SC - 1. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Claire

Musí to být dnes večer. Mám na sobě černé džíny, černé tričko a černou mikinu s kapucí. Naposledy se rozhlédnu po své ložnici, pokud ji tak můžu nazvat. Spustím se z okna ven do noci.

Poslední dva roky zdokonaluji svůj plán na útěk, přehrávám si ho v hlavě, když jdu spát. Naplánovala jsem všechno, všechny detaily.

Už jsem tu promrhala zbytečně moc života a nemůžu se dočkat, až odtud vypadnu, i když vyhlídka na život na vlastní pěst je děsivá. Ale přijdu, jak na to. Jediné, čeho lituji je, že opouštím rodiče. Okej, no… odcházím od maminky, ale už tady nemůžu zůstat. Nezůstanu.

Nohama se dotknu země, zhluboka se nadechnu, odhodlaná se odtud kurva dostat.

Otočím se na patě a plížím se od domu. Naběhnu přímo do zdi, tvořenou obrovským mužským hrudníkem.

Nejen mužem.

Davisem.

Co tady do prdele dělá?

Popadne mě za ramena a narazí na strom, po kterém jsem zrovna slezla.

„Zrovna jsem za tebou přišel, abych tě viděl, panenko.“

Ušklíbne se na mě a obnaží zažloutlé zuby. Jedná se spíše o zavrčení, jako by byl vlk a já byla jeho kořist. Davis se skloní, aby se dostal na moji úroveň, když vyplivne další slova.

„Nepokoušela ses zdrhnout, že ne? To by od tebe nebylo moc chytré. Pamatuješ si, co se stalo posledně.“

Jeho hrozba mě vyděsí, ale místo toho se ještě víc utvrdím v rozhodnutí utéct.

Jsem tak blízko. Tak zatraceně blízko.

„Byl jsem tak nadšený, že z tebe učiním svoji manželku, že jsem mířil do tvého pokoje, abych si vyzkoušel zboží.“ Očima přejíždí po mém těle, ochutnám žluč, která mi stoupá krkem. Neexistuje žádná možnost, že bych ho nechala, aby se mě tímto způsobem někdy dotknul.

Instinktivně se pohnu, zakloním hlavu a tvrdě ho zasáhnu do obrovského nosu.

„Kurva, ty zasraná čubko!“

Uvolní sevření, odstrčím ho od sebe, zatímco je stále otřesený mým útokem. Davis se nejistě kymácí na nestabilních nohou, než spadne na zem, ale ne dřív, než mě popadne za velkou mikinu a strhne mě sebou.

Zoufalství, odhodlání a adrenalin se smísí v mých žilách, což podnítí roky zadržovanou agresi. Kopu, mlátím a zarývám nehty do každého odhaleného místečka na těle, které vidím, několikrát se zkouším postavit.

Davisovi trvá pár vteřin, než mu dojde mé odhodlání. Leží na zemi a přijímá rány.

Náš boj netrvá dlouho. Je obrovský, a jakmile získá kontrolu, zalehne mě, není úniku. Popadne mě za krk a naráží mi hlavou opakovaně o zem. Díky nedostatku kyslíku a úderům do hlavy omdlím.