SH - 10. kapitola

 Překlad: Verča

Shayla

„Není to tak špatný. Musím být v dobré formě.“

Podívám se na Cheryl, která se vedle mě potí na běžeckém pásu. Po Joeově zdravotní prohlídce, jsem je oba přesvědčila, aby vyzkoušeli tělocvičnu. Joe tu byl jednou a pak zavolal, že končí, ale Cheryl se to objevuje každou chvíli. Údajně proto, že se chce udržovat v kondici, ale ve skutečnosti tu okukuje chlapy.

„Tohle je sotva zahřívačka.“ Chodím vedle ní tempem „lehkého cvičení“, jak jsem dostala nařízeno od doktora.

„Možná pro tebe,“ zafuní Cheryl. „Ale nezrychluj, jinak by mě museli sbírat ze země. Plus, jak bych byla schopná ocenit ten výhled, kdyby mi po tváři stékal pot? Potřebuju mít jasné zorné pole.“

„Kdo je za mě v práci?“ Až tu v devět skončíme, Cheryl zamíří do práce. Naše směna je od desíti večer do pěti ráno.

„Sol.“ Povzdychne si. „Zažiju další směnu, kdy budu odhánět jeho ruce od mého zadku. Právě se vrátil z měsíčního vyhazovu za sexuální obtěžování kolegyně v budově tři. Slyšela jsem, že byl na Symbian opravdu naštvaný, i když všechno, co dostal bylo jen plácnutí přes ruku. Očividně je chce žalovat o pět milionů dolarů. Je to zasranej kus hovna.“

„A co tvoje stížnost?“ Zamávám na Rampage a Blade Sawa, kteří míří ke dveřím. Deset minut před zavřením je tělocvična téměř prázdná. Cheryl a já jsme jediní na kardio strojích a několik opozdilců je u posilovacích strojů.

„Byla přiřazena k ostatním. Zdá se, že můj zadek není speciální.“

„Přeju si, aby popadl můj zadek.“ Zvýším rychlost o další stupeň. Moje srdce nebuší dostatečně rychle a po včerejším polibku se Zackem toužím spálit alespoň část mého napětí. „Umírám pro omluvu. Když jsem s ním pracovala naposled, řekl mi, že MMA je mužský sport a kdyby měl na starost jeho náplň, nechal by všechny ženské bojovnice bojovat nahé v blátě. Přála jsem si, abych mu mohla ukázat, jak tvrdě ho dokážu udeřit.“

„To bych si přála taky,“ řekne Cheryl. „Bylo by to fakt něco vidět to.“ Zpomalí na velmi pomalou chůzi. „Víš, co bych ještě chtěla vidět? Toho chlapa, který tě tuhle navštívil. Řekla jsi, že to byl tvůj ex. O co jde?“

„O nic.“ Jenom z mluvení o Zackovi pociťuju pocity, které nechci cítit, touhu, o které jsem si myslela, že je pohřbena tak hluboko, že se nikdy neobjeví. Jak se můžu posunout vpřed, když mě minulost stále táhne zpět?

„Jo? No, mně nepřišlo, že by to vypadalo jako nic.“ Poklepe si ručníkem čelo, objeví se na něm trochu růžové barvy. Každý týden se snaží mít nový look a tenhle týden si obarvila její vlasy na svítivě růžové. „Po čtyřech manželstvích vím všechno o ex vztazích.“

 „Aha?“

„Ten chlap je chodící sex a hrozně tě chce. Kdo přijede do průmyslového areálu, jen aby zkontroloval tvou ránu na hlavě?“

„Ublížil mi, Cheryl. Dost. Vytrhl mi srdce a zadupal do země. Nikdy jsem se přes to nedostala.“ Přinutím se k pomalejšímu tempu, vzpomínajíc si na rady lékaře. Cítím se trochu přehřátá. Nebo to je tím, že přemýšlím o Zackovi?

„Co udělal?“

Vyprávím Cheryl svou minulost se Zackem , o naší noci v levném hotelu a mém rozhodnutí přestěhovat se do New Yorku. Cheryl ví všechno o mém životě jako balerína a že jsem se přestěhovala do San Franciska po nehodě, která ukončila mou kariéru. Taky ví, že jsem byla vdaná, i když neví, jak to skončilo. „Neviděla jsem ho, ani o něm neslyšela, dokud nepřišel do Redemption,“ řeknu jí, jak naše nohy bouchají proti pásu na našich běžeckých trenažérech. „Řekl mi, že to udělal pro mě, abych mohla žít své sny, aniž by mě držel zpátky. Ale byla to má volba, a on mi ji vzal. Nemůžu mu to odpustit.“

„Hmm.“

„Co to znamenalo?“

Pokrčí rameny. „Zní to tak, že jeho úmysly byly dobré, ale provedl to špatně. Snažil se udělat správnou věc.“

„Špatně se ani nepřibližuje tomu, jak jsem se tu noc cítila. A bylo to špatné. Úplně hloupé. Způsobilo to, že jsem se dala na cestu, která ukončila mou kariéru.“

„Ale teď jsi bojující mašina.“ Funí mezi slovy a dotkne se panelu, aby snížila rychlost.

„Rozbitá bojující mašina. Věci nejdou tak dobře. Narazila jsem na okraj.“

„Možná by ti mohl pomoct. Dluží ti to, a pokud býval tak velká hvězda -“

„Nemůžu.“ Mé nohy bouchají proti pásu a na mém čele ucítím první korálek potu. „Včera v noci mě políbil a bylo to špatné. Nemůžu riskovat, že mu znovu propadnu. Nemůžu mu odpustit.“

Cheryl zastaví běžecký pás a ohne se ke kolenům, jak lapá po dechu. „Nikdy jsem netušila, kolik hněvu tě uvnitř užírá.“

„Nikdy jsem o sobě nepřemýšlela jako o nahněvané.“ Cítila jsem se smutná a sklíčená. Truchlila jsem nad jeho ztrátou. Ale nikdy jsem necítila skutečný hněv, tedy do doby než se vrátil zpět do mého života a způsobil tak, že jsem začala zpochybňovat rozhodnutí, která jsem provedla v New Yorku. „No, předtím jsem nebyla nahněvaná. Ale možná teď trochu jsem. Zlobím se na sebe, že nebojovala za to, co jsem chtěla. Přijala jsem, že ten vztah skončil, protože to chtěl. Posunula jsem se a pak se vdala za prvního muže, který ke mně byl laskavý a projevil o mně zájem, protože jsem byla mladá, vyděšená a osamělá a chtěla jsem, aby se o mě někdo staral.“

„Vdávala jsem příliš mladá,“ řekne Cheryl. „Poprvé mi bylo sedmnáct. Myslela jsem si, že jsem zamilovaná, ale nevěděla jsem, co to je láska.“

„Myslela jsem, že vím, co je to láska a pak jsem si uvědomila, že jsem se mýlila.“ Popadnu svou lahev s vodou z držáku a dlouze si loknu chladného nápoje. „Stejně na tom nezáleží. Minulou noc jsem na něj byla docela hnusná. Jsem si jistá, že už to vzdal a naskočil do letadla.“

„Neodletěl.“ Postaví se, popadne svůj ručník a poklepe si jím po jejím obličeji.

„Jak to víš?“

Zasměje se a zvedne bradu směrem ke dveřím. „Protože míří k nám.“

Vzhlédnu a téměř spadnu z běžícího pásu. Zack kráčí ke mně a nevypadá šťastně.

„Měla jsi odpočívat,“ zavrčí a zastaví se před mým strojem. „Nevypadá to, že bys odpočívala.“

„Pamatuješ na Cheryl ze Symbian?“ Ukážu ke šklebící se Cheryl, abych odvrátila jeho hněv.

Zack se na ní podívá a kývne na ni a pak se na mě zase mračí. „Dolů. Hned. Vezmu tě domů.“

„Lékař mi dovolil lehké cvičení. Sotva se hýbu. A myslím si, že sis mě spletl s někým, kdo poslouchá tvé rozkazy.“

„Ve skutečnosti jsi měla nastavenou čtyřnásobně větší rychlost, než já,“ řekne Cheryl, která mi tím moc nepomůže. „A potíš se. Dost. Není to nebezpečné potom, co ses bouchla do hlavy?“

„Nemusíš být za hodinu v práci?“ Střelím po ní pohledem a doufám, že to vypadá jako pohled smrti, ale jen ji to rozesměje.

„Jo.“ Povzdychne si. „Ráda bych tu chtěla zůstat a pozorovat tenhle ohňostroj, ale měla bych jít. Ale budu očekávat brífing, až se vrátíš do práce.“

Zack čeká, až Cheryl zmizí z doslechu, než na mě znovu začne zírat. „Pár dní by tě nezabilo.“

„Ano, zabilo. Právě běžím ze svahu. Nemůžu toho nechat.“ Zvýším rychlost na běžeckém pásu, abych mu ukázala, že nade mnou nemá moc. „Jestli si skončil s buzerováním mě kvůli ničemu, musím to dokončit.“

„Potřebuju s tebou mluvit.“ Založí si ruce na jeho hrudi. Jeho bicepsy se napnou pod rukávy jeho MEFC trička, snažím se neslintat.

„Možná zítra.“

„Teď.“ Natáhne se přese mě a zmáčkne nouzové zastavení na běžeckém pásu.

„Hej. Co to děláš?“ Podívám se na něj, když odstoupí. „Právě jsem se zahřívala.“

„Pokud budeš takhle večer dělat kardio, rozhodíš si organismus. Nebudeš moct spát, tvoje svaly se nezotaví. Pokud se tvé svaly nezotaví, riskuješ zranění. Zranění znamená, že jsi mimo hru. Možná nadobro.“

„Tohle byl Stanův nápad.“ Stisknu tlačítko start. „Je to profesionál. O tomhle ví víc, než ty.“

Bum. Zack znovu zastaví běžecký pás. „Nikdo o tomhle neví víc než já. O tom s tebou chci mluvit.“

„Hej! Shillo!“ Blade Saw zakřičí ode dveří. „Sadista a já jdeme na drink. Vy dva jste tu jediní. Až skončíte, zamkněte.“ Hodí mi klíče, ale Zack mi je ve vzduchu ukradne.

„Dej mi ty klíče.“

„Musíme si promluvit.“ Kývne Sadistovi a Blade Sawovi , když vycházejí ze dveří. „Ale ne tady.“

„Proč ne tady? Jsme tu jen my dva.“

„Chci ti něco ukázat.“ Natáhne ke mně ruku, a i když vím, že bych ji neměla uchopit, udělám to. Teplá a pevná, taková je jeho ruka, která obalí tu mou. Drží ji pevně, když mi pomáhá z běžeckého pásu.

Zack mě vede tělocvičnou do Tormentovy kanceláře. Světla se během chůze rozsvicí a to díky novému energeticky úspornému světelnému systému. Zastavíme se před skleněnými dveřmi vedoucími do Tormentovy kanceláře, podívám se dovnitř. Torment nesedí v jeho kožené židli za obrovským stolem z třešňového dřeva.

„Pokud jsi hledal Tormenta, nezdá se, že by tu byl,“ zdůrazním skutečnost.

Zackovi to očividně starost nedělá. Vyzkouší několik klíčů, než se zámek Tormetovo dveří odemkne a pak vstoupí do jeho kanceláře. Rozsvítí se pohybem aktivovaná světla.

Zadržím dech a očekávám apokalypsu.

Nepřijde.

„Možná si to neuvědomuješ, ale tohle je Tormentovo kancelář.“ Poukážu na štítek na dveřích. „Nikdo nejde do jeho kanceláře, když je tady a už vůbec ne, když tu není. Zabíjel by muže za méně.“

„Nikdy jsem nepatřil mezi ty, kteří dodržují pravidla.“ Zack se opře o Tormentův stůl a hraje si s jeho tužkami.

„Cítím se trochu mdle.“ Udělám krok zpět. „Myslím, že bych měla jít ven na vzduch.“

„Vypadáš docela bledě.“ Zack ukáže na koženou židli před stolem. „Posaď se.“

Zavrtím hlavou a místo toho se opřu o zárubeň. „O co jde?“

„Co tu vidíš?“ Zvedne bradu ke zdi, kam Torment pověsil fotky všech bojovníků v tělocvičně, kteří vyhráli titulový pás nebo odešli k profesionálům. Znám je všechny, protože jsem v Redemption od té doby, kdy to tu byl sklad s provizorním ringem a dvěma kluky se snem.

„Úspěch. Vítěze. Profesionální bojovníky.“ Pokrčím rameny. „Nejsem si jistá, na co se ptáš.“

„Muže,“ řekne Zack. „Všechno to jsou muži. Kolik ženských bojovnic z Redemption vyhrálo titulový pás nebo se dostalo k profesionálům za tu dobu, co tu jsi?“

„Žádná. Ale to není Tormentovo chyba. Není prostě tolik žen, které by se zajímaly o bojování na této úrovni.“

„Ale ty ano,“ odpoví.

Můj pulz vyskočí. „Dříve ano. Ale viděl si moje statistiky. Šlo to dolů a to dost.“

„Můžu tě dostat na tu zeď,“ řekne. „Můžu ti pomoct dosáhnout tvého snu.“

Zmateně se zamračím. „Co to říkáš?“

„Můžu tě trénovat, Shay. Můžu být tvůj kouč.“

Moje ústa se otevřou, jak se můj mozek snaží zpracovat to, co právě řekl. „Mám kouče. Dva. Tormenta a Fuzzyho. A Stan je můj trenér. Jsem s nimi od začátku. Začínat všechno znovu…s tebou…to je příliš velké riziko.“

„To, co chceš je na druhé straně tvého strachu,“ řekne Zack. „Dostali tě tam, kde jsi, ale nemůžou tě dostat tam, kam chceš jít. Teď bojuješ na nové úrovni. Tam, kde se bojovníci buď zlomí, nebo to dají. Se vší úctou k Tormentovi a Fuzzymu, oni nevědí nic o profesionálním bojování. To je důvod, proč jsi zamrzla.“

Odfrknu si. „To myslíš vážně? Torment neví nic o boji? Je to pravděpodobně největší bojovník v zemi. Pořád je oficiálním držitelem podzemního titulového pásu. Podzemního, Zacku.“ Zdůrazním slovo. „Žádná pravidla. Žádné zákony. Žádná ochrana. Žádná milost. Sražen byl pouze tehdy, když ho Misery zasáhl do hlavy párem mosazných boxerů a pokusil se ho zabít, a to se nepovažovalo za porážku.“

„To není to samé.“ Naježí se, a já si uvědomím, že jeho ego je pohmožděné. Možná už nebojuje, ale stále je bojovníkem, stále čtyřnásobným mistrem světa ve střední váze.

Opřu se rukama o mé boky, ale mé nohy zůstanou na bezpečné straně dveří. „Věděl jsi, že do Redemption přicházejí bojovníci z celé země a doufají v to, že budou mít šanci bojovat s Tormentem? Zavedl směšné pravidlo. Tormenta může k boji vyzvat pouze bojovník, který vyhraje proti top bojovníkům v Redemption. Ale nikomu se to za těch pár let nepovedlo.“

„Na mém vrcholu jsem mohl Tormenta porazit,“ zafuní Zack. „Stále bych ho mohl porazit. Skrývá se za svými bojovníky. Možná, že jednou byl dobrý, ale teď se bojí toho, že kdyby vstoupil do ringu, každý by zjistil, že je to obyčejný chlap.“

Neuvěřitelné, překročím práh a uzavřu vzdálenost mezi námi. „Myslíš si, že se bojí?“

„Myslím, že ty se bojíš.“ Přejede drsným prstem po mé čelisti. „Ale nemusíš. Dovol mi, abych tě ještě jednou vzal dolů z kopce.“

V mé hrudi bublají emoce. Nebála jsem se Devilova kopce. Ani po tom pádu z Mattova kola. Vítala jsem Zackovo pomoc. Mohl mě naučit spoustu dovedností, ale nikdy jsem necítila takový strach jako teď. Myšlenka začít znovu, a se Zackem, mi vyslala mravenčení po páteři.

„Máš práci,“ zaprotestuju.

„Za celé čtyři roky jsem neměl dovolenou. Mám tolik volna, že nevím co s ním.“ Jeho ruka sklouzne po mém culíku a pak palcem přejede po mém krku. „Něco dalšího?“

Snažím se najít důvody, že to není dobrý nápad. „Nemůžu ti platit. S financemi jsem už nad limitem, Stanovi a Fuzzymu ani neplatím tolik, co bych měla a Torment mě koučuje zadarmo.“

Zack si znechuceně odfrkne. „Nikdy bych si od tebe nevzal peníze. Takže vyřešeno.“

S žádným jiným důvodem, proč ho odmítnout, nepřijdu a tak se vydám jinou cestou. „Tohle by nefungovalo. Máme mezi sebou příliš nevyřešených problémů. Minulost. Neodpustila jsem ti, Zacku. Vidět se každý den…trénovat s tebou…bylo by to příliš těžké.“

Nakloní se ke mně blíž a opře si jeho čelo o mé. „Od kdy ses ty, Shayla Tannerová, odvrátila od něčeho, jenom proto, že to bylo těžké?“

Od té doby, co jsi odešel. Od té doby, kdy jsem vedle sebe neměla někoho, o koho bych se mohla opřít nebo kdo by mě mohl chytit, kdybych padala.

„Už nejsem ta stejná osoba.“

„Pak ta osoba buď, protože dívka, kterou jsem opustil, by nedovolila, aby ji něco stálo v její cestě. Dokonce ani já.“

Odtáhnu se, rozervaná mezi tím, co mi nabízí a emoční cenou, kterou bych měla zaplatit. „Nemůžu s tebou trénovat. Je toho všeho moc. Příliš matoucí. Nevím, jak se ohledně tebe cítím. Nechci začínat něco, co nikam nepovede.“

Dokonce nad mými slovy ani necukne, a to se mi zdála má slova tvrdá. „Pak to budeme udržovat přísně na profesionální úrovni.“

„Profesionální úrovni?“

Zack přikývne. „Nebude to rozdílné jako tvůj vztah s Tormentem a Fuzzym.“

Držet to v profesionální úrovni by mohlo ochránit mé srdce. Dá mi to šanci dosáhnout mého snu. Bude to znamenat návrat Zacka do mého života, ale bez jakéhokoli rizika. Zaváhám jen na úder srdce a pak přikývnu. „Dobře.“

Jeho teplé oči se zlatavými flíčky září ve ztlumených světlech. „Jsi pořád ten nejodvážnější člověk, kterého znám.“

„Ne tak jako ty. Viděla jsem některé z tvých soupeřů. Chtělo to odvahu vejít do-“

Přeruší mě polibkem.

Oh můj bože. Líbá mě. Jeho rty jsou měkké. Jisté. Známé. Tak lahodné. Tak naprosto smyslné, že se nemůžu odtáhnout. Jeho prsty se proplétají mými vlasy a stále mě drží, zatímco mě líbá takovou intenzitou, která mi bere dech.

Stop.

Moje hlava se točí a dýchám zrychleně, když se k němu natáhnu a rukama sevřu jeho ramena, jak se ho snažím držet. Všude mě bolí, každý můj nerv pulzuje.

Hořím.

„Co se stalo s udržením profesionality?“ Lapám po dechu, když mě nechá nadechnout.

„Zítra. Dneska tě potřebuju.“

Jeho slova slova mě zahřívají jak uvnitř tak venku. Jednou rukou mě sevře kolem pasu a přitáhne si mě k sobě, dokud se k sobě netiskneme tělo na tělo. Jsme tak blízko, naše těla do sebe zapadají, jako by pro sebe byla stvořena. Jako kdybychom byli jeden a ne dva.

Něco uvnitř mě prasklo. Touha vyplave na povrch, omotám se kolem Zacka a odmítám se ho pustit. Stýskalo se mi po něm. Tolik mi chyběl, uvnitř mě to bolelo. Být s ním bylo jako vrátit se domů. Je to cítit tak dobře.

„Zacku…“

„Mám tě.“

Jeho hruď se zvedá a klesá stejně s mou. Jeho srdce buší uvnitř mého těla. Můžu cítit jeho tvrdou erekci proti mým bokům.

Ale teď jsem to já, kdo líbá. Moje ústa pohlcují jeho. Moje sténání se ozývá kolem nás. Můj jazyk hledá, dotýká se, ochutnává. Hluboce. Zoufale. Zachvěje se, jeho jazyk hladí můj, je sametově měkký. Tak erotický. Tak velmi, velmi dobrý. Nikdy jsem si nepředstavovala, že bych něco takového mohla cítit znovu, nikdy jsem si nemyslela, že se probudím polibkem.

Jeho prsty jemně přejede po křivce mého ucha a podél mé čelisti, zatímco druhá ruka svírá mé vlasy, jako kdyby se bál, že uteču.

Ale není žádné místo, kam bych chtěla utéct, nechci se nikde skrýt. Je tu pouze Zack.

Zack s jeho tvrdým tělem natlačeným proti mému.

Zack s jeho měkkými rty na mé tváři.

Zack zasunující ruce pod můj zadek a nesoucí mě k Tormentovo stolu.

Jedním rychlý pohybem smete vše ze stolu. Pak mě položí na chladný a tvrdý povrch. Papíry se snášejí k podlaze kolem nás, jako popel, kterým se stanu, až Torment zjistí, co jsem tu dělala.

Ach bože.

„Zacku…“ Moje srdce buší,nejen z očekávání toho, co se chystáme udělat v Tormentově kanceláři, ale co se stane, až to Torment zjistí.

„Neboj se,“ zamumlá mi do ucha. Je tak sebejistý. Impozantní. Nebezpečný. Dominantní. Ochranářský. Temně krásný. Je to typ muže, kterému jsem se vždycky vyhýbala od té doby, co jsem opustila Glenwood, a přesto po něm tajně toužila.

„Nebojím se. Jsem vyděšená.“ Můj dech se začíná zrychlovat a být těžší, začínám pro něj být vlhká, horká a bolavá. Nenávidím se za to. Otevírám se bolesti. Jedna noc se Zackem nebude stačit.

„Ale pořád jsi tady.“ Nakloní hlavu  a zaútočí na mě prudkým polibkem, mačká mé rty, jeho prsty se tvrdě zarývají do mé kůže. Krev šumí v mých spáncích, můj hlad po něm se stává syrovějším a divočejším. Sjedu mýma rukama kolem jeho krku a táhnu ho dolů pro víc.

„Máš krásné tělo,“ řekne, jak přejíždí rukama po mých křivkách. „Chci lízat každý tvůj sval. Chci tě znovu celou ochutnat.“

Nakloní se a oždibuje můj krk, hrubé strniště škrabe mou citlivou pokožku, pak vezme do rukou má prsa a jemně je hněte přes mé oblečení. Jsem v ohni, korálky potu mi stékají po zádech.

Hraješ si s ohněm a můžeš se spálit.

Zatočí s mou bradavkou, napjatou pod mým oblečením, dokud se neprohýbám na stole a hladovím pro víc.

„To je moje holka,“ zamumlá si napůl pro sebe. „Chce to, co jí můžu dát.“

Kdo je ten chlap a kde se naučil takhle mluvit? Podebere má prsa, mačká je a hladí. Cítím se tak otekle a bolavě, tak moc toužím po jeho rukách na mé kůži.

„Tormentův stůl…“ Nevím, jestli upozorňuju nebo chci, ale přestanu přemýšlet, když mi Zack rozevře nohy a nakloní se ke mně. A pak je všude, jeho horké ruce jsou pod mým trikem, jazyk v mých ústech, tělo přitisknuté k mému, jeho erekce proti mému břichu. Nemůžu myslet, nemůžu bojovat. Chci ho, jako jsem nikdy předtím žádného muže nechtěla, a udělám téměř cokoli, abych ho měla.

V dálce bouchnou dveře a já ztuhnu na chladném dřevěném povrchu. Zackova hlava vystřelí nahoru, jakmile se rozsvítí světla v chodbě. S bušícím srdcem seskočím ze stolu a padnu na podlahu, abych sesbírala Tormentovo papíry.

„Nech to.“ Podá mi ruku.

„Jsi blázen?“ Vstanu a hodím na stůl hromadu papírů. „Blade Saw mu řekne, že mi dal klíče. Bude vědět, že jsem tu byla.“

Zack si sundá prsten z jeho prstu. Každý MEFC bojovník, který vyhraje titulový pás, získá prsten od ředitele MEFC, aby mu připomínal vítězství. Nevím, který ze čtyř prstenů má teď na sobě, ale když ho hodí na Tormentův stůl, ruka mi vyletí k ústům.

„Zacku.“ Můj hlas vyjde v zaškrceném šepotu. „Co to děláš? Tvůj prsten…je drahocenný. Bude vědět, že je tvůj a půjde po tobě.“

„Vím.“ Popadne mě za ruku a táhne mě ke dveřím.

„Nemusíš mě chránit,“ protestuju.

„Musím tě chránit, zlatíčko. To je důvod, proč jsem se narodil.“