestane. Je normální, že se dokážeme proměnit i v tomto období. Má matka mi často vyprávěla, že se během těhotenství často proměňovala, aby si trochu odpočinula od nevolnosti.“

„Ach, tak na to se fakt těším,“ odvětila Trisha a protočila oči. „Oukej, co mám dělat, když mě prostě nechce poslouchat?“

Kelanova ústa se zkřivila do šibalského úšklebku. „Mohl bych požádat svého draka, aby tvou dračici zavolal,“ řekl Kelan a potlačil další úšklebek. Musel Trishe vysvětlit, co se stane, až ji jeho drak zavolá. Ten se neklidně hýbal Kelanovi pod kůží a těšil se, až se jeho družka objeví.

Nech mě ji zavolat. Zavolám svou družku, vrčel jeho drak potichu.

Trisha pohlédla zoufale na Kelana a poté pokrčila rameny. Byla připravená vyzkoušet všechno.

„Oukej, tak tedy do toho. Zavolej ji,“ řekla Trisha.

Na Kelanově tváři se objevil široký, triumfální úsměv. „Pojď sem,“ pronesl drze a roztáhl paže.

***

„Ty to myslíš vážně, že ano? Nejsi jen nadržený a nechceš se znovu milovat, že ne? Protože, jestli to tak je, tak si myslím, že jsme těch pět dnů odluky už dohnali dostatečně. Opravdu chci tu věc s proměnou zvládnout,“ prohlásila Trisha a upřela pohled na Kelanovy kalhoty, kde se jasně rýsovala obrovská boule.

Kelan se zachechtal. „Myslím to opravdu vážně. Pojď sem,“ zašeptal.

Trisha udělala jeden váhavý krok dopředu, potom ještě jeden a ještě jeden, až se ocitla v Kelanově náruči. Rukama mu přejela po hrudi a objala ho kolem krku. Prohrábla mu vlasy na zátylku a přitulila se k němu.

„Jsem tady,“ zašeptala Trisha a políbila ho na bradu. „A teď?“

„Teď tady to…“, řekl Kelan se zavrčením. Chytil Trishu za vlasy, naklonil jí hlavu na stranu a políbil ji na dračí značku na krku.

„Chci svou družku!“, vrčel jeho drak hlubokým, rozkazovačným hlasem krátce předtím, než ji kousl do značky a vdechl do Trishy dračí oheň.

Trisha strnula a snažila se odtáhnout. V Kelanových očích plály žhavé, zlaté plameny, jak jeho drak volal svou družku. Nastal čas, aby si ji nárokoval… jakýmkoliv způsobem. Když se Trisha pokusila bránit se, varovně zavrčel. Nechal proudit svůj oheň do své družky a vzrušil ji natolik, že mu nedokázala odolat. Pojď ke mně. Buď se mnou. Chci tě, má družko, pronesl toužebně Kelanův drak.

***

Trisha zalapala po dechu a snažila se uniknout horku, které se zmocňovalo jejího těla. Cítila, jak její dračice okamžitě na volání zareagovala. Vrčela a bojovala proti tomu, aby byla odtažena od malé jiskřičky, ale volání svého druha nemohla odolat. Byla naštvaná. Nechtěla se nechat komandovat a dělat něco proti své vůli. Ale když do Trishy proudil Kelanův dračí oheň, rozpálilo to její krev. Mohla slyšet, jak muži touží po svých družkách.

Touha a vášeň v jejich hlasech vystupňovaly tu její ještě víc. Trisha ucítila důvěrně známé svědění, když její dračice vyplula na povrch. Najednou jakoby se všechno změnilo. Zrak měla ostřejší, jasnější. Dokázala slyšet různé druhy hmyzu, jakoby zpívaly ve sboru a mohla cítit všechno, od rostlin přes stromy až po měkkou, vlhkou půdu. Kelan Trishu pustil, udělal krok zpět a sledoval, jak se její dračice poprvé proměnila a ukázala se. Je překrásná, pomyslel si spolu s drakem současně. Její tvář se začala protahovat a měnit. Oči jí ztmavly a na tmavohnědém pozadí se leskly malé zlaté skvrnky.

Během pár sekund stála před Kelanem malá, bronzově zbarvená, se zlatými a černými odstíny, dračí samička a hleděla na něj plamennýma očima. To bylo jediné varování, které se mu dostalo, než ze sebe vyrazila hlasité zavrčení, uchopila ho ocasem a shodila do bahnité kaluže, kterou tu zanechala bouře. Kelan se s prskáním posadil a vytřel si bláto z očí.

Upřel na Trishu šokovaný pohled: „Proč jsi to, k čertu, udělala?“

Trishina dračice chňapla zuby po Kelanovi. Vyskočila na strom a zatnula do něj drápy předních a zadních noh. Poté vyšplhala nahoru. Trisha se smála temperamentu své dračice. Očividně se jí nelíbilo, když jí někdo říkal, co smí dělat a co ne. Nechtěla být odtažena od malé jiskřičky, na kterou dávala pozor. Také se jí nelíbil tón hlasu jejího druha, když ji volal.

Jako kdybych se jednoduše otočila a zvedla ocas, odfrkla si její dračice. Můj druh je stejně tak hrozný jako ten tvůj.

Když její dračice dál brumlala něco o nadržených mužích, kteří by se měli naučit ovládat, a že nejsou středem vesmíru, i když si to o sobě myslí, zatímco se vyšplhala na tlustou větev ve výšce šesti metrů, vybuchla Trisha smíchy.

Její dračice několikrát roztáhla křídla, jakoby je chtěla otestovat. Trisha se rozhodla, že nejlepší bude, když bude jednoduše pozorovat, co dračice dělá. Bylo to legrační být částí něčeho jiného. Vnímala vše, co se kolem dělo, jakoby to také dělala, ale současně byla i pouhým divákem. Pilotka a co-pilotka současně, pomyslela si Trisha rozjařeně. Umíš dobře létat, že ano?, zeptala se její dračice, když shlížela na Kelana, jak se snaží znovu dostat na nohy. Svým jemným sluchem zaslechla i kletby, které si mumlal pro sebe, když mu bláto neustále klouzalo pod nohama.

Velmi dobře… Proč?, zeptala se Trisha zvědavě.

Ukážeme našim druhům, že je těžké nás polapit. Zahrajeme si na honěnou a než se spáříme, tak se pobavíme, odvětila její dračice, zatímco na Kelana vychrlila proud dračího ohně, takže opět spadl zpátky na zadek do bláta.

Než co?, zeptala se Trisha vyděšeně. Poté ze sebe Kelan vyrazil naštvané zařvání a proměnil se v draka. Kelanův drak hleděl na Trishu vyzývavým pohledem.

Když se její dračice zvedla z větve a vystřelila ke Kelanovi, kterého minula jen o pár centimetrů, Trisha překvapeně vykvikla, protože po něm navíc šlehla ocasem. Kelanův drak zařval. Dokonce i Trisha porozuměla, že po ní žádá, aby ho poslechla. To bylo vše, co Trisha potřebovala, aby se svou dračicí souhlasila, že je oba musí odkázat do patřičných mezí. Ani ona ani její dračice si prostě jen nelehnou a jak její dračice poznamenala „zvednou svůj ocas.“

Kelanův drak zuřil. Jak se mohla opovážit ho takto vyzývat! On byl dominantní druh; měla by ho poslouchat. Když drak převzal kontrolu a už ho neposlouchal, přepadlo Kelana děsivé tušení.

Myslím, že ženy nemají rády, když se jim něco přikazuje, snažil se svou druhou polovinu přivést k rozumu. Možná bylo ode mě trochu unáhlené, že jsem tě nechal zavolat tvou družku.

Má družka. Ty máš svou; já chci tu svou! Teď!, řval Kelanův drak, roztáhl svá silná křídla a vyrazil za svou samičkou.

Bio se povaloval ve stínu a užíval si show, kterou mu oba draci předváděli. Ano. Trisha byla perfektní družkou pro všechny tři. Symbiont se zachvěl radostí. Upřel svou pozornost na oba draky a skrz malé zlaté náramky, které měli na sobě, je sledoval. Již brzy bude páření dokončeno a všichni budou spokojení. Jeho velké zlaté tělo se lesklo všemi možnými barvami a proudila jím esence jeho druhů, která ho posilovala a činila šťastnějším, než si kdy dokázal představit.

***

Trishina dračice se proplétala hustým lesem, vyhýbala se překážkám a svým malým, štíhlým tělem bez problému prolétávala i mezi padlými stromy. Slyšela, jak se k ní blíží samec. Byl výrazně větší než samice a díky tomu se mu často nepodařilo proletět stejnou trasou.

V duchu si Trisha rychle projela jeden scénář za druhým. Musela získat trochu náskok nebo najít mrtvý úhel, aby mohla prostě „zmizet.“ Někdy bylo možné se ukrýt přímo před očima – a Trisha věděla, jak. Její barvy se podobaly barvám listí. Pokud by našla na skále pár propletených lián nebo místo s bronzově zbarveným podrostem, tak by bylo skoro neviditelná.

Doprava, zašeptala Trisha své dračici. Na cestě sem jsme prošly kolem místa, kde bychom se mohly ukrýt v podrostu. Je docela hustý a jeho barvy budou perfektně pasovat k těm našim.

Trisha cítila, jak její dračice zabočila doprava a podletěla strom, který se zřejmě vyvrátil během bouře. Když za sebou zaslechla řev, musela se usmát. Kelan ji za těmi větvemi, pokrytými velkými listy, nemohl vidět. Trisha poradila své dračici, aby se držela nízko u země. Letěly nad hustým kobercem z mechu, který pokrýval zem. Trisha zahlédla obzvlášť hustě pokryté místo, kde mohla její dračice kompletně zmizet.

Přistaň pomalu, abys nezvířila žádné listí, řekla Trisha klidně. Maximálně se soustředila, všechny smysly zostřené.

Trishina dračice přistála v hustém podrostu, složila křídla a zabořila svůj dlouhý, štíhlý krk do rostlin, který ji zakryly svými listy. Ležela tam bez hnutí, skoro nedýchala a čekala. Trisha nemohla potlačit úsměv, protože cítila, jak se její dračice baví. Soustředila své smysly na pachy a zvuky kolem nich. Slyšela, jak se dračí samec blíží. Její dračice zneklidněla, ale Trisha ji upokojila.

Měj trpělivost. Když se nebudeš hýbat, nemohou nás najít, šeptala Trisha.

Odkud to víš?, špitla její dračice.

Nepočítají s tím, že jsme neletěly dál a určitě nebudou počítat s tím, že jsme přímo v jejich zorném poli, odvětila Trisha. Dřív jsem něco takového podnikala neustále. Jakmile se člověk nehýbe, tak je prakticky neviditelný.

Během pár minut kolem nich proletěl dračí samec. Trishina dračice zvedla hlavu nad podrost natolik, aby zahlédla, jak její druh prolétá kolem. Když prohledával výše položené větve, místo toho, aby upřel zrak na zem, zachichotala se.

Fungovalo to, vydechla plná obdivu. Teď si budeme hrát na honěnou?

Ano, teď si budeme hrát na honěnou, odpověděla Trisha.

Trishina dračice se pomalu zvedla. Otočila hlavu směrem, kterým odletěl její druh, a sledovala, jak se vzdaluje. Mávnutím křídel se vznesla a tiše ho následovala. Dávala si pozor, aby bylo mezi nimi vždycky pár vysokých stromů, aby ji nezahlédl.

Asi za jeden a půl kilometru na západ je vodopád s malou loukou. Objevila jsem ho, když jsem před bouří šplhala po stromech. Poletíme tam. Mužům to bude chvíli trvat, ale vsadím se, že nakonec se tam také rozletí. Mohly bychom se schovat za vodopádem, a až přistanou, překvapíme je, řekla Trisha, když její dračice přistála na jednom silném kmenu stromu a setrvala na něm bez hnutí, zatímco velký samec přistál o kus dál.

Překvapím svého druha. Chytím ho, než si toho vůbec všimne,“ odvětila Trishina dračice za zachichotáním. Líbilo se jí hrát se svým druhem na honěnou.

Počkaly, dokud opět neuslyšely řev samce a praskání větví, když velký drak frustrovaně švihal ocasem kolem sebe, protože nemohl svou družku najít. Když se samec rozletěl směrem na sever, opustila samička strom a odletěla na východ, přičemž neustále dávala pozor, aby zůstala ve stínu stromů.

Trishina dračice přistála na okraji malé, hustě porostlé louky. Tam padal vodopád, který Trisha odhadovala na skoro sto metrovou výšku, do malého koryta, který ústil v docela širokou řeku. Trishina dračice zvedla hlavu a pozorně začichala, aby odhalila případné pronásledovatele. Když si byla jistá, že žádné nebezpečí nehrozí, vstoupila na hustý fialový trávník, posetý tisíci malými květinami ve všech možných modrých, žlutých, růžových a červených barevných odstínech. Když se na ně dračice vrhla a nacpala si plnou tlamu, Trisha se zachichotala.

Dobré, pochvalovala si dračice.

Víš, že jsi právě zanechala pro kluky viditelné stopy?, ušklíbla se Trisha.

Chci, aby mě můj druh našel. Nejdřív ho chytím, a teprve potom zvednu svůj ocas. Udělám to, až budu chtít já, zavrčela její dračice škodolibě. Nemůžou to mít tak jednoduché, dodala se zachichotáním.

Když se začala válet po louce a dupat po trávě, než se zvedla do vzduchu a odletěla ke skále vedle vodopádu, musela se Trisha smát. Opatrně se přiblížila a poté ponořila svůj dlouhý, štíhlý krk do ledové vody. Za vodopádem byla prohlubeň, kam se krásně vešly. Trisha cítila, jak se svaly její dračice napínají, zatímco odhadovala vzdálenost. Poté skočila a přistála na malém, kluzkém skalnatém převisu. Trishina dračice se chvěla od špičky nosu až na konec ocasu a setřepala ze svých šupin ledovou vodu. Trisha si pomyslela, že voda byla docela příjemná. Po nějaké době se stočila do klubíčka a závojem padající vody sledovala louku. Měly krásný výhled. Teď stačilo jen počkat.

***

Kelanův drak byl na svou družku naštvaný. Letěli několik kilometrů směrem na sever a poté se zase vrátili. Teprve až když začal Kelan se svým drakem spolupracovat a připomněl mu pár Trishiných triků, které použila, když ji pronásledovali, tak mu drak opět předal kontrolu.

Když letěli zpátky, našli místo, kde se zachytila na stromě. Kelanovi došlo, že se z kořisti stal lovec a zachechtal se. Letěla za nimi. Sledovali její stopy až k hustému podrostu, kde si lehla. Drak na Kelana znovu zavrčel, že by měl své družce naplácat na zadek, protože mu došlo, že nad ní přeletěli, aniž by si jí všimli. No, teď když věděli, na co si mají dávat pozor, letěli pomaleji, zatímco sledovali její slabé stopy.

Kelan přistál na vysoké větvi, ze které měl dobrý výhled na celou louku. Viděli, že tu někdo teprve před nedávnem ožral pár květin a na jednom místě byla tráva celá podupaná.

Jsou tady… někde, řekl tiše svému drakovi.

Ostrým zrakem draka pečlivě prohledával celou louku. Zvedl hlavu a začichal. Zachytil slabou vůni své družky, ale nevěděl jistě, jestli tu ještě stále je. Vůbec by ho nepřekvapilo, kdyby ne. Možná letěla dál nebo se vrátila k malé jeskyni, odkud vystartovali.

Kelan roztáhl křídla a zvedl se z větve, na které seděl, aby přistál o pár metrů dál, na místě, kde byla podupaná tráva. Pomalu pokračoval, zatímco hledal na zemi stopy a očuchával zem. Do nosu mu stoupl pach jeho družky a rozehřál mu krev. Chtěl ji. Kelan zvedl hlavu a vydal ze sebe hlasitý řev, následovaný zakašláním. Vyzýval svou družku, aby mu odpověděla. Když na jeho volání nikdo nereagoval, loukou se ozvalo tiché zavrčení.

Kelan se snesl na místo, kde se jeho družka vyválela v husté fialové trávě a také se překulil, aby se jejich pachy smísily. Několik minut se převaloval sem a tam. Poté se s odfrknutím postavil a oddusal k řece, aby se napil. Kelan se rozhodl letět zpátky k jeskyni, ve které strávili noc, aby se podíval, jestli se tam Trisha nevrátila. Zrovna skláněl hlavu, aby si dopřál hlt ledové vody, když najednou ucítil, že nebyl sám. Ten pocit se bohužel objevil příliš pozdě.

Trishina dračice vítězoslavně zařvala a vrhla se na svého druha, převalila ho na záda a chytila ho za přední tlapy. Kousla ho do krku a vdechla do jeho krve trochu dračího ohně. Poté z něj seskočila a kroužila kolem něj.

„Mám tě, teď jsi na řadě ty,“ zavrčela na něj Trishina dračice a svůdně přitom zamávala ocasem.

Kelanův drak tiše vrčel a znovu se postavil na nohy. Z kousnutí se vyronilo pár kapek krve a Trisha pohledem sledovala, jak se slévají v potůček a stékají mu po krku. Udělala pár kroků dozadu. Kelan pozoroval, jak se jí na šupinách leskne voda jako diamanty, takže se tělo dračice lesklo všemi možnými barvami. Otočila se k němu zády a zamávala ocasem, zatímco na něj vrhla přes rameno koketní pohled.

„Chceš na mě celý den jen zírat nebo si budeš i hrát?“, zavrněla Trishina dračice na svého druha.

Och, chlapče, pomyslela si Trisha, když v očích velkého draka uviděla žhnoucí plameny. Opravdu doufala, že její dračice ví, co dělá. Víš to, že ano?, zašeptala Trisha nejistě.

***

Kelanovi vařila krev v žilách, když na něj jeho družka vrhla vyzývavý pohled. Popichovala ho, dráždila ho a lákala, aby běžel za ní… chytil ji, aby se s ní spojil pradávným způsobem. Sledoval, jak pomalu mává svým ocasem a občas ho trochu nadzvedla. Když si Kelan představil, jaké by to bylo, být konečně úplně uspokojen, zavrněl touhou. Jeho družka sklonila hlavu a zvedla ocas jako pozvání ještě výš. Takové nabídce nemohl velký dračí samec odolat. Rozhodným krokem vyrazil k ženám. Chtěl si svou družku konečně nárokovat. Kelan cítil, jak se svaly na zadních nohách draka napínají v přípravě na obskočení menší samičky. Kelan se ani nepokusil svému draku jeho družku odpírat. Už čekal příliš dlouho. Velký samec zvedl hlavu, zařval a skočil na svou družku.

Její dračice byla mnohem odvážnější, než ona, pomyslela si Trisha. Dráždila velkého samce a záměrně tak zvyšovala jeho touhu. Bylo to horší, než kdyby měla na sobě při býčích zápasech červenou barvu. Malá dračice se jen zachichotala a přesně v tom okamžiku, kdy velký samec skočil dopředu, se vznesla do vzduchu. Dokonce měla ty nervy plesknout ho ocasem přes tvář, když vystřelila vzhůru a mávala křídly, aby dostala dostatečně vysoko a on ji nemohl chytit. Trishu pronásledování také vzrušilo. Přeletěly malou louku a přistály na stromě na jejím okraji. Sledovala, jak se samec otáčí kolem dokola a poté se s varovným vrčením zvedá ze země. Věděla, že ji tentokrát muži polapí a také věděla, že se polapit nechá. Chtěla se cítit úplná. Spojení s Kelanem si přála víc, než cokoliv ve vesmíru.

Seskočila z větve dolů, a zatímco se snažila proklouznout pod samcem, který kroužil nad ní, přistála na zemi. To poslední, s čím počítala, bylo, že Kelanův drak ovine ocas kolem jejího břicha a vyhodí ji vzhůru. Při tom pohybu se několikrát ve vzduchu převrátila a ztratila orientaci. Když Trishina dračice cítila, že padá, vyděšeně vykřikla.

Když jeho družka vystřelila nahoru a vzdalovala se od něj, Kelanův drak se prudce otočil. Chňapl po jejím ocasu, kterým ho pohladila po tváři, a snažil se samičku, která ho přiváděla k šílenství, a kterou si chtěl bezpodmínečně nárokovat, polapit.

Potlačil smích, protože si uvědomil, jak moc se baví a jak se k němu jeho družka dokonale hodí. S družkou, která by pro něj nepředstavovala žádnou výzvu, by se nudil. Tahle malá dračice ho bude neustále pokoušet. Velký samec si musel dokonce přiznat, že se ženám zřejmě opravdu nelíbí, když jim někdo říká, co mají dělat. Na to nesmí zapomenout, pokud bude chtít opět rozžehnout ten oheň v jejích očích. Pozorně sledoval, jak jeho malá družka přistála na jednom velkém stromě na okraji louky. Stála tam a vyrazila ze sebe svůdné zakašlání, zatímco na něj mávala ocasem sem a tam, jakoby ho vyzývala, aby ji chytil. Velký samec přimhouřil oči, protože pomyslel na to, co s tím jejím ocasem provede, až ji chytí.

Kelanův drak se rozhodl, že je načase si svou družku nárokovat. S hlubokým zavrčením se zvedl ze země. Ve své dračí formě měl větší zkušenosti a mohl odhadnout manévr své malé družky. Když slétla ze stromu a chtěla proletět pod ním, vyčkával do poslední sekundy a poté mávl svým tlustým ocasem a ovinul ho kolem jejího těla. Prudkým pohybem ji vystřelil vzhůru, takže se k ní mohl dostat zespodu.

Když začala opět padat dolů, vyrazila ze sebe vyděšený výkřik. Využil ho ve svůj prospěch a zachytil ji svým silným tělem, přičemž ji sevřel do svých tlap. Malá dračice se na něj vystrašeně přilepila a snažila se zorientovat, než dopadnou na zem.

Místo toho, aby narazili do země, ovinul Kelanův drak svůj ocas kolem jejího a přitáhl si ho k sobě, takže do ní mohl proniknout. Když ucítil, jak každým mávnutím křídel proniká hlouběji a hlouběji, hlasitě zasténal. Velký samec se předklonil, zakousl se samičce do krku a vdechl do ní dračí oheň.

„Nárokuji si tě. Má družko!“, zavrčel Kelanův jadeitově a stříbrně zbarvený drak Trishině malé dračici.

„Ano. Můj druhu. Chytil jsi mně,“ odvětila Trishina dračice, zaklonila malou hlavu a nabídla mu svůj štíhlý krk.

Kelanův drak je oba nechal klesnout do fialové trávy, aniž by se třeba na sekundu oddělil od své malé něžné družky. Znovu do ní vdechl dračí oheň, aby ji rozpálil a přitom se pohyboval dopředu a dozadu. Ocas měl pevně ovinut kolem jejího a ujistil se, že se nemůže z jeho sevření vymanit, zatímco pokračoval ve svém nárokování a nechal proudit do jejího těla své semeno. Když vyvrcholil, pustil její krk, zaklonil hlavu a mocně zařval. Přitom cítil, jak se pod ním malé tělo jeho družky napnulo, poté ze sebe vydala několik tichých kašlavých zvuků a její nitro se stáhlo kolem jeho penisu.

„Můj druh. Můj druh. Miluji svého druha,“ vrněla Trishina dračice, zatímco ji přemohl orgasmus.

Velký samec shlížel dolů na svou malou družku, ležící pod ním a cítil, jak se v něm zvedá vlna lásky a proudí celým jeho tělem, až se roztřásl. Bude ji ochraňovat. Zabije každého, kdo by se pokusil jí nebo jejímu dítěti ublížit. Byla ohněm v jeho krvi.

Pocity, které proudily velkým drakem, byly tak intenzivní, že cítil, jak znovu v nitru své družky tvrdne, a když ucítil, jak z něj proudí další semeno, hlasitě zasténal. Chtěl, aby byl jeho pach tak hluboko v ní, že nikdo nebude pochybovat, komu tato samička patří.