SP - 8. kapitola

Překlad: Clarissa

Karim

„Proč jsi mi neřekl, že se s tou ženou chystáš oženit?“ vyštěkla na mě Giselle, zatímco se její tváře zbarvily do světle růžové barvy. Krucinál, když se vzteká, je ještě rozkošnější. Nevěděl jsem, že taková dokonalost může existovat, ale je tady, zatraceně na mě naštvaná, a já ji chci jen líbat, až dokud ty tváře nezrůžoví z úplně jiného důvodu.

Natáhnu ruku a stisknu tlačítko, které zvedne sklo oddělující nás od Ziona a mého řidiče. Chci ji mít celou pro sebe.

„Nikki?“ zeptám se a podívám se na ni, jakmile jsme v naprostém soukormí. Pomalu mnou projíždí úleva. Mám ji znovu zpátky. Hodlám být více opatrný. Až moc snadno mi proklouzla mezi prsty. Něco tak vzácného musím mít vždy na dosah.

„Ta holka, se kterou jsi se chystal oženit. Jak jsi to mohl udělat? Jak sis mohl jen tak vybrat jednu ženu a potom si to rozmyslet? To není fér, Karime.“ Její pohled je naplněný tolika emocemi a smutkem, což mi ukazuje, že vůbec není taková jako ostatní ženy. Většina žen, které jsem viděl, by odstrčila a pošlapala ostatní, aby měla šanci vdát se za krále. Ale má Giselle ne. Ona je milá a sladká, a zřejmě věří na pohádky. Možná bych na ně po dnešní noci měl také začít věřit.

„Kdo říkal, že jsem si za svou královu chtěl zvolit Nikki?“

Popadne mě vztek z toho, že mohla nějak uvěřit tomu, že jsem schopný takového podvodu, ale vzpomenu si, že nevěděla, kdo jsem. Ale myslel jsem si, že cítila to samé, co já. Vím, že ano. Viděl jsem to v jejích očích. To zanechává pouze jedinou možnost. Někdo jí tuto myšlenku nasadil do její krásné hlavičky. Ano. Rozhodně bych si ji měl držet blízko sebe. Nechci, aby se k jejím uším dostala lidská nenávist. Musím chránit tu nevinnost, kterou v sobě má.

„Ta žena u stolu. A Nikki to jaksi potvrdila.“

Její spodní ret se chvěje a já ho chci políbit.

Uhne pohledem a já nemůžu vydržet ten odstup, který se mezi námi snaží vytvořit. Natáhnu ruku a vezmu ji kolem pasu, vytáhnu si ji do klína a donutím ji, aby se na mě podívala. Potřebuji mít znovu na sobě ty její oči. Její hnědé vlasy, nyní volně rozpuštěné, se kroutí v lesklých vlnách mezi našimi těly.

„Nikki je dcera otcova přítele. Nikdy jsem k ní necítil nic romantického. A nikdy nebudu. Dokonce k ní nechovám ani přátelské city. Je chladná a vypočítavá. Ona není královna, kterou můj lid potřebuje. Nikdy jsem se jí ani nedotkl.“

„Tak kvůli čemu se pořádala ta dnešní sláva? Měl sis vybrat nevěstu.“ Podívá se do klína, kde si začíná hrát s prsty. Zvednu její ruce a přiblížím je ke svým rtům. Líbám její prsty, protože se snažím, aby se uvolnila. Její oči se vrátí zpátky k mým.

V jejím pohledu vidím bolest a já jí něžně přejedu klouby po tváři, abych se tu bolest pokusil nějak utišit.

„Snažil jsem se uklidnit královskou radu, ale ve skutečnosti jsem neměl v úmyslu představit nevěstu. Myslel jsem si, že bych to dokázal, ale hluboko v sobě jsem věděl, že jsem tím nemohl projít. Ten ples měl jen uklidnit lid a dát jim naději, že si konečně vyberu ženu.“ Nakloním se dopředu a vtisknu jí lehký polibek na tvář, kde jsem jí předtím pohladil. „Vůbec jsem nečekal, že vstoupíš do mého paláce. A do mého života.“

V jejích očích se zaleskne paprsek naděje, a já pokračuji.

„Moji rodiče se spolu potkali až v den jejich sňatku. A doteď jsou tím nejšťastnějším a nejzamilovanějším párem, který jsem kdy viděl. Tohle jsem pro sebe a svou královnu chtěl.“

„To je šílené. Takové věci nejsou skutečné!“ Kousne se do rtu a já vidím, že nevěří tomu, co říká. V jejím hlase zní pochybnosti, kterými mě prosí, abych je vyvrátil.

„Možné je všechno, princezno. Zvláště když já jsem ten, kdo určuje pravidla.“

To jí zvedne rty do úsměvu. „Moje rodina si myslí, že žiji v příliš těsné bublině, že věci ve světě nejsou tak sladké.“

„Strávím život tím, abych se ujistil, že pro tebe bude sladké všechno. Ujistím se, aby nic nezasáhlo tu bublinu, ve které žiješ, dokud mi v ní dovolíš být s tebou.“

Dívá se na mě s velkou nadějí v očích, ale znovu si začne hrát se svými prsty. Uchopím je a mnu je mezi svými prsty, abych se jí pokusil uklidnit.

„Přišel sis pro mě proto, že bych mohla nosit tvé dítě?“

Je tak křehká a nevinná. Jak to, že nevidí svou opravdovou hodnotu? To, že si ji ještě nějaký můž neukradl pro sebe, je moje velké štěstí. Nevím, co jsem udělal, že mi spadla rovnou do klína, ale budu ji držet a nikdy ji nepustím.

„Má Giselle, hledal bych tě, ať už bys mi tak velkoryse dala své tělo nebo ne. Mohla bys odmítat mé doteky tisíc let a stejně bych ti byl v patách, abych čekal a doufal, že mi jednoho dne to potěšení dopřeješ. Jsem tvůj a musím být s tebou bez ohledu na to, kde se budeš skrývat.“

Úplně se jí rozzáří obličej a ten stále přetrvávající strach z toho, když jsem ji na pár hodin ztratil, najednou zmizí, jakmile se ponořím do té sladkosti, která na mě září. „Opravdu si mě chceš vzít?“ Její slova lemuje naděje.

„Svatba je jenom jednou částí z toho, co s tebou chci, princezno.“ Vezmu její ruku a políbím ji doprostřed dlaně, pak zvednu její zápěstí k mému nosu, abych si mohl přivonět k její lahodné sladkosti. „Chci tě udělat královnou mého království. Chci, abys nosila mé sémě a vychovala mé syny. Chci vlastnit tvou duši uvnitř té mé a být středem tvého vesmíru, aby ses mohla spolehnout jen na mně ve všem, co ty chceš. Tak abys nikdy nepomyslela na to, že by ses ode mě vzdálila pouze na jediný krok. Jsem sobecký, když se jedná o tvou lásku a nebudu se dělit.“

„Lásku?“

Její jasně zelené oči čekají a prosí mě, abych jí dal to, po čem její srdce touží. Je to to samé, po čem touží to mé, takže je snadné jí to dát.

„Miluji tě, princezno Giselle. Buď mou, buď mou královnou. Navždy.“

„Také tě miluji, Karime,“ řekne a hodí mi ruce kolem krku.