RD - 6. kapitola

 Překlad: Marťa

Příští ráno se Enzo zastavil v jídelně a zeptal se mě, jestli si s ním chci zacvičit. I když bych si pohled na Enza zvedajícího závaží, zpoceného a bez trička, opravdu užila, odmítla jsem. Na cvičení mě neužilo. „Ráda bych, ale myslím, že tady mám pár koláčků, kterým dnes dochází trvanlivost, takže se o ně musím postarat.“

Řekla jsem si, že musím přestat myslet na jeho krásné mužské atributy, ale věděla jsem, že mám odhodlání asi tak, jako Ned Stark.

Zavolala jsem Lemon a chtěla jí povědět o mém katastrofickém rande. Nebyla jsem si jistá, jestli existovala slova, která by popsala, jak strašné to bylo. Vypadalo to, jako splněný sen – hezká filmová hvězda, velká premiéra, šaty – ale stálo to za prd.

„No, tak co si myslíš o Jamesovi? Určitě to nebylo tak špatné.“

„Slibuji ti, že bylo.“

„No, pokud nic jiného, alespoň to přispěje ke sledovanosti, že?“ Pokud se James vůbec na některém záběru objevil. Nebyla jsem si jistá, jestli to dovolí odvysílat, vzhledem k okolnostem.

„Hej, Lemon, chtěla jsem se tě zeptat na tu manželskou smlouvu, kterou James zmínil…“

Přerušila mě. „Vidíš, kolik už je? Musím jít. Dnes jsem ti naplánovala schůzku s Oliverem Reynoldsem. Bav se!“ Spojení se přerušilo.

Oliver Reynolds? Mělo mi to jméno něco říkat? Popadla jsem svůj notebook a vzala si ho na stůl, abych mohla dojíst ty nejúžasnější skořicové rolky, zatímco jsem si dělala průzkum. Byla bych raději připravená.

Ukázalo se, že Oliver Reynolds byl jednou z největších světových fotbalových hvězd a profesionálních sportovců s nejvyšším platem. Byl to Brit s neuvěřitelným přízvukem. Měl světle hnědé vlasy, které měl po stranách a vzadu vyholené, ale nahoře delší. Během rozhovoru mu často padaly do obličeje a zakrývaly mu oči. Když hrál, stáhl si je do jednoho z těch mužských drdůlků.

Byla jsem uprostřed sledování několika videí, když do místnosti vešel Enzo s mokrými vlasy. „Zjišťuješ, kdo je tvá nejnovější kořist?“ Zeptal se, když si zavazoval kravatu.

I když to bylo přesně to, co jsem dělala, nechtěla jsem to přiznat. „Ne. Sledovala jsem to už předtím. Mám ráda kopanou. Obzvláště tu, kde se zaznamenávají touchdowny.“

Ušklíbl se. „Zbytek civilizovaného světa tomu říká fotbal, ne kopaná. A když skórují, říká se tomu gól.“

Aha. Asi jsem si to měla domyslet z toho, jak ten dav řval: „Góóóóóól!“ pokaždé, když padl míč do sítě.

To Monterra neměla žádné ošklivé bodyguardy? Enzo tam stál ve svém obleku, pil kávu a vypadal lépe, než by na to měl kdokoliv jiný právo. Slunce svítilo skrz okna a vytvářelo v jeho tmavých vlasech záblesky červené. Přistihl mě, jak na něj zírám a mrknul.

Doslova na mě mrknul a mě se zadrhl dech v krku. Těsně předtím, než jsem se chystala omdlet, se mě zeptal, koho stalkuji.

Přinutila jsem se dýchat. „Nikoho. Jen jsem velmi organizovaná. A jmenuje se Oliver Reynolds.“

Enzo přesně věděl, o kom mluvím a jeho oči se rozsvítily, zatímco se mu na tváři objevil obrovský nadšený úsměv. „Oliver Reynolds?“ Zeptal se tak nadšeně. Bylo to rozkošné. Jak byl nadšený tím, že se s ním uvidíme. „Jeho tým, FC Barcelona, dnes hraje exhibiční zápas proti New York Red Bulls. Doufám, že to znamená, že ho uvidíme.“

New York Red Bulls? Ono se tak jmenovalo víc týmů?

K Enzovu potěšení jsme na zápas šli. Kameraman dorazil spolu s mými zkrášlovači a než jsem se nadála, byli jsme na cestě do Red Bull arény v New Jersey.

Aniž by to mělo smysl, pořád jsem si procházela to, co se stalo s Jamesem Cruzem. Obzvláště to, jak se pokusil mě veřejně políbit.

„Na co myslíš?“ Zeptal se Enzo.

„Jak se mě James Cruz pokusil políbit.“ Nechtěla jsem to vyslovit nahlas a cítila jsem, jak mi zrudla tvář.

Enzovi potemněly oči, jako by ho to rozrušilo. „Myslíš, jak jsi ho nenechala, aby tě políbil?“

Pokrčila jsem ramenem. Technicky, ano.

„Proč ne? Většina žen ho miluje.“ Zněl odtažitě, ale poznala jsem, že se ptal proto, že tomu opravdu nerozuměl.

„Myslíš kromě toho, že je to troll?“ Zeptala jsem se. „Nechtěla jsem, víš, dostat na veřejnosti do rozpaků.“ Cítila jsem, jak mi zčervenaly tváře.

„Proč bys cítila rozpaky?“

„Protože jsem moc lidí nepolíbila,“ – jiné než tebe – „a nechtěla jsem vypadat, jako idiot a udělat něco špatně.“

Krátce se zasmál. „Věř mi, neděláš to špatně. Nemáš se čeho bát.“

To mi poslalo šumivé bublinky radosti tělem vzhůru a pak dolů kolem páteře. Vydechla jsem slabý povzdech. „Ach?“

Pak si Enzo přisedl blíž a přitiskl se k mému stehnu svým. Položil jednu ruku za zadní sedadlo. Druhou obrátil mou tvář k němu a prsty mi vyslal elektrickou energii skrz moji kůži, dolů, do mého nevyzpytatelného bušícího srdce.

„Protože jsem pověřen tě chránit, zahrnuje to i veřejné ponížení.“ Rád bych s tebou trénoval líbání. Aby ses nebála veřejných rozpaků.“ Palcem mi třel horké tváře a moje zrudnutí ještě zesílilo.

Jeho rty se vznášely nad mými tak blízko, až jsem se třásla očekáváním.

Auto zastavilo a Enzo na mě dlouho hleděl, než zavrtěl hlavou a odtáhl se. „Vypadá to, že jsme tady.“ Odepnul svůj bezpečnostní pás a vystoupil, zatímco ze mě byla hromádka vzrušných nervů a rozteklých kostí. Myslel to vážně? Hrál si se mnou? Proč by mě dobrovolně líbal? Eh, trénoval se mnou?

A bylo špatné, že jsem to chtěla přijmout?

Na stadionu nás nasměrovali do místnosti, kterou nazývali box, a já zase seděla sama, zatímco Enzo se vznášel nade mnou a kamery natáčely. Rychle jsem našla pohledem Olivera Reynoldse a sledovala, jak vstřelil několik gólů a rozvášnil dav hostujícího města.

Oliverova publicistka, extrémně dobře stavěná žena s blond drdolem tak pevným, až mě bolela tvář, nás našla v boxu a představila se, jako Lisa. Zeptala se, jestli bych chtěla jít dolů na hřiště a poznat se s hráči, až hra skončí. Neznělo to, jako legrace, ale když jsem se podívala na Enza, jeho tvář vypadala, jako by to byl narozeninový a Vánoční dárek v jednom. Nemohla jsem říct ne.

Tak jsme šli dolů, dokud jsme nedošli na hřiště. Lisa mi řekla, že Oliver doufal, že by mě po zápase mohl vzít do nočního klubu.

To všechno byla součást toho, s čím jsem souhlasila, ale nikdy jsem nebyla klubovou holkou. Raději bych zůstala doma a sledovala starý film. A jedla zelené M&Ms.

A cvičila líbání s Enzem.

„Zhluboka se nadechni,“ řekl Enzo a prakticky mě přiměl nadskočit. „Jen se usmívej. Brzy to skončí.“

Musela jsem se znovu kousnout do rtu. „Není to ta část, kdy mi řekneš, že mi kryješ záda?“

Pokrčil ramenem. „To záleží. Nemůžu si jen tak podepsat prázdný šek.“

Enzo mě škádlil, ale pořád jsem byla nervózní. Připomněla jsem si, že nic nemůže být tak hrozné, jako schůzka s Jamesem Cruzem. „Haha. Vážně tím budu muset projít, co?“

„Samozřejmě. Ale pokud tak učiníš, místní zprávy budou mít jeden fantastický příběh. ,Nová princezna zemřela na příšerné rande.ʻ“

Zasmála jsem se a moje vnitřnosti se přestaly svírat a kroutit. Hodiny začaly odpočítávat a Oliver byl na cestě k bráně druhého týmu. V poslední vteřině, těsně před bzučákem, zvládl komplikovaný skokový manévr ve vzduchu a vzhůru nohama, aby dostal míč skrz ruce druhého muže.

Když to udělal, Oliver si svlékl fotbalové triko a hodil ho do davu. „Dělá to tak po každé hře,“ řekl Enzo. Poražený tým odešel, jako první, zatímco tým Barcelony slavil na hřišti.

Pak Oliver zamířil ke zbytku svého týmu a zastavil se, když nás uviděl. „Liso! To je princezna Bellamy?“ Usmál se a založil si ruce na zátylek a napnul hruď.

Byl to profesionální atlet. Byla jeho práce vypadat tak. Což znamenalo, že nebylo na škodu, když se podívám, ne? Kdybych to neudělala, bylo by to pro jeho těžkou práci urážlivé.

Škoda, že jsem nemohla přímo porovnat jeho a Enzův hrudník. Za to bych i zaplatila.

„Jen Bellamy,“ řekla jsem mu. „A to je můj bodyguard, Enzo.“

Oliver mu podal ruku. „Rád tě poznávám, kámo.“ Nikdy jsem neviděla, že by měl Enzo tak svázaný jazyk. Nemluvil, jen potřásl Oliverovi rukou. Ve skutečnosti to byl drahoušek.

„Jen se osprchuji a obléknu a vypadneme, ano?“

„Jistě,“ řekla jsem. Tohle bylo lepší rande, než to včerejší. Lisa nám ukázala místnost, ve které jsme mohli počkat. Naštěstí mi můj tým oblékl tričko a džíny od Victorie Beckham, ve který jsem mohla i do klubu. Potřebovala jsem jen větší náušnice a tmavší rtěnku. Vyměnila jsem si náušnice, a když jsem byla uprostřed nanášení rtěnky, všimla jsem si v odrazu zrcadla, jak mě Enzo sledoval. Když si všimnul, že ho vidím, rychle se odvrátil. Vyčesala jsem si vlasy a sepnula je na vrcholku hlavy do ohonu. Při tanci se pravděpodobně zpotím. Rozpuštěné vlasy by mi nepomohly.

Oliver vyšel ze šatny oblečený do džínů Ralph Lauren a těsné tričko Givenchy. Dlouhé vlasy na hlavě měl sčesané dozadu a já přemýšlela, jestli se po uschnutí uvolní.

„Neměli bychom se vyfotit, než vyrazíme?“ Zvedl foťák, přitáhl si mě jednou rukou do objetí k sobě. „Úsměv!“ Řekl a já poslechla.

Tweetnul to a dal to na Instagram pro své sledující, a už jsme byli pryč. Naštěstí nebyla jízda autem tichá. Neměl problém s kamerami ani s Enzem a dobře se s ním povídalo. Oliver se o mě a můj život skutečně zajímal a vyprávěl mi spoustu věcí o vyrůstání ve východní části Londýna.

Dorazili jsme do klubu a s kývnutím mohutnému vyhazovači jsme šli všichni dovnitř. Oliver měl ruku na mých zádech a směřoval mě správným směrem. Bylo tam zamlženo a spousta zpocených a velmi opilých lidí, kteří se hlasitě smáli. Z reproduktorů se linula hlasitá techno hudba, což nám znemožnilo mluvení.

Možná to byl úmysl. Třeba Oliver ztratil zájem si povídat.

Ale stále se mě dotýkal. Drobně, nenápadně a neškodně. Lehce mě chytil za zápěstí, aby mě přitáhl jedním směrem, dotkl se mého předloktí a usmál se. Něco na mě křikl a já hádala, že se ptal, jestli jsem chtěla tančit.

Přikývla jsem a on mi držel ruku na zádech a vytáhl mě na taneční parket. Už to bylo dlouho, co jsem tancovala. Další věc, při které jsem doufala, že nevypadám hloupě.

Možná bych o tom měla říct Enzovi a on by mi mohl pomoci cvičit tanec. Spolu s dalšími věcmi.

Zatřásla jsem hlavou a snažila se soustředit na své rande. Který vypadal, že velkou část svého života strávil tím, že se pohyboval, jako nikdo jiný.

Většina kluků, které jsem viděla při studiích tancovat, se jen trochu pohupovalo sem a tam, ale Oliver skutečně cítil rytmus, což ho dělalo ještě zábavnějšího.

Poté, co jsme tančili kdoví, jak dlouho se ke mně Oliver naklonil a řekl opravdu nahlas: „Hned jsem zpátky! Sejdeme se ve VIP sekci!“

Zamířila jsem do VIP sekce a bylo příjemné se ochladit a posadit se. Moje nové Louboutinky na klínu mě zabíjely, ale byly tak roztomilé, že ty puchýře stály za to.

Enzo mi podal láhev studené vody a mu poděkovala, než jsem ji do sebe několika doušky nalila.

Naštěstí tu bylo tišeji a mohli jsme spolu mluvit bez křičení. „Zdá se, že to jde s Oliverem dobře. Je milý.“ Dobře, připouštím, že jsem chtěla zjistit, jestli to Enza trápilo. Divoce mě to k tomu muži přitahovalo a problémy nervozity a nedůvěry, které jsem k němu zpočátku cítila, začaly mizet, protože jsme spolu trávili stále více času. Ale byla jsem pro něj jen práce, jak říkal? Nebo mezi námi bylo něco skutečného?

Enzo se pousmál jedním koutkem úst. Položil mi ruku na moji klíční kost a mě vynechal jeden úder srdce, než se mi rozbušilo. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že zakrýval můj mikrofon. „Je milý. Ale gay.“

Znamenalo to v italštině jiný výraz, než v angličtině? Byla jsem si vědoma toho, jak se jeho kůže tiskne k mé. „Zdá se, že se o mě zajímá. Nemyslím si, že je gay.“

„Bellamy, celá moje práce spočívá v pozorování lidí a předvídáním jejich chování. Nemýlím se.“

Možná to byla ta žárlivost, kterou jsem hledala? Ale byl o tom tak přesvědčený, že mě to otravovalo. A ještě horší bylo, že i když já jsem byla z jednoho jeho doteku na rozsypání, on se nezdál rozrušený, ani trochu.

Copak bych si nevšimla, kdyby byl Oliver gay? Zdál se vážně pozorný. „Není gay a já ti to dokážu.“ Jak jsem mu to plánovala dokázat, to jsem neměla tušení. Políbit ho? Zeptat se ho? Přestože jsem neměla plán, byla jsem připravená dokázat svou pravdu a donutit Enza, aby uznal pravdu. Když jsem ale zatočila za roh k záchodům, byla jsem to já, kdo jí musel uznat. Protože tam, na gauči, seděl Oliver a k někomu se tiskl a držel za ruce.

S někým, kdo nebyl já.

S někým, kdo nebyla žena.

Enzo se otočil, aby zabránil kamerovému štábu vidět, co neměli, a nevěděla jsem, kdo byl šokovaný víc – já nebo Oliver.

„Nerozumím tomu.“

Oliver vzal krabičku s mikrofonem, který mu dali a opatrně ho vypnul. Vstal. „Tvoje publicistka ti to neřekla?“

Zvedla jsem ruku ke své košili a také mikrofon vypnula. „Nikdo mi nic neřekl. Proč jsi se mnou chodil na rande? Myslela jsem...“

 Cítila jsem se hloupě, abych řekla pravdu, protože jsem si myslela, že jsem se Oliverovi líbila. Že by se o mě mohl mít zájem.

Ale vypadal zmateně. „Myslel jsem, že tomu rozumíš. Kvůli mým smlouvám je důležité, aby svět věřil, že jsem hetero. Proto chodím na veřejnost se ženami. Nemůžu uvěřit, že ti to nikdo neřekl.“

To mně Lemon úmyslně sabotovala? Snažila se mi úmyslně zkazit všechny schůzky? Pokud ano, proč?

Oliver vypadal, že ho to mrzelo, ale já jeho soucit nemohla snášet. „To je v pořádku. Jsem unavená a myslím, že bychom to pro dnešní večer měli zabalit. Díky. Byla to zábava.“

Přikývl a vypadal, jako by chtěl ještě něco říct, ale já mu to nedovolila. Oči mě pálily neprolitými slzami a několikrát jsem musela zamrkat, abych viděla.

Enzo mi dělal cestičku k předním dveřím, kde čekalo auto. Nevěděla jsem, kdo odtáhl provazy, aby vše proběhlo tak hladce, ale byla jsem za to vděčná.

Bylo to mnou? Protože jsem si nějak pletla přátelství s přitažlivostí. Hrozilo, že udělám totéž se svým strážcem? Byla jsem vážně tak špatná ve čtení signálů od chlapů?

O několik minut později, poté, co jsem popadla dech, jsem řekla: „Myslím, že máš pravdu, Enzo.“

„To slyším často.“ Nemohla jsem si pomoct, abych se neusmála. „Zapomeň na Olivera Reynoldse. Pro dlouhodobý vztah není nikdy dobré, když má tvůj přítel přítele.“

„To není vtipné,“ řekla jsem. I když trochu asi ano.

„Shodneme se na tom, že se neshodneme.“ Natáhl ruku a položil mi ruku na koleno. Zírala jsem na ni a cítila, jak mě kůže pod jeho dlaní hřála. „Neboj se, gattino. Ten správný muž tam na tebe někde čeká.“

Ale zjistila jsem, že chci, aby ten pravý muž byl ten, který se děl vedle mě.