TT - 7. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Trisha mlčky sledovala, jak Trelon rozkázal mužům, aby připravili transportní místnost, a na planetu se mohla přemístit další skupina. Během posledních dvou týdnů jejich cesty ze Země na Valdier ho zahlédla jen párkrát. Nechápala, jak mohli uletět za tak krátký čas tak obrovskou vzdálenost. Díky Bio měla trochu povědomost o tom, jak symbionti a krystaly nějakým způsobem ohýbali prostor; ale bude to chvíli trvat, než opravdu pochopí, co se jí to Bio snažil ukázat. Trisha trávila většinu času sama a snažila se zjistit, jak se dostat zpátky domů a jak vyhnat z hlavy jednoho otravného mimozemšťana.

To, že se jí o něm zdály erotické sny, moc nepomáhalo. Trisha koukla na zem, kde seděl Bio a tvářil se nápadně nevinně. Nevinný, to určitě!, pomyslela si Trisha a zvedla obočí. Spíš zákeřný. Měla podezření, že si Bio zahrával nejen s Kelanovou fantazií, ale i s tou její. Bio se zachichotal a široce si zívl. Přitom ukázal zuby ostré jako nože.

Kelan probodával Bio vražednými pohledy. Ale byly to pohledy, které vrhal směrem k Trishe, co ji zneklidňovaly. Vypadal, jakoby se chtěl na ni vrhnout, a to tady a hned. Jen si nebyla jistá, jestli by ho zastavila. Trisha se styděla, když si vzpomněla, jak reagovala, když ji chytil. Zvykla si na to, jak se mu měnily zorničky; a díky nespočetným obrazům, které jí Bio posílal do snů, nakonec akceptovala, že se dokáže proměnit v draka. Ale když uviděla, jak se mu pod kůží lesknou šupiny a mění se mu tvář, prostě se jednoduše lekla.

Pravděpodobně to tak bylo lepší, namlouvala si. Nechtěla ke Kelanovi něco cítit. Pak by pro ni bylo těžší se soustředit na návrat domů. Domů, pomyslela si Trisha a těkala pohledem mezi muži, jejich symbionty a vybavením. Pomalu jí to připadalo víc jako realita než sen.

Trisha pohlédla směrem k Ariel a Carmen, které byly obklopeny strážemi. Ariel jí pohled vrátila a protočila oči. Carmen vycenila na muže, který se na ni podíval, zuby. Trelon – konečně si dokázala k tváři přiřadit i jméno – se zatím snažil polapit Caru. Hodně štěstí; Trisha nedokázala potlačit úšklebek, když viděla, jak Cara Trelonovi neustále uniká.

Trisha vzhlédla, protože se opět otevřely dveře a do místnosti vstoupila Abby s tím svým týpkem, Zoranem. Abby vypadala překvapeně, že je vidí. Trisha sledovala, jak se Zoran otočil a rychle jí něco říkal. Ať už to bylo cokoliv, moc ji to nepotěšilo.

Vítej v klubu, pomyslela si sarkasticky. To není milé, napomenula samu sebe. Jen pomysli na všechny ty dobré věci, které s sebou ten únos přinesl! Byla skoro jako nová; cestovala ke hvězdám; věděla teď odpověď na otázku, zda jsou ve vesmíru sami. Jediné, co chybělo, aby to bylo perfektní, byl její otec. Kdyby mohl být tady s ní, tak by si to mohla opravdu užívat, aniž by se cítila vinná kvůli tomu, co musel její otec právě teď zažívat.

Když na ni Kelan zavolal, cukla sebou. Ukázal jí, že si má stoupnout na platformu. Trisha si položila ruku na břicho, aby uklidnila motýlky, kteří se jí v něm třepotaly. Bio ucítil Trishinu nelibost, a tak vstal a začal se jí otírat o nohu.

Trisha se na Bio usmála a pohladila ho jemně po jeho velké, zlaté hlavě. Když znovu zvedla oči, pohlédla Kelanovi přímo do očí. Uviděla, jak se mu rty roztáhly do něžného, chápavého úsměvu. Bylo to, jakoby věděl, že má strach, ale nechce ho ukázat. Úsměv opětovala. Když natáhl ruku, aby jí pomohl, nemohla ho odmítnout. Položila mu do dlaně svou mnohem menší ruku a nechala se vytáhnout na platformu.

***

Chvíli to trvalo, ale Kelan asi už přišel na to, jak se má k Trishe chovat. Zoran mu vyprávěl o svých potížích s Abby, která měla strach, že bude v tom novém světě, kde bylo všechno jinak, ztracená. Také si poslechl Abbyino vysvětlování rozdílů mezi pářením lidí a pářením na Valdieru.

Kromě toho si ještě jednou prošel informace, které nasbírali o planetě lidských žen. Strávil několik osamělých hodin jejich čtením a studováním, aby se dozvěděl o Zemi a její kultuře co nejvíc. Kelan zjistil, že ženy chtěly, aby se jim muž dvořil. Tento koncept mu byl naprosto cizí, protože valdierští bojovníci prostě ženu uviděli a nárokovali si ji. A bylo to. Když se žena bránila, o to víc bylo páření zábavnější. Ale nikdy to nebylo proti její vůli. Pokud žena neměla zájem, muži to pochopili a drak to poznal podle jejího pachu. Pravé družky vydávaly vůni, která vzrušovala jako muže a ženu, tak i draka. Kelan mohl cítit Trishino vzrušení pokaždé, když byl v její blízkosti. To byl také jeden z důvodů, proč se od ní držel dál. Věděl, že ho sice fyzicky chtěla, ale ve své hlavě se proti jejich spojení ještě stále bránila. Vezmi si ji, řval Kelanův drak zuřivě. Nárokuj si mou družku.

Brzy, můj příteli. Vždyť víš, na čem jsme se domluvili. Musíme se naší družce dvořit tak, jak je zvyklá. Musíme ji přesvědčit o tom, že patří sem, odpověděl Kelan klidně.

Nenechá se od svého úmyslu odradit. Byl pevně rozhodnut tuto bitvu vyhrát, protože si nemohl dovolit o Trishu přijít. Pokud by prohrál, tak by to znamenalo jeho smrt a on ještě nebyl připravený zemřít.

***

Trisha pevně svírala Kelanovu ruku, zatímco ji vedl naleštěnými kamennými chodbami. Koridory lemovaly vysoké rostliny v obrovských květináčích a dodávaly tak atmosféře opulentnost. Podlahy a stěny byly šedobílé s černozlatými nitkami. Trisha zaklonila hlavu a vzhlédla k vysokým, klenutým stropům. Byly ozdobeny řezbami válečníků, draků, různých květin a zvířat. Když uviděla, že se některé dokonce i hýbaly, zalapala po dechu.

Snažila se zapamatovat si cestu pro případ, že by se chtěla vrátit po svých stopách, ale nedokázala se soustředit, protože ji rozptylovaly všechny ty zázraky okolo. Teprve když ucítila teplo Kelanovy ruky na svých zádech a kolem pasu, všimla si, že si ji během chůze přitáhl blíž k sobě. Taky nepomáhalo, že se k ní z druhé strany tiskl Bio a tlačil ji ke Kelanovu svalnatému tělu.

Když si všimla, že si Kelan všímá víc jí než chodby, po které kráčeli, zrudla. „Je to tu překrásné,“ pronesla Trisha ostýchavě. Proboha, cítím se zase jako školačka. Kdo by to chtěl zažívat dvakrát?, pomyslela si znechuceně.

„Ano,“ odvětil Kelan s úsměvem.

Víc neřekl, ale Trisha věděla, že neměl na mysli palác; znovu ji hltal tím žhavým pohledem. Ó, jé, pomyslela si Trisha, když ji zaplavilo horko. Mám problém. Váhavě se usmála na válečníka, kterého míjeli. Když uslyšela tiché vrčení, škubla sebou.

„Ty jsi na toho muže právě zavrčel?“, zeptala se Trisha překvapeně. Chtěla se otočit za mužem, kterého minuli, ale Kelan sevření zesílil.

„Omlouvám se, ale mě a mému drakovi se momentálně nelíbí, když se usmíváš na jiné muže.“ Kelan se na Trishu omluvně ušklíbl.

Měl dost práce s tím, aby udržel svého draka pod kontrolou. Pokud se bude usmívat na jiné muže, tak za nic neručil. Poslední dva měsíce byl permanentně vzrušený a jen stěží se ovládal. Měl strach, co se stane, jestli si nebude Trishu co nejdřív nárokovat. A také si dělal starosti, jestli přežije dračí oheň.

To poslední, co chtěl, bylo ohrozit ji tím, že by byl k ní příliš hrubý. Neustále si opakoval, že je mnohem zranitelnější než jejich ženy, ale už zašel příliš daleko, než aby ho to mohlo odradit. Pomyslel na to, kolik škod musel jeho symbiont napravit v naději, že mu to připomene, jak křehká byla ve skutečnosti. Když si vzpomněl na její zranění, zamračil se. Co se jí asi stalo?

„Co se stalo s tvým tělem?“, vypadlo z něj. „Odkud jsi měla tolik zranění?“

Trisha sebou škubla a chtěla se od něj odtáhnout, ale Kelan ji držel pevně kolem pasu. Zpomalili a Kelan čekal, až mu Trisha odpoví. Kousla se do rtu a váhala, ale nakonec došla k názoru, že na tom nezáleží. Byla vyléčená a Petr patřil minulosti. Už jí nikdo nemohl ublížit.

„Byla jsem v armádě, letectvu. Chtěla jsem se stát astronautkou a vzali mě do vesmírného programu.“ Trisha se zarazila a poté dodala: „Vždycky jsem toužila po tom vzlétnout ke hvězdám.“ Trisha pohlédla na Kelana a usmála se.

Když uviděla jeho intenzivní pohled, tiše pokračovala. „Myslím, že začnu raději od začátku, abys to všechno pochopil. Má matka a můj otec uzavřeli manželství – tak se to u nás na Zemi dělá – když byli ještě hodně mladí. Když mi byl jeden rok, matka zemřela na aneurysma v mozku. Můj otec mě vychoval sám. Je to ten nejlepší muž na světě! Je inteligentní, laskavý a ten nejlepší otec, jakého si může holčička přát. Má vlastní podnik, Grove Wilderness Guides, ve státě jménem Wyoming.“ Trisha se odmlčela a vrhla na Kelana zoufalý pohled. Určitě se o její životní příběh nezajímal.

***

Kelan chtěl o své pravě družce vědět úplně všechno. Hluboko ve svém nitru věděl, že to, co mu za chvíli řekne, bude velmi důležité. Když se rozhlédl po chodbě, zjistil, že nejsou daleko od jeho pokojů, ale chtěl, aby to dopověděla do konce, než změní svůj názor.

Když vedle jednoho velkého květináře zahlédl malý výklenek, zastavil se a vtáhl Trishu dovnitř. Přitiskl ji ke stěně a jeho symbiont si lehl u vchodu, aby je nikdo nerušil. Kelan odhrnul Trishe z tváře pramen vlasů a omotal si kudrlinku kolem prstu. Zvedl ji k nosu a nasál její úžasnou vůni. Poté ji pohladil po tváři.

„Mluv dál,“ zašeptal Kelan.

Trisha hleděla na Kelana zamlženým pohledem. Momentálně po něm toužila tak moc, že by neprotestovala, kdyby si ji vzal tady a teď. Ještě nikdy k nikomu necítila tak silnou touhu, ani k Petrovi ne.

„Kelane?“, zeptala se Trisha nejistým hlasem. „Chceš mě políbit?“

Kelan cítil, jak se jeho drak při Trishině tiché otázce probudil. Ale nejen jeho drak. Rozpálila se mu krev a odtekla směrem na jih, kde naplnila jeho penis. Byl tak tvrdý, že mu pulsoval proti látce kalhot.

Odpověděl na její otázku jediným způsobem, kterého byl momentálně schopný; a to tak, že jí přitiskl rty na ústa a vášnivě ji políbil. Chtěl ji tak moc. Jakoby byl jí posedlý. Ještě nikdy netoužil po někom tak, jako po ní. Když Trisha pootevřela rty a nechala ho jazykem vklouznout dovnitř, prohloubil polibek. Nemohl potlačit vzrušené zasténání, které mu uniklo, když ho obklopila Trishina sladká chuť. Kelan přitiskl Trishu ke stěně. Trisha se vytáhla na špičky, aby byla trochu vyšší. Kelan zřejmě její touhu být k němu co nejblíž, pochopil a zvedl ji, takže mu mohla ovinout nohy kolem pasu. V této pozici byl Trishin horký ženský střed ve stejné výšce jako Kelanův pták. Přitiskl se k němu boky a chtěl ji celou naplnit a ochutnat. Poté se od ní odtáhl a začal Trishu líbat na krk. Jak ztrácel kontrolu a drak se dral do popředí, začaly se mu prodlužovat zuby. Kelan cítil, jak se v něm hromadí dračí oheň, ale nedokázal se udržet. Chtěl si Trishu nárokovat, tady a teď. Chvíli trvalo, než ženské odkašlání proniklo jejich vášní a došlo až k jejich uším.

„Kelane,“ ozval se za jeho zády pobavený ženský hlas.

Kelan si roztřeseně povzdechl a položil hlavu Trishe na rameno. Bohové a Bohyně se proti mě spikli. Tak je to. Nikdy nedostanu možnost si svou družku nárokovat, pomyslel si poraženě. Musel jsem udělat něco opravdu, ale opravdu hrozného, že jsem si vysloužil takové utrpení. Jeho drak souhlasně zabručel. Ale byl dost chytrý na to, aby věděl, že s ženou, která se snažila vzbudit jeho pozornost, je neradno si zahrávat.

„Kdo je to?“, zašeptala Trisha, když za Kelanem spatřila krásnou ženu, která se na ně pobaveně usmívala.

„Má matka,“ odvětil Kelan a zasténal.

Trisha okamžitě zrudla a pomalu spustila nohy, které měla ovinuté kolem Kelana, na zem. Když opět stála na vlastních nohách, potlačila nutkání zabořit obličej Kelanovi do široké hrudi. Takto se s jeho matkou seznámit rozhodně nechtěla. Kelanova matka ji určitě považovala za děvku, když se s ním takto muchlala za jasného dne uprostřed chodby. To byla pro Trishu nová zkušenost. Její jediná zkušenost, co se týkalo matek, se omezovala na matku Ariel a Carmen a její bývalou tchýni.

„Ahoj, Dola,“ hlesl Kelan rezignovaně. Úplně cítil, jak se jeho drak trucovitě stáčí do klubíčka. Jeho matka si to musela určitě užívat. To byla zřejmě pomsta za všechny ty nezbednosti, které on a jeho bratři v dětství prováděli, pomyslel si lítostivě.

***

Trishiny obavy, týkající se jejího setkání s Kelanovou matkou, se rychle rozplynuly. Místo toho, aby se rozčilovala, že načapala svého syna na veřejném místě v kompromitující situaci, vypadala opravdově potěšeně, což se o Kelanovi říct nedalo. Ale jeho vrčení, sténání a kňourání bylo marné. Morian se nenechala odradit. Chtěla se s Trishou seznámit. Doprovodila ji do Kelanových pokojů, kde dal Kelan Trishi jasně najevo, že u něho zůstane. Pokud ho Trisha pochopila správně, tak naznačil, že míní pokračovat tam, kde na chodbě přestali.

Nakonec se omluvil, protože se musel postarat o naléhavou záležitost. Ale neodpustil si, a ještě před odchodem vrhl na svou matku naštvaný pohled. Morian svého syna jednoduše ignorovala a ještě mu se škodolibým úšklebkem zamávala. V té chvíli se Trisha rozhodla, že se jí ta žena líbí.

„Dnes večer se pořádá uvítací ples pro tebe a ostatní ženy. Ani ti nemůžu vypovědět, jakou mám radost, že nejen jeden, ale hned tři z mých synů našli svou pravou družku! A to, že navíc patříte k jiné rase, znamená, že je pro náš svět ještě naděje,“ prohlásila Morian a naplnila dva šálky tekutinou, která voněla jako čaj. Jeden podala Trishe a poté se usadila mezi polštáři na pohovce. „Doufám, že budu brzy požehnána vnoučaty,“ dodala s jiskřičkami v očích.

Trisha zčervenala a také se napila. Chutnal jako mátový čaj. Doufala, že bude mít stejné účinky a uklidní její žaludek. Když pomyslela na svůj domov, naplnily se jí oči slzami. Musela domů, čím dřív, tím líp. Její otec byl určitě úplně zničený, že takhle zmizela. Možná by jí mohla pomoci Kelanova matka.

„Musím se co nejdříve vrátit na svou planetu. Je to opravdu důležité,“ prohlásila Trisha důrazně.

Morian, která se chtěla zrovna opět napít, se zarazila. Zamračila se, pohlédla Trishe do očí a nechala šálek klesnout. „Ty jsi s mým synem nechtěla jít?“, zeptala se tiše.

„Já… my…“ Trisha se snažila na otázku odpovědět, aniž by Morian rozrušila. „Je to komplikované. Naše kamarádka Abby byla unesena opravdu zlým mužem. Jely jsme za ní, abychom ji zachránily. Ani jsme netušily, že existuje něco takového jako mimozemšťani nebo draci, nebo jak si říkáte. Jen jsme chtěly zachránit svou přítelkyni,“ vysvětlovala Trisha nesouvisle.

Morian hleděla Trishe do očí, jakoby se jí snažila nahlédnout až do duše. „Proč je pro tebe tak důležité se vrátit?“, zeptala se opatrně.

Trishe se zalily oči slzami a bolestí, když si pomyslela, co její otec právě prožívá. Trochu chaoticky vyprávěla Trisha, co se snažila vysvětlit Kelanovi před chvílí na chodbě a proč pro ni bylo důležité vrátit se ke svému otci. Vyprávěla Morian o nehodě, nevydařeném manželství, bolestech a starostech, které musel její otec rok a půl přetrpět, dokud se Trisha opět nezotavila. Nevynechala ani svou bolesti a utrpení a ani svůj boj o přežití.

„Ví tohle všechno můj syn?“, zeptala se Morian tiše, když Trisha skončila.

Trisha zavrtěla hlavou. „Zrovna jsem byla na začátku, když jsme byli přerušeni,“ odvětila a lehce zčervenala.

Morian se opřela o polštáře a chvíli Trishu zkoumala, než pokračovala. „Musíš ke svému otci. To je jediná možnost.“ Když uviděla Trishin pohled plný naděje, zvedla ruku. „Ale jsi pravá družka mého syna, ať už to uznáváš, nebo ne. Jeho symbiont tě akceptoval, jak usuzuji dle tvých náramků na zápěstích. Akceptoval tě i jeho drak, který po tobě touží stejně jako můj syn. Nyní, když ví, že existuješ, nemůže bez tebe žít.“ Morian se odmlčela, aby nechala svá slova působit. Poté pokračovala.

„Ale když se vrátím ke svému otci…“, začala Trisha, ale když Morian zavrtěla hlavou, zase zmlkla.

„Říkám, že musíš za svým otcem. Slíbila jsi mu, že ho vezmeš s sebou, až poletíš ke hvězdám, ne?“ Morian pohlédla na Trishu s otázkou v očích. Když Trisha přikývla, pokračovala. „Pak tě musí můj syn vzít za ním, abys ho mohla přivést sem. To je jediná možnost, jak můžete být oba šťastní.“

Trisha zírala na Morian s nevírou v očích. U ní to znělo jako něco jednoduchého. „Myslíš, že by to Kelan udělal? Pro mě? Pro mého otce?“, zeptala se váhavě.

Moran se tiše rozesmála. „Mé milé dítě, můj syn by ti položil k nohám celý vesmír, pokud by mohl. Copak to není jasné? Jsi pro něj to nejdůležitější v jeho životě. Jsi pro něj vzduch, který dýchá.“

***

Trisha se smála historkám, které Ariel vyprávěla. Kelanových bratrů, Mandry a Kreona, jí bylo skoro až líto. Oba muži to neměli s Ariel a Carmen lehké.

Poté, co strávila nějakou dobu s Morian, měla mnohem lepší náladu. Probraly spolu, co musí Trisha udělat, aby Kelana přesvědčila, že ji musí odvézt na Zemi a vyzvedli jejího otce. Zbytek odpoledne pak strávily u švadleny. Morian pověřila jednoho strážného, aby k Trishe přivedli Ariel, Carmen a Caru a mohly vybírat šaty na večer.

Ale Carmen nechtěla přijít a Cara nebyla k nalezení. Naposledy byla viděna, jak sedí na zádech obrovského ptáka, podobného orlu. Morian se nenechala odradit a předala švadlenám míry obou chybějících žen, aby pro ně mohly něco připravit.

Ariel s Trishou se módní přehlídka, kterou pro ně švadlena zorganizovala, líbila. Jako modelky jim byly k dispozici různé ženy z paláce. Po troše handrkování si Trisha pár kousků vybrala. Nebyla moc velký fanoušek šatů a teprve po dlouhé přemlouvání ze strany Ariel a Morian konečně ustoupila. Na rozdíl od ní Ariel šaty milovala. Dokonce přispěla i pár nápady, jak šaty upravit, aby trochu odpovídaly módě na Zemi. Se škodolibým úsměvem slíbila, že muži z Valdieru budou změnami nadšení. Už byly skoro hotové, když přišel sloužící a sdělil jim, že je Abby pozvala k sobě.

„Proč jsi Abby také nepozvala?“, zeptala se Trisha zdvořile, když do vozíku švadleny vracela hromadu látek.

„Švadlena už pro Abby zhotovila několik šatů. Zoran byl toho názoru, že vypadá trochu unaveně a chtěl, aby si odpočinula. Bohužel se musím ještě postarat o pár neodkladných záležitostí a nemohu vás doprovodit. Těším se, že se seznámím se svými novými dcerami později. Omluvte mne prosím, už musím vyrazit,“ pronesla Morian s úsměvem. Objala Ariel a Trishu, každé dala polibek na čelo a zamířila jiným směrem.

„Mám ji ráda,“ zašklebila se Ariel. „A neříkej to Carmen, ale myslím, že tohle místo je prostě úžasné.“

Trisha se zasmála. Byla stejného názoru jako Ariel. Carmen to neřekne, ale také si myslela, že je tahle planeta úžasná, především když pomyslela na Kelana.

Následovaly sloužící, která je vedla spletitými chodbami. Trisha s Ariel už byly skoro u cíle, když k nim přiběhli symbionti Kelana a Mandry. Bio vzal na sebe opět podobu psa a Mandrův symbiont, no, Trisha nevěděla přesně, co měl znázorňovat, ale Ariel to bylo očividně jedno. Když se sklonila ke zlatému stvoření a objala ho kolem krku, Trisha mlčky sledovala, jak se Ariel po pažích plazí další zlatá vlákna a proměňují se v jemné náramky.

Trisha zrovna odpovídala na něco, co řekla Ariel, když se otevřely dveře do Abbyiných pokojů. „Viděla jsi tu látku a střih, co měly ty ženy na sobě?“, zeptala se Trisha. Přitom nepřítomně hladila obrovskou zlatou hlavu Bio.

„Dnes večer budu v těch zelených šatech vypadat určitě fantasticky. Muži budou zírat,“ chichotala se Ariel.

„Hej, Abby,“ vykřikly obě naráz. Trisha se rozhlížela po nápadně zdobené místnosti a tiše zapískala. „Wow, nemůžu uvěřit tomu, jak je ten palác obrovský,“ prohlásila Ariel a udělala krok stranou, aby uvolnila cestu mladé sloužící, která přinášela tác s nápoji.

Trisha sledovala, jak si Abby sedá u nízkého stolečku a děkuje děvčeti. Ta se rychle uklonila a pospíchala pryč. Napadlo ji, že se sem Abby skvěle hodí. Měla takovou klidnou eleganci, která se do tohoto paláce hodila.

„Ahoj. Posaďte se a nabídněte si,“ řekla Abby a nalila všem třem šálek čaje. „Proč s vámi není Carmen?“

Ariel si povzdechla a zavrtěla hlavou. „No, Carmen… je Carmen.“

Abby si přehodila nohu přes nohu. „Jak to myslíš?“

Trisha se posadila do křesla, zatímco Ariel zabrala, místo na pohovce naproti Abby. „Carmen má problém,“ odpověděla, skopla boty stranou a strčila si nohy pod sebe. Byl to tak skvělý pocit, že to mohla udělat, aniž by ji něco bolelo. Trisha ještě stále nemohla uvěřit tomu, že je úplně zdravá. Musí se zeptat Kelana, jak se Bio podařilo ji vyléčit. Máme toho s Kelanem k probrání víc, pomyslela si. Moc tu věc s pravou družkou nechápala, ale věděla, že něco se s ní dělo a chtěla zjistit, co to bylo. Nemohla myslet na nic jiného než na Kelana. Usmála se, protože ucítila Bio, jak si lehá na zem vedle její židle. Přitiskl se jí k noze a odložil si svou obrovskou hlavu na opěradlo. Trisha ho jemně pohladila po heboučké, zlaté hlavě a prsty mu zabořila do husté srsti. Vlastně by se měla cítit divně, ale necítila. V nitru se jí rozlilo příjemné teplo. Bio to musel také cítit, protože přivřel oči a povzdechl si. Poté zavřel oči úplně.

Trisha se opět soustředila na rozhovor. Nejen, že slyšela v hlase Ariel smutek, viděla jí ho i ve tváři.

„Spíš bolest, než problémy,“ řekla Ariel. „Před třemi lety ztratila svého muže a stále se z toho nevzpamatovala.“

„Myslíš, že to bude pro ni těžší tu být?“, zeptala se Abby tiše.

Trisha viděla v Abbyině pohledu obavu a výčitky svědomí. Trisha byla toho názoru, že tady to bylo možná to nejlepší, co se jim mohlo stát. Věděla, že by tu ráda zůstala, jen jí chyběl její otec. Chtěla se o svých pocitech ke Kelanovi dozvědět víc a věděla, že to může zjistit pouze zde na Valdieru. Na Zemi by to nebylo pro Kelana bezpečné. Jen musela přesvědčit dva nejdůležitější muže ve svém životě, že je potřebuje oba.

Ariel a Trisha zakroutily hlavami. Ariel se na Abby usmála. „Myslím, že to, že jsme tady, bylo to nejlepší, co se mohlo Carmen přihodit. Tady nemá kam utéct, aspoň ne tak, jak to dělala doposud. Jednou se dokonce pokusila o sebevraždu, aby mohla být se Scottem. Tady nemůže.“

Trisha s úsměvem dodala: „A já si myslím, že by to Kreon nedovolil, kdyby chtěla utéct.“

„Kdo je Kreon?“, zeptala se Abby a kmitala pohledem mezi Ariel a Trishou, když se Ariel na Trishu zamračila.

„Kreon je takový děsivý chlapík…“, začala Ariel.

„…kterému se Carmen očividně zalíbila,“ pokračovala Trisha, „a mohl by to být on, kdo konečně prorazí tu zeď, kterou si kolem sebe postavila,“ dokončila Trisha větu. Byla to pravda; slyšela, co se stalo v transportní místnosti poté, co ji Kelan teleportoval na povrch. Když se Kreon s Carmen seznámil, zřejmě došlo na pekelný boj. Trishu to překvapilo, protože to znělo tak, jakoby Kreon nechtěl pustit do Carmeniny blízkosti žádné jiné bojovníky a ne proto, že by ty muže jinak zranila. Co pochytila, tak na všechny, kteří se k ní přiblížili, řval jen jedno slovo: Moje!

Ariel koukla na Trishu a poté si povzdechla. „Máš samozřejmě pravdu. Na Zemi by Carmen svou minulost nikdy nepřekonala. Nevím, jestli je Kreon pro ni ten pravý, ale musím uznat, že vypadal dost zaujatě, když ji spatřil poprvé.“ Trisha málem vybuchla smíchy.

„Takže…“, zeptala se Trisha a podívala se na Abby. Věděla, že Ariel chtěla změnu tématu. „Víš ty, co to je za večeři dnes večer? A už někdo viděl Caru?“

Abby jim s úsměvem popsala její setkání s Carou. Trelon se očividně už patnáct minut snažil svou malou, mrštnou družku polapit. „O dnešním večeru nevím víc než vy. Zoran byl v tomto ohledu velmi tajemný.“

Když Trisha uslyšela historku o Cařině nejnovější vylomenině, zakroutila hlavou. To bylo pro ni typické. Po další hodině se Trisha rozhodla, že je na čase se vrátit do pokojů, které obývala společně s Trelonem, pokud ho chce dnes večer ohromit. Při slově „společně,“ se ušklíbla. Nemyslela si, že by se někdy znovu seznámila s mužem.

Po své nehodě už vůbec po žádném muži netoužila. Cítila se rozbitá a plná jizev. Petr používal její zranění jako důvod, proč se jí nechtěl dotýkat. Později skutečnost, že je na vozíku, používal jako výmluvu, proč měl aférky. Samozřejmě, že Trishe neřekl, že ty aférky začaly už před její nehodou. Tuto skvělou novinu zjistila, až když nakoukla do několika papírů, které u ní zapomněl. Trisha zakroutila hlavou. Musí zase otevřít tu černou díru – Petr se vyplížil ven.

***

Kelan zavrčel frustrovaně na svého bratra Kreona. Nemohl číst tu zprávu trochu rychleji? Nebo ještě líp, nemohl je nechat, aby si tu zprávu přečetli sami? Tak by se na to mohli lépe soustředit! Díky svému symbiontovi, své matce a teď i bratrům byl na tom pořád stejně jako před dvěma týdny – tvrdý a nadržený. Míra soustředění na Zoranovo zajetí a kurizanskou vojenskou základnu, kterou Kreon našel opuštěnou, se rovnala nule. Jeho bratr byl v bezpečí a nebylo nic, co by se dalo vyhodit do vzduchu nebo nikdo, koho by mohli zabít. Co se jeho týkalo, tak mohlo všechno ostatní počkat, dokud si nenárokuje svou družku. Když uviděl, že slunce mezitím zapadlo, ztěžka si povzdechl. Až tu skončí, tak budou muset pospíchat přímo na tu zatracenou slavnostní večeři, kterou Mandra s jejich matkou zorganizovali pro pozemské ženy.

Tajně doufal, že Trelonova družka to celé sabotuje, a tím pádem se to nebude konat. Koukl na Trelona, sedícího naproti němu. Vypadalo to, že věnuje pozornost probíhající debatě asi tolik jako on. Pokud to takto půjde dál, mohl by se Valdier ocitnout pod palbou a žádný z bratrů by se o to nestaral. Tolik k tomu, že královská rodina svůj lid ochraňuje za každých okolností!

Všichni a dle jeho zamračeného pohledu se to týkalo i Kreona, byli kvůli pár křehkým, otravným ženám z jiné planety úplně mimo. Kelan ze sebe doslova vyrazil výkřik úlevy, když Zoran konečně oznámil, že pro dnešek už mají všechno vyřízené. Kelan předpokládal, že Zoran pospíchá za svou družkou, šťastlivec jeden. Pokud bych se dnes ocitl s Trishou o samotě, tak svůj pokoj neopustím, dokud si ji nenárokuji, pomyslel si Kelan odhodlaně.

Vyrazil ke dveřím. Když běžel hlavní chodbou, uslyšel za sebou, jak na něj někdo volá. Protože to byla jeho matka, zpomalil. Rychlými kroky ho došla. Ten pohled v její tváři znal a obvykle pro něj nevěstil dobrého. Byla na misi a Kelan měl takové podezření, že to mělo něco společného s jeho družkou.

„Zdravím, Dola,“ pozdravil Kelan Morian a políbil ji na tvář. „Myslel jsem, že budeš zaměstnaná přípravami na dnešní večer.“

Morian vrhla na Kelana obviňující pohled. „Samozřejmě, že jsem se ujistila, že je všechno připravené. Musím s tebou mluvit o tvé družce,“ prohlásila Morian, zatímco se do Kelana zavěsila a společně vyrazili směrem k jeho pokojům.

Kelana se zamračil. „Co je s ní?“, zeptal se nabručeně.

„Musíš ji co nejdřív odvézt na její domovskou planetu,“ pronesla důrazně.

„Nikdy!“, zařval Kelan bez přemýšlení. Jeho drak byl najednou velice čilý a naštvaný. V žádném případě nenechá svou družku odejít. Moje! Patří mně!, vrčel majetnicky.

Klid, příteli, nenechám naši družku odejít, domlouval Kelan drakovi, aby utišil oheň, který hrozil z něho vytrysknout. Jak mohla jeho matka vůbec navrhovat, aby svou pravou družku vrátil zpět? Vždyť věděla, že je to nemožné.

Morian se zastavila uprostřed chodby a obrátila se na Kelana. Přátelsky, ale rozhodně, pokračovala. „Musíš ji zavézt domů, aby vyzvedla svého otce. Je toho hodně, co o své družce nevíš. Velmi miluje svého otce a je to její jediný, žijící příbuzný. Ví, jak moc by mu ublížilo, kdyby ji ztratil, a to pomyšlení ji trhá zevnitř.“

Když uviděla Kelanův zatvrzelý výraz, odmlčela se. „Kelane.“ Morian počkala, až se jí znovu podívá do očí. „Jen si vzpomeň, jak moc jsi trpěl ztrátou svého otce. A teď si představ, že bys tomu mohl zabránit, nebo ještě hůř, že bys nevěděl, co se s ním stalo. Pro rodiče je to ještě horší. Když byl Zoran unesen a já nevěděla, kde byl, nebo co se mu přihodilo…“ Morian se zalily oči slzami, když si vzpomněla na bolest a zoufalství, které cítila, když její nejstarší syn zmizel. „Je to nesnesitelné. Nemůžeš dopustit, aby Trishin otec žil dál bez toho, aby věděl, co se stalo s jeho dcerou. A nemůžeš Trishu odsoudit k tomu, aby trpěla dokonce života a všeho tady litovala, protože mu nemohla říct, že je šťastná a v bezpečí.“

Kelan si kousal spodní ret. „Dola, nemohu ji nechat jít,“ řekl napjatým hlasem. Jeho drak i on panikařili. Ptal se sám sebe, jestli svou pravou družku ztratí ještě dřív, než bude mít vůbec šanci si ji nárokovat.

„Odvez ji na její planetu a vraťte se i s jejím otcem. Jen tak najde tvá pravá družka mír,“ pronesla Morian jemně.