TG - 23. kapitola

 Překlad: Mishacka

Metodicky si zapisuji poznámky a doufám, že nezapomenu nic, co budu potřebovat ke zkouškám. Jsem ve velkém stresu, protože chci, aby dopadly co nejlépe a tak se snažím vybalancovat pracovní a soukromý život. A tím myslím, že trávím volný čas s Graysonem a Anayaou. S London se potkávám v práci a to stačí. Budu upřímná, London je nejlépe užívat s malých dávkách, abyste si zachovali zdravý rozum. Už to bude více než týden, kdy jsme se z Graysonem rozhodli začít náš vztah od začátku. Ještě jsme spolu nespali. A i když už uplynula nějaká doba, tak je dobře, že postupujeme dopředu malými krůčky a posunujeme náš vztah o něco dál. Ale to neznamená, že bych zabila, abych ho mohla vidět nahého – opravdu, jsem až tak zoufalá.

„Uvědomuješ si vůbec, že jsi zůstala ve třídě poslední?“ řekne a rozhlédne se kolem. Pak se zase pobaveně podívá na mě a čeká na odpověď.

„Jsi tady i ty,“ poukážu na zřejmé.

„Jenom, protože jsi tady ty,“ řekne a pak se ohne, sebere moje složky a notebook. Pak to všechno dá do mojí tašky. „Je čas jít. Můžeme studovat i u mě doma.“

„Myslela jsem, že jedeme ke mně?“ zeptám se, postavím se a zasunu za sebou židli. U mě doma je to o něco bezpečnější, protože většinou je doma i Anaya anebo přijde London, která se zve sama. Takže většinou nejsme spolu o samotě a tak je lehčí vyhnout se své rostoucí touze. Ano, já vím, jsem pitomá.

„Musíme jet ke mně,“ řekne a vyhne se mému pohledu. Něco je špatně.

„Proč?“ požaduju odpověď.

Zašklebí se. „Nevím, proč. Dostal jsem tuhle zprávu,“ řekne, vytáhne telefon a ukáže mi ji.

London: Po přednášce někam odvez Paris. Jenom ji prosím neber do bytu! Je to důležité.

Zůstanu stát s pusou dokořán. „O co tady sakra jde?“

„Netuším,“ řekne a vezme mě za ruku. „Rozhodoval jsem se mezi tím, že jsem tě nechtěl rozzlobit, ale zároveň mě zabíjelo, že bych ti neměl říct pravdu.“

„Víš, že teď tam musíme jet a zjistit o co jde, že jo?“ řeknu a vypochoduju ze třídy.

„Nic jiného jsem nečekal,“ zamumlá vedle mě Grayson. Otočím se a střelím po něm pohledem, který ho přinutí zmlknout. Auto zaparkujeme venku a já se hned rozběhnu do svého bytu. Za dveřmi slyším Londonin křik. Vejdu dovnitř, venkovní dveře nejsou zamčené. Běžím do kuchyně, protože z té strany slyším rozrušený křik. Zastavím se na místě, když tam uvidím svého bratra Brodyho, který se na mě okamžitě podívá.

London přimhouří na Graysona pohled. „Chtěla jsem po tobě jenom jednu jedinou věc!“ vyštěkne na něj.

„Nekřič na něj! Mezi sebou teď zkoušíme něco nového a musíme být k sobě naprosto upřímní,“ řeknu, ale pohled nespouštím z Brodyho.

„Chápu! Ale Paris, no tak, opravdu ho chceš vidět?“ zeptá se a vypadá ustaraně. Poprvé v Londonině životě se mě zkouší ochránit. Jsem oněmělá úžasem. Jako gesto podpory mi položí Grayson ruku na záda. Jsem mu za to vděčná a dám mu to vědět svým pohledem.

„Co tady chceš, Brody?“ zeptám se ho. Vypadá stále stejně, krátké světlé vlasy, známé modré oči, vysoká a štíhlá postava.

„Chtěl jsem vidět, jak se máš,“ řekne vážně. „Když jsem s London minulý týden mluvil, tak se zmínila, že je tady a já jsem vás chtěl vidět obě. Jsem šťastný, že jste zase spolu.“

Zamračím se a divím se, proč změnil názor. „Nenávidíš mě,“ řeknu a bolí mě dokonce i to, že musím ty slova vyslovit.

 Začne zuřivě kroutit hlavou. „Nenáviděl jsem, co jsi dělala. No tak, Paris, striptýz? Máma s tátou by se otáčeli v hrobě.“ Odmlčel se. „To je tvůj přítel?“

Nahlas vydechnu. „Ano, Brody, tohle je Graysone. Graysone, tohle je můj bratr.“ Grayson mu beze slova jen kývne bradou. Vím, že je naštvaný. Můžu to vyčíst z jeho napjatého postoje. Ví, co mi Brody udělal a jak moc mi to ublížilo.

„Paris, nevěděl jsem, že měla London dluhy. Nevěděl jsem, že to byl ten důvod, proč jsi byla…“ odmlčí se.

„Kde máš Elizabeth?“ zeptám se a připomenu tak jeho ďábelskou manželku.

„Podal jsem žádost o rozvod. Sice mi to nějakou dobu trvalo, ale nakonec jsem ji prokoukl a zjistil, jaká ve skutečnosti byla,“ řekne a sklopí pohled.

„Zasraná šílená mrcha?“ dodá s úšklebkem London.

Brody vypadá unaveně. Unaveně a vyčerpaně. Neměla bych se starat, ale nejde to. „Omlouvám se,“ řekne Brody, „Vám oběma.“ Přejede pohledem mezi mnou a London. „Kdykoliv se můžete vrátit domů. Dům patří taky i vám,“ řekne a lehce se na mě usměje.
„Je tvůj, Brody. Za všechno jsi zaplatil,“ zamumlám. „Podívej, díky, že jsi přišel a vynaložil nějakou snahu. Ale nebudu ti lhát – tvoje chování mi hodně ublížilo. Dal jsi svojí ženě přednost přede mnou a místo toho, abys tady pro mě byl, tak jsi mě hned odsoudil.“

Sklopí hlavu. „Já vím. Posral jsem to.“

„Vím, že ses o nás staral, když jsme byly malé a já jsem ti za to vděčná. Ale taky jsi byl ještě kluk,“ dodám a snažím se to vidět z jeho strany.

London zakoulí očima. „Paris, jsi až moc milá! Dal přednost kundičce před svými sestrami.“

„London!“ napomenu ji.

„Omlouvám se,“ zopakuje Brody a vypadá opravdu zkroušeně. Podívá se na Graysona. „London mi řekla, jak ses o ně postaral. Nemůžu ti dostatečně poděkovat za to, že jsi udělal moji práci.“

„Vždycky na ně budu dávat pozor,“ řekne Grayson hlubokým hlasem. „Nezajímá mě, co jsi udělal Paris ve chvíli, kdy tě nejvíce potřebovala. Protože ji to přivedlo ke mně,“ řekne a usměje se na mě.

Plácnu ho po paži. „Co je?“ zeptá se s úsměvem.

„Kde bydlíš?“ zeptám se bratra.

„Na dva dny bydlím v hotelu a pak se vracím zpátky domů. Mám volno jen na tři dny,“ řekne.

„Zůstaneš na večeři?“ zeptám se. Všichni na mě zůstanou zírat. Asi si myslí, že jsem moc měkká, ale nechci dál žít svůj život ve zlosti a bolesti. Chci Brodymu odpustit. Mám pro to několik důvodů, ale je to hlavně proto, že mě prakticky vychoval. Hladil mě po vlasech, utíral slzy a zachránil nás ze spárů ďábelské tetičky. Jasně, choval se jako kretén, ale nechci ho za to donekonečna trestat.

„To bych hrozně moc rád,“ řekne a v očích se mu lesknou slzy.

Usměju se na něj a on mi úsměv vrátí.

Je snadné někoho nenávidět.

Ale někdy je lepší najít v sobě sílu a odpustit.