MTTOD - 17. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Liana

Sotva se dotkli země, když se pod ní začala třpytit Timothyho dračí forma. O chvilku později se proměnil zpět do své lidské podoby – a Liana se neúprosně zhroutila na zem vedle něj.

Tráva pod ní byla měkká. Přesto cítila, že má pohmožděné rameno, ale nevěnovala tomu pozornost.

Teď dokázala myslet jen na Timothyho. Snažil se před ní skrýt bolest, ale cítila jeho agónii skrze pouto druhů.

Byl zraněn. Nebylo to jako boj v uličce, kde se ho draci ohně stěží dotkli.

Tohle bylo špatné.

Zasyčela, když ho otočila a viděla, že má vpředu roztrženou košili. Vypadalo to téměř spálené. Roztřepené okraje byly zčernalé.

A co je horší, jeho kůže vypadala také spáleně.

Nebo možná ne spáleně – ale po kůži se mu začala šířit podivná temnota.

Polkla a pak začala pečlivě kontrolovat další zranění. Věděla, že jeho pravé křídlo bylo zraněno – a přesně jak se obávala, našla na pravém zápěstí další místo temnoty.

Když se dotkla jeho paže, zasténal. Neprobudil se, ale viděla, že má bolesti. I v bezvědomí měl kolem úst hluboké linie.

Bylo děsivé ho tak vidět. Timothy byl tak plný života – byl to nejživější člověk, se kterým se kdy setkala.

A teď to skoro vypadalo, jako by z něj něco vysávalo život…

Do prdele, do prdele, do prdele. Co mám dělat?

Není zdravotní sestra ani lékař. Není ani měnič!

Nevím, jak léčit podivná magická zranění! Jen kóduju hry – nejsem čaroděj nebo kněz.

Polkla proti rostoucí panice. Musela zůstat soustředěná.

Zdálo se, že s každým dalším okamžikem byl Timothy stále bledší.

V momentálním nápadu se nad něj naklonila a přitiskla rty na jeho. Jemně a zoufale ho políbila a modlila se, aby v tu chvíli všechno fungovalo jako v pohádce.

Zdálo se, že Timothy trochu dýchá, ale jinak nereagoval. Pořád byl v bezvědomí – a zdálo se, že temnota na jeho hrudi se šíří dál s malými úponky černoty.

Jsem jeho družka – ale ještě nejsme spáření. Možná proto mu nemůžu pomoct.

Proč se nespářili přímo na té pláži?

Když si na to vzpomněla, v očích se jí objevily slzy. Ten okamžik byl tak dokonalý. Jen Timothy, ona a oceán. Myslela si, že bude mít takové štěstí až do konce jejího života.

A teď by jí Timothy mohl zemřít přímo tady v náručí, protože nebyla tak silná jako on, a protože nevěděla dost o měničích a jejich schopnostech, aby ho zachránila…

Slzy jí stékaly po tváři, když se na něj podívala a modlila se o zázrak.

Jedna z jejích slz stékala dolů – a padla přímo na jeho hruď, uprostřed šířící se temnoty.

Na okamžik se zdálo, že se divné tmavé úponky ustupují. Zadržovala dech.

Pak se temnota začala znovu šířit, ale Liana už jí nevěnoval žádnou pozornost.

Nakonec si uvědomila, co musí udělat.

Je to můj oceánský drak. Pán vody!

Liana se spěšně zbavila oblečení. Údolím protékala říčka, hned vedle louky a lesa.

Stáhla také Timothyho oblečení a ignorovala panický strach, když zasténal pokaždé, když se dotkla nějakého z jeho zranění.

A pak zaťala zuby a začala ho tahat k říčce.

Nebylo to daleko. Voda byla jen pár kroků – ale to byly nejdelší kroky, jaké kdy za celý svůj život udělala.

Než dorazili k říčce, byla naprosto vyčerpaná a bez dechu. Temnota se nyní rozšířila na víc než polovinu Timothyho hrudi.

Ale Liana ignorovala panický strach ve svém srdci. Možná nebyla měnič – ale svým způsobem něco o dracích věděla. Hlavně z her a knih, pravda. Ale stačilo vědět, že existuje jen jedna věc, která ho dokáže uzdravit.

Liana se zhluboka nadechla a rukama objala Timothyho mocné tělo. Pak je oba překulila do řeky.

Studená voda se nad ní uzavřela. Liana se nepokoušela ani kopat nohama. Udržovala ruce pevně ovinuté kolem Timothy a poddala se vodě. Pomalu klesli na dno.

Ignorovala paniku, že nemůže dýchat. Teď na tom záleželo jen na Timothym.

Na dně byla tma. Už nedokázala rozeznat temnotu infikující jeho hruď. Stále se šíří?

A najednou se objevila jemná záře. Nedokázala říct, odkud vyšla, ale osvětlovala vodu jemným modrým světlem.

V tajuplné záři viděla, že se Timothyho tělo uvolnilo. Jak se dívala, světlo zesílilo. Sledovala, jak se soustředilo na dvě místa.

Timothyho zápěstí a jeho hruď byly obaleny světlem, které intenzivně rostlo.

Současně se začaly svíjet úponky temnoty, které se mu plazily po kůži, téměř jako by se světlu bránily.

Liana ho stále držela. Jak postupně sledovala, temnota byla potlačována. Timothy se najednou v jejím objetí napjal a otevřel ústa, načež mu unikly vzduchové bubliny. Na zlomek vteřiny cítila hroznou, temnou přítomnost, jako stín, který chtěl utlumit veškerou radost a život.

A pak se voda naplněná světlem začala točit. Zvedala je, výš a výš, až nakonec hlavami prorazili povrchem vody. I nyní je obklopovalo světlo.

Liana lapala po dechu, ale stále se držela Timothyho, světlo pulzovalo tak jasně, že musela na chvíli zavřít oči.

Dokonce i zpoza zavřených víček neviděla nic jiného než ohromující modré světlo.

A pak Timothy zakašlal a zavrtěl se jí v náručí. Když znovu otevřela oči, podivná temnota z jeho těla zmizela. Zbyly jen čerstvé skvrny zarudlé kůže.

A co je nejdůležitější, Timothy znovu získal vědomí.

Jeho oči byly znovu naplněny světlem. Zářily jako safíry s hlubokým, jasně modrým oceánem.

Přes dřívější hrůzu se usmála. Nedokázala říct, jak to věděla – ale něco jí řeklo, že teď bude v pořádku.

Ne. Já to vím, protože to ví on.

Spojení mezi nimi tímto ujištěním pulzovalo. Tam, kde se předtím zdálo, že z něj temnota vytrhla jeho sílu, teď bylo pouto znovu naplněno jeho mocí.

„Zachránila jsi mě.“ Jeho hlas byl stále drsný, ačkoliv navrátil jí úsměv.

Opatrně mu položila ruku na hruď. Nezůstala žádná stopa temnoty – jen uklidňující úder jeho silného srdce na její dlani.

„Ty jsi mě zachránil také.“ Naklonila hlavu. „Myslela jsem, že je čas vrátit ti laskavost.“

Zasmál se, hlas měl hluboký a teplý. Náhle se zachvěla touhou – a uvědomila si, že je stále nahá.

Ve skutečnosti byli oba nazí. A ona nebyla jediná, která byla naplněna náhlou a naléhavou potřebou.

Timothy byl proti jejímu stehnu tvrdý, tam kde se tlačila na její kůži, byla jeho délka horká. To způsobilo, že tvrdě polkla, bradavky měla najednou napjaté a bolestivé, zatímco se jí žaludek stahoval potřebou.

„Nejsme v bezpečí,“ řekl chraplavě Timothy o chvilku později. „Pojďme. Řeka mi řekla o místě, kde budeme v bezpečí, dokud se neuzdravím.“

S obavami se znovu podívala na jeho hruď.

„Jsem v pořádku,“ řekl tiše, obtočil jí ruku kolem zad a znovu si ji přitáhnul. „Proměna se postará o uzdravení. Kdyby bylo potřeba, tak bych mohl pravděpodobně i létat. Ale moje křídlo je stále zraněné. Nechci riskovat další setkání s drakem ohně, který mě zranil.“

„To je rozumné,“ řekla Liana bez dechu a velmi těžce se pokoušela nemyslet na Timothyho, jak úchvatný je přímo tady ve vodě.

Byl to úplně špatný čas přemýšlet o tom, jak neuvěřitelně bylo cítit jeho tělo proti jejímu.

A také, skoro zemřeli.

Vždycky si myslela, že před smrtí chtěla navštívit Tokio, Paříž a vidět pyramidy v Egyptě.

Nyní přidala další položku přímo na začátek svého seznamu: neumřít jako panna.

Nebo snad: neumřít, aniž by byla zničena Timothyho tisíci různými způsoby, na písečných plážích na osamělých ostrovech a v jeho posteli a kuchyni a –

Jeho ústa se setkala s jejími. Zasténala a rty se jí pro něj otevřely. Políbil ji se stejným zoufalým hladem, jaký sama pociťovala.

Jako by ani nemohl přestat přemýšlet o tom, jak byli blízko tomu, aby jeden druhého navždy ztratili.

Ani si neuvědomila, že se potopili zpět do vody, dokud necítila, jak se kolem nich zvedá proud.

Timothy ji pevně držel a jazykem zkoumal její ústa. Celé její tělo bylo plné tepla.

Nebála se, i když je voda odnášela pryč. Cítila pouze teplo Timothyho kůže na její a způsob, jakým jí tělo bolelo pro něj způsobem, jaký nikdy předtím nezažila – jako by bez něj byla vždy neúplná, jen to nevěděla.

Ale teď, když tu byl, její tělo ho volalo. Potřebovala ho cítit. Potřebovala ho držet blízko a už nikdy nepustit. Potřebovala cítit, že je stále naživu, že je stále její – a že ona je stále jeho, ve všech ohledech.

Když znovu prorazili vodu a konečně ukončili polibek, Liana lapala po dechu. Timothyho hřídel sklouzla mezi její stehna, tvrdá jako skála. Chtěla ho tak moc, že se jí celé tělo napínalo potřebou.

Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kam je řeka odnesla.

Nebylo to sluneční světlo, které viděla. Byli v malé jeskyni… jeskyni naplněné stejným jemným modrým světlem, které dříve osvětlovalo vodu.

Když otočila hlavu, uviděla, že za nimi je východ. Byl zakrytý závěsem vody, která se řítila dolů.

Jsme někde v jeskyni za vodopádem…

„Tady nás nenajdou,“ zamumlal Timothy. „Nějakou chvíli ne. Voda nás bude chránit před ohněm.“

„Takže se můžeš v klidu uzdravit.“ Liana mu znovu opatrně opřela ruku o hruď.

Jeho kůže stále vypadala citlivě a soucitně sebou trhla, když viděla, že má pravé zápěstí červené a oteklé.

„Léčba měničů je mnohem rychlejší než léčení člověka,“ ujistil ji Timothy. „V mžiku budu jako nový.“

Pomohl jí vylézt z bazénku, do kterého je proud přenesl. Světlo stále tančilo na vodě a osvětlovalo jeskyni.

Stěny se leskly. Bledě modré a zelené krystaly pokrývaly skálu a rostly v krásných zkroucených formacích po celé jeskyni. Světlo způsobilo jiskření, až to vypadalo, jako by se transportovali do podvodního paláce.

Nebo ložnice boha oceánu.

Ale teď měla oči jen pro Timothyho. Navzdory zranění vypadal skvěle. Mokrá kůže mu zářila v pulzujícím světle a předváděla každý napínající se sval.

V rohu jeskyně rostl hojně mech – téměř jako by se jeskyně pokusila poskytnout místo pro odpočinek.

A možná to tak i bylo.

Timothy ji opatrně stáhl dolů. Snažil se nezatěžovat pravé zápěstí a ona ho viděla, jak sebou cuknul, když se ho pokusně pokusil ohnout.

„Měl bys spát,“ řekla mu.

„Za chvíli,“ řekl chraplavě.

Zdravou rukou ji přitáhl dolů, dokud se neopírali o měkký koberec mechu. Povzdechla si na teplo jeho kůže proti její.

Byl naživu. Byl naživu, stejně jako ona a byli spolu.

Bylo toho hodně, za co být vděční.

Ale právě teď, s Timothyho tělem proti jejímu, všem silným svalům a tvrdým plochám, byla vděčnost poslední, na co myslela.

Ta touha po něm, jí rozbušila srdce. Teď, když byl strach a hrůza bitvy na obloze za nimi, vypadalo to, jako by ji mohla utěšit jen jediná věc.

Jeho tělo proti jejímu. Jeho horká kůže na její.

Timothy natáhl ruku a přitiskl ruku k holé skále jeskyně. Modré světlo v jeho očích na okamžik zesílilo.

Pak se usmál a upustil ruku. „Teď drak země bude vědět, že jsme v bezpečí.“

„Dobře. Pak si konečně můžeš odpočinout a uzdravit se,“ řekla mu a natáhla se, aby mu uhladila mokré vlasy.

Timothy se na ni jemně zasmál. Ovinul kolem ní paži, aby si ji k sobě pevně přitiskl – a pak znovu byla jeho ústa na jejích a jazykem škádlil její, dokud nezasténala.

„Měl by ses zotavit ze svých zranění,“ vydechla, když se konečně stáhl.

„Ach, zotavuju se,“ zamumlal Timothy a špičkou prstu jí přejel po tváři. „A ty mi pomáháš se léčit.“

„Oh, to je to, jak se tomu teď říká?“ řekla bez dechu, i když mu ovinula ruku kolem ramene, aby se přitiskla blíž.

Oči měl stále plné modrého světla a zářil jako voda šplouchající ve skalách pod nimi. A teď ztmavly. Cítila jeho hřídel, jak se přitiskla na její stehno, tvrdá a hladová.

Polkla a znovu pocítila chvilku nejistoty. Jak mu mohla říct, co chtěla, aniž by to znělo směšně?

Už ale věděl, že je třicetiletá panna, a vůbec se o to nestaral.

„Chci tě,“ řekla tiše.

Stáhlo se jí hrdlo; tolik ho potřebovala. Potřebovala cítit, že je naživu, že všechno je skutečné.

Jemně se přes ni přesunul a svou váhu držel na své zdravé ruce.

„Taky tě chci,“ řekl chraplavě. „Chtěl jsem tě od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl. Nejen na jednu noc. Navždy. Jsi moje družka, Liano. A omlouvám se, že jsem tě vystavil nebezpečí, ale –“

„Ššš.“ Přitiskla mu prst ke rtům. „To nebyla tvoje chyba. Obviňuj draky ohně. A pokud jsem tvá družka, byla jsem přesně tam, kde jsem měla být. Po tvém boku.“

„Kdybys mě nepřivedla k vodě…“ Jeho hlas se zastavil. Pak polkl a v očích hořelo azurové světlo.

„Zasloužíš si něco mnohem lepšího než tohle – skutečnou ložnici, palác, řetězy zlata, perly a hedvábí. Ale právě teď je to vše, co můžu nabídnout. Budeš –“

„Samozřejmě,“ vydechla a přerušila ho, než stačil dokončit jeho otázku.

Pod kůží jí bublala radost a rostoucí potřeba. Všechno bylo příliš horké, příliš citlivé – ale zároveň to nestačilo. Potřebovala ho cítit blíž. Potřebovala ho v ní.

Přejela mu rukou po zádech. „Jsem tvoje družka. A ty jsi můj. Nárokuj si mě. Teď a tady. Nechci hedvábí. Jsi všechno, co potřebuji.“

Cítila, jak spojení mezi nimi pulzuje, zlaté světlo proudící směrem k ní. V proudu emocí cítila Timothyho neuvěřitelné, radostné štěstí – a ten samý zoufalý hlad po jejím dotyku, který způsoboval bolest jejího vlastního těla.

Řetěz zlatého světla se kolem ní stále víc a víc utahoval. Zdálo se, že to nabylo na intenzitě, když ji Timothy přitiskl do chladného mechu.

Cítila, jak jí jeho tvrdá hřídel klouže po stehně. Z jejích záhybů kapala vlhkost, protože toužila, aby spolu splynuli.

„Moje družka,“ zamumlal chraplavě. „Navždy.“

„Navždy,“ zalapala po dechu a obmotala mu ruce kolem krku. „Udělej mě svou.“

„Už jsi moje,“ řekl a v jeho hlase se ozvalo tiché zavrčení.

A pak se do ní ponořil.

Liana zalapala po dechu a zasténala, když ji naplnil. Byl velký, téměř příliš velký – ale nebyla tam žádná bolest, jen neuvěřitelný pocit roztažení a úžasný pocit Timothyho v ní.

Když se odtáhl, uniklo jí další zasténání a pak pomalu vklouzl zpět.

Protékaly jí vlny potěšení. Ten pocit ji nutil zalapat po dechu. Bylo to, jako by každý nerv uvnitř jejího těla náhle ožil.

Ani nevěděla, že je možné tolik toho cítit. Nyní se každý centimetr její kůže rozechvěl, jako by mezi nimi proudila elektřina. Její vnitřní stěny se kolem Timothyho napjaly a potěšení skrze ni pronikalo každým z jeho tahů.

Přitiskl jí ústa na krk. Cítila jeho horký dech na kůži. Stále voněl jako sluneční svit a slaná voda a nyní se mísil s pižmem jeho touhy.

Znovu zasténala, přitáhla ho k sobě, potřebovala víc, potřebovala ho hlouběji.

A s dalším tahem vsunul prsty mezi jejich těla. Zalapala po dechu a bezmocně se k němu vyklenula, když jeho prst našel klitoris a kroužil kolem citlivého hrotu.

Skrze ni proběhly jiskry potěšení a rozechvěly jí – a pak se přes ni jako vlna přelilo potěšení a odneslo ji s sebou.

Puls po pulsu se její tělo kolem Timothy stahovalo v potěšení. Zasténala jeho jméno, když se k němu přitiskla a zavřela oči, když ji neustále hladil. Jeho laskání prodlužovalo její orgasmus tak, že nevěděla, kde jeden skončil a další začal.

A pak začaly být jeho vlastní tahy trhané, napjal se mu každý sval, když zasténal proti její kůži.

Cítila, jak se udělal, jeho uvolnění v ní bylo horké, když se proti ní otřásl. Vzal ji s sebou do jednoho posledního, pomalého vyvrcholení, které se v ní prohánělo téměř líně, jako vlnky šířící se přes rybník. Ohromeně vyklenula tělo, jak skrze ni projíždělo potěšení až ke špičkám prstů na nohou.

Dokonce, i když lapala po dechu, mohla znovu vidět světlo jejich pouta. Teď se kolem nich ovinulo jako stuhy zlata. S každým pulzem extáze se stále napínalo, až byli konečně úplně obklopeni a už nemohla říct, kde skončila ona a kde začínal Timothy.

A pak světlo pomalu ustupovalo. Místo toho se začalo vlévat teplo.

Teplo, vyčerpání a ohromná láska a radost.

Timothy. To byly Timothyho pocity.

Ohromená natáhla ruku a dotkla se jeho tváře.

Usmál se na ni. Jeho oči byly zářivé, jasný azurový karibský oceán. Kůži měl zarudlou a vlhkou potem, vlasy měl rozcuchané.

Nikdy nevypadal nádherněji nebo živěji.

A on byl její, stejně jako ona teď byla celá jeho.

Uspokojená mu dovolila přitáhnout si ji k jeho boku, když se odtáhl a usadil se tak, aby nevyvíjel žádný tlak na jeho zranění.

Jeho hruď už vypadala mnohem lépe. Červená, citlivě vypadající kůže byla zúžena na plochu ne větší než její dlaň.

Tiše se zasmál, když si všiml jejího překvapivého pohledu.

„Řekl jsem ti, že mi pomáháš uzdravit se.“

„Jak praktické,“ řekla, neschopná zadržet svůj úsměv. „Ale příště to uděláme bez zranění, hmm?“

„Žádné další zranění nebo bitvy,“ slíbil a zabořil jí tvář do ohbí krku.

Zněl vyčerpaně, šťastně a hrdě, ruku jí sevřel kolem pasu, aby ji přitiskl k sobě.

A možná to nebylo tak, jak si představovala, že bude její poprvé – ale neměnila by to za nic na světě. Protože její oceánský drak byl stále naživu. Její oceánský drak bude znovu létat.

A teď byl opravdu její, stejně jako ona jeho, svázaní dohromady v srdci i duši…

Opřela se hlavou o jeho rameno a zlatá záře pouta druhů ji zahřívala, když konečně usnula.