TT - 2. kapitola

 Překlad: Mirus

Krátce po osmé přistály v Shelby v Kalifornii. Nebe bylo překrásné a plné zářivých hvězd. Trisha vyhledala očima tu nejzářivější a potichu vyprávěla své mamince o svém úmyslu vrátit se zpět domů. Trisha by mohla přísahat, že na ni hvězda opravdu mrkla. Vzala to jako dobré znamení a stres z ní pomalu opadával. Když vstala a pomalu se protahovala, zasténala.

Jedna z věcí na povolání pilotky, kterou určitě nebude postrádat, byly dlouhé mezinárodní lety, při kterých dlouho seděla. Vždycky měla problémy zůstat dlouho sedět na jednom místě. Věděla, že to ztuhnutí nikdy nepřejde. To byl další důvod pro její výpověď. Z opěradla křesla sebrala bundu a chtěla vyrazit ke dveřím kabiny, když jí Ariel položila ruku na zápěstí a zadržela ji.

„Ať už přede mnou tajíš cokoliv, víš, že bych to pochopila, že ano?“, zašeptala Ariel a pohlédla Trishe do očí. „Vím, že nad něčím přemýšlíš. Jsem tu pro tebe.“

Trishu pálily v očích slzy. Měla to vědět. Ariel si samozřejmě všimla, že v poslední době nebyla sama sebou. „Já vím.“ Trisha se zhluboka nadechla. Poté řekla své přítelkyni to, z čeho měla tak velký strach.

„Dala jsem u Boswellů výpověď a chci pracovat se svým otcem,“ vychrlila ze sebe. S bušícím srdcem čekala na Arielinu reakci.

Ariel jen zvedla obočí a poté se rozesmála. „To je všechno? Já myslela, že umíráš, nebo tak něco! Tak, kdy začneme?“

Trisha na ni vytřeštila oči. „Co tím myslíš – kdy začneme? Kdo je to my?“

„No ty a já. Vím, že tvůj otec by potřeboval trochu pomoct. Co jsme pryč z domu, tak mi přinejmenším jednou do týdne volá a prosí mě o pomoc s papírováním. Však víš, že jsem byla jeho účetní, než jsme odešly k Air Force. Během posledních deseti let jsem se mu starala o většinu účetnictví,“ zašklebila se Ariel.

„C... co?“, koktala Trisha. „Nikdy se mi o tom nezmínil! Neměla jsem tušení, že s tím má problémy.“

„Ne přímo problémy. Vždycky účetnictví nenáviděl. Raději je venku v lese a honí zelenáče. Mluvila jsem s ním o tom už před pár měsíci, že bych se vrátila domů. Ale nechtěla jsem tě nechat samotnou. Už mě to cestování nebaví. Když jsem se rozešla s Ericem, tak jsem si říkala, že by nebyl špatný čas na změnu. Zeptala jsem se tvého otce, jestli by mě zaměstnal, kdybych se vrátila zase domů,“ řekla Ariel a úlevně se usmála. Poté se otočila a zmizela ve dveřích.

Trisha tam jen tak stála a mlčky hleděla za svou kamarádkou. Vyrostly společně v malém městečku Casper Mountain ve Wyomingu. Ariel, Carmen a Trisha proti celému světu. Jelikož byla jedináčkem, byla nadšená, že jsou obě děvčata v jejím věku. Ve škole byla s Ariel ve stejném ročníku a Carmen o stupeň pod nimi.

Na vysoké škole začala Ariel pracovat pro Trishina otce a starala se o jeho účetnictví. Obě děvčata absolvovaly různé kurzy a střední školu ukončily současně s vysokou. V době, kdy nastoupily do druhého ročníku střední školy, zahynuli rodiče Ariel a Carmen při automobilové nehodě. Trisha si byla jistá, že Carmen dodělala školu jen díky Trishinu otci. A samozřejmě díky Scottovi, její školní lásce.

Carmen se se Scottem vzali hned po škole. Ariel s Trishou se rozhodly odejít k Air Force, protože se obě chtěly dostat do vesmírného programu. Ariel se to nepodařilo – Trishe ano, aspoň do její nehody. Trisha se otřepala. Nesmí na to myslet. Už to udělala tisíckrát a vždycky to skončilo stejně. Cynicky se zasmála. Není tohle definice šílenství?, pomyslela si. Dělat pořád to samé dokola a očekávat jiný výsledek? Zavrtěla hlavou a následovala Ariel ven z kabiny a po schodech dolů. Když si vzpomněla, že Cara otevřela dveře Jetu ještě dřív, než se úplně zastavil, tiše se zachechtala.

Abby vrhla na Caru s Ariel podivně ostražitý pohled. Trishu napadlo, jestli nepřemýšlí nad tím, že by jim měla dát nějaké spropitné nebo tak něco. Vypadala, jakoby se ošívala. Naproti tomu Cara byla ráda, že může vypadnout a nejraději by se do letadla už nevrátila. Trisha to nekomentovala, věděla, že Cara trpí klaustrofobií. Už se rozhodly, že tu zůstanou na noc. Nemělo smysl letět hned zpátky a stresovat chudáka Caru ještě víc.

„Už je dost pozdě. Neměly byste v takovou dobu letět zpátky. Co si myslíte o tom, že byste přespaly u mě v domě? Je to trochu výš na hoře, ale je tam opravdu krásně. Mám i pokoj pro hosty a obrovský gauč, který se dá rozložit,“ řekla Abby a nervózně si je prohlížela.

Trisha chtěla zrovna otevřít ústa, aby to odsouhlasila, když spustila očividně s obrovskou úlevou Cara. Trisha potlačila smích. Ariel protočila oči a snažila se skrýt úšklebek.

„To zní skvěle!“, brebentila nadšeně Cara. „Zbláznila bych se, kdybych měla vlézt do té konzervy hned teď zpátky. A ráda bych poznala toho tvého chlapíka. Neříkala jsi, že má bratry? Jaká je pravděpodobnost, že bych se s nimi mohla někdy mezi dnešním večerem a zítřejším ránem seznámit? Miluji poznávat nové týpky. Snažím se totiž o nový rekord v odhánění chlapů. Myslím, že nejdelší dobu, co to se mnou někdo vydržel, bylo deset minut.“

Trisha s Ariel se rozesmály. „Ale Caro, myslím, že ten Dougie vydržel plných dvanáct. Co myslíš, Ariel?“

„Och, nejméně dvanáct, možná i třináct,“ dodala Ariel.

Trisha sebou škubla. To ona zorganizovala Cařino poslední rande. Moc dobrý nápad to nebyl. Chtěla Caru překvapit večeří s jedním profesorem fyziky, který bydlel naproti jejímu bytu. Cara jejím výběrem nebyla moc nadšená. Trisha se ušklíbla a musela uznat, že to nemůže Caře vyčítat. Ten chlap se ke všem třem choval jako úplný idiot.

Ale Cara si ho podala a začala mu citovat Hawkingsovu teorii o černých dírách a její podobnosti s problémy kolem mezilidských vztahů. Chudák fyzik nakonec dostal astmatický záchvat.

Nejen to; Trisha byla v tu dobu tak opilá, že si ani nevšimla, že ten chlap má potíže. To odpoledne podala výpověď a začala slavit o trochu dřív. Překvapivě byla Ariel ve stejném stavu. Střízliví byli jen Cara a profesor fyzicky. Cara se na obě jen podívala a Trisha vybuchla smíchy. I přes svůj podnapilý stav věděla už tenkrát, že Cara začala okamžitě plánovat pomstu. A to poslední, co Trisha chtěla, bylo jí to připomínat.

„Vy dvě jste bláznivky. Byly jste totálně opilé,“ řekla se smíchem Cara. „Nepamatujete si ani jeho jméno. Jmenoval se Douglas. Ne Dougie,“ pokračovala a imitovala Douglasův nosový hlas tak dobře, že Trishe s Ariel tekly z očí slzy smíchu.

„Och, ano, starý dobrý Dougie,“ pronesla Trisha a otřela si mokré oči. „Jak jsme na to mohly zapomenout?“

Trisha se usmála na Abby. Věděla, že příští slova jsou směřována spíš ke Caře, než k Abby, ale to by nikdy nepřiznala. „Na rozdíl od určitých lidí, které známe, potřebujeme s Ariel osm hodin spánku více než jen jednou měsíčně, abychom přežily. Rády obě tvé nabídky přijmeme.“

Abby se zamračila. „Obě nabídky?“

„No ano, postel a bratry.“ Cara, Ariel a Trisha se zašklebily.

Trisha se sice přidala ke vtipkování o bratrech, ale vnitřně se otřásla. Byla jako Carmen. Na nový vztah nebyla připravená. Trisha si tiše odfrkla. Možná byla spíš jako její otec. Její otec nikdy nenašel ženu, která by dokázala nahradit její matku. Rodiče se vzali jako velmi mladí, ještě mladší než byla ona a Petr, ale byli doslova spřízněné duše. Byli spolu asi čtyři roky, když její matka náhle zemřela. Trishin otec věnoval všechnu svou lásku a pozornost své malé dceři. Trisha věděla, že otec měl pár aférek, ale žádná z nich dlouho nevydržela. S žádnou to nebylo vážné, ať ho k tomu tlačily sebevíc. Když se ho na to jednou zeptala, tak se jen smutně usmál a řekl, že ještě nenašel žádnou jinou ženu, která by v něm zapálila stejnou jiskru, jako její matka. Řekl jí, že kdyby někdy na takovou narazil, tak by po ní chňapl dřív, než by si vůbec uvědomila, co se děje. Poté se spolu tomu zasmáli a sestavili seznam věcí, které byly u ženy důležité. Trisha musela souhlasit, že takovou ženu, která by měla všechny vlastnosti, uvedené na seznamu, nebylo možné najít.

Trishe bylo jasné, že hledala také tak výjimečného muže. Tenkrát si myslela, že ho našla v Petrovi, ale očividně se mýlila. Když se za ní objevila Carmen, cukla sebou.

„Děkuji za nabídku, ale myslím, že to pro mě není. Už dopředu jsem si zajistila dopravní prostředek, takže mizím. Jsem vyspaná z cesty,“ prohlásila Carmen, která se objevila jako z ničeho.

Trisha poslouchala, jak Cara Abby vzrušeně oznamuje, že si jen vyzvedne věci, ale myšlenkami byla stále u Ariel. Dělala si o ni starosti. Věděla lépe, než kdo jiný, jak se Ariel o svou malou sestru obávala. Před třemi roky nikdo nevěřil, že to Carmen vůbec přežije. Ariel už svou smlouvu u Air Force neobnovila, protože chtěla zůstat v prvních kritických týdnech u Carmen v nemocnici. S Trishinou léčbou a tím vším, co se přihodilo Carmen, měla Ariel před třemi roky plné ruce práce, pomyslela si Trisha s lítostí. Zatraceně, musí se sebrat. Jestli si nedá pozor, tak se za chvíli promění v bručounskou starou ženskou.

„Oukej. Potřebujeme ještě asi deset minut a budeme tu hotové,“ prohlásila Trisha a vrhla na Ariel pohled plný obav.

Poté se obrátila k letadlu a vystoupala po schodech dovnitř. Nebude jim to trvat dlouho. Musely jen zajistit řízení letadla a vyzvednout své věci. Trisha vyzvedla svou a Arielinu tašku z malé skříňky v pilotní kabině. Pomocí jedné ruky sestoupala z letadla. Na konci schodů ji došla Ariel. Ta zamkla dveře a vzala si od Trishy svou tašku.

Trisha zamumlala: „Všechno bude dobré. Jen potřebuje víc času.“

Ariel se v očích leskly slzy. Odkašlala si a odpověděla: „Ano, ale kolik času? Už jsou to tři roky.“

„U mě jsou to také tři roky a stále jsem se přes to nepřenesla,“ odvětila Trisha tiše. „Ztratila velmi důležitého člověka, Ariel. Všichni se nehojíme stejně rychle. Jen se podívej na mého otce. Člověk prostě musí žít dál, den po dni, a doufat, že to bude lepší.“

„To je mi líto,“ řekla Ariel a objala Trishu jednou rukou. „Někdy zapomínám, že se do Carmen dokážeš vcítit líp než já. Děkuji, že tu jsi pro nás obě.“

„Hej, na to přece sestry jsou,“ ušklíbla se Trisha. „Ale končíme se střízlivými a deprimujícími tématy. Už se tím nechci zabývat. Raději budeme myslet na tu zábavu, co zažijeme s těmi zelenáči. Myslím, že námořnictvo ještě stále posílá mému otci na výcvik své SEALs. Nemůžu se dočkat, až uvidím jejich obličeje, když je budu lovit.“

Ariel se zachichotala. „Ty jsi táák zlá! Je ti jasné, že budou pravděpodobně potřebovat terapii, až s nimi skončíš, že ano?“

Trisha chtěla zrovna odpovědět, když se ozvala hlasitá rána. Obě už slyšely výstřel mnohokrát, takže zvuk okamžitě poznaly. Pustily tašky na zem a rozběhly se k parkovišti, odkud se rána ozvala.

Trisha se protáhla plotem jako první, následovaná Ariel. S úlevou si oddechla, protože uviděla Caru a Carmen. Hekticky se rozhlédla po Abby. Uslyšela zvuk pištících pneumatik a otočila se právě včas, aby zahlédla zadní světla pick-upu, který rychle opouštěl parkoviště.

„Zatraceně, co se stalo?“, zeptala se Trisha.

Ještě než mohla Cara odpovědět, tak se ozvala Carmen. Trisha si všimla, že zuří.

„Nějaký hajzl tu číhal na Abby. Z té trochy, co jsem pochopila, to vypadá, že není moc šťastný z toho, že se nerozhodla pro něj, ale pro toho Zorana. Něco jí píchl a poté ji spoutal. Jedu za ním. Držte svoje telefony připravené; možná budu potřebovat posily,“ řekla Carmen a než mohl kdokoliv něco namítnout, rozběhla se k motorce, stojící mezi dvěma přívěsy.

„Potřebujeme nějaké vozidlo,“ zamumlala Ariel a sledovala, jak její sestra vyrazila za pick-upem.

„Už se na tom pracuje,“ zavrčela Cara a rozběhla se k Abbyinu náklaďáčku. Během pár sekund měla motor nastartovaný.

Cařina tvář se rozzářila, a když uviděla Trishino zvednuté obočí, jen se zašklebila. „Dřív jsem si občas nějaké auto půjčila. Byl to fakt problém.“

Trisha jen zavrtěla hlavou, zatímco Ariel skočila do auta a posunula se doprostřed sedadla, aby jí udělala místo. V boji zblízka byla Trisha mnohem lepší než Ariel. Její otec ji naučil nespočet bojových taktik a ne všechny byly férové. Věděl, že je důležité, aby se dokázala bránit, když byla někdy dny i týdny sama s klienty venku v lese. Některým se totiž nelíbilo, že prohráli se ženou.

Paul Grove vždycky říkal, že když jde o to, bojovat o svůj život, tak nehraje roli, jestli jde o ženu nebo o muže. Buďto umí bojovat, nebo umře. Postaral se o to, aby jeho malá holčička uměla bojovat.

Trisha pozorně sledovala rozhovor mezi Ariel a Carmen. Když Cara vypustila jeden ze svých bláznivých komentářů, nevydržela to. Cara byla opravdu jediný člověk, který mohl během honičky přemýšlet nad mechanickými vylepšeními auta. Cara poznamenala něco na adresu rychlosti Abbyina náklaďáčku a Trisha protočila oči. „Jak můžeš přemýšlet o něčem takovém, když tu uprostřed ničeho honíme zloduchy?“

„Hej, umím se soustředit na víc věcí najednou,“ odpověděla Cara a strhla volant, takže sebou pick-up smýkl po děravé cestě.

Trisha nebyla jediná, která ze sebe vyrazila souvislou řadu nadávek, které se naučila během svých let u Air Force. Ariel za ní rozhodně nezaostávala, zatímco Cara se smála jako šílená. Trisha si nebyla jistá, jestli chce vůbec vědět, kde se naučila řídit.