CIM - 5. kapitola

 Překlad: Lucianna

Sotva dvě hodiny v práci, a už si stačila stěžovat na kolegyni zdravotnici, kradoucí jí pacienta, a poslat šéfovu peněženku a mobil, do nemocnice. Jediné, co potřebovala přidat, bylo odřít jejich záchranný člun, cestou z parkoviště.

Zvažovala, že dožene jeho soukromý majetek. Cokoliv, aby raději viděla ty vřelé vrásky v koutcích jeho očí, než ten chladný, modrý posměch. Hlavou jí prolétl jeho podivně pobavený úsměv a pak ty tvrdé břišní svaly a bronzová, vytesaná ramena. Skousla si ret, víc než šokovaná, svou fascinací. Byl až příliš na sbalení, to bylo jisté. A ta energická sebedůvěra, kterou vyzařoval, hrozila, že ji přemůže.

Uklidni se, Katy, řekla sama sobě. Nemohla dopustit, aby se kvůli něčemu tak zbytečnému, jako je přitažlivost, chovala jako idiot. Nebo víc jako idiot. Začínalo být dost jasné, že její nová práce, přinese konflikty na příliš mnoho stranách. Musela zůstat ostrá a silná, aby dokázala, že taková je, a víc, než kdy jindy, to chtěla prostě udělat.

Zazvonil jí telefon a bluesové zvonění, se v malém prostoru rozeznělo, jako ozvěna.  Zrychlil se jí pulz, vytáhla ho z kapsy a víc se obávala, aby se jí podařilo přístroj ztišit, než toho, kdo náhodou volá. Tedy, dokud neuviděla jméno volajícího.

Jane. Znovu.

Katy ztěžka polkla velký chuchvalec emocí – vinu, stud, zklamání, paniku. Tohle muselo být tak po dvacáté, co její nejlepší kamarádka volala, v minulých týdnech, a bolelo ji srdce, při pomyšlení na to, jaký efekt její mlčení, muselo na Jane mít, ale prostě nemohla zvednout. Ještě ne.

Odstrčila telefon z dohledu, zavřela zásuvku se zásobami, v opravdu drsné ambulanci se vzdáleným přístupem, a narovnala se natolik, aby vykoukla bočním oknem, když madam Slunečná, couvala s jejich druhou sanitkou, do vedlejšího stání. Ačkoliv ta malá, kontrolující fanatička – pět-stop-ničeho, odhadovala Katy – mohla sotva vidět přes volant, jasně, že nemohla nechat obyčejného stážistu, řídit zpátky z nemocnice. Cokoliv, řekla si Katy pro sebe. Na čem jediném záleželo, bylo, aby ten batoh byl zpátky na stanici.

„No tak, dámo, běž si už dát konečně hrnek kafe,“ mumlala Katy, když okamžitě nevylezli z auta. Potřebovala tu peněženku a telefon, jako nabídku smíru, když chtěla požádat o laskavost. Vrátila se zpátky k objevování nejrůznějších přihrádek, a dávala přitom pozor na příležitost, získat zpátky náčelníkův majetek.

Konečně, se dvoje dveře auta otevřely a zavřely, a bylo to následované jednou sadou kroků, které odcházely pryč a druhou sadou – nejspíš ubohého Wellese – která utíkala. Nevěřila, že by Gretchen zamířila rovnou nahoru, takže se Katy vrátila k přemýšlení o tom, proč nemohla zůstat soustředěná, okolo náčelníka Wolfea. Ten muž byl silný a schopný, a dobře vypadal – a co? Vytesaná těla a rychlé reflexy, by se našly na každé požární stanici na planetě.

Na druhou stranu, šíleně modré oči, svítící tichým smíchem, by každou ženu s pulsem, připravily o dech. Dokonce i ji. Dokonce nad tím užasla, když to zjistila, vzhledem k tomu, čím prošla.

Aspoň měla potvrzení, že její hormony nebyly permanentně poškozené, před třemi týdny – stinnou stránkou mohlo být, že se chovala jako zaskočená školačka, před prvním mužem, kterého chtěla zaujmout.

Což znovu vedlo k otázce, proč zrovna tenhle muž konkrétně? Není to tak, že by se nikdy s nikým nelíbala. Pche, s pár muži dokonce spala. Ačkoliv musela přiznat, že ta setkání byla spíš průzkumná – chtěla přijít na to, co je na tom sexu tak vzrušujícího – než vedená skutečnou vášní.

To byl pravděpodobně důvod, proč byla tak zklamaná.

Katy si přestala pohrávat s defibrilátorem. No, sakra, možná to byl ten problém. Možná se stále zklamávala, protože se cítila jako školačka, když si představovala, jaké by to bylo, milovat se, se zatraceně nádherným, plně dospělým mužem, o kterém nepochybovala, že má spoustu zkušeností v ložnici.

Kromě toho, že to nevysvětlovalo, proč jí nikdy nad žádným hasičem v Pine Creek, nevyskočil tep. Nebo s jiným z chlapů v Peteho Bar and Grillu, kteří ji požádali o tanec – potom tedy, co se ujistili, že se žádný z jejích bratrů, nebo MacKeageových bratranců, neskrývá ve stínech.

Vážně; potřebovala se vzpamatovat, než se skutečně znemožní. A každopádně, to, že je její šéf, ho stavělo striktně mimo limity. Pracovní románky končí kariéry, a ona náhodou milovala tuhle konkrétní kariéru. Ani fantazírování o… Ne, počkat. Byl jen dočasným náčelníkem, a za tři měsíce, Gunnar Wolfe, bude jen další kolega. A do té doby, by měla mít tu věc s léčením lidí vymyšlenou, a co se stalo v Coloradu, bude jen pouhou minulostí. Tušení ji pak šťouchlo, rychle a ostře, jako bodnutí prstem, ale setřásla to. Musela nechat Colorado za sebou.

To muselo něco znamenat, ten způsob, jakým se její tělo prudce probudilo, při obyčejném zvuku jeho hlasu, dnes ráno. A když se ocitla tváří v tvář muži, který by mohl vystoupit z kteréhokoliv romantického románu, které ona a její kolegyně záchranářky v Pine Creek, baštily jako bonbóny, byla tak ohromená, že mu nebyla schopná ani potřást rukou. Pche, vážně by nejspíš omdlela, kdyby měl na sobě slavnostní uniformu.

Ano, ten chlap byl rozhodně jako nějaký…

Pak jí to došlo. Jeho vzhled byla jedna věc, ale měl ty další kvalitu, třpyt něčeho prastarého a mocného.

„Och můj Bože, to je ono,“ vydechla. „Nikdy předtím jsi nepotkala muže jak on, protože on je jeden z nich.“

No, aby byla přesnější, nikdy se nesetkala s někým takovým, aby nebyl její příbuzný, kromě Oliviina manžela, Maca Oceana, a jeho otce, Tita. A samozřejmě, Nicholase, dalšího z impozantních obrů, který měl náhodou taky nádherně modré oči.

Katy si povzdechla úlevou, že právě zjistila, proč jsou její hormony tak napružené. Gunnar Wolfe, byl z Atlantidy. To vysvětlovalo jeho schopnost mluvit s dětmi a jejich rodiči dnes ráno, a jeho mumlání něčeho v dalším jazyce, když vlezl do potoka. Atlantiďané, mluví všemi jazyky světa. Také to vysvětlovalo ty ošklivé jizvy, které viděla na jeho krásných zádech, když zmizel na stanici, jelikož věděla, že Nicholas přivedl hrstku legendárních válečníků z ostrova sebou, když se rozhodl usadit v tomhle století, jako Oliviin ředitel ochranky pro Nova Mare a Inglenook.

Pine Creek, možná bylo přístaviště malé populace horalů, cestujících časem, několika moderních kouzelníků a pár mocných druidů, ale když Maximilian Oceanus, přeměnil jezero Bottomless na vnitrozemské moře, před pěti lety, ten mocný čaroděj, udělal ze Spellbound Falls nové vládnoucí sídlo magie.

Vlastně se říkalo, že Titus – ten, co postavil Atlantidu – plánoval odhalit ten mystický ostrov každým dnem, když už nebyl potřeba. To byl důvod, proč pár tuctů neústupných Atlantiďanů, kteří se necítili připraveni na to, vydat se do skutečného světa, bylo pozváno, aby vytvořili novou kolonii, na malém ostrově jen tři míle od břehu Spellbound Falls.

Ačkoliv Katy si nemyslela, že by Gunnar byl jedním z nich, když vypadal víc než v pohodě, s moderní společností a technologiemi. Ne, on musel být jedním z Nicholasových válečníků, které přivedl sebou. Jako takový, by se dokázal lehce přizpůsobit jakémukoliv novému prostředí, protože o téhle malé elitní armádě se vědělo, že celou dobu cestuje časem do různých civilizací, a pomáhá dodržet slib Oceanových, že zabrání otravným mytickým bohům, zasahovat do svobodné vůle lidí.

Katy si povzdechla, s lepším pocitem. S ohledem na to kdo a co byl, by vážně neměla být překvapená náhlou a silnou přitažlivostí k náčelníku Wolfeovi. Vyrostla obklopená magickými muži, takže obyčejní smrtelníci vždycky vypadali tak… obyčejně. A protože válečníci z Atlantidy, byli ti nejsilnější, nejstatečnější, nejloajálnější a nejšlechetnější muži, jací kdy chodili po Zemi, tyto vlastnosti je činily také nejbezpečnějšími. Přirozeně ochranitelští, by nejen nikdy neublížili ženě, ale šli by po každém muži, který by to udělal.

Přesně jako muži v její rodině.

„Ok, to řeší problém,“ řekla, když otevřela boční dveře, rozhlédla se okolo, aby se ujistila, že je čistý vzduch, a pak vystřelila k druhé ambulanci a vlezla dovnitř. „Teď, když vím, kdo jste, pane Wolfe s E, není důvod, proč bychom neměli tuto přitažlivost, udělat vzájemnou.“

Katy se uklidnila, když se osvobozující představa, kolem ní usadila, jako vřelé, něžné objetí. Prožila své utrpení. Nyní věci – její život, její poslání, její bezpečí a klid na duši – mohly zapadnout na své místo, jak měly.

Popadla batoh, rozepnula zip na boční kapse a vylovila peněženku a mobil, pak na ně koukala s pokřiveným úsměvem. Zachytit Gunnarův zájem, by mělo být poměrně snadné, s ohledem na její široké znalosti. Od doby, kdy se poprvé začala ohlížet po Tom Jediném, když byla náctiletá, také začala studovat muže ve své široké rodině – a dávala zvláštní pozornost na jejich milostné životy.

Takže, s vědomím toho, jaké vlastnosti u žen, nacházejí muži atraktivními, a které je nutí utéct na opačnou stranu, všechno co musela udělat, bylo přestat se chovat jako hloupá školačka a znovu začít být svým silným a sebevědomým já. A jelikož její horalské geny, které zdědila od svého táty, neznaly pojem porážky, v době, kdy bude ustanoven stálý náčelník, za tři měsíce, Gunnar Wolfe by měl být její.

***

Gunnar vzhlédl od papírování, při tichém zaklepání, a pak se postavil a tiše zvedl ruku, dlaní nahoru.

Jeho návštěvnice, mu podala mobil a peněženku. „Gretchen nepotřebovala nic dalšího z batohu, když byla v sanitce, takže tvoje nejhlubší, nejtemnější tajemství, jsou v bezpečí.“

„Je to tvůj způsob, jak mi říct, že ti mám jen každý měsíc vypsat šek?“ řekl Gunnar suše a strčil peněženku do kapsy, aniž by se obtěžoval ji otevřít.

Ty mlhově šedé oči s dlouhými řasami, zazářily. „Jop, ale budu solidní a vezmi ti jen půlku platu.“

Gunnar využil zkontrolování zpráv v mobilu, aby zakryl své překvapení – ne, šok – že neprošla jeho peněženku. Která žena by neprohrabala mužovu peněženku, kdyby jí byla dána perfektní příležitost? Sakra, sám by v té její zkontroloval každou kartu, fotku a útržek papíru.

Zatímco Katy MacBainová, byla buď příliš dobrá, aby byla skutečná, nebo… neměla zájem – ta druhá možnost by nevěstila nic dobrého, po čtyřměsíční fantazii, která přesně v 6:25 dnes ráno, přerostla ze smyslné zvědavosti, na plnou fascinaci.

Nebo možná měla zájem. Přemýšlel o tom, jak se s ním přímo setkala, s těma očima, plnýma výzvy a vřelosti. Nebyla jím ani v nejmenším zastrašená a možná vlastně – dovolí si doufat? – flirtuje právě nyní. „Jste pořádná vyděračka, slečno MacBainová,“ řekl, neschopný mít pod kontrolou to, co se obával, že je přihlouplý úsměv.

„Och, já ne, náčelníku. Já jsem ten nejpřímější šíp, který najdete,“ řekla zářivě. Místo aby odešla, posadila se naproti němu u stolu a počastovala ho megawattovým úsměvem. „Samozřejmě, jsem doufala, že vrácení vašich věcí v pořádku, pomůže mé věci.“

Gunnar jí sledoval několik vteřin, uvažujíc, jestli věděla, jaký efekt má její úsměv na muže. „Můžeš vynechat toho náčelníka, když jsme na stanici,“ řekl a taky se posadil. „Vlastně, žádné tituly pro nikoho, pokud nejsme na scéně. Jen jméno, nebo příjmení, podle nálady.“

Její úsměv překvapeně zmizel. „Vážně?“

„Zjevně Gilmore ustanovil tohle pravidlo v den, kdy vytvořil jednotku,“ vysvětlil Gunnar. „Řekl mi, že měl pocit, že eliminace připomínání pozice každého v hierarchii, by mohla vytvořit víc uvolněný a soudržný tým.“

„A je to tak?“ zeptala se, zcela jasně skepticky.

Pokrčil rameny. „Jsem tu jen dva týdny, takže nevím. A osobně, je mi to vlastně jedno, dokud když někomu řeknu, aby něco udělal, tak to udělá.“

„Ok.“ Záblesk se vrátil. „Dokud ti taky bude jedno, když budu říkat Gretchen ´Slunečná´.“

Gunnar si odfrknul a zvedl pero. „Pokud nebudu o toho, až jí to řekneš poprvé.“

„Uhm, když mluvíme o náčelníku Gilmorovi,“ řekla a přiměla ho vzhlédnout a pozorovat ji. „Zmínil se o večerních táborácích?“

Gunnar položil pero na stůl, pak sepnul ruce dohromady na svém břiše a opřel se v židli. „Žádný tu nebyl, co jsem tady, a není tu ani památka po ohništi.“

Katy se naklonila dopředu. „Během mého pracovního pohovoru, jsem zmínila, že v Pine Creek, jsem pro nás pořádala táboráky na stanici a zvali jsme obyvatele města, aby se připojili. Ohně se staly tak populárními, že jsme mívali oheň skoro každý den od jara do podzimu, stejně jako několik velkých ohňů během zimy. A když mi náčelník Gilmore řekl přímo na místě, že mám tu práci, řekl, že by se mu také líbilo s tím tady začít.“

Za žádnou cenu, nemohl Gunnar přijít na to, proč. „Jdi do toho,“ řekl, narovnal se a znovu uchopil pero.

Vystřelila na nohy, jako by do ní uhodil proud. „Skvělé. Díky. Budeš to milovat,“ řekla, když se otočila k odchodu.

„Jen se ujisti, že tam bude hadice s vodou poblíž, kdyby přišlo hlášení.“

Zastavila se ve dveřích a vyslala k němu další úsměv. „Mám bratra, který je úžasný kovář, a než jsem odjela do Colorada, požádala jsem ho, jestli by nevyrobil další ohniště, jako udělal pro Pine Creek záchranářskou stanici. Jen tentokrát přidal kopulovitý kryt, který se otáčí ze dna nádoby, aby udusil plameny, kdybychom museli nechat prázdnou stanici.“

Gunnar si připomněl, že viděl webové stránky, které ukazovaly práci Brodyho MacBaina, když prohlížel její rodinu. Ten bývalý mariňák, byl o čtyři roky starší, než Katy a zatracený umělec. Což nebyl malý výkon, s ohledem na to, že se před dvěma lety vrátil s Purpurovým Srdcem, namísto částí těla, které nechal v Afgánistánu.

„Máš nějaké preference ohledně toho, kam mám dát ohniště?“ zeptala se.

Odmávnul ji, aniž by vzhlédl. „Dej ho, kam chceš.“

Gunnar čekal, dokud nebyla pryč, pak se opřel znovu v židli a zíral na prázdné dveře. Stále nevěděl, proč ta žena zmizela z radaru na celé dva týdny, ale soudě podle toho, co z ní zatím viděl, nemohlo být to, co ji poslalo do úkrytu, příliš traumatické.

Jen dost na to, aby ji to přinutilo porušit slib své nejlepší kamarádce, šeptal tichý hlas, ale odmítl ho. Ženy mají svou vlastní logiku, a on už dávno přijal, že ji nechápe.

Pak se usmál, připomínajíc si, jak Katy nemohla uvěřit, že odmítl její stížnost na to, že ji Gretchen ukradla pacienta, a jeho úsměv se ještě rozšířil, když si vzpomněl na její výraz ve chvíli, kdy ji požádal o telefon a peněženku, po jejich malé vodní záchranné akci. Tahle žena byla bez pochyby úplně jiná, než všechny co dosud potkal. A co bylo ještě víc překvapující, že si nedovedl představit, že by se v její přítomnosti nudil, což byla myšlenka, která ho nikdy u žádné ženy nenapadla.

A teta May přemýšlela, proč se ještě neoženil. Nebyla nutnost sledovat zákeřnou, téměř deset let trvající sebevraždu jejího bratra, dostatečným vysvětlením? Protože strávit svá formující léta s někým, kdo se snaží otupit zlomené srdce chlastem, určitě přimělo syna toho chudáka, zpochybňovat zdravý rozum každého, kdo předal takový druh moci, jiné osobě.

A Gunnar si rád myslel, že byl aspoň natolik inteligentní, aby se nezměnil ve svého starouše.

Uvědomil si hlasy, přicházející z parkoviště. Nejdřív, je ignoroval, ale jejich rostoucí hlasitost ho nakonec přitáhla k oknu, kde viděl bílý, poslední model pickupu, nacouvaný k trávníku se stromy, poblíž přední části stanice. Katy stála na korbě dodávky a hádala se, se čtyřmi hasiči – tři z nich se na ni mračili, zatímco ten čtvrtý držel zavřený zadní výklop.

Očividně si mysleli, že jejich nový člen týmu je hluchý, když kapitán Ike Russo, řval, když jednou rukou držel zadní dveře a druhou gestikuloval někam na opačnou stranu parkoviště.

Víc zvědavý, než znepokojený – protože ačkoliv rychle začínal štěkat, Russo nekousal – se Gunnar rozhodl počkat a podívat se, jak slečna MacBainová „zvládne“ své první setkání tváří v tvář, se svými mužskými spolupracovníky. Tedy do té doby, než se Paul Higgins natáhnul a silou zastavil Skipa Masona, aby vlezl na korbu.

Gunnar zamumlal kletbu a zamířil ven postranním vchodem své kanceláře, a ani v nejmenším nepochyboval o tom, proč Michael Gilmore, opustil svůj drahocenný výtvor. Na zdánlivě inteligentního muže, mohl vymyslet něco lepšího, než hodit dohromady bandu adrenalinových alfa samců, natož očekávat, že si budou hezky hrát, ne? Kriste, Skip Mason zcela jasně věřil, že neexistuje svislý útes, na který by nevylezl, zničené auto, do kterého by se nedostal a žena, kterou by díky svému šarmu nesvlékl.

Což byla zřejmě značná část důvodu, proč se Gilmore rozhodl odejít před tím, než se jeho poslední přijatá – šest stop a jeden palec vysoká, žijící, opálená královna – ukáže v práci. Gilmore jen přidal oheň, do sudu s prachem.

Ačkoliv Gunnar by si vsadil na ten oheň.

„Je tu nějaký problém?“ zeptal se, když dorazil k napjatému shromáždění.

Jasně zřetelné „absolutně ne, náčelníku“ přišlo z korby dodávky, ve stejnou chvíli, kdy dostal aspoň dvě „Ano“, doprovázené několika přikývnutími.

„Pamatuji si, že Mike zmínil před pár týdny něco o táborácích,“ řekl Russo s posledním zamračením na Katy, než se otočil na Gunnara. „Ale nepamatuji si, že by říkal něco o tom, že budou před stanicí, kde nás každý kolemjdoucí, uvidí sedět na zadku ve službě.“

„A určitě sakra nic neříkal o tom, že budeme zvát obyvatele města, aby se k nám připojili,“ dodal Paul Higgins. „Aby nám mohli do očí říct, jak pohodlnou práci máme.“

„Vážně jsi řekl, že to může dát sem?“ zeptal se Russo a ukázal na trávník.

Řekl? Gunnar si vzpomínal, že se Katy ptala, jestli je mu jedno, kam dá ohniště, ale všechno, na co si potom dokázal vzpomenout, byly ty mlhově šedé oči a ten zabijácký úsměv. Podíval se na ni. „Je nějaký zvláštní důvod, proč to chceš umístit tam, kde dobří obyvatelé Spellbound Falls, stejně jako ten gentleman dnes ráno, mohou vidět hasiče, placené z jejich těžce vydělaných daní, sedět u táboráku?“

„Právě proto, aby nás viděli,“ řekla a v očích se jí objevil známý záblesk. „Bylo by lepší pozvat stěžovatele, aby se k nám připojili, než je zahnat po chodníku pryč.“

Co to sakra? Ne, nemohla ho vážně kárat za to, že jí ráno přišel na pomoc. Za prvé, chránil její city, a za druhé, byl její šéf.

„Pokud chceme, aby nás daňoví poplatníci podporovali,“ pokračovala, očividně nezastrašená jeho zamračením, „pak jim musíme pomoct porozumět naší práci. A nejlepší způsob, jak to udělat, je ukázat jim, že i když to vypadá, že sedíme okolo a neděláme nic, obvykle rozebíráme poslední trénink“ – záblesk zintenzivnil – „a stáváme se uvolněným a soudržným týmem.“ Pohledla na ostatní, a žádnému muži by nevyčítal, kdyby se na místě zamiloval. „Každá máma, která přivede své děti na návštěvu, a každý člověk, který se tu bude potloukat s námi a čekat, až se ozve alarm, bude na městských rozpočtových schůzích spojencem a ne odpůrcem.“

Kurva, teď jim bude dávat lekce z občanství.

A Gunnar najednou věděl, proč byla přijata.

„Dejte ji přesně tam, kam chce,“ řekl a otočil se, aby vyrazil zpátky dovnitř. Usmál se, při tom tichu, které pronásledovalo jeho kroky.

Znepokojovalo ho, že Gilmore dal poslední zdravotnické místo zelenáči, který neměl co dělat v tak vysoce kvalifikovaném sboru. Ale teď věděl, že místo starého chlípníka, který doufal, že zkrášlí tohle místo, byl Gilmore genius. Měl už stanici plnou zkušených hasičů a zdravotníků. Co neměl – a zjevně věděl, že potřebuje – byl schopný občanský prostředník. A kdo by měl líp přimět občany, aby podporovali jeho nákladný výtvor, než žena, která jako realitní makléřka, pravidelně přesvědčovala lidi, aby upsali své životy do třicetiletých hypoték?

Že ta žena také zkrášlí tohle místo, byl prostě jen bonus.

Gunnar vešel do své kanceláře s odfrknutím. Gilmore si musel myslet, že vyhrál v loterii, když Katherine MacBainová přišla na svůj pohovor a vypadala ještě krásněji osobně, než na papíře. Poté, co usoudil, že je na tuhle specializovanou pozici perfektní, se ten muž jednoduše vypořádal s nedostatkem zkušeností tím, že poslal Katy na další výcvik. A teď, když měl přístup ke knihám, Gunnar zjistil, kde ten odhodlaný bastard vzal volnost spolu s několika účty, kterými zaplatil drahou školu v divočině, kam Katy dokázal nějak dostat, během týdne od toho, co ji najal.

Takže, sakra jo, může si dát ohniště třeba na chodník, pokud by chtěla, i kdyby jen proto, aby ji viděl v akci. Jen uvažoval, jestli si slečna MacBainová uvědomila, že se bude pokoušet získat daňové poplatníky tím, že je pozve na rande s bandou asociálních blbečků.

Včetně jeho.