HY - 2. kapitola

 Překlad: Lenny

PARKER

Pomsta. Stravuje mně. Můj život na ní stojí. Nenávist k Willow a její sestře se stala mou nejnovější posedlostí a bude mým největším pádem. Už létá ve mně hlodá, stráví mě jako rakovina, ale dnes dosáhla zcela nové úrovně. Poprvé za dva roky. Je to jako nepopsatelné opojení.

Nevěřil jsem svému otci, když mi řekl, že sem přijde. Jakkoli je to nemocné a zvrácené, část mě doufala, že to není pravda, zatímco druhá část toužila po tom, aby tomu tak bylo. Mít ji poblíž, abych ji mohl potrestat za to, co udělala. Sevřu ruce v pěst, myšlenka, že jsem tak dostatečně blízko, abych se jí dotkl, z toho všeho jsem na nervy.

Pozorovat ji v posledních několika dnech bylo mučivé a vzrušující. Moje prsty svědí, aby se jí mohli dotknout. Označit si ji. Chci rukou přejít přes její porcelánovou pokožku, abych zjistil, zda je tak jemná a hladká, jak vypadá. Chci vdechnout její sladkou vůni do plic a nechat se stáhnout. Ne. Zavrčím.

Nemůžu se rozptylovat její krásou. Musím se soustředit na to, co opravdu chci ... opravdu potřebuji. Připomínám si, že její krása je jen iluze, skrývající ošklivou osobu uvnitř. Všechno na Willow je maska, je falešnější než většina dívek tady v Blackthornu.

Snažím se co nejlépe vmísit a neupoutávat na sebe pozornost, držím se v pozadí. Skrývám svou tvář v několika stinných rozích, které táto místnost nabízí. Nejsem zvyklý schovávat se před očima. Normálně bych byl středem pozornosti, pozornost upřená na mě, ale ne dnes. Nemyslím si, že většina lidí tady ví, kdo jsem, v každém případě ještě ne.

Když se dívám přes místnost, moje oči se přesunou od Willow k jejímu otci, Williamovi Bradfordovi. Mluví s jiným rodičem, nestarajíc se o nic jiného než o peníze a moc. Vsadím se o cokoliv, že fakt, že je tady jeho dcera, má velmi málo společného s dobrým vzděláním a spíš souvisí s jeho snahou znovu patřit mezi elitu. V první řade mně zajímá, jak ji sem vůbec dostal. Proč ji můj otec nechal studovat tady?

"Kámo, co se s tebou děje?" říká Warren, jeden z mých nejlepších přátel, a přitom do mě šťouchne.

"Nic," ucedím, ale moje odpověď neodpovídá mému chování. Něco je se mnou špatně a Warren to vidí na míle daleko.

"To je ona?" Zeptá se a nakloní skleničku se šampaňským směrem k ní.

Jediné, co udělám je, že zavrčím, protože ona si už nezaslouží mou pozornost, natož naši. Warren sleduje můj pohled a oba na ni zíráme, když se prochází kolem všech ostatních rodin. Myslí si, že je lepší než všichni tady? Pravděpodobně.

"Je hezká, tak trochu jako Sněhurka." Nemýlí se. Černé vlasy, slonovinová kůže a rubínově červené rty. Vypadá jako Sněhurka a myslím, že ze mě to dělá jejího lovce. Jediný rozdíl je v tom, že náš příběh neskončí jako pohádka.

"Nenech se zmást její krásou, je to jen trik, iluze, která skrývá všechno ošklivé uvnitř. Možná je hezká, ale je jako smrtící jed.“

"Všechny ženy jsou jako jed," zamumlá a jeho tvář se svraští, když na ni upřeně zírá. Zaskřípu zuby a zdržím se od toho, abych mu jednu praštil. Musím si připomenout, že zde není nepřítelem on, ale Willow.

Moje posedlost ní ovládala mou mysl tak dlouho. Je pro mě těžké odstrčit teritoriální myšlenky, oddělit moji touhu vlastnit jí od touhy zničit ji. Není moje a nikdy nebude.

"Jaký je plán?"

"Pomsta. Dokud bude tady, udělám z jejího života peklo. Přinutím ji pocítit stejnou bolest, jakou způsobila ona mé rodině.“ A ještě víc.

"Chceš mi říct, že nechceš ochutnat ten pěkný kousek prdelky, než ji zničíš? A možná tak se ji pomstít? Co když je panna? Nebyl by to perfektní způsob, jak ji donutit zaplatit? Nárokovat si jedinou věc, kterou si udržuje pro svého budoucího manžela? “

Moje hrdlo se stáhne, při té myšlence silně polknu. Celé roky jsem přemýšlel, jaké by to bylo ponořit se mezi její stehna a ochutnat ji. Pít z ní, dokud by nezbylo nic. Chtěl bych ji vůbec ochutnat, zpustošit ji nebo ji usrkávat jako dobré víno?

"Nejsme v 15. století. Je jí osmnáct, takže velmi pochybuji, že je stále panna nebo že se chrání pro manželství.“

 

Warren nakloní hlavu stranou a koutkem oka zahlédnu, jak jeho pohled přejíždí přes její tělo. Napříč místnosti, nevědomá veškeré pozornosti, stojí Willow se založenýma rukama. Z její nevinně vypadající růžové blůzy vykoukají její ňadra a já se ptám, jestli ví, že je tak tlačí nahoru.

Moje oči se pohybují samy od sebe, cestují po její tváři ve tvaru srdce a těch zářivě zelených očích, které drží milion a jedno tajemství. Uvnitř hořím touhou ji rozlomit, rozervat ji ve dvě a uvidět, co vypadne.

"Možná ano, možná ne. To nikdy nevíš a s tak chladným a upjatým pohledem, který má ve tváři, bych nebyl překvapen. Vypadá jako že by potřebovala důkladně opíchat. “

"Drž hubu," zavrčím a stáhnu si kapuci niž, abych zakryl tvář." Pochybuji o tom, a i když ano, je mi to jedno. Nic to nezmění.“ Mám jinou představu, jak ji zlomit.

Warren se ušklíbne. "No, jestli ti to nebude vadit, myslím, že se tam vydám, abych se představil. Prozkoumat situaci? „Předvést“ své nejlepší já? Víš, hodlám zanechat trvalý dojem.“ Ten hajzl na mně mrkne a já instinktivně stočím ruku v pěst. Nejlepší kamarád nebo ne, nejradši bych ho praštil do obličeje.

Kretén. Zahryznu si do jazyku, cítíc povinnost říct mu ne, ale neudělám to. S Willow si může dělat co chce jakýkoliv děvkař na této škole, včetně Warrena.

"Buď mým hostem, ale nechci tě slyšet, jak nadáváš, až něco chytneš. Nevíš, kdo byl mezi jejíma nohama.“

"Zkontroluji to, než do ní vrazím ptáka. Ujistím se, že tam není vyrážka, “uchechtne se." Nebo alespoň ne ošklivě vypadající."

"Hodně štěstí." Pravděpodobně on bude tím, kdo jí něčím nakazí. Z toho důvodu nešukám holky, které už šukali s Warrenem. "Dej mi vědět, jak zkušená byla, až s ní skončíš."

"Na tom nesejde. Až ji dostanu, budou všechny ostatní zapomenutou vzpomínkou.“ Vystrčí na mě prostředníček, odejde a zamíří k ní jako šelma číhající africkou savanou. Proti Warrenovi nemá šanci. Je to přirozený predátor, ještě horší než já. Ze zvědavosti sleduji, jak ji pozdraví. Stejně jako většina žen se usmívá, když se představuje.

Všechno uvnitř mě mi říká, abych tam šel a odtáhnul ho pryč, ale nemůžu. Ještě se nechci ukázat. Moment překvapení bude tady mou největší výhodou. Willow mě nikdy neuvidí přicházet, a to je to, co potřebuji. Nemůžu se dočkat, až uvidím, jak se její tvář naplní strachem, když si uvědomí, že vkročila hlavou napřed do své vlastní noční můry.

Jak tam stojím, dívajíc se; Willow se usmívá na něco, co Warren říká, najednou do mě vrazí vlna žárlivosti. Je to dost silné, aby mě to srazilo na kolena, ale stačí jeden hluboký nádech a potlačím to, pohřbívám to hluboko uvnitř sebe.

Podělaný kreténe.

Zatřesu hlavou, říkám si, že nenechám Warrena, aby mi to zničil. Ne jeho hrami, šarmem nebo jízlivými komentáři. A Willow, nestojí za to, abych žárlil. Můžu mít v Blackthornu jakoukoli dívku, kterou chci. Ona není nic zvláštního. Vůbec nic.

Na krátkou chvíli se ztratím v myšlenkách a propásnu zbytek komunikace mezi Warrenem a Willow, ale když se podívám zpět, zjistím, že se Willow krčí pod ledovým pohledem svého otce. Nevím proč, ale v tu chvíli tam chci jít a nakopat mu zadek. Chci mu říct, že sem nepatří, že jediná osoba, která jí může ublížit, jsem já, ale nejdu. Místo toho potlačím ten pocit a vzpomenu si na všechny špatnosti, které Bradfordovi způsobili mé rodině.

"Zničit ji bude tak snadné. Je jemná jako sklo a když jsem ji políbil ruku, přísahám, zachvěla se.“ Můžu vidět, jak se ve Warrenově hlavě otáčí kolečka. "Rozhodně ti pomůžu zničit ji. Bude to legrace, jen mi řekni, co dělat.“ Zdvihne obočí: „A myslím tím doslova. Je hezčí, než jsem čekal. Mohl bych jí dát jednu nebo dvě jízdy.“

Zavrčím na něj: „Její krása s tím nemá nic společného.“

Warren se zachechtá, "lháři. Má s tím společného všechno. Její krása je tvou slabinou.“

Udělám k němu krok a narazím do něj hrudí. Jsme stejná výška, stejný typ těla. V boji bychom si byli skoro rovni, kdyby někdy bojoval. Pochybuji, že ve svém životě někdy bojoval. Já možná pocházím z nechutně bohaté rodiny, ale ruce jsem si zašpinil už mnohokrát. Warren není nic jiného než hezký kluk s nemocnou a zvracenou myslí. Je to moucha, komár. Nevím proč, ale cítím potřebu mu připomenout, že je moje. Že tohle všechno má co dočinění s mou pomstou.

Zaskřípu zuby, zírám na svého nejlepšího přítele. "Já budu ten, kdo jí zničí, kdo jí zraní. Chápeš to, nebo ti to musím vysvětlit podrobněji?“ Moje pěsti se zatnou a znova uvolní, zuřivost se rozběhne mými žilami jako prudký požár lesem.

Warren zamrká a na okamžik to vypadá, že se mnou bude bojovat, ale místo toho kývne bradou a udělá krok zpět. Správně, víš, že nemáš šanci. Mého střevo zaplňuje nemocné uspokojení. Nechci udělat scénu, a proto couvnu. Mám lepší věci na práci po zbytek dne.

Dnes večer oznámím svou přítomnost.

Dnes večer jí připomenu všechno to špatné, co její rodina udělala.