MTTFD - 8. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Braeden

„Hej. Hlavně mi tu neomdli, dobře? Téměř jsme to dokázali.“

Potlačil zasténání, když ho Alyx chytila za ramena. Na okamžik zavřel oči a zhroutil se na zeď.

Stále ho šíleně bolela noha. Léčení měničů se postará přes o to nejhorší, ale právě teď mu to bralo všechnu jeho zbývající sílu, aby nevklouzl do přitažlivé temnoty.

Vidění měl nejasné. Na okrajích vnikla temnota a Alyx byla jen o něco víc než jen rozostření.

Ale byla s ním. Jeho družka byla s ním, a i když byl zraněn, byla v bezpečí.

Na tom záleželo.

„Vydrž, velký chlape,“ zamumlala a podepřela ho svými rameny. „Náš pokoj je tam. Pak si můžeš lehnout a já se ti podívám na tu nohu. Ještě pár kroků.“

Braeden zaťal zuby. S každým krokem mu v noze vytryskla nová bolest, ale nenechal uniknout jediný zvuk. Alyx si prožila už dost. Teď ji nechtěl vyděsit.

Každopádně zítra bude jako nový.

„Tady jsme,“ řekla vesele.

Slyšel, jak se klíč otáčí v zámku, a o chvíli později mu pomohla projít dveřmi.

Ještě pár kroků, a každý z nich ho nutil lapat po dechu bolestí, která mu procházela nohou jako oheň – ale nakonec dorazili k posteli.

Zasténal, když mu musela pohnout nohou, aby mu pomohla lehnout si, ale nakonec se to podařilo.

Její tvář se vznášela před ním. Zamrkal a snažil se soustředit.

„Aby to nebylo divné,“ řekla ostýchavě, „ale myslí si, že jsme milenci. Takže je tady jen jedna postel. A budu tě muset zbavit oblečení, abych se podívala na ty rány a vyčistila je. Takže to semnou vydrž, dobře?“

I přes bolest Braeden cítil, že se usmívá. Omlouvala se jeho družka za to, že budou sdílet jednu?

„Dobře,“ zamumlal unaveně. „Pokusím se nekrást deku.“

„Ha,“ řekla a usmála se na něj. „Nebojím se, že zkusíš něco divného. Bojím se, že umřeš v mé posteli. Možná ujíždím na divných věcech, ale na tohle nejsem.“

Braeden se tiše zasmál, i když rozuměl jen polovině toho, co říkala. Bolest a vyčerpání hrozily, že ho vtáhne do temnoty, ale odolával, jak jen dokázal.

Alyx mu zmizela z dohledu. Slyšel tekoucí vodu. O minutu později se vrátila. Položila něco na noční stolek vedle něj.

A pak ho začala svlékat.

„Ach, bože,“ zamumlala, když mu sundala tričko. „Jsi docela něco, že? Neříkej mi, že jsi jeden z těch chlápků s proteinovými koktejly. Dokážu se vypořádat s hodně, výměnou za břišáky jako jsou tyto, ale ne s neustálým mluvením o cvičení.“

„Co je to proteinový koktejl?“ Zeptal se Braeden ospale.

Ponořila ručník do vody a o chvíli později cítil, jak vlhký hadřík opatrně otírá popel a pot z jeho hrudi.

„Ach,“ řekla a zahihňala se, „zapomněla jsem. Jsi drak. Takže pro tebe žádná tělocvična, chápu to správně?“

„Není to hloupost,“ zamumlal zamyšleně. „Sledoval jsem i lidskou televizi, víš.“

„Ach?“ Jemně mu otřela látkou paži.

Povzdechl si. Navzdory bolesti a vyčerpání se cítil dobře. A bylo to ještě lepší, protože se o něho postarala jeho družka.

Není divu, že drak oceánu se stal mnohem snesitelnějším, jakmile potkal svou družku. To je pěkné…

„Jaké show máš rád? Vsadím se, že akce se spoustou výbuchů a ohně?“

„Líbí se mi MasterChef,“ řekl hrdě a rozzářil se na ni, i když bylo stále těžké se na ni soustředit delší dobu.

Ale bylo tak milé být blízko ní, že nechtěl usnout.

Zasmála se a přesunula se k druhé paži. „Opravdu! MasterChef?“

„Mm-mm. Moji lidští přátelé přinutili ostatní draky, aby mi dali Netflix. Vy lidé jste velmi inteligentní,“ zamumlal a stále se na ni umíval. „Tak chytrý. A tak pěkný…“

Ona byla ta nejúžasnější bytost, na kterou kdy upřel oči.

Její černé vlasy měly stále šedivý nádech ze všeho toho popela, ale vypadaly jemně a padaly jí přímo na ramena jako vodopád černého hedvábí. Jeden pramen mohl být kdysi obarven brilantní tyrkysovou, ale nyní byl vybledlý, světle modrý. Špinavé, roztrhané šaty, které měla na sobě, přilnuly k jejím velkorysým křivkám, roztrhaná látka odhalovala bledou pokožku, která vypadala jako záře i přes vrstvu špíny. Její medově hnědé oči byly jasné a pozorovaly ho se zjevným pobavením.

„Oh, opravdu.“ Znovu se usmála. „Zníš docela dobře, můj příteli ohnivý draku. A to jsme ti ani nedali nic proti bolesti.“

„Ne tvůj přítel,“ povzdechl si, když ji pozoroval, sotva schopen udržet oči otevřené. „Druh.“

V umělém světle motelu se jí leskly vlasy. Rukama se stále dotýkala jeho paže, opatrně a pečlivě, navzdory tomu, čím prošla.

Byla nejvíce fascinující člověk, se kterým se Braeden kdy setkal.

Když se na ni podíval, usmíval se navzdory stálé, pulzující bolesti v noze, a pak se nakonec ponořil do spánku.

Je jeho družka. A až se probudí, bude pořád tady. A jakmile znovu získá svou sílu, bude se snažit, aby jí ukázal, že není jako draci, kteří ji unesli.

***

O několik hodin později se probudil. Venku byla úplná tma. Všechno bylo tiché.

A po jeho boku cítil příjemné teplo.

Během noci náhodou skončili stlačení k sobě. Alyxina hlava spočívala na jeho rameni a vlasy měla stále trochu vlhké. Ostře voněly bylinkami, jako levný motelový šampon, ale pod ním byla čistá, teplá vůně, která říkala Alyx.

Braeden se zhluboka nadechl. Jemně, aby ji neprobudil, sevřel ruku kolem jejího pasu.

Byly tam další vůně, které teď dokázal rozeznat.

Hranolky, hamburgery a studená pizza.

Jeho oči si pomalu zvykaly na temnotu. Na stole u zdi leželo několik lepenkových krabic. Alyx musela obstarat jídlo poté, co nakonec podlehl spánku.

Najednou si uvědomil, že také hladoví. Myšlenka na studenou pizzu nebo levného, zvlněného hamburgeru s mastnou slaninou způsobila, že mu sliny zaplnily ústa.

Od doby, kdy měl naposled jídlo, uplynuly věky a rychlé uzdravení měničů spotřebovalo hodně energie.

Právě teď, s Alyx tak důvěrně odpočívající v náručí, by se ani za svět nepohnul.

Moje družka, pomyslel si, nadšený a ohromený, když se podíval na její uvolněné rysy v řídkém měsíčním světle.

Teď poprvé, co se s ní setkal, vypadala naprosto v klidu. Už nevydávala auru vězně, někoho, kdo bojoval každou sekundu o přežití.

Osprchovala se, než se k němu připojila v posteli. Na tváři už nebyly žádné šmouhy špíny nebo popela. Linky starostí zmizely.

Její tvář byla hladká a Braeden byl uchvácen dlouhými řasami, které se jí dotýkaly zranitelné kůže pod očima. Její ústa byla růžová, křivka rtů prosila, aby ji prozkoumaly jeho vlastní rty.

Ale spala, a i kdy Braeden chtěl svou družku políbit a dokázat jí, že dá svůj život, aby ji od nynějška udělal šťastnou, věděl, že to není ten pravý okamžik.

Zvláště ne po tom, čím si prošla. Nebyl jako Steele. Nikdy nechtěl, aby se na něj znovu podívala s výrazem naprostého děsu, jako když se poprvé setkali.

Noha ho stále bolela. Začal se během noci uzdravovat, ale bolest byla pořád stabilní.

Když se trochu posunul, zaťal zuby a zakousl jakýkoli zvuk, který by ji mohl probudit.

V reakci na jeho pohyb si Alyx povzdechla. Na okamžik se její řasy třepotaly a Braeden se bál, že se probudí.

Pak se znovu uvolnila, přitiskla se na něj se zamumlaným zvukem spokojenosti a ruku ovinula kolem jeho hrudi, když se k němu přitiskla ještě blíž.

Braeden polkl. Alyx měla na sobě jen triko. Cítil žár jejích holých nohou přitisknutý k jeho zdravé noze.

Kromě toho, jak se k němu přitulila, cítil, jak se její svůdné křivky přitiskly k jeho tělu, ňadra jemná a teplá proti jeho hrudi, i když mezi nimi byla tenká vrstva tkaniny.

Braeden si poníženě uvědomil, že začal tvrdnout.

Nikdo mu neřekl, že nalezení družky bude takové. Lidská televize mu hodně řekla o tom, co se lidským ženám líbí: růže, šampaňské, dívání se na filmy, jahody pokryté čokoládou a koťata.

Ale žádná z mnoha hodin, které strávil sledováním Netflixu, když byl stále vězněm rady prvků, ho nepřipravil na to, co dělat, když sdílí postel se svou lidskou družkou.

Jeho lidská družka, která se vtělila do pokušení. Která měla vlasy tak jemné jako hedvábí, odvahu tak silnou jako ocel, velkorysé křivky bohyně, která způsobila, že jeho tělo hořelo náhlou touhou – a která právě teď spala.

Věřila mu, že se bude chovat slušně. A on se chovat slušně bude. Chtěl se jí dvořit způsobem, jakým ho TV naučila, že se lidské ženy svádí.

Ale žádná epizoda mu nikdy neřekla, jak těžké to bude.

V pravém slova smyslu.

Znovu se zašklebil, když se opatrně posunul, aby se nedostala do kontaktu s jeho nešťastnou erekcí.

To rozhodně nebyl způsob, jak ji uchvátit.

Zhluboka se nadechl a snažil se soustředit na bolest svého pomalu se hojícího těla. Bolela ho nejen noha. Hluboko v hrudi byl stále pocit bolesti, jako by mu popel, který vdechl, dráždil plíce.

Není divu, když je to pravděpodobně přesně to, co se stalo. Dokonce i měničské léčení potřebuje trochu více času, aby to napravilo.

Svůdná vůně mastného, slaného a chutného jídla, které si Alyx objednala, byla stále velmi lákavá. Ale Alyx neopustí za nic na světě.

Pizza neuteče. A možná, až se příště probudí, bude schopen vstát a chodit bez pomoci.

Do té doby bude mít svou družku v náručí. A jednoho dne jí brzy řekne, co cítí…

***

Probudilo ho jasné sluneční světlo. Ospalýma očima se na něj zadíval. Trvalo dlouho, než si vzpomněl, kde je a co se stalo.

Sopka. Steele. Motel…

Alyx stále spala po jeho boku. Během noci se znovu pohnula. Otočila se, nyní odvrácená od něj, ale stále natolik blízko, že se jí instinktivně ve spánku přitisknul k zádům.

Na dlouhou chvíli váhal. Její tělo bylo teplé a vůně jejích vlasů mu naplňovala smysly. Mohl takhle odpočívat celé hodiny a užívat si teplé záře radosti, která naplnila jeho tělo při pocitu, že drží svou družku v náručí.

Ale teď už byl hladový. A chtěl sprchu. Včera v noci odvedla dobrou práci a setřela špínu i popel z jeho těla, ale nebyla to horká sprcha, která by ho zbavila posledních vzpomínek na jejich let.

Opatrně se pohnul.

V reakci na to Alyx zamumlala do polštáře něco, co znělo jako slanina. Ale neprobudila se a Braeden se usmál.

Nechal ji na chvíli snít o slanině. Dalo mu to čas, aby se dal do pořádku a zkontroloval stav jeho nohy.

Teď se mohl snadno pohybovat, i když ho noha stále bolela. Alyx to očistila a obvázala, zatímco byl v bezvědomí.

Když opatrně v koupelně stáhl obvaz, uviděl, že kůže pod ní je stále růžová a syrová, jako čerstvě zahojená rána. Možná to bude trvat další den, než se úplně zotaví. Ale záleželo na tom, že mohl znovu chodit. Bude schopen se přeměnit a létat.

A pokud by došlo na nejhorší, byl by schopen bojovat.

Ne že by ho Steele byl schopný najít. Nebo alespoň by za nimi Steele neměl být schopen přijít tak rychle.

Braeden věděl, že vybuchující sopka doupě draků ohně nezničí. Přeci jen se jednalo se o draky ohně.

Postrádali Braedenovo úplnou vládu nad elementem ohně – ale stále na něj byli přirozeně naladěni. Měli by být schopní ochránit svůj domov před vybuchujícím magmatem. Ale vyžadovalo by to veškerou jejich sílu a spolupráci všech.

Což jemu a Alyx dávalo den nebo dva, aby opustili oblast a nechali jí daleko za sebou.

Uvolnil se, když zapnul sprchu a na jeho ramena začala padat horká voda.

V koupelně byla malá a sprchová clona, která mohla být kdysi bílá, ale teď byla šedá. Po pronásledování Steeleem a po úprku tunely uvnitř vybuchující sopky nemohl být šťastnější, že se ocitl zpět v lidském světě.

Bylo tu něco uklidňujícího na tom, že jediným nepřítelem, před kterým bude muset chránit svou družku, bude šváb nebo dva.

Poté, co ze svého těla vydrhnul zbývající špínu a částice popela z vlasů, Braeden si unaveně spokojeně povzdychl. Už se cítil mnohem lépe.

Když vystoupil ze sprchy, popadnul ručník a vysušil se. Pak se ušklíbl a uvědomil si, že jediné oblečení, které vlastní, je špinavé, roztrhané oblečení, které měl na sobě, když sem dorazil.

Opatrně popadl triko. Stále na něm lpěl hořký smrad popela.

Možná první věcí, kterou budou muset udělat, bylo najít místo, kde by si mohli koupit nové oblečení. V žádném případě nemůže udělat dojem na svou družku, jestli bude vypadat přesně jako jeden z draků ohně, kteří ji uvěznili.

Potom z ničeho nic došlo k náhlému nárůstu hrůzy.

Nebyla jeho. Věděl to, když mu srdce začalo bušit v reakci na náhlou hrozbu, jeho tělo zaplavilo adrenalinem.

Byl to Alyxin strach, který se řítil přes křehké pouto mezi nimi.

A v ložnici za koupelnou uslyšel její křik.

Bez rozmýšlení vrazil do ložnice. Jeho živel se v něm rozhořel, oheň mu praskal po prstech, když se chystal spálit Steelea na popel s plnou silou živého plamene v něm.

Nějakou dobu mu trvalo, než si uvědomil, že tam nikdo není. Ložnice byla prázdná, kromě Alyx, která seděla na posteli a teď na něj zírala s vykulenýma očima.

„Co se stalo?“ zeptal se se srdcem bijícím jak o závod, každý nerv v jeho těle připravený na boj.

„Hm. Hoříš,“ upozornila Alyx po chvíli.

Zmateně se podíval na svou ruku, pak si uvědomil, že oheň stále tančí podél jeho prstů v jasných odstínech oranžové a červené.

Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Plameny zmizely tak rychle, jak se objevily.

„Uh. A taky. Jsi nahý.“ Alyx se na něj zakřenila a nestydatě zírala. „Ne že bych ten výhled neocenila.“

O srdeční tep později Braeden zrudl a spěšně ustoupil do koupelny. Než se vrátil, rychle si obtočil upuštěný ručník kolem boků.

Jsem nejhorší v tom, jak si namlouvat svou družku. Tohle se drak oceánu nikdy nesmí dozvědět.

Timothy by si z něj dělal srandu do konce života.

„Aww,“ vypustila Alyx a stále se křenila. „Škoda. Užívala jsem si výhled. Působivé nejsou jen tvé břišáky.“

Braedenovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že dělá to, co lidé nazývají flirtováním.

Jeho drak se v něm naparoval a vrtěl ocasem v samolibé pýše.

Braeden si zatím nebyl jistý, jak reagovat. Netflix ho naučil mnoho věcí – ale ne co dělat, když byla jeho družka přímo před ním, tváře se jí zčervenaly a v očích přilepených na něm bylo očividné uznání.

Ne, že by to nebylo hezké.

Ale život v tajných podzemních doupatech draků ohně ho na toto vůbec nepřipravil. Vždycky si představoval, že svou družku okouzlí tím, že jí přinese vzácnou ovci z povrchu a budou hodovat na šťavnatém masu ugrilovaného k dokonalosti dračím ohněm.

Nikdy si nepředstavoval, že jednoho dne bude stát před svou družkou v levném motelovém pokoji, oblečený jen v ručníku, aniž by u jejích nohou ležel byť jen jednoduchý řetěz zlata.

Na druhou stranu se Liana postarala o to, aby nezačal na své cestě bez kreditní karty. Z toho, co pochopil o lidských pokladech, to bylo téměř stejné jako zlato.

Přesto se zdálo, že předložení malinké plastové karty své družce, by nebylo vhodné.

„Promiň, mimochodem,“ řekla Alyx a stále se na něj usmívala. „Měla jsem noční můru a probudila se s křikem. Doufám, že jsem tě nevyděsila. I když musím říct, že víš, jak mě přimět zapomenout na mé noční můry.“

Braeden uvolnil dech. „Cítil jsem náhlý nárůst strachu a pak tvůj výkřik – myslel jsem, že nás našel Steele.“

Alyx se zamračila. „Není mrtvý? Vybuchla na ně celá sopka.“

„Erupce,“ opravil Braeden. „Horká magma právě potřebovala cestu ven. To neznamenalo, že by hora explodovala – myslím, že by mohla sundat vrchol. Ale jejich jeskyně jsou hluboko pod zemí. A jsou to draci ohně. Budou muset tvrdě pracovat, aby zabránili zaplavení magmatu jejich tunely, ale jsou naladěni na oheň. Udrží je to několik dní v práci – ale nejsou mrtví.“

Alyx se posunula a pohlédla směrem k oknu s novým zamračením na tváři.

Braeden si vnitřně povzdechl. Udělal to znovu. Teď ji ještě více znepokojil.

„Jsi tady v bezpečí. Slibuji.“ Na okamžik zaváhal, ale pak se přiblížil, navzdory svému polonahému stavu. „Vím, že si myslíš, že jsem drak ohně jako oni, ale nikdy bych nedovolil, aby ti ublížili.“

„Změnila jsem na tebe názor,“ řekla a poplácala postel po svém boku.

Po chvilce se Braeden dychtivě posadil a jeho drak se potěšeně zavrtěl z jejich blízkosti.

„Dostal jsi mě z toho místa. Ohrozil jsi kvůli mně sám sebe. Nakonec jsi skoro umřel. To z tebe podle mého názoru dělá dobrého člověka, drak ohně nebo ne.“

Braeden zjistil, že se usmívá. „Takže, co to znamená jít od dobrého k velkolepému?“

Alyx se na něj zaculila a její oči se uličnicky leskly. „Ach,“ zamumlala, „o jedné věci bych věděla.“

Opřela se rukou o jeho nohu a Braeden viděl, jak se jí rozšířily oči, když v něm při dotyku prudce stoupalo teplo. Cítila se stejně? Nebyla měnič – ale stále byli druhové.

Jako by otestovala ten podivný pocit, rukou mu pomalu přejela po stehně.

Braeden pocítil, jak se skrze něj valí touha a nápor tepla, který byl dostatečně horký, aby roztavil kov, mu pronikal skrz tělo.

Alyxiny oči byly široké a tmavé, ústa mírně otevřená, když na něj zírala.

Olízla si rty. „Také to prosím neber špatně. Ale ty jsi… myslím…“

Ztichla.

Braeden stěží dokázal myslet, celé tělo mu hořelo touhou po ní. Ale i tak jedna jeho část si nemohla pomoct, ale cítila vřelé pobavení. Jeho družka, tato silná, odvážná žena, která přežila týdny v doupěti draků ohně, která ho přiměla červenat se, když vrhl do jejich pokoje nahý, nyní nebyla schopna slova.

Cítila totéž. O tom nebylo pochyb.

„Myslím, že jsi ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl,“ řekl chraplavě a zakryl jí ruku svou. „Také nejodvážnější a vynalézavá. A nejvýstižnější.“

Na okamžik se na sebe zaculili, navzdory horku, které stále rostlo, až si Braeden myslel, že zemře, pokud jí nepolíbí.

„Nevím jak ty,“ řekla pak s náznakem dušnosti, „ale myslela jsem si, že tam zemřu, a opravdu, opravdu ráda…“

Nenechal ji ani dokončit větu.

Uchopil její tvář do dlaní. Pak přitiskl rty na její, a když zasténala, bylo to nejsladší, co kdy slyšel.

Ochutnal ji, hladově a zoufale, otevřela pro něj ústa, zatímco ho rukama objala kolem ramen.

Všude, kde se dotkli, jeho kůže měla pocit, že je v plamenech. Byl tak tvrdý, že se slyšel zasténat, když ji strčil na postel, ale ona se držela jeho ramen a táhla ho sebou.

„Ano,“ zasténala a vyklenula se tak, aby svůdná prsa přitiskla k jeho hrudi teplá a měkká. „No tak.“

Popadl ji za triko a stáhnul ho. Neměla žádnou podprsenku a cítil, jak se mu dech zadrhl v krku, když se na ni podíval.

Její ňadra byla velká, bradavky dokonale kulaté kruhy tmavé kůže. Jednu otřel palcem a ona znovu zasténala.

To bylo veškeré povzbuzení, které potřeboval.

Zvuky, které jí vycházely ze rtů, ho přivedly do šílenství potřeby. Přitiskl rty na její kůži, prolíbal si cestu dolů od krku, hladil jemná, velkolepá ňadra, zatímco pod ním lapala po dechu.

Když vtáhl bradavku do úst, byl pupen již vztyčený a škádlil jej jazykem, zatímco rukama prsa uchopil.

Cítil, jak mu prsty sevřela vlasy.

Každý jednotlivý zvuk, který vydala, pozvedl v něm potřebu, jeho dračí instinkty řvoucí na něj, aby se konečně zmocnil své družky.

„Zásuvka,“ vydechla a pak natáhla ruku.

V zaprášené zásuvce nočního stolku byl starý obal na bonbóny, roztržená vizitka a čtvercový malý balíček z fólie. Taky zaprášený – ale v tu chvíli vše, co potřebovali.

Alyx se na něj triumfálně zaculila, když ho roztrhla a pak opatrně narolovala kondom nad jeho tvrdou erekcí.

Braeden uslyšel sám sebe zasténat. Dotek jejích dlouhých prstů, které sklouzly po jeho délce, stačil na to, aby byl úplně mimo. Každý její dotek hořel jako oheň – ale to nestačilo, aby to uspokojilo draka v něm.

Potřeboval být uvnitř ní. Potřeboval si ji nárokovat.