SH - 24. kapitola

 Překlad: Verča

Shayla

„Takže už žádný pan Rajcovní.“ Cheryl mě týden po mém zničujícím boji následuje do Symbian. Několik dní jsem na příkaz lékaře byla mimo práci a naše směny se do dneška nesladily. Povídaly jsme si několik hodin a nyní vše shrne do pěti stručných slov.

„Ne, je pryč. Přišel do nemocnice, kde jsem byla kvůli kontrole a požádala ho, aby odešel. A taky sem mu řekla, že už ho nechci nikdy vidět.“

„Žádná rána?“

Převrátím oči. Cheryl vždy u jakékoli špatné situace najde světlou stránku. „Chtěla jsem mu říct hodně věcí, ale kousla jsem se do jazyka. Na chvíli jsem si myslela, že se věci mezi námi změnily, ale nakonec to byl pořád ten samý ochranářský Zack. Myslel si, že ví, co je pro mě nejlepší a tentokrát mě to stálo boj a možná i profesionální smlouvu.“

Zamíříme k nám, sednu si do Joeovo židle, zatímco ona kontroluje monitory. „Myslím, že je to tak nejlepší. Věci mezi námi byly příliš intenzivní. Skoro u mě bydlel, a začínala jsem k němu cítit to, co v Glenwoodu. Cítila jsem se, jako bych se v něm chtěla utopit. Nemohla jsem dýchat, pokud nebyl poblíž. Přinutil mě, abych se cítila v bezpečí a chráněná, a to už nechci. Nemůžu se spoléhat na někoho jiného. Musím se o sebe postarat sama.“

„Milovala si ho.“

„Nevím. Možná to bylo pobláznění. Byla jsem hodně mladá a on byl celý můj svět.“

„Myslela jsem, že jsem to tak měla s otcem Amber,“ řekne Cheryl. „Žila a dýchala jsem pro něj. Byl pro mě vším. Myslela jsem si, že je ve všech směrech dokonalý. Kvůli němu jsem se všeho vzdala – mé práce, rodiny a dokonce i psa, protože měl radši kočky. A pak, šest měsíců potom, co jsme se vzali, jsem ho našla v posteli s naší sousedkou a její sestrou. Místo toho, aby se mi omluvil, mě ten parchatn požádal, abych se k nim přidala. Trvalo mi, než jsem si uvědomila rozdíl mezi poblázněním a láskou. Láska tě zcela pohlcuje. Roste, obaluje se kolem tebe, pevně tě drží, a bez ohledu na to, co uděláš, nepustí tě. Někdy ji nevidíš ani necítíš, ale láska tu vždy je. Zažila jsem to se svým prvním manželem, a od té doby to hledám.“

„Myslela jsem si, že jsme se se Zackem milovali. Dokonce jsem si začínala myslet, že jsme to znovu našli, ale teď si tím nejsem vůbec jistá.“

Sledujeme monitory několik příštích minut. Všude je ticho. Joe má brzy dorazit, aby tady převzal službu a my mohly s Cheryl ven, abychom vystřídaly Sola na hlídce.

„Je ještě ve městě?“ zeptá se Cheryl.

„Nevím. Neviděla jsem ho, ani o něm neslyšela od té doby, co jsem mu řekla, aby opustil nemocnici a moji přátelé v tělocvičně ho taky neviděli.“

„Sakra. Podívej se na tvůj obličej.“ Joe vejde do dveří, a teď poté, co splaskly otoky a objevily se modřiny, jsem se mohla usmát.

„Lepší nebo horší než ten mývalí vzhled, co jsem měla naposledy?“

„Všechny modřiny jsou špatné modřiny.“ Joe se ušklíbne. „Aspoň mi řekni, že jsi vyhrála.“

„Ne. Soupeřka mě vyfaulovala, ale bylo to posouzené jako nehoda.“ Hlas se mi zadrhne, protože to rozhodnutí mě pořád dráždí. „Co je to za nehodu, když někdo chytne tvoje vlasy, trhne tvým obličejem na jeho koleno a řekne „Tady to máš, děvko“? Ptala jsem se Tormenta, jestli je něco, co bychom mohli udělat, a on řekl, že se na to podívá, ale nezdálo se, že by v to věřil. Ne, že by na tom záleželo. Byla jsem diskvalifikována, protože si mysleli, že jsem v posledních třiceti dnech měla otřes mozku a pokusila jsem se to skrýt. To zničilo moji šanci dostat se do finále a možná i k profesionálům.“

Uvolním své místo Joeovi, který se přihlásí. „Neopovažuj se to vzdát,“ řekne, když rozklikne bezpečnostní logo. „Jsi zatraceně dobrá bojovnice. Podívej, co jsi udělala před nedávnem v Symbian. Možná to nebude tenhle rok, ale tvůj čas přijde, a Cheryl a já tam budeme, až to bude a budeme očekávat první řádu.“

„Nevzdám to, ale ustupuju zpět, abych přehodnotila svou tréninkovou strategii.“ Opřu se o stůl a založím si ruce na hrudi. „Znovu trénuju s Tormentem a Fuzzym, a Stan je zpátky s jeho starými mučednickými tréninky. Ale jsem mimo soutěžní okruh, takže jsem skoro tam, kde jsem byla před dvěma měsíci, s pohmožděnou tváří a černýma očima.“

Jeho obličej změkne. „Opravdu se na tobě vyřádila.“

A Zack se vyřádil na mém srdci.

„Co to sakra?“ Joe zírá na monitor. „Sol se odhlásil o půl hodiny dřív. Viděly jste ho odejít?“

Cheryl zavrtí hlavou. „Obě jsme se sem dostaly tak pět minut před naší směnou.“

„Kriste. Tohle je poslední kapka.“ Zvedne telefon. „Nevím, co se s ním děje. Od té doby, co se vrátil ze suspenze, chová se divně. Hlídal budovy, které neměl, neodpovídal na pager, přicházel pozdě a odcházel brzo. Nejdřív jsem si myslel, že to bylo kvůli tomu, že prohrál všechny peníze a odešla Babs, ale už si tímhle prošel před časem a nakonec to zvládl. Jako by chtěl, aby byl vyhozen. A to se stane. Už ho dál nemůžu krýt.“

Utáhnu si pás a zkontroluju své zbraně. „Chceš, abychom tam došli? Pokud odešel dřív, znamená to, že tam asi čtyřicet minut nebyl nikdo na hlídce. To je dlouhá doba, pokud ti nahoře tam mají něco tajného.“

„Jo.“ Zakryje sluchátko. „Jděte. Nahlásím ho.“

Cheryl a já běžíme přes pozemek a kontrolujeme budovy jednu po druhé. Je chladný večer, hvězdy jsou sotva vidět skrz mraky. Cheryl mě mezitím informuje o jejím posledním rande s důstojníkem Morrisonem a jejich plánech na výlet s Amber. Dojdu k budově tři a zatáhnu za každé dveře. Obvykle jsou všechny zamčené, ale poslední dveře, které kontroluju, se otevřou.

„V budově tři jsou odemčené dveře,“ nahlásím Cheryl přes vysílačku. „Jdu to prověřit.“

„Sol to měl nahlásit,“ řeknu, když jdeme hlavní chodbou. „Nemyslím si, že mu to tentokrát projde jen plácnutím přes prsty.“

Zkontrolujeme horní patro a Cheryl dá vědět Joeovi, že jdeme dolů, abychom zkontrolovaly technickou místnost a kancelář vedoucího.

Následuju Cheryl po betonových schodech. Hlavní elektroměr, rozvaděč, vodoměr a plynoměr jsou umístěny v technické místnosti, spolu se servery a záložními páskami pro ukládání dat, která je přístupná pouze správci budovy a vybranému personálu.

Dveře jdou otevřít, uvnitř je dusivá tma. Cheryl několikrát stiskne vypínač, a pak její ruka klesne k jejímu pásu.

„Co se děje?“

„Nejdou světla.“ Vytáhne baterku a udělá pár kroků vpřed, ozáří tak půlku místnosti. Uslyším zalapání po dechu a ránu od baterky, která spadne na betonovou podlahu. Ze světla na chodbě uvidím Cheryl nehybně ležet na zemi.

„Cheryl?“ S bušícím srdcem vytáhnu zbraň a udělám krok zpět. „Kdokoli tam je, jsem ozbrojená a tohle je jediná cesta ven. Vyjdi s rukama nahoře.“

„Odlož tu zasranou zbraň, nebo jí pošlu kulku do mozku.“ Z temnoty vyjde Sol a jeho zbraní míří na hlavu Cheryl.

Buch. Buch. Buch. Racionání myšlení je zadupáno zuřivým bušením mého pulzu. Moje mysl křičí udělej to, ale mé tělo neposlouchá.

„Teď. Na kolena. Levou ruku na hlavu, druhou polož zbraň.“

Udělám, jak řekne, frustrovaně zatnu levou ruku v pěst. Moje vysílačka má nouzové tlačítko, ale je na mé levé straně. Nemůžu ho stisknout, nedokážu to. Můžu jen doufat, že vysílačka Cheryl spustí alarm, až ucítí, že se dlouho nehýbe. Jednou z výhod práce v high-tech společnosti je high-tech zařízení, které nám dali. Naše alarmy se automaticky spustí, pokud neodpovídáme na hovor, nehýbeme se nebo naopak až moc, nebo se vyskytujeme mimo dosah. Ale když to vím já, ví to i Sol.

„Jednu ruku na přezku. Sundej si pás, pěkně pomalu.“

„O čem tohle je?“ Pravou rukou uvolním svůj pás. „Je to kvůli tomu, že jsi byl suspendován?“

Odfrkne si. „Sundej si pás a polož obě ruce na hlavu.“

Následuju jeho pokyny, odhodím pás tak tvrdě a rychle, jak jen můžu a doufám, že ten pohyb spustí alarm.

Sol ho zachytí volnou rukou a položí ho na zem vedle Cheryl. Namíří na mě a ukáže k zemi. „Obličejem dolů. Ruce za hlavu.“

Když jsem v požadované pozici, přejde za mě a padne mi na záda jeho kolenem. „Teď nejsi tak silná, ty děvko.“

„Co to kurva děláš?“ Z druhého hlasu ani stínu nepoznám, kdo je ten muž za monitorem, který právě probudil k životu.

„Myslí si, že je tak tvrdá, že může dělat chlapský věci.“ Sol popadne mé vlasy a trhne mou hlavou vzad. „Podívej se na ni. Jak lehké ji bylo sundat a odzbrojit. Kde je teď tvoje bojovnost, kundo?“

„Zkurvenej idiote.“ Solův partner klepe do klávesnice před sebou. „Nemáme čas na tyhle tvoje stupidní hry. Musíme si chvátnout. Dej mi hesla a flash disk. Ty tyhle peníze potřebuješ víc než já.“

„Na stole vedle tebe.“ Sol pustí mé vlasy a udeří mě kolenem do zad, zasáhne jednu z modřin, které mi tam udělala Gordon.

„Ty si nesledoval sportovní útkání, že ne?“ Řeknu a dávám si kousky dohromady. „Kradl jsi hesla.“

„Tak chytrá a přes to tak zasraně hloupá.“ Sol strčí do mé hlavy, až se tváří přitisknu k chladné podlaze. „Víš, co tahle technologie stojí? Biliony. Budu bohatý muž. Zaplatím všechny mé dluhy, koupím si ostrov a zbytek života strávím v těch nejúžasnějších kasínech na světě a šukáním ženskejch jako jsi ty, které si myslí, že jsou žhavé zboží.“

„Opravdu si myslíš, že tě nevysledují? Tohle je IT společnost. Jedna z nejlepších v Silicon Valley. Jak si můžeš-“

„Drž kurva hubu.“ Solův partner vytáhne nějaké zařízení z tašky u jeho nohou a připojí ho k počítači. Díky světlu z monitorů ho konečně uvidím. Je vysoký a temný, přes ramena má přehozený kabát a na prsou pevně natažené triko. Vypadá jako mafián. „Připoutej tu zasranou holku a pojď mi pomoct, zatímco se rozhodnu, co s nima udělám. Viděly toho příliš moc.“

I když se mi kolem srdce svírá ledová ruka, uvědomím si, že mi jeho slabý přízvuk u slova holka připadá povědomý.

Ten zloděj, co nám před pár týdny utekl přes plot, řekl „to je ta zasraná holka“.

A co jsem řekla já? Ne jako každá jiná holka, kterou jsi viděl.

Ne, už nejsem holka. Jsem žena, která si prošla peklem a vrátila se zpět. Stala jsem se manželkou ze špatných důvodů, všechno jsem ztratila a pak jsem se postavila na nohy, abych se honila za novým snem.

Honila. Ale nikdy ho nedosáhla. A teď vím proč.

Bála jsem se, že ztratím svůj sen o MMA, stejně jako jsem ztratila své sny o lásce a manželství a že se stanu profesionální tanečnicí. Bála jsem se jít do útoku, udělat ten poslední krok, mrštit ten poslední úder, otevřít se úspěchu, který na mě čeká na druhé straně.

Je čas, abych se přestala bát. V podzemí, když na výsledku nezáleželo, jsem tenhle krok učinila a vymrštila rány. Tohle je bojovnice, kterou potřebuju být.

Bojovnice a žena, kterou skutečně jsem.

Zhluboka se nadechnu a odtlačím svůj strach, stejně jako jsem to udělala v podzemí. „Ty jsi stál za tím posledním vloupáním, Sole? Proto jsi nebojoval? Nebo jsi jen loser, což jsem si o tobě vždycky myslela? Předstíral si, že jsi schytal pár ran, protože si nedokázal vystát myšlenku, že bys byl poražen dívkou? Teď se schováváš za tvou zbraní, takže nikdy se nedozvíš, jestli jsi schopný porazit mě.“

Sol pustí jeho zbraň, popadne mě za límec bundy a zvedne na nohy. Přirazí mě ke zdi tak tvrdě, že ztratím dech, ale bolest mi vyčistí mysl, pomáhá mi soustředit se na to, co musím udělat. Moje tělo ožije a najdu svoji bojovnost. Vysmeknu se mu, vykopnu a udeřím ho. Sol zavrávorá ke dveřím. S kombem, za které by na mě byl Tormet hrdý, ho zavedu do temné místnosti a pohnu se k takedownu.

„Dost.“ Solův partner drží zbraň a já zvednu ruce v kapitulaci. „Sole, vezmi ten zasranej flash disk a tašku a vypadni odtud, abych tu mohl uklidit ten nepořádek.“

„Dokážu si to s ní vyřídit,“ odsekne Sol, který těžce oddechuje. „Využila toho, že jsem se nechránil. Dej mi minutu, Clive, a vytřu s jejím zadkem podlahu.“

„Vezmi. Tu. Zasranou. Tašku.“ Cliveův pohled se stočí na mě, mým tělem proudí adrenalin. Možná dostanu jen jednu šanci a musím být připravena. Nenechám Cheryl zemřít a nenechám si ujít šanci na opravdovou lásku s dobrým mužem. Nedopustím, aby Amber vychovával její bezohledný manžel číslo čtyři. Nevzdám se svých snů stát se profesionální bojovnicí. Nevzdám se toho být milována mužem mého srdce.

I kdyby to znamenalo, že se postavím kulce.

„Co uděláš? Nemůžeš je zabít.“ Obavy protkávají Solův tón, a uvědomím si, že on by nikdy spoušť nestiskl. Všechny ty velké kecy…byl to zbabělec skrz naskrz.

„Udělám to, co je potřeba udělat.“

Setkám se s chladným a ocelovým pohledem Clivea, nepochybuji, že říká pravdu.

Sol si povzdechne. „Nemůžu najít ten flash disk.“

Clive posune jeho pohled, využiju jeho rozptýlení, přesně jako to udělala Sandy v ringu se mnou. Vrhu se na něj se vším, co mám a obejmu ho kolem těla. Spadneme na zem, válíme se po studeném betonu a bojujeme o kontrolu nad zbraní, která by mohla tou nejhorší cestou odvrátit tenhle boj. Využiju každý pohyb, který znám, včetně triků, které jsem se naučila od Zacka, když jsme se váleli na zemi. Podaří se mi zaujmout dominantní postavení a rozkročit se nad jeho tělem. S veškerou svou silou znovu a znovu mlátím zbraní v jeho ruce o zem, dokud  neušlyším křupnutí. Clive zakřičí a pustí zbraň. Udeřím ho pěstí do obličeje a on se pode mnou zachvěje.

Bum. Dveře se třísknutím otevřou. Slyším kroky a pak se objeví Joe.

„Shaylo! Co se děje? Spustil se Cherylyn alarm.“

„Kradli tu. Dávej pozor na Sola.“

Příliš pozdě. Sol se vynoří ze stínů, odhodí Joea k zárubni, když se žene chodbou dolů.

„Jdi za ním,“ vykřiknu. „Mám to tu pod kontrolou.“

A to mám. Našla jsem svoji bojovnost na druhé straně strachu v suterénu Symbian Cloud Computing.