TT - 13. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Kelan stál u vchodu do jeskyně a sledoval zuřící bouřku venku. Palto se při posledním pravidelném podávání hlášení o jejich poloze od své spojky v paláci dozvěděl, že bouře by měla během následující hodiny polevit. Zuřila už dva dny. Kelan přemýšlel, že by i tak vyrazil ven a pokračoval v hledání. Dělal si starosti, že by mohla být v tom nečase venku, ale všichni čtyři muži se dovolávali jeho zdravého rozumu. Jeho vyrovnanost, disciplína a jeho schopnost zůstávat pánem situace za každých okolností, se rozplynula. Zůstala jen jeho schopnost vyrovnávat se s výzvami. Nevzdá to, dokud ji nenajde.

Kelan se opřel o tvrdou kamennou stěnu a jen jedním uchem vnímal, jak muži spolu tiše rozmlouvají. Láskyplně pohladil svého symbionta, který se natáhl vedle něj. Rozebírali nové strategie, které se při pronásledování jeho družky naučili. Palto trval na tom, že tyto nové metody by mohly zabránit zajetí a měly by být zařazeny do jejich tréninkových programů. Teprve, když se jeden z vojáků otočil a položil mu otázku, znovu se na jejich rozhovor soustředil.

„Kelane, kde se tvá družka všechny ty triky k přežití naučila?“, zeptal se Kor ještě jednou. Kelan muže požádal, aby si obvyklé formální oslovování odpustili. Pomalu mu šlo na nervy.

„Její otec ji to naučil,“ odvětil Kelan s úsměvem. „Vyprávěla mi, že ji trénoval už, když byla malá holčička. Naučil ji lovit, číst stopy, a jak se má v odlehlých oblastech jejího světa chránit před nebezpečím.“

Gunner chvíli zíral do ohně a poté upřel na Kelana intenzivní pohled. „Proč by muž, především otec ženy, učil něco takového svou dceru? Měl by ji chránit, dokud nenajde svého druha.“

„Jejich svět je jiný než náš. Tam není nic neobvyklého, že ženy žijí samy. Má družka byla v armádě. Její otec ji naučil být silná. Velmi ho miluje a chce se vrátit na svou planetu, aby ho mohla přivést sem. Slíbil jsem jí, že to pro ni udělám,“ řekl Kelan klidně. Rozuměl Gunnerovu počátečnímu odporu k tomu, že se žena učila, jak se bránit. Vždy to byl úkol valdierských bojovníků, aby chránili ty slabší. Gunner upřel pohled zpátky do ohně a poté tiše pokračoval: „Je pravda, že má na sobě dračí značku? Je to tvá pravá družka?“

Kelan přikývl a najednou si všiml, že ho muži zaujatě sledují. „Ano… nosí značku a je to má pravá družka.“

Nakonec se ozval Jaguin, stojící na stráži u vchodu. „Rád bych byl u toho, až poletíte na její planetu. Chtěl bych zjistit, jestli tam také není má pravá družka,“ řekl tiše, aniž by pohlédl na ostatní muže. Místo toho hleděl ven do bouře.

Kelan sledoval ostatní muže, když si uvědomil, že všichni čekají na jeho odpověď. „Protože mi pomáháš najít mou družku, vezmu tě s sebou. Ale musíš chápat, že její svět je naprosto odlišný od toho našeho. Ženy nebyly právě nejšťastnější, když jsme je bez jejich souhlasu vzali s sebou. Kromě toho jejich rasa neví, že existuje život i na jiných planetách. Nemohu ti slíbit, že tam najdeš svou pravou družku,“ řekl Kelan.

Gunner vstal, hodil do ohně klacek a sledoval, jak se jiskry rozprskly do všech stran. „Ty nás vezmeš na její planetu a my se postaráme o to, abychom našli naše pravé družky.“

Ostatní muži mlčky přikývli. Kelan také přikývl. Nemohl jim nic slíbit. Když ucítil, jak se jeho drak pohnul, upřel svou pozornost do svého nitra. Drak zvedl hlavu a naslouchal.

Bouře polevuje. Hledat mou družku, zavrčel, zatímco se zvedal do celé své výšky. Kelan mohl cítit, jak se v něm roztahuje a netrpělivě se dožaduje pokračování pronásledování. Tentokrát neustane, dokud svou družku nenajde. Jakoby ostatní draci cítili to samé, muži vstali všichni současně. Palto rychle uhasil oheň. Gunner opustil jeskyni jako první. Věděl, kde se nacházejí ostatní jeskyně. Prohledají jednu po druhé, dokud Trishu nenajdou.

***

Trisha s chichotáním sledovala, jak jí po pažích tancují bronzové, zlaté a černé šupiny. Poslední dva dny se Trisha se svou dračicí navzájem poznávaly. Trisha zjistila, že to nebude bolet, když se změní ve svou druhou formu. Vlastně to byl skvělý zážitek.

I když ještě nenašla odvahu, aby se proměnila úplně, spolu s dračicí experimentovaly a pohrávaly si se šupinami na její kůži. Trisha pomalu poznávala ten zvláštní pocit krátce předtím, než se objevily. Kromě toho pochopila touhu své dračice po svém druhovi. Byla to ta samá touha, kterou Trisha cítila ke Kelanovi.

Trisha nyní nepochybovala o tom, že všechno kolem ní je reálné. Nebyl to žádný vládní experiment, žádné drogy ani nějaký výplod mozku. Když si vzpomněla na to, jak byla hloupá, protože byla tak vyděšená, takže prostě utekla, zrudla hanbou.

Ne hloupá, jen vystrašená – stejně jako já, zašeptala její dračice. Je to všechno nové. Příliš rychlé. Kelan je špatný druh, protože na tebe tlačil, aniž by ti něco vysvětlil, zafrkala naštvaně.

Ne, není špatný druh. Je to nová zkušenost pro nás obě, odvětila Trisha klidně. Pomalu se jí začínalo zamlouvat mít svou dračici pořád u sebe. Tak se necítila sama.

Počkej, až budeme mít své druhy a symbionta, zachichotala se její dračice. To tu bude dost plno, že ano?

Nemluvila jsi s Bio, že ne? Kelan bude určitě úplně ztracený, když se my děvčata spojíme, dobírala si ji Trisha.

Bio?, zeptala se dračice zvědavě.

Kelanův symbiont. Pojmenovala jsem ji Bio, vysvětlila Trisha.

Trishina dračice se svíjela smíchy. Všichni symbionti jsou samci, kromě královny, která nikdy neopouští hnízdo.

Ó, jé, pomyslela si Trisha. Nebylo divu, že si ji ta zatracená věc dobírala. Když si vzpomněla, kolikrát se před tou potvorou svlékla, zčervenala. A zrudla ještě víc, když se její dračice rozesmála, protože si Trisha vzpomněla, jak ji ta zatracená věc po intenzivním milování s Kelanem léčila. Zatraceně.

***

Kelanův drak seděl na větvi, vysoko nad prázdnou jeskyní. Tohle byla poslední a stále nic. Kelan v sobě potlačil zuřivé zařvání. Myslel jen na to, že Trishe se možná nepodařilo najít žádný úkryt. Musela být v té bouři venku a takové extrémní počasí, trvající dva a půl dne, nemohla přežít.

Kelan ucítil odmítavé zasyčení svého draka. Nevěřil, že jeho družka nenašla žádný úkryt. Jeho symbiont mu poslal teplé vlny svého souhlasu. Jasně cítil, že je jejich družka příliš chytrá na to, aby někde nenašla útočiště.

„Kelane.“ Gunner přistál vedle Kelana.

„Co?“, zavrčel Kelan v dračí řeči.

„Je tu ještě jedna. Nejdřív jsem ji nebral v úvahu, protože je moc malá, a pokud nevíš, kde je, tak ji nenajdeš. Jako malý kluk jsem se tam často schovával,“ pokračoval Gunner tlumeným hlasem. „Je sice velmi nepravděpodobné, že by ji kromě mě někdo našel, ale tvá družka je velmi talentovaná. Pokud někdo dokáže tu jeskyni najít, tak je to ona.“

Kelanovy oči prohledávaly les. Gunner měl pravdu. Pokud byl někdo schopný najít skrytou jeskyni a najít tam úkryt, tak to byla jeho družka. Kelan se obrátil ke Gunnerovi a přikývl.

***

Trisha sledovala, jak nad jejím nehybným tělem přelétává pět draků. Ležela pod pár větvemi, asi patnáct metrů nad jeskyní. Chtěla se trochu porozhlédnout, než vyrazí. Dnes ráno se rozhodla, že se vrátí zpátky do paláce ke Kelanovi. Uklidila své malé útočiště a přitom přemýšlela, že by bylo pěkné, kdyby se sem někdy s Kelanem vrátila. Její otec jí vtloukal do hlavy, že musí po sobě vždy uklidit tak, jak to bylo před jejím příchodem. Poté se znovu věnovala svému maskování. I když jí teď bylo jedno, jestli ji Kelan najde, nechtěla přeběhnout přes cestu některému z větších dravců, které na své cestě zahlédla. Byla jen sto metrů od místa, kde přistáli. Trisha umlčela svou dračici, protože ta při pohledu na svého druha vzrušeně vykřikla. Trishu překvapilo, že ji muži našli.

Chci svého druha, zašeptala dračice důrazně.

Klídek. Chci vidět, co udělají, odpověděla Trisha. Vždy bylo dobré pozorovat svého pronásledovatele, aby člověk věděl, na co se má připravit. Pozorovat později, zasyčela její dračice netrpělivě.

Ale no tak. Jen pár minut, zašeptala Trisha, kterou něco napadlo. Potlačila úšklebek a pomalu sáhla do zadní kapsy od kalhot. Nepracovala během svého pobytu v jeskyně pouze na výrobě luku.

***

Kelan sklonil hlavu, protože ho zaplavil pocit úlevy. Byla tady. Vyběhl strmý kopec, když na něj Gunner zavolal, že jeskyni někdo nedávno používal.

„Podívejte,“ řekl Jaguin a ukázal na stěnu.

Kelan si prohlížel stěnu a zalapal po dechu. Trisha mu zanechala zprávu v jeho řeči. Napsala mu, že se vrací zpátky do paláce, a že se jí po jejím pravém druhovi stýská. Kelanovi se trochu třásly ruce, když se prsty dotkl vyrytých slov, které ho dojaly. Přijala ho za svého pravého druha. Akceptovala, že byli jeden celek.

Gunner, Jaguin a Kelan se otočili ke vchodu do malé jeskyně, protože Kor překvapeně vykřikl. Kor křičel, že jsou napadeni, zatímco Palto klel jako zběsilý. Gunner okamžitě vyběhl ven z jeskyně a skočil dolů. Sotva se jeho nohy dotkly země, rozstříkla se mu na přední straně košile, přesně v místě jeho srdce, červená barva. Nevěřícně sledoval, jak po něm stéká dolů a kape na zem.

Zrovna, když Jaguin zavolal na Kelana, ať se kryje, byl zasažen do hlavy a odmrštěn na Kelana. Jasná červená se mu rozprskla do vlasů a lepkavá tekutina mu stékala po krku. Zatřepal hlavou a snažil se otevřít oči. Kelan ho se zavrčením položil na zem a vyběhl z jeskyně. Současně se proměnil v draka. Jeho symbiont okamžitě vytvořil silné, zlaté brnění, které mu pokrylo hruď, paže a nohy. Na jeho předních a zadních končetinách se blýskaly dlouhé, zlaté drápy. Kolem hlavy se mu vytvořila zlatá přilba, chránící jeho čelo.

Se syčením přistál před ostatními muži, kteří byli zaměstnáni odstraňováním rudé, lepkavé dužiny ovoce, kterým byli atakováni. Kelan přimhouřil oči a zkoumal hustý les, aby zjistil, odkud útok přišel.

Jeho drak se postavil na zadní a vyzývavě zařval. Sotva dořval do konce, přilétlo rudé ovoce a zasáhlo ho do krku. Naštěstí se jeho symbiontovi podařilo útok odvrátit.

Vpravo, Palto, zasyčel Kelan zuřivě. Nenechá se ve svém hledání družky nikým a ničím zadržet. Kore, ty půjdeš doprava. Gunnere, Jaguine, vy nahoru.

Trisha pozorně sledovala, jak se muži rozdělují. Typický vojenský manévr. Trisha věděla, že rostliny, které použila, překryjí její pach, a že byla výborně zamaskovaná. Muži ji mohli objevit pouze, kdyby se pohybovala příliš rychle. Pomyslela na pokyny svého otce.

„Vyčkej, drobku. Nech je přijít k tobě. Pokud můžeš, zneškodni vůdce. Tak odsekneš hadovi hlavu. Měj trpělivost. To by mohlo znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Stále mysli na svého nepřítele a nespusť z něj oči. Každý má slabinu, i ty. Nesmíš dopustit, aby zjistili, jaká je ta tvá.“

Trisha se znovu ukryla v hustém podrostu a pomalu se odplížila pryč. Zpomalila své dýchání tak, že se nadechla vždy jen po pár sekundách. V ruce svírala prak a opatrně se posunovala po břiše, a to tak pomalu, že by ji předehnal i šnek.

Chtěla se dostat ke kamennému útesu vzdálenému asi dva a půl metru od místa, odkud naposledy střílela. Místo zvolila z vícero důvodů. Skála byla dost silná na to, aby se za ní mohla schovat, a mohla se pohybovat, aniž by za sebou zanechávala stopy. A kdyby se dostala ještě dál, muži by ji nemohli vidět ani seshora. Skalní převis ji skrýval i ze shora a na skalnatém povrchu nezanechávala žádné stopy.

Její cíl byl jasný – zneškodnit vůdce – alias Kelana. Trisha se plížila dál, dokud nedorazila k malému skalnímu převisu. Nyní se dostala za muže. Pokud by se Kelan pohnul dva metry doleva, mohla by mu skočit na záda.

Z této perspektivy viděla, že symbiont pokrývá brněním celé jeho tělo, až na jedno zranitelné místo, a to tam, kde se setkávala jeho křídla. Na tomto místě mohli být draci smrtelně zraněni. Na to bude muset muže určitě upozornit. Jejímu otci se tu bude moc líbit. Mohl by bojovníky cvičit v bojovém stylu Querilly, pomyslela si Trisha toužebně.

***

Kelan se soustředil na své smysly a snažil se vyčenichat pach jejich útočníka. Jeho drak zoufale vrčel. Všechno, co dokázal cítit, byl les, který je obklopoval. Necítil vůbec nic nezvyklého. Když sledoval, jak se jeho muži tiše rozdělují v naději, že útočníka obklíčí, přimhouřil oči.

Klesl na všechny čtyři a pomalu se pohnul víc doleva. Za zády měl skalnatý převis. Hrozivě zavrčel a rozhlížel se. Kde se ten mizera ukrývá?, pomyslel si Kelan frustrovaně. Od posledního kousku ovoce stromu Jaka, který na ně hodil, bylo všude ticho.

Pohlédl na Kora a Palta. Oba zavrtěli hlavou, zatímco se tiše plížili hustým podrostem. Poté mu padl zrak na Gunnera, který se vyšplhal nahoru na strom. Posunkem mu dal znamení, že nic nevidí. Právě, když se chtěl obrátit na Jaguina, ucítil zprava lehký závan, těsně předtím, než mu mezi křídla dopadla další dávka lepkavé Jaka-šťávy.

Zatímco ze sebe vyrazil vzteklý řev, skočila mu na záda malá postava a sevřela ho nohama a rukama kolem krku. Kelan otočil hlavu a současně se ohnal ostnatou špičkou ocasu po útočníkovi. Postava pustila jeho krk, udělala mu salto přes rameno a dopad ztlumila kotoulem. Než se Kelan vzpamatoval, vychrlil jeho drak na útočníka oheň. Kelanův drak i jeho symbiont spolu s ním jednohlasně zděšeně vykřikli, když jim o zlomek sekundy později došlo, že se jedná o jejich družku.

***

Trisha s Kelanovým obranným manévrem počítala. Bylo to logické. Ale to bylo jedno, protože pokud by se jednalo o reálný ozbrojený útok, všichni muži už by byli mrtví. Ostatní v podstatě ignorovala, protože je zabila již prvními výstřely. Věděla, že by je jejich symbionti ve většině případů vyléčili, ale smrtelná rána, byla smrtelná, pokud zasáhla oběť v místě, kde se zranění nemohlo dostatečně rychle zahojit. Kelan by zemřel okamžitě, pokud by mu oštěp, v tomto případě ovoce, probodlo srdce. I kdyby první ránu nějakou šťastnou náhodou přežil, druhý útok by ho definitivně dorazil. Byla připravená na to, že ji setřese a použije proti ní dračí oheň. Když k ní mířily plameny, už jako duch zmizela v podrostu. Padla na zem a splynula s okolní florou. Dva z mužů se za ní rozběhli, aniž by ji vůbec viděli. Ti ostatní dva na stromech se také proměnili a přistáli na zemi vedle Kelana. Slyšela, jak jeden z nich něco hlubokým hlasem vrčí.

„Kdo je to?“, zavrčel Gunner na Kelana dračí řečí. Jeho ostré oči skenovaly okolí a snažily se zjistit, kam útočník zmizel.

Kelan chvíli jen strnule stál. Jak to, k čertu, udělala? V jednom okamžiku tu byla, v dalším to vypadalo, jakoby se rozplynula ve vzduchu. Když jeho drak vychrlil dračí oheň, byl si jistý, že je jeho družka odsouzená k smrti. Když plameny uhasly, počítal s tím, že uvidí jen její popel. Ale místo toho to bylo tak, jakoby před ním nikdy nestála.

Jeho drak bručel zoufalstvím. Naplácej své družce na zadek, zasyčel. Tvoje družka je šílená. Vyděsila mne!

Kelan se rozesmál. Jo, mě taky vyděsila.

„To byla moje družka. Myslím, že si s námi hraje. Jednou mi o tom vyprávěla. Její otec ji vždycky poslal na bojovníky, který cvičil. Říkala tomu honěná. Myslím, že jsme byli všichni právě polapeni. Proto to ovoce. Když se podíváte, kde nás zasáhla, tak uvidíte, že jsme byli všichni smrtelně zasaženi,“ chichotal se Kelan hrdě.

Jaguin se na Kelana podíval, jakoby se pomátl. „Její otec co?“

Kelan chtěl právě odpovědět, když se jeho malá družka vyplížila z podrostu jen dva metry od nich. Když se z ničeho nic objevila mezi Korem a Paltem, vylekaně uskočili. Sledoval, jak s vědoucím úsměvem kráčí k němu, jakoby věděla, co ostatním drakům řekl. Když ho pohladila po čenichu, slastí přimhouřil oči.

„Mám tě, jsi na řadě,“ pronesla něžně.

Kelan se chtěl právě proměnit, když zaslechl její tichou prosbu. „Ne, ještě se neproměňuj. Chci si tě prohlédnout.“

Trisha nevěnovala ostatním drakům a dvěma mužům žádnou pozornost. Soustředila se pouze na krásného jadeitově a stříbrně zbarveného draka, stojícího před ní. Ani neslyšela, že Kelan na ostatní něco zavrčel. Ať už to bylo cokoliv, všichni čtyři to museli pochopit, protože z dvou draků byli najednou čtyři. Tito se jí s respektem uklonili a poté se elegantně vznesli vzhůru, takže zůstala se svým druhem sama.

„Jsi tak krásný. Přesně, jak má dračice říkala,“ zašeptala Trisha a rukou přejela Kelanovi po tváři.

Kelan sklonil hlavu, aby na něj lépe dosáhla. Věděl, že ho chce zkoumat v jeho dračí podobě. I když se mu po ní strašně stýskalo a chtěl si ji nárokovat, poučil se ze svých chyb. Věděl, že jí nedal dostatek času, aby ho poznala a akceptovala jak jeho, tak i jeho svět.

Kelan pomalu klesl na zem, aby ho mohla celého obejít. Když ucítil jemný, opatrný dotek jejích rukou, jak ho hladí po hlavě, dračí tělo se zachvělo. Jeho symbiont na sebe opět vzal podobu velkého psa.

Trisha se na Bio usmála. „Je mi líto, že jsem ti ublížila. To jsem neměla,“ pronesla Trisha tiše k velkému, zlatému stvoření, které se o ni otíralo. Rukou ho pohladila po hlavě. Když se jí kolem zápěstí omotaly zlaté náramky, nedokázala potlačit nejistý úsměv. „Je mi to líto,“ zopakovala tiše.

Bio, jí poslal vlnu tepla, aby jí dal najevo, že jí odpustil. Zachytila i vlnu úlevy, že je zdravá a v pořádku. Bio si o ni dělal starosti a udělal by vše, aby ji ochránil.

„To už teď vím,“ řekla Trisha klidně. Předklonila se a vtiskla mu na velkou hlavu polibek. Bio poté odkráčel a začal čenichat kolem velkého stromu v blízkosti jeskyně.

Trisha se otočila zpátky ke Kelanovi, který ji pozorně sledoval svýma zlatýma očima. „Je mi líto, že jsem ti nahnala strach, a že jsem utekla. Neměla jsem to dělat. Je to takový můj zlozvyk, když potřebuji čas k přemýšlení.“ Trisha mu pohlédla do očí a skousla si ret. Když ji obrovský drsný jazyk olízl od brady až po čelo, nedokázala potlačit zachichotání. „Ale fuj!“

Kelanův drak se kašlavě zachechtal. Hlavou do ní šťouchl a pobídl ji, aby pokračovala ve svém zkoumání. Líbil se mu ten pocit jejích rukou na jeho šupinách. Když ho pohladila po očích a uších, zavrněl.

„Jsi tak hebký,“ prohlásila Trisha udiveně, když prstem kopírovala obrys šupin na jeho krku. Pokračovala v jeho zkoumání až ke křídlům. Kelan je trochu nadzvedl, aby mohla pohladit i tenké membrány, které tvořily jeho křídla. A znovu se zachechtal, když se jí dotkl drápem na konci křídla, chytil ji za ruku a Trisha překvapením vykvikla.

Otočila se ke Kelanovi. Foukl na ni malý obláček kouře a zase ji pustil. Trisha mu věnovala šibalský úsměv. Přistoupila k němu blíž a pokračovala v hlazení. Kelan zavřel oči. Poté se překulil na stranu a vystrčil na Trishu břicho. Jeho vrnění bylo tak silné, že mu vibrovalo celé tělo. Trisha se zašklebila. Rukama putovala dál. Pohladila ho po břiše a přes silné šupiny, které ho chránily, ho poškrábala nehty. Když nechal hlavu padnout dozadu a začala mu cukat zadní noha, musela se smát. Připomínal jí starého loveckého psa, kterého měla jako malá. Když ho poškrábala na jednom určitém místě, tak mu noha taky tak divoce cukala. Ale byla si jistá, že Kelana by toto srovnání moc nepotěšilo.

Rukou mu sjela hlouběji k dlouhé škvíře v dolní části těla. Jakmile se její ruka toho místa dotkla, Kelan se zavrčením prudce zvedl hlavu a ovinul kolem ní svůj ocas. Trisha překvapeně vyjekla, ale okamžitě se uklidnila, když uviděla jeho výraz. Cítila, jak ji zvedá do vzduchu a přesouvá směrem k jeho předním tlapám. Trisha nedokázala odtrhnout pohled od Kelanových žhavých očí. Když vydechl horký vzduch, zavřela oči. Když je znovu otevřela, hleděla do Kelanovy tmavé tváře plné vášně.

„Ty patříš mně, mi elila,“ pronesl Kelan tiše a nebezpečně. Když hleděl do obličeje své družky, v žilách se mu vařila krev. Bylo mu jedno, že vypadala jako rostliny okolo. Že se dokázala tak dobře zamaskovat, jen zvýšilo jeho touhu, protože to znamenalo její sílu. Jejich děti budou silně stejně jako jejich matka.

„Potřebuji tě, Trisho,“ zašeptal a zahleděl se jí do očí.

Aniž by odvrátila zrak, Trisha přikývla. Vzala Kelana za ruku a udělala krok dozadu, přičemž ho táhla k místu, kde se předtím schovávala. Kelan neřekl nic a mlčky Trishu následoval. Vyšplhali ke vchodu do jeskyně. Trisha se protáhla dovnitř. Kelan sledoval, jak pustila jeho ruku. Když si rozpletla svůj dlouhý cop, postupně z vlasů vytahala větvičky, listí a květiny, takže se jí rozlily po zádech jako vodopád, v očích mu zajiskřilo. Poté přistoupila k malé kaluži vody. Kelan hodil něco na zbytek ohořelého dřeva a částečně se proměnil, aby na ně foukl dračí oheň a zapálil je. Nechtěl, aby bylo jeho družce zima.

Trisha rychle vyklouzla z oblečení a poklekla, aby si umyla obličej a ruce. Když jí po krku a po prsou stekla studená voda a ztvrdily jí bradavky, roztřásla se. Hned na to se kolem ní ovinuly silné paže a potěžkaly naběhlá prsa.

„Kelane,“ vydechla Trisha toužebně.

„Mi elila. Mé srdce. Jsi srdcem mého srce, duše mé duše, vzduch, který dýchám. Miluji tě, Trisho. Suma mi mador. Nárokuji si tě jako svou pravou družku. Nikdo jiný tě nemůže mít. Budu žít, abych tě ochránil. Ty patříš mně,“ šeptal jí Kelan do ucha, zatímco ji opatrně objímal.

Když s Kelanem přešla ke své provizorní posteli, Trishe v očích plál tmavý plamen. Položil ji na vystlané místo a se zasténáním ji následoval. Přitom jí přitiskl rty na krk. Zamumlal něco ve své řeči, ale bylo to také rychlé, že mu ani s pomocí překladače ani se svými omezenými znalostmi jazyka nerozuměla.

Roztáhla nohy a Kelan ji pokryl svým tělem. Dech se jí zrychloval, až skoro sípala, když jí Kelan přitiskl svou tvrdou erekci ke klitorisu a pomalu do ní vklouzl. Krátce se zarazil a krk jí pokryl vášnivými polibky. Skoro to vypadalo, jakoby se neodvažoval pohnout. Trisha slyšela, jak se zhluboka nadechl a tělem mu proběhlo zachvění.

To bylo jediné varování, než se z ní skoro kompletně vytáhl a poté přirazil ještě hlouběji. Stále si pro sebe něco mumlal a pohyboval se přitom stále rychleji, přičemž ji skoro svíral. Teprve, až když její tělo v důsledku tření jeho horkého, tvrdého penisu explodovalo, pochopila, co říkal. Malou jeskyní se rozlehl Trishin hlasitý výkřik, následovaný Kelanovým řevem.

Intenzita, se kterou vyvrcholil, Kelana roztřásla. Instinktivně chtěl k sobě Trishu připoutat jakýmkoliv myslitelným způsobem. Snažil se neztratit kontrolu. Věděl, že by určitě chtěla spolurozhodovat, kdy počnou dítě. Trisha by se na něj zlobila, ale nedokázal se ovládnout. Tak moc se snažil, ale touhu vložit do ní své sémě, nemohl potlačit. Kelanovi padla hlava do Trishiných vlasů. Byl nahraný. Nikdy mu to neodpustí, pomyslel si zoufale.

Trisha ležela uvolněně v Kelanově náruči. Stále jí v uších zněla jeho slova. Nejdřív nerozuměla tomu, co říkal. Mumlal a mluvil rychle, takže to nedávalo smysl. Když vyvrcholil a přitom zaklonil hlavu, vytryskla z něho slova znovu. Dávám ti své sémě, mé dítě… naše dítě, naše dítě, opakovaně sténal, zatímco pulzoval hluboko v ní.

Trisha zavřela oči a zašeptala své dračici. Co tím myslel?, zeptala se tiše. Dračice vzrušeně a šťastně poskakovala. Podívej se!, vykřikla nadšeně. Naši druhové nám dali své semeno.

Trisha se soustředila na své nitro, kde se její dračice stočila kolem malé jiskřičky. Jiskřička byla tak bledá, že by si jí nevšimla, kdyby ji na ni její dračice neupozornila. Zamračila se. Co je to?

Naše děťátko, odpověděla dračice zamilovaně.

Trisha vytřeštila oči a pohlédla na Kelana, který ji sledoval ostražitým pohledem. Pozorně si prohlédla jeho výraz a snažila se pochopit, co jí právě dračice sdělila. Když pohlédla Kelanovi do očí, došlo jí, že říká pravdu a vyhrkly jí slzy.

„Psst, mi elila. Všechno bude dobré. Nechtěl jsem to udělat, ale nelituji toho. Budeš našim dětem silnou matkou,“ pronesl Kelan chraplavě.

„Má zranění…“, začala Trisha tiše a se strachem v hlase.

Kelan zavrtěl hlavou. „Vyléčené. Dítěti nehrozí žádné nebezpečí.“ Kelan zaváhal a poté pokračoval: „Můžeš mi odpustit?“

Při Kelanově tiché prosbě Trisha stekla po tváři jedna velká slza. Jak se mohl vůbec ptát, když jí věnoval něco, o čem si myslela, že nikdy nebude mít? Trisha se rozechvěle usmála, protože si představila otcovo nadšení, až zjistí, že bude dědečkem.

„Samozřejmě, že ti odpouštím,“ odpověděla mu tiše. „Děťátko… Ach Kelane, přála bych si, aby tu byl můj otec, abych mu mohla říct, že bude dědečkem!“ Trisha se rozesmála štěstím. Otcův výraz, až zjistí, že je jediná dcera je provdaná za mimozemšťana, který se proměňuje v draka a dá mu vnoučata, která si vždy přál, bude k nezaplacení. Doufala, že se s tím smíří a Kelana nezabije!

Kelanova tvář se rozjasnila širokým úsměvem, zatímco se znovu v Trishe pohnul. „To bude, ale ne dnes… Dnes patříš mně,“ zašeptal Kelan Trishe do úst.