CIM - 8. kapitola

 Překlad: Lucianna

Gunnar nakonec došel ke konci své trpělivosti, když ukončil dvacetiminutové hledání své ztracené posádky, nahoře i dole a dokonce i na parkovišti a u ohniště. Nikdo ze šesti členů oddílu – z nichž jeden byla Katy, kterou neviděl tři dny – neodpovídal na jeho sms, ani volání pagerem. Dokonce i Welles podezřele zmizel.

Proboha, manuální spuštění alarmu, by mohlo ty delikventy přimět přiběhnout.

Gunnar znovu vešel otevřenými dveřmi na stanici, prošel mezi anténou a hlavním vozem, ale zastavil se, když přišel na prázdné místo, kde obvykle stál jejich záchranářský vůz. Pomalu se otočil dokola. Obě sanitky tam byly, stejně jako vozy jedna a dvě, anténa a služební dodávka. Jen 987 bylo pryč.

Nemohl propásnout alarm. Kriste, v těch několika případech, kdy zazněl při jeho službě, každá buňka v jeho těle křičela bolestí. A jednou, když zazněl v noci, vystřelil z postele, připravený praštit cokoliv, co by se pohnulo, jen aby se chytil za pumpující hruď, když si uvědomil, kde je, jistý, že měl infarkt. Jak k čertu tihle lidé přežili celé své kariéry, při těch neustálých, adrenalinových výkyvech? Byl tady sotva tři týdny a už ztratil schopnost spát celou noc, i když nebyl na stanici.

Sakra, možná Conroyová byla mrzutá proto, že nespala pětadvacet let.

Gunnar naklonil hlavu, když zachytil tlumený zvuk chichotání a pak vykročil znovu k technické místnosti. Zastavil se těsně před dveřmi a nakouknul za roh, aby uviděl své čtyři pohřešované hasiče a Conroyovou, seřazené u velkého, otevřeného okna, s pozorností zaměřenou na něco venku.

Tiše vešel dovnitř a postavil se za Gretchen, protože byla nejmenší – říkat, že má pět stop a palec, byla holá lež – a podíval se oknem ven, aby uviděl to, co bylo tak fascinující. Ale jediná věc venku, byl jejich záchranný vůz, nacouvaný v divném úhlu proti, třicet stop vysoké, zdi ze žuly, která byla vytesaná z hory, aby udělala místo stanici. Pak uslyšel hlasy, přicházející z poměrně velké výšky a mírně se předklonil, aby viděl vrchol útesu.

„Přední sklo,“ zašeptal Russo koutkem šklebících se úst, oči stále namířené z okna, zatímco pokývl hlavou.

Gunnar sklopil pohled k přednímu sklu auta ve stejnou chvíli, kdy uslyšel zřetelně ženské odfrknutí, a pak ztuhnul, když uviděl odraz Katy, visící nějakých dvacet stop dolů z vršku jejich věže na hadice – což jí nechávalo dalších tak dvacet stop nad zemí – s Wellesem, visícím na vlastním provaze, hned vpravo vedle ní.

„Poslouchej,“ zašeptal Russo.

„No, tak asi už víme,“ slyšel Gunnar Katy zamumlat, „proč trvali na tom, abychom použili tuhle hadicovou věž, místo útesu.“

„Proč?“ zeptal se Welles, mračící se přes rameno na útes, nějakých třicet stop od nich.

„Protože věděli, že bychom našli dost záchytů v žule, abychom sami vyšplhali nahoru.“ Kopla do cihlové zdi, o kterou se opírala a začala se lehce pohupovat. „Což se tady nemůže stát.“

„Och, počkej, mám telefon!“ vykřiknul Welles, když narazil do zdi, jak se otáčel, aby sáhl přes výstroj do kapsy. „Můžeme někomu zavolat, aby nás dostal dolů.“

Katy se přestala houpat. „A komu přesně budeš volat?“

Welles nechal kapsu, aby se chytil provazu a opřel si znova nohy o budovu. I z té dálky, mohl Gunnar vidět odraz jeho zamračení. „Nevím, jak ty, ale tohle mi připadá rozhodně na tísňové volání. Říkám, že jim to ukážeme tím, že zavoláme 911.“

Katy se ušklíbla. „A kdo myslíš, že bude mluvit s dispečinkem?“

Welles ztuhnul. „Cripes,“ řekl a s jasně zřetelným zasténáním, praštil helmou do cihel. „Každý z nich ví, že nemám rád výšky. ´Je to jen z poloviny tak vysoké, jako anténa,´říkali. ´MacBainová nebude mít podezření, pokud budeš hrát oběť,´říkali. ´Bude to zábava,´říkali.“ Otočil hlavu, aby se podíval na Katy. „Neřekli mi, že si vystřelí i ze mě,“ zamumlal, když se otočil zpátky. „Myslel jsem si, že mě konečně berou jako jednoho z nich.“

Gunnar viděl, jak se několik členů posádky nepohodlně ošilo, včetně Gretchen.

„Berou,“ řekla Katy, když jako krab lezla bokem a hravě ho šťouchla do ramene, takže Welles zvednul hlavu. „Nezapojili by tě vůbec, kdyby tě nepovažovali za plnohodnotného člena posádky. Prostě se jen vytasili s dalším vtípkem.“

„Pokud je to pravda,“ řekl mladík, a v obraně naklonil bradu, „tak proč mi všichni vždycky říkají Wellesi?“

„Ze stejného důvodu, za jakého si všichni říkáme příjmením,“ řekla Katy a nechala se zhoupnout pryč. „Je to pasivně-agresivní známka náklonnosti. Jako jiný způsob toho, když řekneš ´Kryju ti záda, kámo; jen si nechtěj půjčovat moje auto, nebo randit s mojí dcerou,´“ vysvětlila dokonale proneseným, mužským hlasem.

„Tak proč mi oni – a ty – neříkáte Ingersoll-Hoffenmyere?“

Jo, slečno Občanská Prostřednice, protáhl Gunnar tiše, proč?

Ačkoliv byl odraz stále více zkreslený, jak se měnil úhel slunce na předním skle, i slepý by musel vidět Katyino překvapení. Vlastně, bylo dobře, že měla helmu, protože popruh pod bradou, bylo nejspíš všechno, co drželo její čelist před tím, aby spadla na zem.

„Welles je tvé křestní jméno?“

Mladík přikývnul. „Welles Ingersoll-Hoffenmyer. Moje máma se nechtěla vzdát svého rodného příjmení, když se vdala, tak je spojili pomlčkou,“ řekl jakoby mechanicky, jelikož zjevně měl spoustu praxe ve vysvětlování, proč jeho jméno zasahovalo na formulářích až do kolonky adresy.

Celý tým odposlouchávačů, se naklonil dopředu jako jeden muž, aby slyšeli, co Katy zamumlala, ale všichni sebou trhli, když se najednou, pět zatracených stop od nich, spustil alarm.

„Pozor pro Spellbound Falls hasiče a záchranáře. Sanitka číslo jedna, je volána na Crabtree Lane 624, k dvaapadesátiletému muži, který dýchá, ale je v bezvědomí, pravděpodobně insulinový šok. Opakuji, sanitka jedna: Crabtree Lane 624, muž, padesát dva let, pravděpodobně insulinový šok. Piscataquis, 14-23.“

„Mám to!“ křikla Gretchen – nejspíš proto, že neslyšela svůj vlastní hlas – když vystřelila ke dveřím. Otočila se a všechny přehlédla. „Higginsi, je čas použít všechny ty pěkné svaly,“ zavolala, když se otočila zpátky ke dveřím a mávla na něj, aby jí následoval.

„Hej! Neodjíždějte bez nás!“ zaječela Katy, ze svého vysokého bidýlka.

„No tak, lidi!“ dodal vyděšeně Welles. „Nenechte mě propásnout výjezd!“

„Zatraceně, vy idioti,“ křikla Katy, „vylezte ven a rozvažte ta lana!“

Šklebící se Russo otevřel obrazovku, naklonil se z okna a otočil se, aby se podíval na hadicovou věž. „Je to jen nehoda dvaačtyřiceti aut, severně od East Podunk,“ zavolal na ně. „Conroyová a Higgins to zvládnou.“ Stáhl se zpátky a jeho úsměv se rozšířil, při Katyině barvité odpovědi, pak se znovu vyklonil z okna. „Pokud to nezvládnete dolů včas, až bude večeře, pošleme vám nějaké zbytky,“ dodal, ale ve vteřině byl zpátky, když se od okenního rámu, odrazila helma. Blafoval s tou večeři a měl v úmyslu jí pomoct, pokud by bojovala moc dlouho, ale když na něj ta žena začala házet vybavení, bude si muset najít cestu dolů sama.

Russo se otočil a usmál se na Gunnara. „Hledal jsi nás?“

Za Boha si nemohl Gunnar vzpomenout proč. „Jen jsem chtěl vědět, kdo dneska dělá večeři a co budeme mít,“ řekl a odcházel. Zastavil se u dveří. „Předpokládám, že jste se ujistili, že není řada na MacBainové, než jste ji poslali nahoru?“

Russo si povzdechl. „Higgins měl dělat jeho hasičské lasagne.“ Usmál se a ukázal k oknu. „Palubní kamera je zapnutá, stejně jako Wi-Fi, takže zasáhneme, pokud by to vypadalo, že se dostávají do problémů. Pokud to MacBainová nevymyslí do západu slunce, dostaneme je dolů včas, aby si užili aspoň něco z táboráku.“

Gunnar jednoduše zvedl obočí, takže Russoův úsměv, se změnil víc na plachý. „Moje žena přivede naše dva syny a venkovní popcornovač, který objevila v obchodě.“ Pokrčil rameny. „Taky přivede ten starší pár, co bydlí vedle nás.“

Gunnar sklouznul pohledem k Beanovi a Masonovi.

„Můj domácí, se včera stavil u nás doma,“ řekl Bean se stejně váhavým pokrčením ramen, „a ptal se, jestli je pravda, že naše táboráky jsou přístupné veřejnosti. Řekl jsem mu, že on a jeho žena, se sem můžou přijít dneska podívat.“

„Potkal jsem předevčírem dvě sexy rozvedené z New Yorku, v Bottoms Up,“ řekl Mason se svým chlípným úsměvem, „které použily svá rozvodová vyrovnání k tomu, aby se napůl přestěhovaly do prázdninového domu, přímo u Bottomless. A když se zmínily, že se snaží navázat kontakt s místními, pozval jsem je, aby se dneska zastavily.“

Ti ubozí, nic netušící bastardi, nevydrželi ani týden. „A to, pánové,“ řekl Gunnar protáhle, „je důvod, proč Gilmore čekal na někoho s velmi speciálními dovednostmi, než obsadil konečně to poslední místo.“ Bojujíc se svým vlastním úsměvem, když jim třem zmizely, znovu zamířil ze dveří. „Možná byste se měli poptat po městě, jestli nějací těžaři nemají pár přebytečných špalků, které by rádi darovali, protože to vypadá, že budeme potřebovat víc míst k sezení.“

A on měl v úmyslu, vyrýt náčelník, na vršek jednoho z těch špalků, aby se ujistil, že bude mít místo v první řadě, odkud by sledoval slečnu MacBainovou, jak se bude mámit z dobrých obyvatel Spellbound Falls, jejich těžce vydělané daně, jedním okouzlujícím úsměvem za druhým.

Sakra, možná si dokonce připne svůj odznak na hruď a rozhodí pár vlastních úsměvů.

***

Katy se zamračila na ten vrnící dieslový motor, který používal její nohu jako škrabadlo. „Nemysli si, že jsem tě předtím neviděla spát na náčelníkově okenním parapetu,“ hubovala ho. „Ačkoliv jsem ti vysloveně řekla, že máš předstírat, že jsi prostě jen zatoulaná městská kočka, která si užívá návštěvu stanice,“ dodala a doufala, že si nikdo nevšimne, že ji navštěvuje jen každý třetí den. Ale nemohla dost dobře nechat Tuxe v kempu samotného na celých čtyřiadvacet hodin. Hergot, ani si nebyla jistá, jestli nemá mít kočku na vodítku, a opravdu to nikdy neviděla.

Pustila kousek máslem nasáknutého popcornu na podlahu a pak si povzdechla, když místo aby pamlsek zhltnul, začal ho Tux honit po staniční kuchyni. „Všichni tě celý den krmí, co?“

To ráno, kdy odjela na Quantum do Inglenook, se Katy vrátila k autu v mnohem lepším rozpoložení, než v jakém byla, když odjížděla, díky Shilohově nakažlivé radosti, když ji ten chlapec viděl klusat po cestě v resortu a vyběhl z příjezdové cesty od jejich domku, hulákal a mával na ni. Katy zastavila, sesedla, zvedla Shiloha do sedla a vedla ho ke stájím. Pokračovala kolem výběhu pro koně ještě několikrát, aby zchladila Quantum, zatímco chlapec pokračoval v mluvení o tom, jak je Inglenook úžasný, a pak se chlubil, jak se směle zeptal paní Oceanové na slepice, když je osobně přivítala po jejich příjezdu. Ale, jak sám přiznal s plachým úsměvem, zeptal se až potom, co zmínil, že je dobrý přítel s Katy MacBainovou. Paní Oceanová mu řekla, aby jí poslal e-mail se svým obchodním plánem – na kterém právě pracoval, když spatřil Katy – a pak mohou mít oficiální schůzku za pár dní.

Jakmile byla Quantum ubytovaná ve svém novém stání, Katy políbila svého koně na nos, objala Shiloha na rozloučenou se slibem, že se vrátí druhý den, aby mu dala první lekci jízdy na koni, a pak si stopla jednu z dodávek resortu, které vozily hosty do města, aby se dostala na stanici.

Na mou duši, naprosto zapomněla, že nyní vlastní kočku, dokud neotevřela dveře své dodávky a nenašla zprávu, přilepenou na volantu od Gunnara, že Tux (žádný pořádný kocour by neslyšel na Timmyho, vysvětlil) byl zavřený v jeho kanceláři. Většinu času během dne, bude dělat práci šéfa hasičů, takže si Katy může svého nového mazlíčka kdykoliv vyzvednout.

Našla Tuxe stočeného na mikině uvnitř otevřené zásuvky, vyspávající něco jako skořicovou opici, soudě podle uschlé polevy na jeho uších a vůně skořice z jeho dechu. Jejich první společná noc byla… zajímavá, když zjevně každý pořádný kocour, byl noční živočich.

Tux neměl vůbec zájem, zůstat zavřený v jejich chatce, když tam na druhé straně toho tenkého materiálu, bylo tolik úžasných zvuků, vůní a tiše cupitajících zvířátek. Jo, jasně. Nejen, že byla její střecha děravá, teď pustila dovnitř komáry, díky té díře, kterou udělal drápy ve dveřích.

Ale přesto, že málem zemřel v pohybujícím se vozidle, ten kocour očividně miloval jízdu v její dodávce, rozplácnutý na vršku zadního sedadla a s nosem jen centimetr od pootevřeného bočního okénka. Taky se mu líbila jízda na člunu, zjistila Katy, když se setkala s Peg MacKeageovou v přístavu. Tux seděl na vyvýšené zadní palubě pontonu, s nosem ve vzduchu a očima napůl přivřenýma potěšením, když projížděli fjordem k domu Peg, kde si pak našel armádu dětí na hraní a stodolu plnou nových kočičích kamarádů.

Katy vážně uvažovala o tom, že nechá Tuxe u Peg, ale ten malý dareba si už vypředl cestu do srdce. A vážně, choval se víc jako pes, než jako kočka. Nemusela se ani obtěžovat s kočičím záchodem, protože očividně, každý pořádný kocour, by ani nepomyslel na to, dělat svou potřebu do hloupé, plastové krabice, plné umělé hlíny.

Když Katy viděla, že se Tux rozhodl, že popcorn je už dost mrtvý na to, aby ho snědl, hodila mu další kousek, pak zacvakla víko na velkou vaničku a dala ji do plátěné tašky, kterou si přinesla na nošení občerstvení k táborákům. Bože, doufala, že se dneska večer někdo ukáže, když si dala záležet, aby dala vědět všem, koho znala ve městě, aby řekli všem ostatním, že táboráky jsou veřejně přístupné. Pche, dokonce řekla i lidem z kempu.

Cítila se tak hloupě, když seděla úplně sama, skoro hodinu, u  toho prvního, a byla by objala Jakea, když přišel a podal jí šálek kakaa – tedy, dokud si neuvědomila, proč tam byl a že neměla ani tušení, co s tím dělat. A pak málem vyskočila a objala Gunnara, když přišel a sednul si vedle ní – tedy, dokud si neuvědomila, proč tam byl, a změnila se na euforickou školačku. Vlastně, skutečný důvod, proč odešla ke svému autu, byl, sundat si rolák, který měla pod flanelovou košilí, jak byla rozpálená a rozrušená.

„Doufám, že víš, že nás tyhle táboráky kousnou do zadku.“

Katy se otočila s náručí plnou snacků, které koupila v obchodě, aby uviděla Gretchen, stát vedle stolu a nakukovat do plátěné tašky. S povzdechem, řekla, „Jo? A proč to?“

„Všichni, Tom, Dick a další hlupáci v téhle komunitě, už teď cítí, že můžou zasahovat do naší práce. Ale nenech naši práci, ovlivňovat tvé kávové dýchánky.“

„Omlouvám se,“ řekla Katy, rozhodnutá dostat se na dno problému téhle dámy. „Řekla, nebo udělala jsem něco, co tě urazilo?“

„Jo, byla jsi přijata.“

„A to tě urazilo, protože…?“

Gretchen zvedla Tuxe, když začal kroužit kolem jejích nohou, pak ho přivinula k hrudi a pomalu ho hladila po srsti – ženina jemnost, ostře kontrastovala k očividnému pohrdání jeho majitelkou. Nebo možná příležitostný spolubydlící a lístek na jídlo, byl přesnější pohled na jejich vztah.

„Začínala jsem na veřejných a soukromých stanicích, před šestadvaceti lety,“ řekla Gretchen kyselým tónem, „v povolání, tehdy ovládané muži. Kopali mě, plivali na mě, mlátili mě, dokonce bodali, a stálo mě to bolesti zad, srdce, nespočet přátel a dva manžele, abych se konečně dostala do posádky tohoto kalibru, na tak dobře vybavené stanici. A ty si sem přiskáčeš se svýma dlouhýma nohama, pevnými prsy a velkým, zářivým úsměvem, nějakou dobrovolnickou zkušeností a kouskem papíru ze čtyřtýdenního záchranného kurzu, a nemáš ani ponětí, co ženy, které přišly před tebou, musely vydržet, aby byly považovány za kompetentní.“ Gretchen přešla k oknu a dívala se ven. „Takže se vsaď, že mě to urazilo.“ Zesílila hlas. „Protože právě teď, je někde tam venku přepracovaná, špatně placená, vysoce kvalifikovaná zdravotnice, která dál musí každý zatracený den dokazovat, že je stejně schopná, jako kterýkoliv muž, jen proto, že Gilmore odmítl její žádost, aby dal poslední místo tobě.“

Au. Tohle rozhodně nečekala, že přijde. „Netušila jsem,“ zamumlala Katy, „ že stát má jiný výcvik a povolení pro dobrovolníky, než pro zdravotníky na plný úvazek.“

Gretchen se překvapeně otočila. „Nemají,“ odsekla. „Školení nedělá dobré zdravotníky, to zkušenosti. Takže,“ dodala s úšklebkem a sklopila pohled k občerstvení, které Katy stále držela, „řekni mi, jasnovidko, jak přesně nám tyhle táboráky, pomůžou být lepšími hasiči a zdravotníky.“

Katy chtěla odseknout nějakou podobně posměšnou odpověď, ale zarazila se, když viděla, jak si Gretchen třela bradu o Tuxovu srst a uvědomila si, že ta žena nebyla ani zdaleka tak rozčílená, než jak vyhrožovala. Katy předpokládala, že Gretchen bránila svou pozici před mladšími, rychlejšími a silnějšími muži a ženami už tak dlouho, že zapomněla přestat.

Katy se usmála. „Děkuji ti.“

Gretchen přimhouřila oči. „Za co?“

„Za tvá bolavá záda a srdce, za ztracené vztahy a všechno, co jsi musela vydržet, takže když se ukážu na scéně v nejhorší den něčího života, nebudou se ohlížet přes mé rameno a ptát se, když přijde zdravotník.“

Gretchen se na Katy dívala několik úderů srdce, objímala Tuxe trochu napjatěji, a pak najednou zamířila ke dveřím. Zastavila se v chodbě a ohlédla se. „Navrhuji ti, aby sis tenhle zářivý úsměv vzala sebou, až budeš žádat náčelníka, aby tě převelel na jednu z druhých směn, protože Katy, já pracuji jen s lidmi, kterým věřím, že mi budou krýt záda, když se situace zvrtne.“

Jako právě teď? Katy poslouchala rychlé kroky, vzdalující se chodbou. No, zeptala se. A Gretchen zase ne tak moc jemně potvrdila to, co Katy už věděla, když před všemi těmi měsíci, hodila svou žádost do poštovní schránky, a to bylo, že tu opravdu nemá co dělat.

Kromě toho, že měla. Protože v žádném případě nebrala ženy, jako Gretchen, jako samozřejmost, jelikož věděla příliš dobře, že bez nich, bojujících velký boj, by nikdy nemohla přitančit se svýma dlouhýma nohama, pevnými prsy a minimálními zkušenostmi. Katy nakonec uložila občerstvení do plátěné tašky a usoudila, že přesně jako to dělala Gretchen šestadvacet let, bude každý zatracený den, dokazovat svou cenu.

Ale snad bez toho, aby byla protivná.

„Je sranda, jak někteří milují dávat zabrat,“ protáhl Welles, když se vplížil do kuchyně, šklebící se jako mlsná kočka, „ale nedokážou to.“

Och, jo. Russo, Mason a Bean, nebyli rádi, když, ani ne půl hodiny potom, co nechali jejich novou zdravotnici a stážistu, viset na hadicové věži, vešli do kuchyně, hádající se kdo bude vařit, a našli Katy a Wellese, sedět u stolu a jíst sendviče s burákovým máslem a džemem. Ani se nestihla zeptat, co bude k večeři, jelikož ti muži málem zakopli o své vlastní nohy, když vyběhli zpátky ven. Katy a Welles se na sebe spiklenecky usmáli, když slyšeli dvě sady kroků, běžících dolů po schodech a zapištění jedněch rukou, klouzajících dolů po tyči, co prvního patra. Welles došel k oknu a pak předal zprávu, že všichni tři muži vtrhli do záchranného vozu a Mason vlezl dovnitř, aby vytáhl SD kartu z palubní kamery.

„Budeš jim to stále házet do tváře?“ zeptala se Katy v marné snaze, věnovat tomu mladíkovi přísný pohled. Nemohla si pomoct; byla to taková legrace, když si vzpomněla na ty vtipálky, když zjistili, že je video vymazané. „Říkala jsem ti, že největší vítězství je v tom, chovat se, jako bys podobné věci dělal každý den.“ Zvedla jedno obočí ještě výš. „Neřekl jsi jim, jak jsme se dostali dolů, že ne?“

Welles zvedl ruce v obraně, ačkoliv se nemohl přestat šklebit. „Ani když mi Bean a Mason vyhrožovali, že mě zamknou v místnosti s nebezpečným odpadem, na celý táborák.“ Najednou zvážněl. „Já, ach… možná jsem trochu přikrášlil, co se dneska stalo, když jsem volal Jaycee, mé přítelkyni. Takže když se s ní dneska potkáš, mohla bys prosím nezmiňovat, že jsem trochu zpanikařil, když jsem zjistil, že nás tam nechali?“

Katy zalapala po dechu v hrané hrůze. „To myslíš vážně? Jediný důvod, proč jsem já nepanikařila, byl, protože jsi byl tak klidný.“ Ale pak také zvážněla. „Vedl sis dneska skvěle, Wellesi, a budeš úžasný hasič.“ Znovu se usmála, když sehnul hlavu, aby skryl začervenání. „Neohrožuješ své postavení, když přijdeš dneska večer k táboráku?“

Vzhlédl a zvedl bradu. „Myslím, že je to skvělý nápad. Stejně jako pobízení rodičů, aby přivedli své děti na stanici.“ Znovu se ušklíbl. „Kdykoliv jsme přijeli do města, které bylo dost velké na to, aby mělo stálé hasičské oddělení, vyváděl jsem, dokud mě máma a táta, nevzali na návštěvu požární stanice.“ Přesunul se ke stolu a pohrával si s uchy od tašky, najednou vážný. „Ach, když mluvíme o Jaycee,“ řekl a zrudly mu tváře, když vzhlédnul. „Můžu se tě zeptat na takovou osobní otázku?“

Katy si nebyla jistá, jak mohl přeskočit z požární stanice na přítelkyni, a tak prostě přikývla.

Welles najednou přešel ke dveřím, podíval se do chodby a pak se otočil a díval se Katy k nohám. „Přemýšlel jsem, jestli bys mi mohla říct, jak… jestli bys mi dala pár rad…“ Zhluboka se nadechnul a zvedl k ní pohled. „Podívej se, jsem panic, ok, a chci se milovat s Jaycee,“ řekl trochu agresivně a měl teď celý obličej a krk rudý. „Ale potřebuji, abys mi řekla jak.“

Katy si nebyla jistá, jestli dobře slyšela, ale z toho zahanbeného výrazu na mladíkově tváři, nejspíš ano. „Prosím-cože?“

„Jsem panic,“ zopakoval. „A zbývá mi jen devět týdnů, než odjedu na vysokou.“

„Co s tím má společného vysoká?“

„Nechci se tam ukázat jak panic. Takže, co mám dělat?“

Dobrý Bože, to nemohl myslet vážně. „Proč se ptáš mě?“ zeptala se Katy, bojující s vlnou úzkosti, která se jí hromadila v břiše. Pche, ona určitě nebyla žádný expert. „Tohle je něco, na co by ses měl ptát chlapa. Zeptej se náčelníka Wolfea, Russoa, nebo Masona.“ Zavrtěla hlavou. „Ne, Masona ne. Zeptej se Gunnara, nebo Ikea.“

Welles znovu pohlédl do chodby a pak přešel zpátky do kuchyně. „Nemůžu nikomu z nich říct, že jsem panic. Já… je to trapné.“

A tohle není? Chtěla Katy vykřiknout. „Tak se zeptej svého otce.“

„Sakra, ne!“ zaječel a couvnul o krok zpátky. „Nepotřebuju dvoudenní kázání, že jsem poslední možností naší rodiny, mít dítě na vysoké, aniž bych otěhotněl svou přítelkyni.“ Díval se na ni pár vteřin a pak si povzdechl. „Podívej se, jen potřebuji pár rad, co se holkám při sexu líbí, nic víc. A tobě je kolik… kolem třiceti?“

„A jak přesně s tím souvisí můj věk?“ zašeptala Katy – znovu proto, aby nezařvala. Na mou duši, tohle bylo poprvé, kdy si přála, aby se ozval alarm.

Pokrčil rameny, zřejmě stejně hluchý k jejímu varování v hlase, jako byl zoufalý. „Říkal jsem si, že jsi měla sex se spoustou chlapů.“

„Wellesi!“

Vykulil oči a zvedl ruce. „Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo. Nemyslím si, že jsi-že spíš s každým, nebo tak.“

Katy se znovu nadechla pro uklidnění. „Ok tedy, začněme radou, že holky nejsou rády používané pro trénink.“

„Ne, tak to není. Vlastně, přijít o panenství a panictví před nástupem na Mainskou universitu, byl Jayceein nápad. Nechce vypadat jako vesnický balík, před svými spolubydlícími, o nic víc, než já.“

„Na rozdíl od všeobecné víry, Wellesi, v září přijede spousta panen a paniců, na vysoké školy po celém světě.“

„Ty jsi byla?“

„To není tvoje věc,“ řekla Katy tiše, tentokrát proto, aby se udržela od toho, aby ho praštila. No tak, hloupý alarme – zazvoň!

„Nevadí,“ zamumlal, když se otočil pryč. „Prostě se zeptám nějakých mých kámošů.“

No, zatraceně, jasně. „Och, ne, neptej se,“ řekla Katy, když udělala krok dopředu a otočila ho, protože nechtěla nechat bandu, nadržených  maturantů, aby byli zodpovědní za jeho sexuální výchovu. „Dej mi minutku, jo? Nemůžeš na mě tohle vyhrknout bez varování a očekávat, že začnu chrlit způsoby, jak se dostat holce do kalhotek.“

„Dostat se do nich, není ten problém,“ řekl suše. „Ptám se na to, co dělat, až se tam dostanu. Sakra, Katy, nejsi jen žena, jsi zdravotnice. Jak těžké může být, dát mi pár rad?“

„Co s tím má společného, že jsem záchra-počkej, doktor Bentley. Měl by ses na to zeptat jeho.“

Welles vrtěl hlavou ještě dřív, než jsem domluvila. „Technickou stránku už znám. A když jsem se o tom zmínil na prohlídce, kterou jsem absolvoval před měsícem, než jsem se připojil k oddělení, dal mi jen desetiminutovou přednášku o bezpečném sexu, brožuru o pohlavních chorobách a hrst kondomů.“ Rozzářil se. „Takže, neříkáš, že mi nepomůžeš, jen že potřebuješ čas na rozmyšlenou?“

Ne, potřebovala čas, aby našla Jaycee natloukla do ní nějaký rozum. „Jo, dej mi čas aspoň do mé další směny, ok?“ Abych mohla vygooglit nějaké knížky o uspokojení žen a dát ti jejich seznam, přinutila se nedodat. Protože upřímně? Kdyby se měla řídit jen vlastní zkušeností, měla obavu, že by Jaycee byla dost zklamaná.

„Tak dobrá, tedy,“ řekl Welles, a vzal plátěnou tašku ze stolu. „Nemůžu se dočkat, až se poznáš s Jaycee.“ Zastavil se v chodbě, když zjistil, že ho Katy nenásleduje. „Říkal jsem jí, jak jsi cool, když jsem jí volal a zval ji k táboráku. A můj táta přivezl nějaké dřevo na oheň, a naskládali jsme ho mezi stromy blízko ohniště.“ Pohlédl k oknu. „Slunce ještě pár hodin nezapadne, tak máma poslala hromadu citronelových pochodní po tátovi, pro případ, že by se dnes večer moc rychle neochladilo. Říkala, že když je dáme do kruhu mimo sezení, pomůžou proti komárům, než se úplně setmí.“

„Běž napřed a začni je tam dávat,“ řekla Katy a odmávla ho. „Potřebuji se zastavit v mé ubikaci a vzít si mikinu, a budu hned venku.“

Katy poslouchala, jak jeho rychlé kroky mizí v rytmickém dunění po schodech dolů, pak vytáhla židli, sedla si na ni, opřela lokty o stůl a dala si hlavu do dlaní, že zasténáním. Nezeptal se jí právě teď, jak se má milovat, že ne? Vždycky si myslela, že chlapi mluví o takových věcech mezi sebou. Pche, bylo to prakticky všechno, o čem ona a Jane, mluvily na střední.

Vydržely sedět hodiny v malé lovecké chatě na vzdáleném konci pole s vánočními stromky a hltaly články o tom, co mají kluci rádi na holkách, jak zajistit, aby si jich všimli a jak udržet jejich zájem. A jakmile sebrala odvahu, dát na pult Cosmopolitan a Marie Claire, ona a Jane, postoupily ke čtení toho, co muži mají rádi na ženách, jak je zaujmout a jak udržet jejich zájem. Pak strávily hodiny diskutováním o tom, jaké vlastnosti má mít přítel, aby byl brán v úvahu jako manžel.

Vlastně si udělaly seznamy. Dlouhé seznamy, vzpomněla si Katy, s dalším zasténáním.

Ale přestala proklouzávat do Brodyho pokoje a krást jeho Playboy a Penthouse časopisy, když zjistila, že vidět všechny ty krásné ženy, vyretušované k dokonalosti, začalo, Jane, deprimovat.

Katy si odfrkla. Buď Jane, zapomněla, že má deformovanou nohu, viditelně kulhá, má sebevědomí mloka a sexuální zkušenosti jeptišky, nebo ten muž, co ho minulý podzim zachránila před utopením, byl paličatější, než ona. Protože Slečna Bezvýznamný Sirotek Jane Doe Abbotová, byla právě teď šťastně vdaná za skutečného, žijícího krále, který ji udělal zatracenou královnou a matkou princezny, a žije na mou duši v paláci. Jaká byla šance, že se tohle stane maloměstské Mainské dívce, která byla ještě ve dvaceti osmi letech panna?

Kate zvedla hlavu a usmála se. Až příště přijede domů, najde jejich staré seznamy a pošle, Jane, ten její. Ostré bodnutí v hrudi jí otřáslo, připomínajíc jí, že by měla své nejlepší kamarádce opravdu zavolat, než jí jen něco hodit do pošty. Rozhodně jí toho měla hodně co říct.

Tma se vzedmula, stejně jako nával chladného smutku, jako špinavá voda, ale ona vyskočila na nohy a setřásla ten chlad. Vytáhnout pár vzpomínek neznamená všechny. Skousla si ret, když bojovala s tím, aby se rozptýlila.

Možná by stálo za to, se podívat na svůj vlastní seznam, aby viděla, jak pan Gunnar Wolfe, sedí na její pubertální ideál manžela. Při té myšlence se začervenala a zavrtěla hlavou. Bůh jim oběma pomáhej, jestli ten chlap nesplňuje ani kritéria na přítele.