TT - PROLOG

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Velký srnec se pohyboval opatrně podrostem. Zastavil se a rozhlédl kolem sebe. Srst se mu naježila, když mu uši zaškubaly, aby zachytily i ten nejslabší zvuk, který by do jeho životního prostoru nepatřil. Jeho velké tmavě hnědé oči pročesávaly okolí a hledaly nebezpečí, které cítil, ale které nemohl vidět. Po dalším váhavém kroku sebou najednou cuknul, prudce se otočil, přeskočil padlý strom a zmizel v lese.

Postava, nehybně ležící na zemi, tiše zanadávala. Pomalu vylezl ze svého úkrytu. V jedné ruce držel lovecký nůž. Už tři dny nic nejedl. Když vstal a z ramenou si smetl listí a větvičky, dostal do zad ránu, která ho srazila na zem, kde zůstal ležet, protože věděl, že byl právě zabit.

„Poslední cílový objekt zneškodněn,“ pronesla Trisha tiše do mikrofonu.

Zastrčila luk zpátky do toulce do popruhu ovázaného kolem těla a začala slézat ze stromu. I když se pohybovala, tak ji skoro nebylo vidět, protože zůstávala ve stínu větví. Poslední kus seskočila a došla k muži, ležícímu na mokré lesní půdě. Poklekla vedle něj a zkoumala rudý flek, který se mu šířil na zádech.

Čistý průstřel, pomyslela si. Šíp prorazil páteř a zasáhl srdce, zcela neslyšně.

„Skvělá práce, drobku,“ ozval se hluboký hlas plný hrdosti. „Deset z deseti zneškodněno. Označ cíl a poté se vrať.“

Trisha se s úšklebkem na rtech sklonila k cílové osobě a dotkla se jí. „Mám tě,“ řekla.

Muž se se zasténáním otočil a pohlédl do zářících, tmavě hnědých očí dívky, sklánějící se nad ním. Jeho jedinou útěchou bylo, že byl polapen jako poslední. Blbé bylo, že ho dostala malá, dvanáctiletá holka. Kluci z jeho jednotky si ho budou kvůli tomu dobírat celou věčnost.

„Taťka říká, že se můžeme vrátit,“ řekla Trisha a podala vojákovi, který právě u jejího otce absolvoval intenzivní trénink přežití, ruku, aby mu pomohla vstát.

„Co mě prozradilo?“, zabručel muž, když se pomalu postavil.

„Tvůj žaludek,“ zašklebila se Trisha. „Měl jsi před dvěma dny ty brouky, nebo ty zbytky ryby, co tam nechal včera grizzly, sníst. Nebyly zase až tak špatné.“

Muž jen zamručel a zakroužil rameny v naději, že mu to pomůže od bolesti v zádech, kam ho zasáhl Trishin šíp. Hroty šípů obsahovaly speciální barvu, takže školitelé mohli vidět, když byl někdo zasažen. Problémem bylo, že to pekelně bolelo. Na zádech bude mít nejméně týden podlitinu o velikosti tenisového míčku.

„Odkud to s těmi brouky a rybou víš?“, zeptal se muž a snažil se dohlédnout na místo zásahu, aby viděl, jak by to dopadlo, kdyby ho zasáhla opravdovým šípem.

„Ach, asi hodinu poté, co jste vyrazili, tak jsem našla vaši stopu. Zanechávali jste za sebou opravdu dobré stopy, takže nebylo těžké vás sledovat. Každopádně jsem viděla, jak jsi přemýšlel, jestli je máš sníst,“ odvětila Trisha, zatímco překračovala spadlý kmen. „Mimochodem, přetnula jsem ti páteř a šíp proletěl tvým srdcem a ty jsi okamžitě zemřel.“

Muž udiveně zavrtěl hlavou. Co za otce naučí svou malou holčičku hledat pro zábavu stopy, lovit a zabíjet? Jeden z jeho kamarádů u SEALS, speciální jednotky amerického námořnictva, tréninkový program také absolvoval a o této otec-dcera-dvojce mu vyprávěl. Ještě nikdy se nikomu nepodařilo projít programem na poprvé, aniž by byl sestřelen. Jen pár se to podařilo, pokud vůbec, až při druhém nebo třetím pokusu. A až se jim to podařilo, tak je otec poslal do terénu ještě jednou a poslal na ně svou dceru. To nepřežil ještě nikdo.

„Proč jsi mě nesestřelila už dřív?“, zeptal se muž. Následoval dívku, aniž by se ptal, kde byli nebo kam šli.

„Ach, ráda svou kořist pozoruji, abych se dozvěděla, jak přemýšlí. Můj taťka říká, že toho o člověku hodně zjistím, když budu sledovat, jak reaguje na své okolí. Když jsi zjistil, že tě sleduji, tak sis počínal dobře. Líbilo se mi, jak jsi využil řeku, abys zakryl své stopy,“ řekla Trisha a zabočila na úzkou lesní cestičku.

„Děkuji,“ zabručel muž znovu. Dante Rodriguez pozorně naslouchal, když mu Trisha vysvětlovala, co udělal dobře a upozornila ho na pár věcí, které udělal špatně. Zakroutil hlavou, protože nemohl uvěřit tomu, že tu mluví s dvanáctiletou holkou. Působila mnohem vyspěleji. Pohybovala se s ladností a sebevědomím, na kterém bylo jasně vidět, že má se svým okolím zkušenosti a cítí se tam dobře. Pomyslel na to, jak se spolu s ostatními devíti kluky smál, když mu jeho velitel sdělil, že se zúčastní výcviku přežití u Grove Wilderness Guides, jednoho soukromého podniku ve Wyomingu. Kluci vtipkovali, že po základním tréninku v táboře Colonado si dokážou poradit se vším. Samozřejmě SEALS nikdy nepočítali s tím, že budou měřit své síly s velmi talentovanou dvanáctiletou dívkou.

„Tati!“, vykvikla Trisha najednou a rozběhla se.

Dante sledoval, jak štíhlá dívka skáče do náruče velkého silného muže.

***

Později večer ležela Trisha na střeše před oknem své ložnice. Její otec se právě loučil s posledním klientem a ona na něj čekala na svém oblíbeném místě. Když se oknem neslyšně protáhl její velký, svalnatý otec, oči se jí rozzářily. O chvíli později se posadil vedle ní a společně mlčky hleděli na noční nebe.

„Dnes jsi to provedla skvěle, drobku,“ pochválil ji otec drsným hlasem. „Jsme s tvou matkou na tebe moc hrdí.“

Trisha se usmála a vzhlédla k zářícím hvězdám. „Na které je dnes?“, zeptala se Trisha tiše.

Její otec ukázal na jednu obzvlášť jasnou hvězdu. „Na tamté,“ odvětil stejně tiše. „Tvá matka je dnes na této hvězdě a dívá se na tebe shora. Slyšíš ji? Říká, jaká krásná žena se z tebe stala a jak je na tebe pyšná.“

Trisha se usmála na hvězdu, kterou jí otec ukázal. „To mě těší. Jednoho dne se tam rozletím, abych ji našla,“ řekla Trisha a obrátila se na svého otce. „A až k tomu dojde, tak tě vezmu s sebou.“

Pohled Paula, Trishina otce, se upíral na hvězdu, na kterou ukázal dnes. Nic neřekl, nemohl. Měl stažené hrdlo a snažil se zadržet slzy, které hrozily při nevinném prohlášení jeho jediné dcery vytrysknout. Od té doby, co jeho žena zemřela na aneurysma v mozku a Trishe byl jeden rok, byli jen on a ona. Každý večer leželi pod hvězdami a pokaždé vyhledali jinou. Uchopil Trishinu malou ručku do té své velké.

„Udělej to, drobku. Udělej to, a já tě budu rád doprovázet,“ řekl nakonec.