SH - 13. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Claire

Sedím na okraji postele a natáhnu zápěstí. Jax klečí přede mnou mezi mýma nohama. Představa, jak mě položí na záda a rukama míří vzhůru po stehnech, než mi olízne bolavou kundičku, mi probleskne myslí.

Dej se dohromady holka. Tohle se nestane.

Dívá se na mě, jako by přesně věděl, na co myslím. Zrudnu a on se tváří, jako by chtěl to samé.

„Bolí tě, anděli?“

„Je to v pohodě. Dnes už jsou mnohem lepší.“ Sundá mi obvazy, a co nejjemněji na ně natře další vrstvu masti.

„Co to je? Opravdu to pomáhá.“

„Je to speciální mast, kterou mi dali v obchodě, když jsem si pořídil poslední tetování. Zabraňuje infekci, a když je kůže suchá, vytváří na pokožce ochrannou vrstvu. Pomáhá všechno uzdravit v rekordním čase.“

Přesune se k druhému zápěstí a přejíždí rukou prsty výš po vnitřní straně paže. Zvedne moji ruku k ústům a umístí něžný polibek na odkryté předloktí.

Nemůžu si pomoct, unikne mi malý povzdech. Jeho dotek posílá výboje do každého nervu v mém těle. Když se rty dotkne mé kůže, ucítím to až v klitorisu. Jsem okamžitě mokrá. Kurva.

„Můžu si prohlídnout tvá žebra, krásko? Chci se ujistit, že se podlitiny dobře hojí.“

Přikývnu, protože mi právě teď selhává hlas. Chystám se zvednout si tričko, když jeho ruce zakryjí mé.

„Dovol.“ Jednou rukou mi povytáhne tričko a druhou rukou lehce přejede po okraji podlitiny. „Je mi líto, že ti to udělali, miláčku.“

Pokrčím rameny. Upřímně, bolí to, ale není to to nejhorší, co mi kdy udělali. „To je dobrý. Jsem v pořádku, vážně. Nemusíš se o mě bát, tygře.“ Usměji se nad novou přezdívkou pro něj, doufám, že odlehčím náladu.

„To není v pořádku. Nikdy bys neměla být tak zraněná.“ Zhluboka se nadechne a uvolní čelist.

Nikdy jsem neviděla nikoho, koho by tak štvalo mé zranění. V komunitě byly modřiny známkou ostudy. Když jste měli černé oko, znamenalo to, že jste byli neposlušní. Stranili se vás, dokud modřina nezmizela.

Jax se překloní a umístí ten nejsladší a nejněžnější polibek na má žebra, jako by chtěl slíbat veškerou bolest. Mrkáním odeženu slzy, když ke mně vzhlédne.

Ruce se mi automaticky pohnou a vklouznu mu prsty do vlasů. Zavře oči, jako by to byla ta nejlepší věc, jakou kdy cítil.

Zeptám se na něco, co mám už dlouho v hlavě, ještě mi neodpověděl. „Proč jsi na mě tak milý?“

Otevře své nádherné, modré oči a počastuje mě nejupřímnějším pohledem. „Bejby, zabíjí mě, že se musíš vůbec ptát.“ Otočí hlavu a umístí další lehký polibek na zápěstí. Přesunu ruce na jeho ramena.

„Já jen… já… nemám nic, čím bych ti to oplatila. Jako doslova, nemám nic.“ Kurva. Co to dělám? Nemůžu propadnout tomuto řeckému bohovi s laskavýma očima a návykovým dotekem. „Potřebuji plán. Jen potřebuji plán, a pak se odsud musím dostat tak daleko, jak jen je to možné…“ uvědomím si, že si mumlám pro sebe, ale jsem tak ztracená v myšlenkách, že je mi to jedno.

Jedním rychlým pohybem přesune Jax ruku pod mé nohy, zatímco druhou ruku mi umístí na záda. Vstane, otočí nás a sedne si zpět na postel se mnou v klíně.

Pořád jsem trochu v šoku a zírám na něj s otevřenou pusou. Sleduje má ústa, vzduch je nasycen tím, co oba chceme. Dřív, než můžu slézt, nebo si uvědomit, jak je to špatný nápad si jeho ústa nárokují ty moje. Vtáhne můj spodní ret mezi zuby a já mu tiše zasténám do úst.

Ponoří se do mých úst a já se ztratím v pocitech a Jaxonově chuti. Jeho jazyk se proplete s mým a zavrčí mi do pusy. Další vlna vlhkosti promáčí mé kalhotky.

Sakra. Tenhle chlap mě zničí.

Přeruší polibek a oba lapáme po dechu.

Opře se čelem o mé, toto intimní gesto přerůstá v lásku. Podívá se mi do očí a řekne: „Za prvé, anděli, ty nikam nepůjdeš.“ Otevřu ústa, abych protestovala, ale umlčí mě rychlým polibkem. „A za druhé, neočekávám od tebe nic. Nic mi nedlužíš, krásko. Jsem tu pro tebe. Chci se o tebe postarat. Prosím, prosím, dovol mi to.“

Nevím, jak odpovědět. Proč se o mě chce starat? A navíc, proč to chci i já? Vážně nemám jinou možnost, alespoň teď ne. Můžu zůstat dalších pár dní, dokud nevymyslím něco jiného. Kromě toho mám pocit, že mé protesty nepřijme, alespoň ne dnes.

Stočím se mu na hrudi a položím si hlavu pod jeho bradu. Cítím se jako doma, díky jeho teplu a tlukotu srdce. Přikývnu a potlačím divné pocity. „Pro teď. Prozatím tu zůstanu.“

Obalí svalnaté paže kolem mě, zcela pohltí moji malou postavu a políbí mě na vršek hlavy.

„Chci tu s tebou zůstat celý den, anděli, ale musím jít splnit úkol. Pravděpodobně se nevrátím dřív než pozdě v noci.“

Osvobodím se z jeho náručí, postavím se a otočím se k němu. Natáhne se a položí mi ruku na bok a přitáhne si mě mezi nohy. Usměji se na něj, snažím se neztratit v jeho očích a kalhotky roztavujícím úsměvu.

„Nedělej si o mě starosti,“ řeknu a rychle ho políbím na čelo. „Jdi na ně, kiddo,“ ušklíbnu se a doufám, že se trochu usměje, a že odlehčím náladu, než bude muset jít.

Překvapí mě, když mě hravě plácne po zadku. Zapištím a snažím se vypadat rozhořčeně, ale vím, že stejně vidí můj úsměv.

„Brzy se vrátím, krásko,“ mrkne na mě a vyjde ze dveří.