WH - 30. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 30 – Viper

 

Vánoce byly vždycky mými oblíbenými svátky, ale nemohl jsem si vzpomenout, jestli jsem byl někdy v životě víc natěšený na to ráno. Michelle říkala, že už měla hotové všechny nákupy Santa nákupy pro Matthewa a Mauru, ale já to viděl jen jako výzvu. Po rehabilitaci jsem udělal zastávku a získal pár dalších věcí, ale neřekl jí to. Nemohl jsem se dočkat tváří dětí na vánoční ráno.

Na Štědrý den ráno, jsem jel vyzvednout babču. Michelle a já, jsme ji zvali k nám domů, aby strávila den s námi, přespala a zůstala i na celé svátky, ale babča byla zvyklá doma a tak nás nejdřív odmítala. Tehdy jsme podali telefon, Malé Mo, a řekli jí, aby požádala ona. Není nutné dodávat, že jsem vyzvedával babču, aby se mnou jela domů na pár dní.

„Vážně. Jak dlouho plánuješ zůstat?“ řekl jsem hravě, když jsem zvedl její zavazadlo z gauče.

„Zmlkni, ty malý hajzlíku,“ odsekla babča, když vešla do kuchyně.

Ignoroval jsem jí a pokračoval v dobírání. „To je taaak těžké!“

„Samozřejmě, že je. Má tam svou whisky,“ zavolala na mě.

„Bereš si whisky? My máme whisky.“

„Nejspíš ne dost.“ Zhasla světlo v kuchyni a vyrazila ke dveřím.

„Jsi připravená, ty stará čarodějnice?“

„Připravená, jako nikdy!“ Usmála se na mě nadšeně.

„Všechno zamknuté?“

„Všechno, kromě tvé pusy.“ Praštila mě do paže a zasmála se tak, že jsem si myslel, že upadne.

Protočil jsem oči, vzal ji za paži a pevně držel, když jsme šli spolu k mému autu, oba stále s lehkým kulháním… jako dva rozdrcené malé hrášky, ve zlomeném malém lusku.

 

Když jsem vjel na příjezdovou cestu u mého a Michellina domu, Maura a Matthew skákali nahoru a dolů na verandě. Obvykle, když jsme se vídali s babčou, jeli jsme do jejího domu, protože to prostě bylo jednodušší. Sotva přijela k nám na návštěvu, tím méně na přespání, a děti se nadšeně odrážely od stěn.

„Podívej se na to.“ Ukázala babča ke dveřím, když jsme vyšli nahoru. „Měl bys být taky takhle nadšený, jako jsou oni, když zazvoníš u mě na zvonek.“

Nahlas jsem se zasmál a pomohl jí po schodech na verandu.

Babča sundala kabát a já ho pověsil do skříně, když k sobě přitáhla děti a objala je ve vřelém objetí.

„Páni, vy dva víte, jak potěšit starou dámu!“ řekla, když je políbila na vršek jejich hlaviček.

Dům úžasně voněl. Michelle pracovala tvrdě celý den, a zoufale chtěla zaujmout babču vlastnoručně uvařenou večeří. Ani mě nenechala pomoct. Byla z celé té věci tak vyvedená z míry, že jsem neměl ani to srdce jí říct, že má zástěru naruby.

„Och, tady to fantasticky voní!“ zvedla babča nos do vzduchu a zavřela oči.

Michelle se rozzářily oči. „Vážně? Voní?“

„Voní. Pokud to bude chutnat jen z poloviny tak dobře, jako to voní, čeká nás všechny opravdový požitek.“

Michelle se podívala na mě, zhluboka se nadechla a na rtech se jí objevil malý úsměv. Její spokojené modré oči se třpytily a malý kousek čokolády, kterého jsem si všimnul na špičce jejího nosu, jí dělala ještě roztomilejší.

„Ty i pečeš?“ zeptal jsem se, se smíchem.

Nakrčila obočí a zamrkala na mě. „Jo. Dělám čokoládové řezy. Proč?“ Než jsem mohl odpovědět, zašilhala a podívala sen a nos, a konečně si všimla čokolády. „Och! Ups!“ Zahihňala se a vzala papírovou utěrku a utřela si to.

Babča tleskla rukama a rozhlédla se po kuchyni, jako žena na misi. „Ok, můžu s něčím pomoct?“

„Ne.“ Michelle zavrtěla hlavou. „Chci, abyste si sedla a odpočívala, zatímco já udělám všechno.“

Babča se na Michelle vteřinu skepticky dívala, než pokrčila rameny. „V tom případě, si udělám drink.“

Michelle se ohnula a vytáhla z trouby sladké brambory, právě když zazvonil zvonek. Stála a koukala na mě s vykulenýma očima a horkým pekáčem v ruce.

Zvedl jsem ruku. „Dodělej to, já se o to postarám.“

Malé tělo, celé zachumlané v bundě a čepici, stálo zády ke mně na druhé straně prosklených dveří. Když jsem přišel blíž, Joel vstoupil na verandu a zamával.

„Ahoj!“ otevřel jsem dveře a kývnul, ať jdou dál.

„Ahoj!“ řekl Joel, otočil Gavina a jemně ho postrčil do chodby. „Nezdržíme se. Jedeme z města, k mé tetě na večeři, ale pak se Gavin vrací zpátky ke své mámě domů a právě předvedl královský záchvat, protože zjevně udělal něco Matthewovi k vánocům a musel mu to dát dřív, než odjedeme.“

Pohlédl jsem dolů na Gavina, který se na mě s obavou usmíval. „Vydrž, kámo. Seženu ho.“ Udělal jsem krok zpátky k chodbě vedoucí do kuchyně. „Matthew!“

Během pár vteřin se sklouznul kolem rohu a chytnul se ho pro stabilitu, než běžel k nám. „Ahoj!“ řekl, když přiběhl ke Gavinovi.

„Tady. To jsem udělal pro tebe.“ Gavin zvedl malou krabičku.

Zvedl jsem hlavu k Joelovi, který pokrčil rameny. „Udělal to u mámy. Nemám tušení, co to je.“

Matthew otevřel krabičku a otevřel pusu. „To je úžasné!“ Vytáhl kámen, který byl namalovaný tak, že vypadal jako Želva Ninja, z krabičky a užasle na něj koukal.

Gavin se nesměle usmál a udělal krok zpátky k Joelovi.

Matthew se obrátil ke mně. „Může jít Gavin se mnou a pomoct mi ho dát do mého pokoje?“

„Uh… za mě v pohodě, ale je to na jeho tátovi.“

Joel věnoval Gavinovi varovný pohled. „Máš dvě minuty, jasné? Už teď jedeme pozdě.“

Gavin přikývl a on a Matthew vystřelili po schodech společně.

Joel a já jsme stáli ve dveřích, jako pár neohrabaných puberťáků. Nebyl jsem si jistý, co mu říct. Děkujete muži, který strávil Díkuvzdání s vaší přítelkyní? Starý Viper by ho nejspíš praštil přímo do úst, ale já se na tohle už necítil.

„Večeřel jsem s Jodi a Vincem, tuhle,“ řekl Joel. „Řekla mi, že jsi doma a že si vy dva zase vedete dobře.“

Pomalu jsem přikývnul. „Nevím, jestli jsme opravdu v pohodě, ale budeme. Byl jsem zkurvený pitomec a uvědomil jsem si to dřív, než bylo pozdě… díky Bohu.“

„Byl jsem zkurvený pitomec taky, jednou nebo dvakrát, v životě.“ Rychle se zasmál. „Ale jsem šťastný, že to funguje. Ona vypadá jako dost úžasná žena.“

„Je láskou mého života,“ řekl jsem pokorně.

„A ty jsi zjevně láska toho jejího, taky.“

„Ne.“ Zavrtěl jsem hlavou. „Jsem jen dost šťastný, že tenhle titul sdílím s mým nejlepším přítelem.“

Joel nakrčil tvář a přimhouřil oči, ale neřekl nic.

„Och! Ty neznáš tenhle příběh?“ prohlásil jsem a znovu zavrtěl hlavou. „Brácho, musíme si někdy popovídat, až bude čas. Tenhle příběh vyžaduje nejmíň tři piva a je příliš emocionální na den, jako jsou vánoce.“

Joel se usmál a podal mi ruku. „Píšu si to. Jindy, chlape.“

Potřásl jsem mu rukou, když kluci přilétli znovu dolů ze schodů.

„Tati! Tati! Podívej se, co dal Matthew mě, k vánocům!“ Gavin zvedl krabičku, ve které byl předtím ten kámen.

Joel se naklonil a podíval se zblízka do krabičky. „Počkej. Nejsou to…“

Gavin ho přerušil. „Jeho sbírka mrtvých svinek! Sbíral je skoro celý rok.“

„Páni.“ Joel se snažil znít nadšeně, ale vypadal zděšeně, když se otočil k Matthewovi. „Jsi si jistý, že se chceš se všemi rozloučit, kámo?“

„Jo.“ Matthew přikývl. „Je to můj nejlepší kamarád!“

Joel se zhluboka nadechl a nahlas vydechnul. „No, tak dobře. Můžeš si je vzít domů a nechat je u mámy doma.“ Střelil po mě rychlým mrknutím, když otevřel dveře. „Hezké vánoce, lidi.“

„Vám taky. Díky, že jste přišli a odnesli si od nás všechna ta těla.“ Zasmál jsem se a on protočil oči, když se vracel přes ulici.

„Kdo to byl?“ zeptala se Michelle, když jsme Matthew a já, vešli zpátky do kuchyně společně.

„To byl Gavin,“ řekl Matthew nadšeně. „Namaloval mi kámen k vánocům, tak jsem mu dal svou sbírku svinek.“

Otočila se ke mně a bylo zjevné, že sbírka svinek není to, co jí dělá starosti.

Přešel jsem k ní a dal jí paži kolem ramen, sklonil se a políbil jí na spánek. „Všechno je v pohodě,“ řekl jsem tiše.

Uvolnila se u mě a zavřela oči.

„Jídlo je skoro hotové. Kdo má hlad?“ zavolala, když jsem ji pustil a odešel. Matthew a já, jsme prostřeli stůl v jídelně a o chvilku později, jsme hodovali jako králové, na Michellině úžasné večeři.

 

Michelle byla vyčerpaná, takže jakmile děti usnuly, řekl jsem jí, že uklidím kuchyň a postarám se o Santovy věci, a poslal ji taky nahoru do postele. Pomohl jsem babče nahoru po schodech a uložil ji do pokoje pro hosty. Díky bohu, se ani jedna z nich se mnou nehádala, o tom, jít nahoru beze mě. Uklidil jsem kuchyň a jídelnu v rekordním čase, poháněný nadšením, položit všechny ty dárky.

Všechny dárky.

Rozhlédl jsem se po kuchyni, potěšený tím, jak vypadala a nasadil svou hráčskou tvář. Nemohl jsem se dočkat rána!

 

„Mami! Mami!“ Matthewovy kroky dusaly chodbou a vlétl na naši postel, jako veverka. „Vipere!“ zatřásl mým ramenem. „Vstávej! Myslíš, že tu byl Santa?“

Otevřel jsem pomalu oči. Jeho slova byla konečně zaregistrována mým mozkem a já se posadil. „Vsadím se, že byl! Zaklepej potichu na babčiny dveře a já probudím mamku a Mauru, ok?“

„Jasně!“ Přikývl a zvedl svou malou pěstičku, abychom si bouchli. Udělali jsme to a on vyběhl z místnosti.

„Ahoj.“ Naklonil jsem se a políbil Michelle na tvář. „Promiň. Můj ranní dech nejspíš stojí za houby, ale kdo by se staral. Jsou vánoce, vstávej.“

Zasténala a trochu se usmála, aniž otevřela oči. Dal jsem ruku na její malé bříško a pohladil své dítě. „Santa mi dokonce řekl, že přinesl pár dárku i pro tohohle chlapa.“

Prudce otevřela oči. „Cože? Ne, nepřinesl.“

„Jsem si dost jistý, že ano,“ řekl jsem se smíchem.

Ztišila hlas. „Vipere, koupila jsem všechny vánoční dárky, takže jsem si dost jistá, že vím, co tam je.“

„Uh… nebooooo ne.“ Střelil jsem po ní hravým úsměvem. „Jsou vánoce. Nemáš dovoleno být na mě naštvaná, jasné?“

Přimhouřila oči. „Co jsi udělal?“

Políbil jsem ji letmo na tvář a postavil se. „Miluju tě. Uvidíme se dole.“

Zvednul jsem spící Mauru z její postýlky a přebalil ji, a potkal se s Matthewem nahoře na schodech. Babča vyšla ze své ložnice a já ji držel za paži, když jsme pomalu sestupovali ze schodů, s Michelle hned za námi. Prošli jsme kuchyní do obýváku společně a já sledoval, jak se všechny pusy otevřely v jednu chvíli, kromě Mauřiny, která ještě moc Santu nechápala a znovu mi spala na rameni.

„Sakra,“ řekla Michelle pod vousy, když zírala na hromadu dárků, která pokrývala nábytek a prakticky vytékala z místnosti.

Michelle se na mě nevěřícně podívala a pomalu zavrtěla hlavou. Naklonila se blíž. „Kdy jsi… jak jsi… Nemusel jsi všechno tohle dělat.“

„Já vím,“ řekl jsem tiše a pokrčil rameny, a ohlédl se na Matthewa, který seděl na velké krabici uprostřed místnosti a šklebil se na nás. „Chtěl jsem.“

Babča se rychle zasmála, když jí hlava spadla dozadu proti křeslu. „Někdo přehnaně kompenzuje.“

Pohlédl jsem na babču, když se Michelle nahlas zahihňala a přesunula krabice, aby se mohla taky posadit. Dětem to trvalo dvě hodiny, otevřít všechny své dárky, jednu krabici za druhou a výraz v jejich tvářích, stál za to všechno.

Nejlepší dvě hodiny, co jsem zažil.