MTTFD - 9. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Alyx

„Pojď,“ zalapala po dechu Alyx a kroutila se po posteli, když si stahovala kalhotky.

Srdeční rytmus jí v uších zněl stejně hlasitě jako hrom, když se přesunul nad ní. Cítila se tak šílená potřebou, že si ani nedala čas, aby ocenila silné tělo s napínajícími svaly.

Právě teď chtěla pouze cítit jeho kůži na své.

Poprvé po dlouhé době se cítila naprosto živá a svobodná. A pak do ní vrazil, a ona uslyšela sama sebe, jak křičí.

Vždy měla ráda sex – se správným druhem chlapa. Bohužel, skutečně dobří muži, kteří byli také dobří v sexu, se těžko hledali.

Teď svírala Braedenova široká ramen a snažila se vydýchat tlak, který ji naplňoval žárem.

Byl v tom dobrý. Sakra dobrý. Každý nerv v jejím těle byl v plamenech.

Možná se to stává, když máte sex hned poté, co jste byli téměř zabiti. Možná to byla adrenalinová věc.

Ale teď se jí to opravdu nezajímalo, protože dotek jeho silných rukou byl vše, co kdy chtěla.

Jeho vlasy jí lechtaly na tváři, když se nad ní sklonil, a sténáním zvedla obličej k němu. Vlasy mu voněly jako šampon, který použil – ale stále tu byla slabá vůně ohně, hořící dřevo a kouř.

Po tom čím si prošla, by to měla být poslední věc, která se jí líbila – ale líbila.

Zhluboka se nadechla a myslela na oheň, který před několika minutami praskal kolem jeho prstů. Vběhl do místnosti úplně nahý a neozbrojený, protože si myslel, že je v nebezpečí. Žádný muž, s kterým chodila, by to neudělal.

Ani chlap z bojových umění, který ji po týdnu odkopnul.

Sjela mu rukama doků po zádech a cítila napjaté svaly, když do ní vnikl. Její boky se setkaly s jeho.

Byla naplněná teplem až do jádra její bytosti, zoufale mu zaryla nehty do tvrdých svalů, když se pod ním vyklenula, jeho rty byly na jejích horké. Znovu a znovu ji naplňoval, její vnitřní stěny se kolem něj napínaly.

Bylo tu zvláštní zlaté světlo, které teď viděla. A jak v ní potěšení rostlo, bylo jasnější a jasnější.

A pak jí zaplavil orgasmus. Malátná slyšela sama sebe sténat, když se pod ním chvěla a její tělo kolem něj pulzovalo.

Vydechl její jméno, naposledy do ní vrazil, když se jeho silné tělo napjalo. Přidržovala se ho za ramena a dokonce i přes dlouhé pulzy jejího vlastního orgasmu se k němu stále tiskla, každým výdechem, který vypustil, prodlužoval potěšení, které skrze ni protékalo jako roztavené zlato.

***

O půl hodiny později se znovu osprchovala. Byla nucena se obléct do svých špinavých šatů, které byly šedé od popela – ale alespoň její vlasy už nevypadaly, jako by chodila měsíc po poušti bez kartáče.

Samozřejmě že bude muset co nejdříve navštívit svého kadeřníka, protože její dříve tyrkysový pramen byl nyní velmi smutný odstín matně modré. Ale prozatím byla čistá a to už bylo obrovské zlepšení.

Braeden byl zaneprázdněný hltáním studené pizzy s výrazem čistého potěšení na tváři.

To způsobilo, že se Alyx usmála.

„Co by na to řekl tvůj MasterChef, co?“ jemně ho škádlila, když se posadila vedle něj.

„Existují situace, kdy není větší kulinářské potěšení než plátek studené pizzy,“ řekl a vzal další nestydaté sousto studeného sýra.

„Jak se cítíš?“ zeptala se. „Myslím, že se dá předpokládat, že se cítíš docela dobře. Přinejmenším to nebylo sténání bolesti…“

Braeden překvapeně zvrátil hlavu a zasmál se.

Znovu jí přiměl se usmát; pohled na jeho rozcuchané černé vlasy, které se mu kroutily na zátylku, ji přinutil k tomu, aby natáhla ruku a projela mu je prsty.

Milovala, že ho mohla překvapit. V doupěti draků ohně byla naprosto mimo její hloubku. Nenáviděla by však, kdyby ji považoval za slečnu v nouzi. Celý svůj život se o sebe starala sama. Nepotřebovala ochránce.

Nebo alespoň žádného nepotřebovala, dokud se nesetkala s reálně skutečnými draky ohně…

Ale i tak. Kdyby ji chtěl považovat za pokornou traumatizovanou oběť, měl by se o ní hodně co naučit.

Nedostala své ocenění jako nejlepší životní stylistka a publicistka ve městě, za to, že pokorně a potichu seděla u svého počítače.

„Jsem v pořádku,“ řekl a natáhl nohu, aby jí ukázal. „Koukni se. K úplnému uzdravení bude potřebovat ještě jeden den, ale už nebolí. Můžu chodit – a létat.“

Zaujatě natáhla ruku a opatrně prsty přejela po uzdravené kůži. Byla stále červená, ale zranění ze včera bylo úplně pryč.

„Páni,“ řekla nakonec a prsty zanechala na jeho teplé kůži.

Dokonce i teď na prstech cítila podivný, pichlavý pocit. Nebylo to jen teplo jeho kůže. Bylo to úplně jiné teplo – teplo, které ji donutilo být lehkomyslná a znovu ho stáhnout na postel, aby zjistili, jak vynalézavý by s ní mohl být.

Když vzhlédla, uviděla, že jeho oči jsou také tmavé vzrušením. Viděla v nich tančit plameny.

Mělo to být děsivé, ale právě teď cítila naprostou divokou touhu.

Chtěla, aby ji znovu přitlačil na postel. Ona chtěla…

Odtáhla prsty, jako by byla opařená. Ztěžka dýchala – a on také.

„Ano. Nebyly to žádné steny bolesti,“ řekl tiše a pozoroval ji očima plným plamenů.

Polkla a bojovala proti tomu, jak její nasycené tělo začalo znovu pulsovat touhou. Neodolala, když ji strhl, aby jí usadil na posteli vedle něj.

„Kolik toho víš o měničích? Předpokládám, že ti toho mnoho neřekli?“

Alyx potichu zavrtěla hlavou. Přišla na některé věci, když pozorovala dračí měniče, kteří ji drželi v zajetí. Musela. Pokud chtěla utéct, musela znát jejich slabiny.

„Říkali ti o druzích?“ Braeden se na ni stále díval očima, které zářily mocí.

Polkla a snažila se vzpomenout si, co se naučila.

„Zena mi někdy vyprávěla příběhy. Vím, že družka je manželka měničů.“

„Víc než to,“ řekl tiše.

A pak se znovu natáhl a položil ruku na její tvář. Palcem velmi jemně sledoval linii její lícní kosti.

Slyšela se, jak zalapala po dechu. Kde se jí dotkl, zvedalo se teplo. Jeho oči byly naplněny stejným žárem a ona zjistila, že se nemůže od toho pohledu odtrhnout.

Věděla, že je mocný. Přinutil starou sopku, aby vybuchla.

Ale právě teď viděla jen to, jak se jí dříve dotýkal. Ohromil ji vášní, která hoří jasněji než láva, a dotýká se jí stejně uctivě, jako by byla bohyní.

„Jsi moje družka, Alyx. Věděl jsem to, jakmile jsem tě uviděl. Vím, že to cítíš také. Je mezi námi spojení.“

„Cítila jsem tě,“ řekla tiše a ucítila, jak se chvěje, když do ní teklo více tepla. „Když jsme se snažili uniknout, když jsi byl zraněn… bylo to, jako bych cítila tvou bolest.“

Braeden přikývl. „Je to spojení, které se prohloubí – pokud to chceme.“

Oči měl velmi široké, a jeho hlas zněl uctivě – i když byl mocným drakem a ona jen člověk.

Rukou stále držel její tvář a ona se instinktivně opírala o jeho dotek.

Palcem jí přejel přes spodní ret. Natáhla se, aby chytila jeho ruku, držela ji na místě, aby mu mohla vtisknout polibek.

Téměř znovu to viděla – to podivné zlaté světlo, které si myslela, že viděla dříve.

Při jejím dotyku zasténal.

O chvíli později zjistila, že je znovu přitažená k jeho hrudi, když ji hladově líbal. S povzbuzením ho popadla za ramena, nehty mu zaryla do svalů, když se poddala polibku, až cítila, jak se jí točí hlava a je bez dechu.

Za zavřenýma očima mohla znovu vidět to zlaté světlo. Všude kolem nich se to valilo jako stuhy hedvábí.

„To děláš ty?“ vydechla, když se konečně rozdělili. „Je to tvoje kouzlo draka ohně? To zlaté světlo?“

„To je pouto druhů.“ Zněl stejně zadýchaně jako ona, jeho hlas byl příjemně drsný. „Je křehké – ale je tam. Pokud se spáříme, stane se tak silným, že to nic na světě nemůže nikdy zničit. Bude to silnější než diamant. Silnější než oheň samotného slunce.“

„Páni,“ vydechla znovu a omámeně zavrtěla hlavou. „To je… hodně k pobrání. Pořád o měničích nic nevím, ne opravdu… myslela jsem, že jste všichni zlí, dokud si mě nezachránil!“

„Vím, že je toho hodně. A vím, že není ten pravý čas.“

I přes to co řekl, zdálo se, že ji nemůže pustit, a to jí také přineslo vlnu potěšení. Bylo dobré být žádoucí.

A bylo naprosto neuvěřitelně skvělé, mít chlapa, který ji chtěl.

„To se nestane, pokud si to nebudeme přát oba. Takže se s tím nemusíš dělat starosti.“ Na okamžik zaváhal a pak řekl: „Chceš vědět víc o měničích? Myslím – měničích, kteří nechtějí tebe, nebo někoho jiného zabít?“

Zvedla obočí a stále se cítila to podivné okouzlení, když mezi nimi prudce stoupalo teplo. „Ach? Takoví existují?“

„Je jich spousta. A žijí mezi vámi lidmi po dlouhou dobu, tajně a pokojně.“

Část Alyx, která byla novinářkou v neustálém hledání titulků, se okamžitě vynořila.

„Opravdu? Mezi námi žijí draci?“ Zavrtěla hlavou a pokusila se představit, že by se Josh z oddělení IT přeměnil do draka. „Těžko tomu uvěřit. Jak jste to udrželi v tajnosti?“

„Lidé nevidí mytologické měniče,“ vysvětlil. „A pokud existují zprávy o medvědovi nebo vlkovi obecně, vy lidé vždy najdete dobré vysvětlení.“

„Tygr unikl ze Zoo,“ řekla rychle. To byl únorový nejlepší příběh. Byl to nudný měsíc.

Ale co když to byl měnič tygra…?

„Počkej chvíli,“ řekla a narovnala se. „Viděla jsem ty draky ohně. Nebyli neviditelní.“

„Jsi moje družka,“ řekl a znovu se na ní usmál tak, až se jí rozbušilo srdce. „Můžeš nás vidět.“

„Jaké že to mám štěstí,“ řekla a zašklebila se. „Proto mě unesli?“

„Nevím.“

Braeden se narovnal a z jeho pohledu zmizelo teplo. Viděla jen starosti, když se podíval k oknu.

„Vlastně je to dobrý bod. A znepokojující. Měli bychom odejít. Znám místo. Město měničů. Budeš v bezpečí.“

„Město měničů,“ opakovala a snažila se představit si to.

Nelíbila se jí myšlenka, že bude obklopená ještě více cizími lidmi. Ještě více měničů.

Toužila po svém malém bytě, po své vlastní posteli a vlastním gauči a výhledu na ulici před oknem kuchyně.

Zkusila si představit, že je doma, a otřásla se. Ne, teď by se necítila v bezpečí. Ne po tom, co se naučila.

Steele a jeho přátelé nebyli zastaveni zámkem na jejích dveřích.

„Tam bydlí moji přátelé,“ pokračoval Braeden. „Ve skutečnosti je tu někdo, kdo by se ti mohl líbit. Drak oceánu má také lidskou družku.“

Zamračila se a snažila se, představit si to. Jediné, co viděla, byly chmurné temnoty strašidelných jeskyní a strašlivé, plamenem naplněné oči měničů, kteří ji uvěznili.

„Je to oceánské město,“ řekl tiše, jako by cítil strašlivé vzpomínky, které se snažila potlačit. „Soukromý poloostrov obklopený mořem. Pouze jeden drak – oceánský drak a jeho družka. Žije tam spousta racků a kočičích měničů, kteří vyrábí tu nejlepší zmrzlinu. Je tam malá kavárna, kterou provozují měniči chameleona. Také pár vlkodlaků, ale ti jsou v důchodu a tráví dny rybařením. Je to klidné. A budeš v bezpečí, přísahám. Nedovolím jim, aby ti znovu ublížili.“

Trochu neochotně se na něj usmála. Znělo to krásně, jako něco přímo z turistické brožury.

Jen to samozřejmě bylo určené pro měniče – ale přesto. Teď, když se bránila vzpomínkám na temné jeskyně, cítila svou skutečnou šanci.

A Alyx nikdy předtím nedovolila dobrému příběhu uniknout jejímu pochopení.

Vlkodlaci pohlcující v noci naše ryby!

Přesně to by udělalo dobrý titulek. Škoda, že by tomu nikdo nevěřil.

„Dobře,“ řekla s náhlým odhodláním. „Chci vědět více. Stejně nemůžu jít domů – mohli by mě tam hledat. Podívejme se tedy na tento váš mírumilovný svět měničů. Ta kavárna by měla být dobrá. Jsem u svého espressa docela vybíravá.“