The Promise

 Překlad: Lusesita

Celá věc začala tím, že jsem nedával pozor.

Je březnové nedělní odpoledne. Sedím na gauči a čtu si. Jared známkuje úkoly, zatímco se dívá na televizi. Tehdy se zdánlivě z čista jasna se zeptá.

„Chceš se někdy oženit?“

Na mou obranu byl jsem zcela zabrán do čtení. Zbývalo mi asi sto stran, kde měl být odhalen vrah, měla být nastolena spravedlnost a hlavní hrdina měl získat dívku. Rozhodně jsem nevěnoval pozornost televizi.

Chci se někdy oženit?

Ani jsem si nedal čas na promýšlení. Slovo 'manželství' ve mně evokuje striktně heterosexuální záležitost. Okamžitě si představím smoking. Obrovský dort. Družičky.

A nevěstu.

Takže řeknu první věc, co mě napadne… to nejhorší, co jsem mohl říct. Otevřu svoji velkou hubu a řeknu, „samozřejmě, že ne.“

Jedinou odpovědí je mi ohromené ticho, a když na něj pohlédnu, bolest a zklamání vepsané v jeho modrých očích mě přiměje upustit knihu. „Co?“

„Nic.“ Odvrátí se a já vidím, jak se snaží dostat emoce zpět pod kontrolu a neukázat mi jak je mými slovy rozrušený. Posbírá hromadu papírů a přesune se do jídelny.

Nakonec se podívám na televizi a uvědomím si, co jsem za idiota. Další stát legalizoval homosexuální manželství. Samozřejmě, že ne ten náš. Ale toto oznámení zjevně dalo podnět k otázce, která vyústila v moji bezmyšlenkovitou odpověď. Není to tak, že by mě nikdy nenapadlo si ho vzít. Jen mě to nenapadlo právě v té kritické chvíli, na které záleželo na nejvíc. A teď muž, kterého miluju víc, než cokoliv na světě je raněný, naštvaný a schovává se v jiné místnosti, kde se snaží ode mě distancovat.

Mohl bych to nechat být. Znám Jareda. Vyhýbal by se mi po zbytek večera, promluvil by jedině, kdybych se ho na něco zeptal a nenavázal by se mnou oční kontakt. Až bychom šli do postele, lehl by si na svoji stranu postele. Během noci by se ke mně přibližoval a ráno bych ho měl v náručí. A předstírali bychom, jako by se nic nestalo.

Ale to já nechci.

Jdu za ním do jídelny. Nahrbí se trochu víc nad papíry, které třídí a nepodívá se na mě. Odtáhnu si židli a posadím se k němu, tak abych měl jeho židli mezi nohama. Obejmu ho jednou rukou a zabořím mu tvář do nespoutaných kudrlin. Tak moc ho miluju. Miluju způsob, jakým voní jeho vlasy, jako Coloradský vítr. A paličatý způsob, jakým ke mně natahuje krk, jako kohout. Dělá to, když je naštvaný, takže mu nemůžu přiložit rty ke krku stejně jako teď.

„Jarede, nemyslel jsem to tak.“

„To je v pohodě,“ řekne, i když je očividné, že to tak není. „Jestli to tak cítíš…“

„Necítím.“

„… nemusíš to vysvětlovat.“

„Myslel jsem…“ Co bych měl říct? „Myslel jsem, že myslíš něco jiného.“

Kdybych ho nechal samotného, přešel by to, ale teď, když na něj tlačím, tlačí nazpět. Odfrkne si a odtáhne se ode mě. „Nechápu jak jednoduché otázky s odpovědí ano, nebo ne tě můžou zmást, Matte.“

A i když se cítím jako debil, musím mu říct pravdu. „Myslel jsem, že myslíš s někým jiným.“

Otočí se a podívá se na mě s takovou zuřivostí v očích, až se trochu odtáhnu. „Někým jiným? Co tě do prdele přimělo si myslet…“

„Myslel jsem, že myslíš ženu!“

Ztuhne a já koukám, jak zpracovává má slova. Jared si byl své homosexuality vědom už na střední. Svojí vlastní přitažlivost k němu jsem si připustil jen před rokem a půl. Rok a půl nestačí na vymazání třiceti dvou let přemýšlení jako heterosexuál. Věděl to.

Povzdechne si a část hněvu opustí jeho tvář. Nechá mě, abych kolem něj znovu omotal paže. Tentokrát, když si ho přitahuju k sobě a zabořím tvář do jeho vlasů, nakloní hlavu na stranu, abych se mu dostal ke krku.

„Jarede, zaskočil jsi mě. To je všechno.“ Neodpoví, ale konečně se proti mně uvolní.

„Prosím, nebuď naštvaný. Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo. Přísahám.“

„To je v pořádku,“ řekne znovu, a tentokrát vím, že to myslí vážně. „Nepředpokládal jsem, že řekneš ano, jen jsem prostě nečekal, že tvé 'ne' bude tak definitivní.“

Odtáhnu se, abych se mu podíval do očí. „Tohle ty chceš? Pokud ano, tak jen řekni kde. Vyber místo, kde je to legální a hned nám zarezervuju let.“

Překvapeně zamrká. „Mluvíš vážně?“

„Rozhodně. Pojedeme příští víkend, nebo můžeme počkat do léta a spojíme to s dovolenou. Můžeme jet sami nebo s celou rodinou. Cokoliv chceš.“

Usměje se na mě. Jared se usmívá kvůli všemu. To je jedna z věcí, co mě na něm přitahovala jako první. „Matte, nezáleží, jestli se vezmeme nebo ne, jestli to stát uznává či ne,“ pokrčí rameny, „to neznamená nic.“ Jednu ruku mi ovine kolem krku a položí si čelo proti mému. „Nic z toho nezmění, co k tobě cítím.“

Vím, co tím myslí. A přesto pro něj chci něco udělat, abych mu dokázal, co pro mě znamená.

„Půjdeš se mnou do postele?“ Zeptám se ho a on se usměje.

„Musím dokončit známkování. Jdi jako první, hned tam budu.“

„To právě dnes večer nechci.“ Zavtipkuju a on se rozesměje.

Usnu, než se ke mně přidá. Probudím se, když se mi přitulí k zádům, přitisknu se k němu a on mi položí ruku kolem pasu. „To mi připomíná první noc, co jsem strávil s tebou v této posteli,“ řeknu ospale.

Na vteřinu či dvě je potichu, než tlumeně odpoví, „to byla druhá noc. První noc, kterou jsi strávil v mé posteli, jsem byl nadopovaný vicodinem a ty jsi byl úplně oblečený.“

Má pravdu. Jak jsem mohl na tu noc zapomenout? Jared si roztřískal kolo, nebo abych byl přesnější, jel na kole domů, když ho srazilo auto. Vzpomínám si, jak jsem se cítil, když jsem ho viděl se silniční lišejí po celém těle, pohmožděnou polovinou tváře a s ránou na spánku, která mohla být ještě horší. Měl štěstí. „Mohl jsi umřít,“ zašeptám a jeho paže se kolem mě utáhne.

Když se ohlédnu nazpět, považuji tento večer za zlomový. Byla to noc, kdy jsem si začal uvědomovat, co pro mě znamená. Doktor mi řekl, abych na něj celou noc dohlížel a okamžitě mu zavolal, pokud by začal pociťovat závrať nebo nevolnost. Spal jsem s ním v posteli a dělal vše, abych kolem něj neovinul paži a nepřitáhl si ho k sobě. Nejednalo se o sexuální nutkání v jakémkoliv ohledu. Jen jsem vědět, že tam je a že je skutečně v pořádku.  Chtěl jsem se ujistit, že je naživu a v bezpečí. Chtěl jsem cítit jeho dech. Místo toho jsem se rukou dotkl jeho zápěstí, abych cítil tep a tak jsem spal až do rána.

Jsem přiveden zpět do přítomnosti Jaredovou rukou, která mi sklouzne po břichu.

„Matte?“ Jen mé jméno pronesené šeptem, ale to jedno slovo ke mně promlouvá. Vím, co se snaží říct. Slyším v jeho hlase stejnou ozvěnu něhy, kterou v tuto chvíli pociťuju já k němu. Otočím se a přitáhnu si ho do náručí a on se proti mně uvolní s tichým povzdechem, který je vyvolaný z části uspokojením a částečně vzrušením.

Sex se ženami byl vždy o jemnosti – jemná kůže, jemné vlasy, měkké křivky. Na Jaredovi není nic jemného. Je samý loket, klíční kost, boky. Jeho ruce jsou pevné a silné, nohy ještě silnější. Vlasy má husté a drsné a kolem mých prstů se vždy omotají, jako by měli vlastní vůli. Ani jeho kůže není jemná až na místečko za uchem. A pokud se zdám fascinovaný touto malou částí jeho těla, není to kvůli její jemnosti. Je to proto, že když ho tam políbím, můžu ho cítit a slyšet tlumený, naléhavý zvuk, který vydává, když se naše těla společně pohybují. Dokonce i teď po tak dlouhé době, po tolika společně strávených nocích v posteli mě překvapuje, jak moc mě vzrušuje nedostatek jeho měkkosti a jemnosti.

Jednou rukou mu vklouznu do vlasů, zvrátím mu hlavu, abych ho mohl políbit na šíji.

„Jarede, řekni to kvůli mně,“ zašeptám mu do ucha.

Obejme mě a pro jednou mě neškádlí. Nehraje hry. Okamžitě řekne, „tak moc tě miluju.“

„Taky tě miluju,“ zašeptám. Obalím ruku okolo našich ptáků a pomalu nás začnu hladit. „Nemáš ani ponětí, jak moc.“

Poté už nepadne ani slovíčko. Cítím jen jeho teplé rty a slyším tiché steny, jeho světlá kůže je přitisknutá k mé, naše nohy jsou propletené a pomalá spalující vášeň zasahuje můj střed. Neexistuje, že bych ho nechal odejít. To vím. Vždycky jsem to věděl, ale chci, aby to věděl taky.

 

Poté noci nic neřekl a zdá se, že na celou záležitost zapomněl. Možná ano, možná ne, ale já nemůžu setřást pocit, že jsem ho nějakým způsobem zklamal a netuším, jak to napravit.

Následující víkend mě Jaredova mamka požádala, abych ji a moji mámu zavezl do Boulderu. Blíží se narozeniny Zacha, Lizzy a Briana a chtějí jít nakoupit. Tak se v obchoďáku rozdělíme, jsem smířený s několika hodinami nudy. Hledám knihkupectví, když spatřím: klenotnictví. A uvnitř je několik párů, co nakupují prsteny.

A hned vím, že je to to, co jsem hledal… symbol. Něco, co mu ukáže, co k němu cítím. Cítím se trochu hloupě, že mě to nenapadlo dřív.

Doufám, že bez problémů nakoupím, ale jakmile si začnu prohlížet prsteny, přistoupí ke mně jedna z prodavaček. Je zhruba stejně stará jako já. Hezká, ale má na sobě moc parfému.

„Mohu pro vás něco udělat?“

Ukážu na dvojici prstenů, a ona je vytáhne, abych si je mohl prohlédnout. Nechci, aby byl příliš okázalý, ale ani drobný. Nic příliš křehkého, co by nepřežilo jeho jízdu na kole. „Potřebuju, aby byl odolný.“

„V tom případě bych navrhovala platinu nebo titan. Udrží tvar lépe než čisté stříbro.“

Platinu můžu vyloučit okamžitě kvůli ceně. Vyberu titanové kroužky, široké a bez zdobení. „Můžete na ně něco vyrýt?“

Nakloní hlavu, jako by byla zmatená. „Samozřejmě.“

„Skvělé.“

„Hledáte shodný také v titanu? Nebo uvažujete o bílém zlatu?“ Ukáže k vedlejší vitríně, která je plná dámských zásnubních prstenů.

Cítím, jak rudnu, a zvedá se mi tep. Nesnáším, že jsem kvůli tomu stále v rozpacích, ale teď necouvnu. „Ne, potřebuju dva stejné.“

Trvá ji pár vteřin, než má slova zpracuje. Pak v jejích očích zahlédnu pochopení. Usměje se. Její úsměv se zdá opravdový. „Samozřejmě.“

Vytáhne spoustu umělohmotných prstenů, zkouším si je, dokud nenajde moji velikost. „A co ten druhý prsten?“

Netuším, co odpovědět. Jaredovy ruce nejsou tak velké jako moje, ale rozhodně větší, než její. Vidí moji nerozhodnost a tiše řekne, „podívejte se na ostatní v obchodě.“

Rozhlédnu se po dalších mužích. Zvláště se zaměřuju na jejich ruce. Je zde jeden z dalších zaměstnanců, jehož ruce jsou nejblíž k těm Jaredovým. Ukážu na něj, mrkne na mě a spiklenecky zašeptá. „Nebojte se, zařídím to.“

O pár dní později musím znovu zajet do Boulder vyzvednout prsteny. Dá je do malé, šedé krabičky… do takové, jakou vždycky vidíte ve filmech, když chlap poklekne a otevře ji, zatímco žádá svoji vyvolenou. Nevím proč, ale krabičky mi vadí. Vytáhnu prsteny a dám si je do kapsy a pak krabičku vyhodím do koše během cesty k autu.

Jakmile se vrátím domů, nastane úplně nové dilema… kam je schovat. Nečekám, že by Jared slídil okolo, ale iracionálně se bojím, že je najde. Nakonec je strčím do kuličky ponožek a strčím je až do zadní části šuplíku. Pak musím promyslet, kdy mu je dát. Valentýn už byl a do jeho narozenin zbývají ještě měsíce. Nikdy jsme neslavili žádné výročí, a kdybychom ho měli, bylo by v listopadu.

Pokud…

Musím zkontrolovat papíry od Jeepu. Koupil jsem ho od Lizzy den poté, co jsem se seznámil s Jaredem. Okamžitě jsme se stali přáteli. Samozřejmě to trvalo měsíce, než se z přátelství vyvinulo něco víc, a dalších šest týdnů, než jsem přijal, co mé pocity znamenají.

Nicméně výročí dne, kdy jsme se setkali, je stejně dobré jako kterékoliv jiné.

Až na to, že na ten den připadají Zachovy narozeniny.

 

Ač se jim to líbí nebo ne, Zach a Angelo byli oficiálně přijati jako součást rodiny.

Lizzy pozvala všechny do svého domu na oslavu. Po téměř devíti měsících v Codě, se Angelo konečně naučil uvolnit v přítomnosti Lizzy, Susan a mé matky. Dokonce jsem ho jednou přistihl, jak se na moji mámu usmívá. Všichni se skvěle baví.

Všichni až na mě.

Ani to moc dobře neskrývám. Jared mě sleduje koutkem oka a Angelo vypadá podezřívavě. Nemůžu přestat být nervózní. Prsteny mám v kapse. Nemám tušení, na co čekám… na dokonalý okamžik nebo znamení z nebe.

Jsem v kuchyni a snažím se rozhodnout, jak postupovat, když vejde Angelo. Opře se o pult vedle mě a šťouchne mě loktem do žeber. „Co máš krucinál za problém?“ Zeptá se s tónem, u kterého by se každý, kdo ho nezná, začal bránit.

V některých ohledech ho znám dokonce líp, než Zach. Normálně bych to přešel, ale dnes ne. „Nic!“ Vyštěknu.

Oči se mu rozšíří, ale jen se ušklíbne. „Fajn kámo, nevyšiluj.“

Angelo byl ten, na kterém mi nejvíce záleželo a to hned po Jaredovi a on to ví. Jen stojí vedle mě a čeká. Nakonec sáhnu do kapsy a vytáhnu prsteny. Otevřu ruku, aby je viděl.

Chvíli se na ně dívá, než se zašklebí. „Bože Matte. Nevěděl jsem, že se tak ohledně mě cítíš.“

Začnu se smát, zrovna když vchází do kuchyně Jared se Zachem. Rychle přestanu a strčím si prsteny zpět do kapsy. Cítím, jak červenám. Vím, že vypadám provinile a Jared si mě podezřívavě prohlíží.

Angelo popadne Zacha za paži a směřuje ho zpět ke dveřím. „Počkej,“ začne Zach. „Přišel jsem, abych…“

„Později,“ slyším odpověď Angela, když se za nimi zavírají dveře a zůstaneme s Jaredem sami. Otočí se ke mně a stojí jen pár centimetrů přede mnou, ale nedotýká se mě.

„O čem jste mluvili s Angelem?“

„O ničem,“ snažím se znít normálně.

Chvíli se dívá na zem, zatímco si rozmýšlí, co říct, ale nakonec se na mě znovu podívá.

„Řekni mi, co je špatně.“

„Nic.“

Usmívá se na mě, ale jeho úsměv je napjatý. „Posledních pár dní se chováš divně a dnes je to ještě horší.“ Přistoupí blíž, ale stále se mě nedotýká. Dívám se mu do očí a nelíbí se mi, co v nich vidím. Protože vidím strach a náznak paniky. Jeho hlas se trochu třese, „jsi nešťastný?“

„Ne!“ Tohle je přesně ten důvod, proč to chci udělat. Nechci, aby se bál, že odejdu. Chci, aby věděl, jak moc ho miluju. „Ne,“ zopakuju a přitáhnu si ho k sobě. Chytnu ho za vlasy a zatáhnu za ně, aby se mi podíval do očí. „Nikdy jsem nebyl šťastnější.“

Trochu se uvolní, a konečně mu úsměv dosáhne až k modrým očím. „Tak potom co?“

Je to tu. Přeju si, aby to byl lepší okamžik. Abych měl víc času na rozmyšlení. Abychom nebyli v Lizzině kuchyni s dřezem plným špinavého nádobí za sebou. Přesto cítím, že je to teď nebo nikdy.

„Víš, že jsme se poznali přesně ve stejný den dva roky nazpět?“

Překvapeně se na mě podívá. „Věděl jsem, že je to tento měsíc.“ Jasně, že se usmívá. „Nemůžu uvěřit, že si pamatuješ den.“

„Působivé, že?“

„Vlastně, jo.“

Nakloním se, políbím ho na krk a pak přiznám. „Podváděl jsem, je to na papírech od Jeepu.“

Zasměje se. „Pořád jsi na mě udělal dojem. Mě by to nenapadlo.“

Sáhnu do kapsy a vytáhnu prsteny. Vezmu ho za ruku a vložím do ní oba prsteny a zavřu ji předtím, než může zahlédnout, co jsem mu dal. Držím jeho ruku zavřenou. Pobaveně na mě kouká, nakloní hlavu na stranu a usmívá se, jako vždy.

„Přemýšlel jsem o tom, co jsi říkal, a máš pravdu. Ať už to uděláme, nebo ne, nemění to to, co k tobě cítím. Ale,“ zastavím se a zhluboka se nadechnu, „Chci, abys něco měl. Chci ti to dokázat.“

Pořád vypadá pobaveně, ale taky zvědavě. Nakonec pustím jeho ruku a nechám ho ji otevřít a podívat se, co jsem mu dal. Stojí na místě, připadá mi to jako věčnost, dívá se na oba prsteny ležící v jeho dlani. Nepohne se. Nepromluví.

„Na tvém je něco vyryto,“ podaří se mi vyslovit, i když je těžké přimět hlas pracovat.

Vezme menší z prstenů a hledí na vnitřní stranu. Navždy tvůj. Slibuju. Zhluboka se nadechne a můžu říct, že se třese stejně jako já. Nevidím mu do tváře, a on nic neřekne. Srdce mi prudce buší a začínám se bát. „Ježiši Jarede,“ hlas se mi chvěje, „řekni něco.“

Nakonec se na mě podívá, s nádherným úsměvem. Oči naplněné slzami. To je důvod, proč mu trvalo tak dlouho se na mě podívat… nechtěl, abych je viděl. „Děkuju ti.“

Přitáhnu si ho k sobě a zabořím mu tvář do hustých vlasů. „Pokud to budeš někdy chtít učinit oficiálním,“ řeknu mu potichu, „stačí říct.“

Zavrtí hlavou. „Tohle stačí.“

„Jsi si jistý?“

„Přísahám.“

Konec

Tak toto byla jen krátká novelka, ve které jsme se vrátili zase k hrdinům z prvního dílu. Já je prostě miluju. Tak se budu těšit u dalšího překladu tentokrát se pustím paralelně i do jiné série o motorkářích. Vaše Lusesita.