Player - 45. kapitola

 Překlad: Lucie

#JarníPrázdniny?

Na to mají čas všichni!

#KamSeChystáte

...Alpha BuzzFeed

 

Rimmel

 

Slunce padalo níž po obloze, když Romeo vyvedl Braedena a mě ven na chodbu.

Cítila jsem, jak všechno sledoval a prohledával každý kout každého prostoru, ve kterém se nacházeli. Jeho jestřábí pozornost mě nesmírně znervózňovala.

Nedokázala jsem pochopit, co to dělal.

Nebo kam jsme měli namířeno.

Pak zaklepal na dveře hotelového pokoje vedle toho našeho.

Po několika vteřinách se dveře nehlučně otevřely a Romeo nám pokynul, abychom vešli dovnitř. Když jsme všichni tři vešli, dveře se za námi zavřely a zamkly. Otočila jsem se a uviděl tam stát muže v černém obleku a červené kravatě.

„Pane Andersone,“ řekl. „Jsem agent Marks. Mluvili jsme spolu po telefonu.“

„Ovšem,“ řekl Romeo a přistoupil k němu, aby mu potřásl rukou.

„Agent?“ Zeptala jsem se.

„Madam,“ odpověděl a pak vytáhl velmi lesklý oficiálně vypadající odznak. „Jsem z FBI.“

Oči se mi rozšířily. „FBI,“ zopakovala jsem. Otočila jsem se k Romeovi. „Myslela jsem, že jsi říkal žádní policajti.“

„Není to policajt.“ Pokrčil Romeo rameny.

Přimhouřila jsem oči.

Povzdechl si. „No, není místní. Nikdo z nich není.“ Ukázal dál do místnosti, kde bylo několik dalších mužů oblečených stejně jako agent Marks. „Nemohl jsem riskovat, že do toho nejsou zapleteni místní policisté.“

Agent Marks přikývl a odešel do vedlejší místnosti. „Už nějakou dobu máme tuhle oblast na seznamu sledovaných divizí. Několik policistů je podezřelých z nezákonné činnosti. Jen jsme ještě nenašli dostatek důkazů, abychom mohli někoho zatknout.“

Romeo zavolal FBI. Za jediný den připravil tenhle celý policejní zátah.

Takové věci se stávají jen ve filmech. Bylo tak těžké pochopit, že je to skutečný život.

„Jen dýchej,“ zamumlal mi do ucha.

„Takže jste si jistý, že sem přijdou?“ Zeptal se agent Marks. „Navlékl jste to na ně?“

Romeo předstoupil. „Jestli jste sledovali zprávy nebo sportovní kanál, tak víte, že jsem to na ně navlékl. Gamble a já jsme šli do extrému, abychom se ujistili, že mě sledují reportéři, abych nemohl opustit tenhle hotel.“

„Takže tě doopravdy nevyhodili?“ Zeptala jsem se.

Romeo se usmál. „Sakra, že ne.“

Braeden se zasmál.

Agent Marks dal znamení třem chlapům v místnosti, kteří přikývli a popadli pytle plné bůhví čeho.

Romeo vytáhl klíč od našeho pokoje, vzali si ho a zmizeli.

„Pokoj bude dobře napíchnutý, takže vy být nemusíte,“ řekl Agent Marks Romeovi.

Co to znamenalo?

„Máte peníze?“ zeptal se.

Agent ukázal na černý kufřík na nedalekém stole. „Můžu?“ Zeptal se Romeo.

Muž sklonil hlavu. Romeo odklopil vršek, a když otevřel víko, zíraly na nás řádky a stohy peněz.

„Ty jim zaplatíš!“ zalapala jsem po dechu.

„S tím kufříkem se z toho pokoje nedostanou, madam“ řekl Marks.

„Je to past, doučovatelko,“ zašeptal Braeden.

„Past,“ zopakovala jsem.

Romeo přešel místnost a podal ruku agentu Marksovi. „Díky, že jste přišel. Opravdu si toho vážím. Tihle chlapi jsou spodina.“

„Samozřejmě. Byli jsme docela nadšení, když váš otec zavolal. Jak jsem řekl, už nějakou dobu se je snažíme dostat.“

„Takže vědí všechno?“ Zeptala jsem se nervózně.

 Romeo se na mě podíval s trochou lítosti v očích. „Všechno.“

Agent Marks se ke mně otočil. „Budeme od vás potřebovat plné prohlášení. Prošel jsem spis vaší matky a jsem si jistý, že mohu případ okamžitě znovu otevřít.“

„A co můj otec?“ Skousla jsem si spodní ret. Vím, že jsem řekla, že když bude muset jít do vězení, bude to jeho cena, ale to neznamenalo, že to nebude těžké.

„Není v tom všem nevinně,“ řekl agent. „Ale taky to není ta velká ryba, po které jdeme. Doufáme, že bude na tom případu spolupracovat a dá nám jména a další důkazy, které můžeme použít k zavření těch chlápků do vězení na zbytek jejich životů.“

„Půjde můj otec do vězení?“

„Nemůžu nic slíbit. Ale mohu vám říct, že pokud bude spolupracovat, budeme ochotni s ním uzavřít dohodu. Budeme více shovívaví.“

V tuhle chvíli to bylo to nejlepší, v co jsem mohla doufat.

„A co my?“ zeptala jsem se.

„Budeme svobodní,“ řekl Romeo. Agent odešel a vytáhl laptop a několik tabletů. Udělal pár věcí a pak se ozval zvuk mužů v našem pokoji.

„Co když budou mít nějaké podezření, až jim ty peníze dáme?“ Zeptala jsem se.

Romeo zavrtěl hlavou. „V tom pokoji nebudeš. Zůstaneš tady. S Braedenem.“

Neústupně jsem zavrtěl hlavou. „Nepůjdeš tam sám!“

Do Romeových modrých očí se zaryl tvrdý pohled. „Zůstaneš tady. A nebudu sám. Proto jsou tady federálové.“

„Tohle všechno je vážně komplikované,“ řekla jsem unaveně. Braeden mě objal. „Dej do toho všechno, nebo jdi domů.“

Cesta domů teď zněla docela dobře.

„Madam,“ řekl agent. „Kdybyste mohla přijít sem. Sepíšu vaši výpověď a podám zprávu.“

Odpověděla jsem na tolik otázek, že jsem se v tom ztrácela.

Ale jediná věc, o které jsem neztratila přehled, byly hodiny. Tma se rychle blížila a s ní i nebezpečí.