RG - 3. kapitola

Překlad: Marťa

Pomohla jsem zavřít jídelnu, a pak šla s Whitney na schůzi města. Kdykoliv se konala, přišli na ni téměř všichni a všechny podniky se zavřely. V našem městě bylo tak málo forem zábavy, že tohle představovalo až divokou noc.

Setkali jsme se v kostele. Začalo sněžit a Whitney a já jsme všechny zdravily. Nasadila jsem si na tvář jasný úsměv, když jsem sledovala lidi, jak si mezi sebou šeptali a dívali se na mě. Drby se tady šířily rychle.

Dlouhou dobu po mé účasti v show se lidé chovali podivně. Jakoby nevěděli, co říct nebo jak se chovat. Byl to Max a jeho neustále vtipkování, které všechny vrátilo na správnou kolej. Ale teď, když tady byl Rafe…

Whitney našla svou matku s jejími dětmi. Její máma děti hlídala, zatímco Whitney pracovala.

„Moje oblíbené malé příšerky!“ Řekla jsem, když na mě začali Meredith, Beau a Gracie mluvit všichni najednou a já jim byla naprosto oddaná. Když po nás všude lezli a strkali jeden do druhého, zasáhla mě intenzivní a neznámá touha mít své vlastní dítě.

Moje biologické hodiny přecházeli na hyperrychlost a bylo to tak náhodné a nečekané, že jsem si nebyla jistá tím, co za tím stálo. Vždycky jsem předpokládala, že jednoho dne najdu toho správného muže a naplníme naši farmu našimi malými. Ale to bylo daleko, v budoucnosti.

Bála jsem se, že se moje děti tvořící orgány zapnuly v reakci na Rafovy bezchybné geny. „Máš štěstí, že jsi jejich mámou,“ řekla jsem.

Whitney vypadala zmateně z mého nečekaného prohlášení. „Víš, že je miluju, ale nikdo mi neřekl, že být rodičem se hodně podobá tomu, jako když jsem trávila léto po střední škole ve městě, na stáži pro reklamku. Většinu času nevím, co dělám, musím dělat hnusnou práci a nedostávám za to zaplaceno.“

Gracie se mi posadila na klín. Nikdy jsem to nikomu neřekla, ale ona byla moje oblíbenkyně. „Víš, že bys s nimi klidně mohla zůstat doma, kdybys chtěla.“

„Ano, protože jsou roztomilí a drahoušci a já je miluju víc, než svůj život. Ale rodičovství je těžké.“

Pohladila jsem Gracie po blonďatých vláskách. „Mít je za to všechno stojí.“

„Ano. Včetně tvého prince.“ Whitney byla až příliš domýšlivá.

„Přemýšlela jsem, jak dlouho bude trvat, než ho znovu zmíníš. Typovala jsem to pod pět minut. Takže jsem vyhrála.“

„Kdybych věděla, že se sázíme, čekala bych déle – a nenechám tě znovu změnit téma. Proč mu nedovolíš, aby ti to vysvětlil?“

Gracie sáhla po mém mobilu a já ji nechala si s ním hrát. Když jsem ji zaměstnala, otočila jsem se k její matce, abych jí odpověděla. „Kdybys náhodou nevěděla, kde máš nos, tak jsem ho našla, jak ho strkáš do mých věcí.“

Whit se zamračila a chtěla reagovat, ale pak dovnitř vešel Rafe s mojí tetou a upoutal naši pozornost. Pomáhal jí projít uličkou. Tetu Sylvii na městské shromáždění obvykle vyzvedávala Amanda. Přemýšlela jsem, co se změnilo.

Navzdory sněhu venku na sobě neměl kabát. Jen naprosto nepraktický kašmírový svetr. Světlá barva jeho svetru ostře kontrastovala s jeho černými vlasy, opálenou kůží, silnou čelistí… Zavrtěla jsem hlavou a snažila se ji pročistit. Nemohla jsem si pomoct. Přemýšlela jsem, o kolik chladněji muselo být v jeho zemi. Během minulého léta jsem byla v Monteře jen jednou. Byla to taková půvabná země s malými chaloupkami, které vypadaly, jako z perníku a kam oko dohlédlo, všude se zelenalo. Okolní hory byly tak vysoké, že na každém vrcholu seděla sněhová čepice.

„Z celého jeho rytířství mi naskakuje husí kůže.“ Zašeptala Whitney a přerušila tok mých myšlenek. „Nedokážu si představit, co to dělá s tebou.“

Vyvolávalo to ve mně pocit radosti a jiné nevítané pocity. Musela jsem se odvrátit, protože jsem cítila, že se posadil mezi mě a tetu Sylvii. „Děkuji, že jste mě přivezl,“ řekla, když vstoupila do uličky, posadila se na lavici a hůl opřela o lavici před námi.

Nemohla jsem si pomoct. Podívala jsem se.

„Vždy rád posloužím,“ řekl, než zvedl oči a jeho pohled se setkal s mým. „Dobrý večer, Genesis,“ řekl.

„Hm, ahoj.“ Proč jsem cítila, jak rudnu?

Gracie se na něj zadívala. „Jsou mi dva.“ A zvedla tři prsty.

Sklonil se, aby měl oči ve stejné úrovni, jako ona. „Mě dvacet tři. To je moc prstíků.“ Gracie se jen usmála, a pak na něj zírala přes řasy. Ani ona proti němu nebyla imunní.

Musel být vážně tak rozkošný? Snažila jsem se být silná. Připomněla jsem si, že má mladší sestry. S dětmi to uměl, protože s nimi vyrost, ne proto, že by byl nějak přirozený a měl ohromující charisma.

Meredith promluvila. „To jsi téměř stejně starý, jako Jen-sis! Ona je taky stará!“ Milovala jsem, jak všechny děti vyslovovali mé jméno – Jen-sis, místo Genesis.

Pomineme-li řeči o mém věku, zapomněla jsem, že Rafe a Dante měli v říjnu narozeniny. Bylo divné si to myslet, ale v jednu chvíli jsem doufala, že je oslavíme společně.

Rafe se na děti usmál. Neusmíval se stejně, jako jeho dvojče. Když se usmál Dante, dělal to celým tělem. Nikdy nebylo pochyb o tom, že byl šťastný. Rafovy úsměvy byly pomalejší a nepřístupnější. Museli jste si jeho úsměv zasloužit a dát pozor, abyste ho zachytili, než zmizel. Dante se smál na všechny, ale Rafe jen na ty, kdo pro něj něco znamenali. Připadala jsem si ještě hloupější, že mi to nedošlo dříve.

Přestože jsme byli spolu, vždycky se na mě usmíval. Meredith se potěšeně zavrtěla, když upoutala jeho pozornost.

„Babi říká, že jsi pvinc.“

Whitney a její matka se pokoušely Meredith zarazit v mluvení. Správně uhodli, že uvnitř umírám a chtěly, aby odešel. Tato těsná blízkost ovlivnila mou schopnost řádně dýchat.

„Tvá babička má pravdu,“ řekl jí Rafe. Zdálo se, že to Meredith povzbudilo a ona ignorovala dospělé, kteří se jí snažili utišit. „Máš hrad?“

„To mám.“

„A pvinceznu?“

„Možná.“ Jeho intenzivní horoucí pohled mířil na mě. Hloupé doutnající oči.

Moje dětí tvořící orgány se probudily v plné síle a daly mi na vědomí, že si o mě myslí, že jsem idiot.

„Mohla bych si tě vzít já. Nebo Jen-sis! Nemá manžela. Mohla by si tě vzít ona.“

Z tváře mi zmizela všechna krev. Whitneyina máma zvedla Meredith a odnesla ji do zadní části místnosti, čím konverzaci účinně ukončila. Meredith celou dobu protestovala, očividně chtěla zůstat a dokončit dohodu o našem manželství.

„Co myslíš, Genesis?“ Zeptal se.

Škádlil mě. Slyšela jsem to v jeho hlase a viděla, jak mu zářily oči, když naklonil hlavu na stranu.

Ale já nemohla myslet. Nemohla jsem se pohnout, abych mu odpověděla. Chtěla jsem mu to flirtování oplatit tak, jak jsem to tolikrát viděla dělat Lemon s Dantem, ale nemohla jsem.

Když jsem se nadechla, konečně se mi podařilo ze sebe dostat: „Nikdy bych si tě nemohla vzít. Nemůžu být princeznou Genesis. Uznej, že by to znělo hloupě.“

„Odstoupím. Nemusíš být princeznou, pokud nebudeš chtít.“

„To bys udělal?“ Zapomněla jsem, že jsem se zlobila. Zapomněla jsem, jak mi ublížil. Zapomněla jsem na jeho lhaní. Zapomněla jsem, že jsme seděli v místnosti plné lidí, kteří budou o tomto rozhovoru klábosit ještě příští rok. „Myslíš to opravdu vážně?“

Musel ho povzbudit můj nedostatek nepřátelství, protože natáhl ruku a položil ji na mou. Mou rukou projelo hřejivé teplo a jiskřící brnění, které mi přejelo až na záda. „Udělal jsem něco, co by tě přesvědčilo, že ne? Udělal bych cokoliv, o co bys mě požádala.“

Naštěstí, než jsem mohla shodit Gracie ze svého klína, jako pytel brambor a skočit na něj, přihlásila se o pozornost Brooke Cooperová, která bouchla kladívkem o dřevěné pódium. Rafe vstal a zamířil do zadní části místnosti.

„Zítra si ho vezmu,“ zaslechla jsem za sebou zašeptat Nicole, čímž dala jasně najevo, že naše interakce byla tou nejzábavnější věcí, která se v tomto městě stala od doby, kdy se Myrtle Williamsová opila a vyházela na zahradu sbírku vycpaných hlav lososů, která patřila jejímu záletnému manželovi a přejela je sekačkou na trávu.

„Ty a my obě,“ zašeptala Whitney.

„Uklidněte se,“ řekla jsem jim. „Nepožádal mě, abych si ho vzala. „Žertoval.“ Vyměnily si mezi sebou pobavené pohledy, ale přestaly mluvit.

Zlobila jsem se, musela jsem to připomínat. Cítila jsem se ublíženě. Lhal mi. Ponížil mě v národní televizi. Neměl právo nutit mě, abych cítila věci, které jsem cítila.

Ale to mě nedonutilo k tomu, abych ho ignorovala.

Ne, místo toho jsem ho sledovala koutkem oka. Opřel se o velký dřevěný sloup s rukama založenýma na hrudi. Byl to jediný člověk, se kterým jsem se setkala, který vypadal oslnivě elegantně a zároveň úplně uvolněně. V show byl vždy perfektně oholený, ale teď měl na tváři stín rašících vousů, což mu dodávalo ještě žhavější a mužnější vzezření, než dříve, pokud to vůbec bylo možné. Něco na něm mě zatahalo za srdce.

To by pro mě mohlo znamenat potíže.

Broočin velitelský tón se mi podařilo odbourat, dokud nepředala slovo tajemníkovi městské rady, aby zopakoval, co se dělo od posledního zasedání. Soustředila jsem se na děti a pomohla je udržet v klidu. Brooke nechtěla být vyrušována.

Diskutovali o nadcházejících prázdninách a talentové soutěži pro děti z města. Nicole, která vedla dramatický kroužek střední školy, převzala tento rok organizaci soutěže ode mě a já jí nabídla, že jí s tím pomůžu. Vstala a oznámila, že zkoušky začnou zítra.

„Jak pokračuje církevním bazar?“ Zvolala Brooke. Věděla, že ho mám na starosti, ale rozhlédla se po místnosti, jako by si nemohla vzpomenout, který z nás bazar organizoval. Dala jsem Gracie zpátky Whitney. Vytáhla jsem z kabelky zápisník a otevřela ho na správné stránce. Čekala jsem, až mě vyvolá, ale ona to neudělala.

Tak jsem vstala a odkašlala si, protože jsem cítila, jak se na mě upřely oči všech přítomných. Oprava: cítila jsem, jak se všichni podívali na Rafa a pak znovu na mě. Jako by sledovali tenisový zápas. Nevěděla jsem, co si mysleli, že se stane jinak, ale já mluvila o svých současných plánech a o tom, co ještě chystám.

I když jsem ho neviděla, cítila jsem, jak na mě zíral. Jako by jeho super schopnost byla žhnoucí zrak a právě teď ji namířil přímo na mě. Najednou jsem byla zpocená a víc, než trochu nervózně jsem si přehodila konec copu přes rameno a odhalila tak krk.

Nechtěla jsem na Rafa myslet. Soustředila jsem se výhradně na svou zprávu. Náš kostel byl postavený v polovině devatenáctého století a nyní potřeboval novou střechu. Nějak jsme museli sehnat třicet tisíc dolarů.

Měli jsme v plánu prodávat lístky na oběd, pečivo a tichou aukci a Nicole nedávno přidala aukci starých mládenců. Dala jsem jí to na starosti a doufala, že nezpůsobí příliš zmatků.

„Mátě ještě nějaké další plány, jak zvýšit zisk této aukce?“ Zeptal se jeden z členů rady.

Otevřela jsem ústa, ale najednou vedle mě z lavice vyskočila Whitney. „A co líbací stánek?“

Byla to možná ta nejhloupější věc, kterou kdy Whitney řekla. Protože jsem věděla, proč to řekla a jaký byl její plán. Chtěla přimět Rafa, aby se dobrovolně zapojil a přimět nás, abychom spolupracovali.

Musela jsem to zastavit.

„Kde to jsme? V osmé třídě? A kdo by to obsluhoval? Žirafa Genesis?“ Zeptala se Brooke, která vyklouzla ze své role starostky a vrátila do své role středoškolské tyranky. Ozvalo se několik zasmání a já cítila, jak rudnu. Kromě toho, že se celou školu smála mé výšce, byla moje nezkušenost s muži dalším vratkým bodem, za který mě mohla neustále shazovat.

„Proč ne?“ Rafův hlas zastavil smích a Brooke se snažila předvést svou chytrost. Výraz ve tváři se jí ale propadl, když řekl: „Náhodou vím, že Genesis by byla pro líbací stánek vynikající.“

„To je tak, tak romantické,“ zašeptala Nicole. V místnosti bylo naprosté ticho a já si byla jistá, že to slyšeli všichni.

Zaplavily mě nežádoucí obrazy a pocity, když jsem si vzpomněla na to, jaké to bylo cítit jeho rty na svých a jak mě přitiskl k sobě a objal mě rukama. Jak chtěl, abych se cítila dobře. Jak moc jsem to milovala pokaždé, když jsme se dotkli.

Pak jsem si vzpomněla, že nás všichni viděli, jak se líbáme. Opakovaně. Tváře mě bolely planoucím ponížením. Chtěla jsem zemřít. Modlila jsem se, aby se pode mnou otevřela podlaha a já do ní skočila.

Místo toho jsem se prostě posadila a poprvé v životě jsem byla ráda, když Brooke udeřila kladívkem a přesunula se k dalšímu problému.

Když jsem mohla znovu mluvit, naklonila jsem se k Whitney a zeptala se jí: „Co to s tebou je? Kde jsi k tomu přišla?“

Včera jsem sledovala tu epizodu, jak vzala Lemon Danta k sobě domů a její máma mluvila o tom, jak provozovala líbací stánek a kolik peněz vydělala na charitu. Myslela jsem si, že bychom to měli udělat, protože tady máme jeho identické dvojče.“

„Proč se na to znovu díváš?“

„Hm… ehm… no…“ Vydávala tiché zvuky, aniž by na moji otázku odpověděla. A já věděla, že to neudělá.

„Fajn. Neodpovídej mi. Ale neexistuje žádná šance, že bychom ten stánek udělali.“

Přesunula si Grace z jedné nohy na druhou. „Proč ne?“

„Protože Brooke…“ Zarazila jsem se, když jsem si uvědomila, co jsem málem řekla. Mohla jsem být naštvaná a zraněná, ale nechtěla jsem to s nikým sdílet. Zvláště ne s ní.

To bylo prokletí mé přehnané představivosti. Viděla jsem ho, jak líbal všechny ty pěkné a sexy ženy ve Frog Hollow. Dokázala jsem si představit, že první ve frontě by stála Brooke. A až by se k němu nahnula, představila jsem si, že bych k přiběhla, chytila ji za vlasy a strhla ji z pultu.

Položila bych ruce na tváře. Byla jsem rozrušená vztekem na Brooke a předstíráním před Rafem. Co se to se mnou dělo?

„Žárlíš,“ výskla Whit.

Někdy jsem si přála, aby ve mně nedokázala tak snadno číst. Pokrčila jsem rameny a snažila se chovat, jako by mi to bylo jedno. „Není to žárlivost. Jen pořád cítím vůči Brooke ty staré, ošklivé pocity.“ To a vzteklou touhu držet ji dál od Rafa.

„Žárlivost je špatný pocit.“ Slyšela jsem Nicole, jak se na lavici za námi nahnula dopředu a snažila se zachytit, o čem jsme mluvily.

„Taky to naznačuje, že ti na něm stále záleží,“ pokračovala Whitney. „Což by mělo, protože patříte k sobě. Jste ten trapný případ lásky na první pohled.“

***

Whitney měla pravdu. Byla to láska na první pohled. Pro mě určitě.

No, ne úplně první.

Moje teta Sylvie byla pořadem Vezmi si mě posedlá. Dívala se na každou sezónu, a když se jí nedávno rakovina vrátila, usmyslela si, že bych to měla vyzkoušet. Myslím, že protože byla nemocná a přesvědčená o své vlastní smrtelnosti, považovala to za nejlepší způsob, jak se postarat, abych byla vdaná, než umře. Nedokázala jsem přijít na správný důvod, když její vlastní manželství skončilo tak katastrofálně. Přivedl nás k bankrotu.

 Ona se na ten plán ale naprosto upnula. Vzhledem k tvrdé a absurdní osobnosti by většinu lidí z města překvapilo, když zjistili, jaká byla romantička a kolik viděla romantických filmů, pořadů a přečetla knih. Byla si jistá, že tam najdu pravou lásku a budoucího manžela. Což bylo hloupé, protože na konci spolu nikdo nikdy nezůstane. Ale abych jí rozveselila, poslala jsem tam své video. Měla jsem nulové očekávání, že budu vybrána a upřímně, pustila jsem to z hlavy.

Nikdo nebyl překvapenější, než já, když zavolali z pořadu, že o mě uvažují. Letěla jsem do Kalifornie na konkurz, což bylo poprvé, kdy jsem seděla v letadle. Prošla jsem několika koly a v každé fázi procesu pohovoru jsem čekala, že mě pošlou domů.

Potkala jsem tam další možné kandidátky a nebyla jsem, jako žádná z nich. Nepatřila jsem tam. Nenosila jsem make-up a každá žena tam, vypadala, jako by právě vystoupila ze stránek módního časopisu.

Pak mě vybrali. Mě. Genesis Kellyovou z Iowy. Byla jsem si jistá, že budu jen do počtu a hned první večer mě pošlou domů. A zatímco jsem na to čekala, překvapilo mě, když jsem zjistila, že nechci, aby mě poslali domů. Hledala jsem útěchu v rutině a známosti, ale když jsem jela do Kalifornie, náhle jsem se doma cítila dusivě. Příliš předvídatelně. Chtěla jsem něco víc. Vzrušující zážitek, na který budu vzpomínat celý život.

Část mě si toho byla vědomá. Strávila jsem tolik času skrýváním, že tohle bylo, jako nějaký druh opožděné adolescentní vzpoury. Chtěla jsem se předvést co nejširší veřejnosti ve stylu Johna a Paula. To falešné chvástání mi ale dlouho nevydrželo.

Od produkce jsme na ten první večer dostaly vizážistky a já strávila víc času, než jsem si byla schopná připustit, krášlením. Garderobiérka mi ukázala tmavě zelené šaty, které byly dlouhé až na podlahu. Měly princeznovské rukávy a jiskřily. Chtěla jsem se zeptat, kde přede mnou ty šaty tak dlouho schovávali (nikdy jsem při své výšce nenašla šaty nebo sukni, která by mi byla až na zem), ale nedostala jsem k tomu šanci, protože mě do nich ta žena zapnula a pak mě nacpali do limuzíny.

Čekala jsem v dlouhé řadě za ostatními limuzínami a z dálky sledovala, jak stoupá po příjezdové cestě slavného panství jedna dívka za druhou, a na konci se setkávaly s nápadníkem.

Když jsem se přiblížila, uvědomila jsem si, že to mohl být nejhezčí muž, jakého jsem kdy viděla. Vypadal exoticky. Žaludek mi začal dělat přemety.

Už jsem byla skoro na řadě. Viděla jsem vystoupit z limuzíny před sebou dívku v džínech a baseballovém dresu. Celý se rozzářil, když ji uviděl a její řeč těla říkala, že byla z jejich setkání nadšená stejně. Tehdy jsem věděla, že tahle dívka vyhraje. Šla pryč a on ji sledoval až k domu.

Jako šanci jsem mohla mít já? Bylo to, jako vyjít na pódium poté, co odzpívala hlavní kapela večera. Nikdo tam nezůstal, aby mě viděl.

Otočit se a vrátit se do hotelu však nebylo možné. Zhluboka jsem se nadechla, nasadila úsměv a vystoupila z auta.