SH - 14. kapitola

 Překlad: Verča

Shayla

Dveře Acury se bleskově otevřou. Zack vyskočí z auta a vykročí si to přes trávu k nám. Má na sobě jeho bojové šortky, běžecké boty a nic jiného.

„Dobrý bože.“ Cheryl mě chytí za zápěstí a pevně ho stiskne. „Doufám, že máš nějaký lano, protože mě budeš muset svázat. Tahle mužská cukrovinka potřebuje olízat a můj jazyk je už mokrý.“

Musím připustit, že polonahý Zack vypadá velkolepě. Široká ramena, napjaté svaly a vyřezané břišní svaly, poprašek chloupků směřující dolů, kam by můj pohled neměl směřovat, když jsem v uniformě a v práci. Jak jde, jeho svaly se vlní, jeho rukáv září pod světly na parkovišti, silná stehna pohlcují vzdálenost mezi námi. Je dechberoucí. Krásný.

Ale z nějakého důvodu se mi nezdá šťastný, že mě vidí.

„Kde jsou?“ Zack otáčí hlavou ze strany na stranu a prohlíží si parkoviště.

Zmatená se zamračím. „Kdo?“

„Ti muži, kteří tě napadli.“

„Nenapadli mě. Snažili se dostat pryč a –“

„Jeden z nich je na cestě do vězení,“ řekne Cheryl uklidňujícím tónem. „Jsem si jistá, že policie teď dopadla i toho druhého. Už nejsou hrozbou. Tvoje dívka je v bezpečí.“

Zackovo oči se zúží. „Zkontroloval někdo budovu? Pozemky? Auta na parkovišti? Jste si jistí, že jich nebylo víc? Nasadil Symbian extra zabezpečení?“

„Vážně?“ Podrážděně si povzdechnu. „Nepotřebuju pomoct s vykonáváním mé práce.“

„Ano na všechny tvé otázky.“ Prozradí Cheryl a hodí po mě úšklebek. „Jakmile dorazí naše náhrada, jsme mimo službu.“

Zack zavrčí v souhlasu a jeho pohled se vrátí ke mně. „Jsi zraněná.“

Dotknu se obvazu na mém čele a pokrčím rameny. „Jen pár škrábanců a modřin. V tělocvičně jsem schytala horší. Jsem v pohodě.“

„Nejsi v pohodě.“ Podebere mou bradu, otočí obličej, aby mohl prozkoumat má zranění. „Sakra. Proč si mi nezavolala?“

„Byla jsem docela zaneprázdněná pronásledováním.“ Odtáhnu ruku pryč. „Tohle je moje práce, Zacku. Dokážu zvládnout pár zlodějů.“

„Má zbraň,“ dodá Cheryl. „A taser. Ale nebyl důvod použít je. Dokonce ani když se do ní pustili. Měl si je vidět. Dva masivní chlapíci snažící se přeprat naši Shaylu.“

Zack sevře rty a jeho tvář potemní. Na okamžik se obávám, že možná ztratil kontrolu.

„Cheryl…“ varuju ji, ale Cheryl je jako válec a nic ji nezastaví.

„Bylo to jako David a dva obrovští Goliašové. Byli třikrát tak větší a nejméně dvakrát těžší než ona. Myslela jsem, si, že ji roztrhají na kousky. Měla jsem připravenou zbraň pro případ, že by ji vyřídili – nebo ještě hůř.“

„Cheryl!“

„Aaargh.“ Zack vyřve svou frustraci a chodí po parkovišti, jeho hrudník se zvedá.

„Příliš?“ zeptá se Cheryl s falešnou nevinností.

„Něco takovýho. I po tom obrovském zveličování jejich vzhledu jsem si myslela, že se drží pohromadě, dokud si neřekla „hůř“.“

Opře se o zábradlí a zasměje se. „Jen jsem kontrolovala, jestli je do tebe opravdu udělanej. Novinka. Je. Taky se zdá být tím hodně ochranářským druhem.“

Sol vyjde ven, aby viděl, co se děje, zatímco Zack zuří na parkovišti. Připojí se k nám tři strážci, které Symbian poslal jako náhradu za nás. Zack se podívá na stráž a vrátí se k mému boku, hodí těžkou paži kolem mých ramen, když Cheryl a já informujeme naše náhradníky, co se tu stalo.

Ačkoli je jediný člověk ve skupině, který nemá zbraň – nebo správné oblečení – není o nic méně zastrašující, a tím jak kolem mě má přehozenou paži mi říká že tu je, pokud ho potřebuju. Nebo možná varuje Sola a ostatní chlapi, aby se drželi dál. Obzvlášť se mi líbí, jak se dívá na Sola, jako kdyby věděl o jakých věcech Sol přemýšlí – a jsem si jistá, že to jsou ještě horší věci, než ty, které vycházejí z jeho úst. Nelíbí se mi ale, když Zack trvá na tom, že mě odveze do nemocnice za Joem.

„Cheryl a já se v odvozu střídáme, Zacku. Její auto je naprosto bezpečné.“

„Chci, aby si jela se mnou.“ Zack bez čekání na mou odpověď vyjde k jeho autu.

„Měla bys jet s ním,“ zašeptá Cheryl. „Nebude v klidu, dokud nebudeš s ním a nebude vědět, že jsi v bezpečí. Můj druhý manžel, Steve, byl úplně stejný. Jakmile se v nich spustí tyhle instinkty, diskutování je ztráta času.“

„Vážně?“ Moje hlava padne dozadu, když zasténám. „Způsobila si, že zní jako kdyby nebyl schopný racionálního myšlení. A nejsme spolu, Cheryl. Políbili jsme se a pak jsme souhlasili, že se to už nestane. Ale pak se to stalo, ale to je všechno.“

„Musely to být zatraceně dobrý polibky, protože se chová, jako kdybys mu patřila. Myslela jsem si, že zaútočí na Sola jenom proto, že se na tebe podíval.“

„Byly v pohodě, ale-“

Přeruší mě. „Tak s ním jdi.“ Jemně mě zatlačí směrem k Zackovi. „Slibuju, že nebudeš litovat. Ochranářský muž je nadržený muž. A už teď na sobě nemá většinu oblečení.“

„Joe nejspíš půjde na operaci. Sex je poslední věc, o které přemýšlím.“

„Joe bude v pořádku. Pravděpodobně se probudil v sanitce a říkal si o sendvič.“ Její obličej se napne a vím, že se bojí stejně jako já. Cheryl vtipkuje, když se bojí, zatímco já to držím uvnitř. „Vlastně se mu chystám jeden obstarat cestou do nemocnice,“ pokračuje. „Bílý chléb. Spousta masa a spousta majonézy. Měla bys raději jet se Zackem v případě, že se zdržím hledáním mého perfektního sendviče. Uvidíme se tam.“ Než můžu zaprotestovat, je pryč.

Zack vyjádří jeho potěšení z mého rozhodnutí jet s ním do nemocnice tím, že mě natlačí na bok jeho auta a rozdrtí mé rty prudkým a velmi neprofesionálním polibkem, který mi podlomí kolena a způsobí chvění po celém těle. Pak to zkazí tím, že se mě snaží zabít, když jede jak o závod průmyslovým parkem rychlostí dvě stě kilometrů za hodinu.

„Proč jedeš tak rychle?“ Opřu se v mé sedačce a zhluboka se nadechnu.

„Mám to rád.“

„Jasně, že jo.“ Zavrtím se a cuknu sebou, když začnu pociťovat modřiny z boje.

Zack se zamračí. „Kde jsi zraněná?“

„Schytala jsem pár kopanců. Nic vážného. Pod uniformou mám neprůstřelnou vestu.

S trhnutím volantu Zack zastaví na kraji silnice.

„Sundej to.“

Jeho panovačný příkaz mě nutí naježit se. „Proč?“

„Chci tě zkontrolovat. Teď.“

„Jsi tak zasraně panovačný. Jestli takový budeš i jako kouč, předvídám všechny podoby problémů, protože mé nové nosím-zbraň, vetřelce-zatýkající já nechce poslouchat, co musí dělat.“

Jeho tvář se pokrčí hrozivým zamračením. „Je to hra, kterou chceš hrát?“

„Ano.“ Otevřu dveře a vystoupím do vysoké a chladné trávy, snažím se zvládnout vír emocí, které jsem za celý večer prožívala. Nejprve Joe a teď Zack. Strach a ztráta a touha. Je toho moc.

„Kam jdeš?“

Opřu se o bok auta a ohlédnu se přes rameno na jeho ustaranou tvář. „Potřebuju trochu vzduchu, než půjdeme do nemocnice. Vyčistit si hlavu, abych tam mohla být pro Joea, až se probudí z operace.“

Uslyším bouchnutí dveří a chroupání štěrku. Bojuju s nutkáním rozeběhnout se, když obejde auto a nakloní se ke mně. S jeho rukama kolem mé hlavy, které položí na auto, jsem jako v kleci.

„Drž se zpátky.“ Položím ruku mezi nás a Zack se zamračí.

„Myslíš si, že bych ti ublížil?“

„Ublížil si mi.“ A přes to všechno, chci teď vejít do jeho náruče. Bez ohledu na to, jak špatné věci se děly, Zack mě vždycky nutil cítit se chráněná a opečovávaná. Uklidnil mě pouhým zvukem jeho hlasu. Když jsem ležela v posteli v jeho náručí, chtěla jsem takhle zůstat navždy.

Zack si povzdechne a nakloní se, aby si opřel čelo o mé. „Co můžu udělat, abych to vylepšil?“

„Nic.“ Otočím se a přeruším náš kontakt. „Proč jsi tady? Nepotřebuju tě. Mám zbraň.“

Nesměje se mému stupidnímu komentáři. Místo toho mě pozorně studuje. „Nemůžu být někde jinde.“

„Nutíš mě cítit se zmateně, Zacku.“ Nevím, čím to je, ale sotva v sobě můžu zadržet vztek. „Všechno bylo v pořádku, dokud ses sem nedostal. Teď jsem jeden velký emoční nepořádek. Bolí to. Vidět tě bolí. Dotýkat se tě bolí. Líbat tě mi způsobuje bolest.“

„Proč?“

Jedno slovo a mé napětí vybuchne a uvolní se všechny emoce, které jsem se snažila potlačovat – smutek, nenávist, strach, lítost, devastace a zoufalství. „Víš, že mě opustil táta. Slíbil, že tu pro mě vždycky bude a pak zemřel. Strašně moc jsem chtěla, aby se vrátil. Na rozdíl od mamky a Matta mě chápal. Když byl pryč, cítila jsem se tak vystrašená a osamělá. A pak jsem potkala tebe, a mohla jsem znovu dýchat.“ Moje bolest se vylévá ven a přestože se mě nedotýká, jsem v bezpečí mezi jeho silnými pažemi po obou stranách mého chvějícího se těla.

 „Nenacházím slova, která by popsala, jaké to bylo znovu ztratit. Ztratit tebe.“ Rozechvěle se nadechnu. „Bylo to jako černá díra v mé hrudi, která mě vysávala, a každý den si toho brala víc. New York byl ohromující. Cítila jsem se sama a bála jsem se, a tys tam nebyl, abys mě chránil. Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc jsem spoléhala na to, že mě udržíš v bezpečí, dokud jsem nebyla přepadena…“

Zack se ostře nadechne, ale už jsem ztracena ve vzpomínce na tu strašnou noc.

„Shaylo?“

Uslyším Damianův hlas na chodbě studia a stočím se v rohu jeho kanceláře, srdce mi stále buší. Tohle byla moje chyba. Měla jsem odejít s ostatními. Možná jsem z malého města, ale vím lépe než kdokoli jiný, že bych neměla chodit sama ve tmě. Nemůžu zvládnout New York. Nemůžu zvládnout být sama a bez Zacka, který mě chránil.

Dveře se se zaskřípáním otevřou a do místnosti pronikne pruh světla z chodby a stín.

„Co tady děláš ve tmě?“ Rozsvítí a já zamrkám, jak se mé oči přizpůsobují světlu, a setřu si slzy.

„Byla jsem…“ Z hrdla mi unikne vzlyk a on přejde místnost, aby si přede mě klekl.

„Co se stalo? Řekni mi to. Vrátil jsem se, když ses neobjevila v baru. Gaby řekla, že jsi šla hned za nimi.“

„Byl tam chlap. Venku.“ Nadechnu se. „Čekal tam. Právě jsem zamykala a on..“ Otřepu se, když si vzpomenu, jak se k mému spánku tiskla studená ocel. „Měl zbraň.“

Damianovo tvář se znepokojeně napne. „Zranil tě?“ Hladí mě po pažích, okamžitě jsem v rozpacích a nadšená, že si tenhle slavný umělecký režisér všiml, že tam chybím.

„Ne. Ale myslela jsem…“ Nemůžu ani vyslovit to, co jsem si myslela, když jsem za sebou slyšela hrubý hlas. Tohle jsem nikdy nepoznala. „Chtěl moji kabelku. Odhodila jsem ji tak daleko, jak jsem mohla a když to šlo, vrátila jsem se dovnitř a zamkla.

„Díky bohu, že jsi v pořádku.“

Hladí mě po vlasech, nemůžu dýchat kvůli vlně touhy, která se šíří mým tělem. Potřebuju to. Jemnou ruku. Uklidňující hlas. Milý dotek. Někoho, kdo se o mě postará, kdo může naplnit prázdnotu v mém srdci.

„Zavolala jsi policii?“ zeptá se.

„Ne. Byla jsem..příliš jsem se bála pohnout v případě, že by mě hledal.“

„Chudáčku.“ Natáhne ruce, chvěju se potřebou být znovu držena.

„Nemůžu.“ Zavrtím hlavou. „Nebylo by to správné. Ty jsi…můj šéf.“

Damian se usměje. Je tak krásný, jako nějaký řecký bůh. Někteří tanečníci si myslí, že jeho rysy jsou příliš drsné, ale mě se jeho syrová mužnost líbí. Je smyslný a silný a dokážu si představit ty dny předtím, než se zranil, když tancoval Joffreye, v jedné z nejlepších baletních společností v zemi.

„Nikdo tu není,“ řekne tiše. „Právě jsi prošla traumatickou událostí a tvůj šéf si myslí, že potřebuješ objetí. Chystáš se ho neuposlechnout?“

Nakloním se dopředu a ucítím kolem sebe silné paže. Jeho tělo je štíhlé pod jeho svěže bílou košilí. Je úzký tam, kde Zack široký. Hubený, kde Zack svalnatý. Ale teplý a bezpečný, a voní po tygří masti a Deep Heatu, makeupu a zatuchlých kostýmech – vůni mého druhého domova.

„Nech mě se o tebe postarat,“ zamumlá mi do ucha.

Dovolím mu to.

„Damian sebral mé kousky,“ pokračuju a vrátím se z minulosti do přítomnosti. „S ním jsem se znovu cítila v bezpečí a chráněná. Znovu mě dal dohromady. A pak mě taky zlomil.“

Zackovo paže se kolem mě utáhnou. Nakloním se k němu, jako jsem se tenkrát naklonila k Damianovi. Co je se mnou špatně? Měla bych být dostatečně chytrá, abych nevěřila komukoli, jen proto, že se o mě stará. Proto jsem se naučila bojovat a proto mám zbraň.

„Podělal jsem to, zlato.“ Jeho ruce se kolem mě ještě více utáhnou. „Byl jsem zraněný, že jsi mi neřekla o New Yorku, a to mě ještě víc usvědčilo v tom, že tě držím zpátky. Měli jsme podezření, že je Viv nemocná, a přestože Lily měla práci, nevěděli jsme, jak bysme pokryli její lékařské výdaje. Poslední věc, kterou jsem chtěl, bylo opustit tě, ale neměl jsem nic. Byl jsem nic. A věděl jsem, že se věci jenom zhorší. Jaký by to pro tebe byl život?“

„Život, který jsem si vybrala. Chtěla bych tam pro tebe být, abych ti mohla pomoct s Viv.“

Zbožňovala jsem obě Zackovo sestry, které byly totálním protikladem jak ve vzhledu tak osobnosti. Lily s kudrnatým hnědými vlasy byla malá a měla křivky. Byla vysoce inteligentní, organizovaná a měla neskutečný smysl pro humor. Navzdory jejich obtížným okolnostem vynikala ve škole a shromažďovala stipendia, která potřebovala, aby si zaplacila cestu na vysokou. Naproti tomu Viv, vysoká a štíhlá blondýnka s vlasy do pasu vynikala téměř její éterickou bledostí. Vždy optimistka a trochu zmatkářka, se školou bojovala, ale měla dobré srdce a byla vždy tam, kde pomohla příteli v nouzi.

„To proto jsem odešel,“ řekl. „Věděl jsem, že neodejdeš, pokud to zjistíš. Tak moc jsem tě za to miloval.“

Jeho hlas je plný lítosti a jsem unavená nošením toho vzteku v mém srdci. Peklem jsem si prošla třikrát a vrátila se zpět. Teď jsem silnější. Můžu se o sebe postarat. Nepotřebuju ho tak, jako dřív, ale chybí mi někdo, o koho bych se mohla opřít. Někdo, kdo se stará.

Opřu si hlavu o jeho hruď a on si mě drží blízko; drží mě tak, jak jsem nikdy držena nebyla.

***

Když dorazíme do nemocnice, Zack na sebe hodí nějaké oblečení, co měl v tašce v autě a já se převléknu z uniformy do věcí, ve kterých jsem přišla do práce – džínů a trička. Čekáme s Cheryl, zatímco Joe je na sále. Zack moc nemluví, ale je tam. Přidá se k nám důstojník Morrison a Cheryl mi zašeptá, že tohle je to nejpodivnější a nejlepší dvojité rande, jaké kdy měla.

Po několika hodinách k nám doktor přijde s dobrou zprávou. Střela minula Joeovo srdce a hlavní tepny, i když způsobila velké poškození jeho ramene. Rychle ho navštívíme na JIPce a slíbíme, že se vrátíme zítra se spoustou nezdravých dobrot. Usměje se, ale v jeho očích vidím něco, co bych si přála, abych neviděla.

Cestou domů myslím na Joea. Každé ráno vstává s hlubokým smutkem kvůli jeho ženě a oznamuje nám svou volbu a to prostřednictvím sendvičů, které jí ačkoliv mu je doktor zakázal až po neprůstřelnou vestu, kterou nenosí. Každý se probouzím a dělám své volby. Vybrala jsem si hněv nad odpuštěním. Obviňuju Zacka z toho, že mě dovedl na cestu, která vedla ke konci mých snů. Byla pro mě otevřena jiná cesta, a já jsem se rozhodla nevstoupit na ní.

„Jsme tady.“ Zackův hlas mě vyděsí a uvědomím si, že auto muselo zastavit už před nějakou chvílí, protože Zack už má v ruce klíč.

„Promiň. Byla to dlouhá noc.“

Jdeme spolu nocí po chodníku. V pár oknech se svítí. Ulice jsou prázdné. Vzduch je chladný a vlhký, voní vůní čerstvě zavlažené trávy.

„Díky, že jsi se mnou zůstal a odvezl mě domů.“ Zastavím se před dveřmi a podívám se na jeho hezkou tvář. Ani po té dlouhé noci nevypadá unaveně. Jen starostlivě. Intenzivně.

„Za málo.“

Udělám k němu krok. A pak další. Jsem tak blízko, že cítím teplo jeho těla, cítím stopu jeho kolínské. Tak povědomé. Uklidňující. Živé.

Tohle je muž, který mě naučil žít poté, co zemřel můj otec. S ním jsem se cítila v bezpečí. Zaplnil prázdnotu v mé hrudi, a tak jsem se cítila i dnes večer, když jsem si myslela, že Joe možná zemře.

Moje ruka vklouzne kolem jeho krku a nedokážu se zastavit. Chci ho. Potřebuju ho, i když nejsem připravená odpustit mu. Sedm let hněvu nezmizí za pár dní. Ale jsem připravená pustit ho do mého života, i když jen kvůli jeho pažím. „Zacku.“ Zašeptám jeho jméno, přitáhnu si ho dolů až se jeho rty setkají s mými.

Se zasténáním kolem mě obalí paže a přitáhne pevně k jeho tělu. Naše jazyky se zamotávají, zuby střetávají, rty pohlcují. Není to krásný ani měkký polibek. Není to jemný polibek milence nebo cudný polibek od kamaráda. V našem polibku je surová vášeň. Bolest a touha, smutek i nenávist.

Lapající po dechu se odtáhnu. „Potřebuju tě.“

„Jsem tady, zlatíčko.“

„Nic ti neslibuju,“ řeknu. „Nechci, abys to špatně pochopil.“

„Rozumím, Shay.“

„Dovnitř.“ Jak se odtáhnu, můj hrudník se zvedá.

Vejdeme do haly a jsme znovu na sobě, přitahování jako dva silné magnety. Líbáme se a sápeme se po sobě. Zack mě popadne za zadek a zvedne proti němu a zamíříme k výtahu. Přitisknu se mu ke krku a vdechuju jeho lahodnou vůni, třu se o jeho bouli v džínách. Dveře výtahu se otevřou a Zack vstoupí dovnitř a bouchne se mnou o zeď tak tvrdě, až mi o sebe cvaknou zuby, ale bože, je to tak dobré a jsem v bezpečí se Zackem. Možná je drsný, ale v mém srdci vím, že by mi nikdy neublížil.

Když se otevřou dveře výtahu, nese mě chodbou. O chvíli později jsme v mém bytě. Zack kopnutím zavře dveře a natlačí mě ně, když se naše ústa opět shledají.

Kousnu ho do spodního rtu. Ne tak moc, aby mu tekla krev, ale dost na to, abych mu poslala zprávu, co čekám od tohohle setkání, které je tak odlišné od jakékoli intimity, jakou jsme kdy sdíleli.

„Ježiši.“ Zack mě otočí tváří ke dveřím, jednu ruku má kolem mého pasu a jednu kolem krku, když si mě přitáhně zpátky k hrudi. Jeho pták se tlačí proti mému zadku a jeho prsty spočívají na mém krku, takže muže cítit můj puls.

„Je tohle, co chceš?“ Jeho hlas je chraplavý. „Chci tě tak moc, nebudu jemný.“

„Dneska jsem málem ztratila přítele. Nechci něžnosti. Chci cítit. Chci žít. Chci, abys poznal mou bojovnou stránku, protože to je to, co mě zachránilo, když jsem všechno ztratila.“

S bušícím srdcem ustoupím a vrazím mu patu do jeho nártu, pak ho praštím loktem do žeber – pohyb, který jsem bezpočetkrát použila v ringu. Pustí mě a já se rozeběhnu, minu kuchyňský kout a doběhnu do malého obývacího pokoje, který je dekorován do chladné šedivé a zelenomodré. Zackova hlava vystřelí nahoru, běžím, směju se, prchám před dravcem v mém domě.

Chytí mě, když dorazím do ložnice. Spadneme na postel, objeví se nade mnou a rozkročí se nad mými boky. Měkkost v jeho tváři zmizela. Místo toho je jeho čelist napjatá, jeho oči tvrdé a soustředěné, když vydá spokojené zavrčení. Popadne mě za límec trika a roztrhne ho, jako by bylo vyrobeno z papíru. Na vteřinu se ptám sama sebe, jestli opravdu dokážu zvládnout to, co jsem rozpoutala.

„Tohle je tak nespravedlivé. Máš hmotnostní výhodu.“ Nadzvednu boky a zkusím ho odhodit.

Zack si odfrkne a posune svou váhu do MMA pozice full mount, kdy jeho stehna pevně svírají má. Popadne má zápěstí a bouchne s nimi nad mou hlavu, obě svírá jednou rukou, aby mě tou druhou mohl dráždit a mučit.

„Vzdej to.“

„Táhni do pekla.“ Vyklenu se a kroutím sebou, ale postel je příliš měkká, aby mi poskytla ten správný efekt, který potřebuju k tomu, abych využila své schopnosti z MMA.

„Tohle jsem ti chtěl udělat v Redemption, když jsem tě v týhle pozici připevnil k zemi.“ Zack odhrne mou podprsenku a pohladí má prsa jeho teplou dlaní, hněte je, dokud nejsou moje bradavky napnuté a bolavé.

„Máš nádherný prsa.“

„Nedotknul by ses jich, kdybych měla volné ruce.“ Snažím se otočit na bok, ale zasáhnu jeho ptáka, což se zdá, že ho ještě víc rozpálí. Posune svou váhu, tlačí mě zpět dolů a vtáhne mou bradavku mezi zuby, sevře ji tak silně, až zalapám po dechu.

Se zabručením obrátí mou pozornost k mému druhému prsu, kouše a tahá, dokud se pod ním neprohýbám. Jsem tak mokrá a bolavá.

„Podvol se.“

„Ne.“ Naše pohledy se uzamknou v bitvě, o které vím, že ji prohraju, protože ho v sobě chci tak moc, že udělám cokoliv, abych ho dostala, včetně vzdání boje.

Stále drží mé zápěstí, nakloní se a rozepne mé džíny a stáhne mi je přes boky a stehna.

Mé tváře se zahřejí, když na mě zírá a olízne si jeho rty jako dravec, který se chystá lovit.

„Krása,“ zamumlá a jemně mi přejede prstem přes můj pahorek.

„Hádej, kdo z toho nic nedostane?“

„Každý chlap na týhle planetě kromě mě.“ Zack pohladí mojí kundičku a vklouzne do mě dvěma prsty. Jeho drsná a brutální akce mi vezme dech, ale je to tak dobré.

„Kriste, jsi tak mokrá.“ Vytáhne prsty a rozetře mou vlhkost podél mého vnitřního stehna. „Tak moc mě chceš.“

„Ať ti to nestoupne do hlavy.“

Zasměje se, jednou rukou si rozepne džíny a zapumpuje si ptákem. „Příliš pozdě.“

Tvrdě polknu, když ho sleduju, jak si přes něj přejíždí. I když jsme neměli sex, dokud mi nebylo osmnáct, dělali jsme všechno ostatní. Ale nepamatuju si, že by jeho pták byl takhle velký a tlustý.

„Vždycky ses tak trochu chlubil. Není divu, že ti sponzoři bouchali na dveře.“ Přikrčím se nad nevhodnou připomínkou toho, co ztratil, ale on se zakření a sáhne do zadní kapsy pro kondom. Snažím se nemyslet na to, že má kondom po ruce, když se pro něj tak lehce natahuje, nebo jak zkušeně roztrhne obal jeho zuby.

„Užíval jsem si předvádění. Skoro stejně tak jako boj.“ Navlékne si kondom na jeho chloubu. Jeho tělo je napjaté, jeho stehna kolem mě jsou jako kámen.

Chci se ho dotknout. Chci vědět, jestli je cítit pořád stejně. Chci ho hladit, dokud neztratí kontrolu.

Ale Zack má své vlastní nápady. Převrátí mě a uchopí mé boky a tlačí na kolena. „Nikdy jsem si nepředstavoval, že by to mohlo být takovéhle, když bychom byli znovu spolu.“

„Ani já,“ zamumlám s tváří přitisknutou k jasně červenému povlečení, které dodává trochu barvy bílo-šedé místnosti. Ale tohle je přesně to, co chci. Sex a žádná matoucí intimita, která nás svazovala před tak dlouhou dobou.

„Jsi s tím v pohodě, Shay?“

„Noo…“ Vymrštím se vpřed a naposledy se pokusím o útek, ale moje džíny jsou omotané kolem mých kolen.

S tichým varovným zavrčením mě Zack chytí kolem pasu a přitáhne zpět. Nikdy jsem takovouhle předehru nezažila. Syrovou, živočišnou, dravou. Zničí mě.

„Odpověz.“

„Ano.“ Podívám se na něj přes rameno a zašklebím se. „Díky za optání.“ Když vás drží v posteli divoké zvíře, buďte vždy zdvořilé.

Zack si omotá mé vlasy kolem ruky a zvrátí mi hlavu dozadu. Jeho druhá ruka mě drží za boky. Když mě znehybní, vtlačí mě do postele a rukou si mě přidržuje za spodní část mých zad. Ví přesně, co chce a jak to chce. Po letech, kdy se staráte sama o sebe, je dobré nechat někoho převzít kontrolu.

„Nehýbej se, dokud ti to neřeknu.“ Plácne mě po zadku a já vykřiknu.

„Co to sakra je?“

„Rozevři ty hezký stehna, nebo to udělám za tebe,“ nařídí mi.

Najednou si uvědomím, že nejsem jediná, kdo se za těch posledních sedm let změnil. Zack, kterého jsem znala, nikdy nebyl v posteli drsný nebo náročný. Byl vždy velmi opatrný, jemný, jako by se bál, že bych se mohla rozbít, kdyby mi poskytl něco jiného než pohlazení. Tohoto nového Zacka nic nedrží zpět. Nebo se možná cítí jinak kolem mého nového já. Vím jen to, že to není ten chlapec, který se mnou zacházel jako s tím nejjemnějším pokladem. Místo něj jsem dostala Slayera. Zvíře.

„Chtěla bych vidět, jak to zkusíš,“ vyzvu ho.

Zase mě plácne, tentokrát tvrději. Přes mou kůži ucítím mravenčení a zároveň radost.

„Bastarde.“

„Kde sehnala moje holka takhle špinavou pusu?“ Plácne mě přes druhou půlku, plesknutí kůže o kůži se odráží v tichu mého pokoje.

Vzdychnu, oddávám se senzaci z pulzování mezi nohama, tření bavlny proti mým bradavkám, nesnesitelné bolesti v mém jádru. Tiše zasténám , když mi Zack roztáhne nohy tak, co moje džíny dovolí.

„Řekni mi, že mě chceš.“

„Chci tě.“

„Řekni mé jméno a řekni mi, že mě chceš.“ Svým ptákem škádlí můj vstup, vylétne ze mě sten.

„Chci tě, Zachary Graysone.“

„Taky tě chci. Ani si nedokážeš představit jak moc.“

Zatlačí se do mě jedním tvrdým tahem a naplní mě takovým způsobem, že se málem udělám. Jednou rukou sevře mé vlasy a zatáhne za ně a přirazí do mě tak tvrdě, že čelo postele bouchne o zeď za ní.

Pane bože. Stala jsem se jednou z těch sousedů.

Moje vzrušení rychle stoupá, a když se chystám vystoupat na vrchol, Zack předeje jednou rukou přes můj bok a natáhne se k mému klitorisu, aby ho pohladil. Jednou. Dvakrát. A pak se mě dotkne přesně tam, kde to potřebuju.

Udělám se tak tvrdě, až ztratím dech. Skrze mě prochází potěšení, šíří se z mého klitorisu každým nervem v mém těle. Zack mě pevně drží, jeho dýchání se zrychluje a postel buší proti zdi. Nakonec se jeho svaly napnou a udělá se s hrdelním zasténáním.

Rozhodně jsem se stala jednou z těch sousedů. Už nikdy nebudu moct ukázat svůj obličej na chodbě.

Zack se na mě zhroutí a proplete si prsty s mými. I přes tohle jemné a něžné gesto to byl nejdrsnější sex, jaký jsem kdy měla.

„Jsi v pořádku?“ Přitiskne rty k mému zátylku. Zachvěju se, uvnitř se cítím podivně prázdná.

„Ano,“ zalžu.

Po několika minutách se Zack zvedne, aby došel vyhodit kondom. Cítím se trapně, nepohodlně a nedokážu se rozhodnout, co udělat. Mám si sundat oblečení a skočit do postele? Nebo se obléknout a počkat, až se vrátí? Plánuje zůstat, nebo odejít? Co chci, aby udělal?

Nakonec se rozhodnu obléknout se, natáhnu si nové triko a zamířím do kuchyně, kde popadnu lahev vody, abych uhasila neexistující žízeň.

Zack se ke mně připojí o několik okamžiků později, oblečený, jako kdybychom před pár minutami neměli divoký sex. Mračí se.

„Jsi v pořádku?“

„Jo.“ Obejmu se jednou rukou a loknu si vody, zatímco Zack se potuluje po mém obývacím pokoji. Způsobí, že se cítím v rozpacích kvůli mému minimalistickému interiéru. Můj byt je jednoduše zařízený, ale pohodlný. Šedá kožená sedačka s modrozelenými polštářky obklopuje bílý konferenční stolek a proti němu je vysoká bílá lakovaná skříň, která kontrastuje s tmavě šedivou na zdi. V jídelně mám bílý stůl se třemi modrozelenými židlemi. Pro zjemnění jsem pořídila načechraný šedý koberec, barevně odpovídajíc barvě na zdi, bílé záclony a několik květin v květináčích. Všechny skříňky v otevřené kuchyni jsou bílé a spotřebiče černé.

„Nevypadáš tak.,“ řekne z druhé strany snídaňového baru.

„Jak vypadám?“

„Vzdáleně.“

Přinutím se k úsměvu, i když má pravdu. Jsem opatrná, abych se nedostala až moc blízko, a byla jsem víc než šťastná, že vzbuzuju ten druh sexu, který nezahrnuje mazlení nebo objímání, hezká slovíčka nebo něžná láskání. Zajímalo by mě, jestli si někdy dokážu dovolit vrátit tenhle druh intimity zpátky do mého života. Pořád to bolí, ale být se Zackem mi připomnělo, jaké je to cítit se opečovávaná, milovaná. I když to nechci, ta potřeba je stále uvnitř mě. Dneska jsem to potřebovala. Jsem tak zmatená.

„Lidé nemůžou vypadat jako pocity.“

„Ty můžeš.“ Obejde bar a otevře zásuvku. „Vždycky jsem tě uměl přečíst. To se nezměnilo. A to, že tě tu vidím oblečenou a s rukama kolem se, namísto toho, aby si tam byla nahá, ležela vedle mě a říkala mi, že jsem tě neuspokojil mi říká, že nejsi v pořádku. Ublížil jsem ti?“

„Ne. Bylo to hezké. Byl to sex. To jsem chtěla.“

„Drsný sex?“  Bouchne zásuvkou a příbory uvnitř zarachotí. „Příliš drsný.“

„V té ložnici jsme byli dva.“ Nabídnu mu lahev s vodou, ale zavrtí hlavou. „Kdybych něco nechtěla, zastavila bych to.“

Opře se naproti o pult a zkříží ruce. „Nevím, co se tu k sakru stalo. Nechtěl jsem, aby to bylo takovéhle, ale nemůžu myslet, když jsem s tebou. Nemůžu se ovládat.“

„Ovládal ses.“ Stisknu mou lahev, takže zapraská. Nechci mít tuhle konverzaci. Skončilo to a z nějakého důvodu se chci jen stočit do klubíčka v posteli a brečet. „Možná příliš moc. Všechny ty otázky jestli jsem v pořádku…abych byla upřímná, bylo to sladké, ale trochu nepříjemné. Pokud se mi něco nelíbí, svým partnerům to dám vědět.“

Zack se naježí. „Tvým partnerům?“

„Nejsem jeptiška.“ Pokrčím rameny. „Od té doby, co skončilo mé manželství, jsem se vídala s jinými muži. Vím, že ty taky.“

„Nic pro mě neznamenali,“ řekne Zack rychle a udělá ke mně krok. „Ne jako ty.“

Lahev vody se stane mým štítem. Piju, i když nepotřebuju uhasit žízeň, protože ji nemám. Chladná voda klouže po mém jazyku a chladí mě uvnitř, jak stéká. „Zacku…nechci si znovu nic začínat. Byl to prostě…Joe a pronásledování a zatčení…adrenalin. Víš, že to s člověkem dělá bláznivé věci.“

Zamrzne uprostřed kroku. „Bylo to dobré. Dostali jsme to ze sebe a teď se můžeme pohnout dál. Budeme se chovat profesionálně, jak jsme se domluvili.“

Jen tam stojí, jeho tvář je bez výrazu, nedokážu říct, co si myslí. Ulevilo se mu?  Je šokovaný? Naštvaný? Zklamaný?

„Bojíš se.“

„Nebojím se.“ Přejedu si rukama přes hrudník.

„Ale ano,“ řekne. „Bojíš se riskovat, ať už v ringu nebo mimo něj. Je to jediná věc, ve které ses změnila. To je to, co ti brání v dosažení tvých cílů.“

„Kdybych se bála riskovat, nestala bych se bojovníkem,“ odseknu, jsem naštvaná …myslí si, že mi může dávat přednášku, když o mém životě za posledních sedm let nic nevěděl. „Pokaždé, když vstoupím do ringu, riskuju. Víš to líp, než já…“ Lituju těch slov ihned, jakmile opustí má ústa a ještě víc, když sebou Zack cukne.

„Omlouvám se. To vyznělo špatně. Myslela jsem to tak, že jsi…taky…bojovník…“

„Měl bych jít.“

Udělá krok ke dveřím, chci mu říct, aby zůstal. Chci, aby byly věci takové, jako dřív, když mezi námi bylo všechno snadné. Chci usínat, zatímco mě bude objímat jeho pažemi a budu naslouchat bušení jeho srdce. Ale nedostanu šanci. Namísto toho ho nechám odejít. „Děkuju za dnešek.“

„Uvidíme se zítra.“ Otočí se a přejede mi rty po tváři.

Naděje zaplápolá, a pak je pryč.