Player - 35. kapitola

Překlad: Lucie

Ještě někdo jiný si všiml,

že dnes 24 chybí v kampusu?

#KdepakJsiRomeo

...Alpha BuzzFeed

Rimmel

           

Stále jsem nenáviděla létání.

Bylo to únosnější, protože byl vedle mě Romeo, ale nikdy to nebude něco, co bych měla ráda.

„Vážně se netěším na ty lety letadlem na tvoje venkovní zápasy,“ řekla jsem, když jsme konečně vyšli ven z letiště.

„Budeš jezdit na moje venkovní zápasy?“ Usmál se.

„Na tolik, na kolik budu moct.“

„Něco mi říká, že z toho bude Ron Gamble vážně šťastný.“

„Zajímá mě jen to, co udělá šťastného tebe.“ Nemohla jsem zabránit tomu ustaranému tónu, který se mi vkradl do slov. Jak se mnou mohl být Romeo šťastný, když se nám budou dít takovéhle věci?

Od prvního dne jsme museli s Romeem překonávat překážky.

On za to stál. Na sto procent. Ale kolik toho mohl ještě vydržet?

Kolik jsem toho ještě já mohla vydržet?

„Nedělej to,“ zamumlal a táhl mě po chodníku.

„Nedělej co?“

„Nedělej si starosti.“ Vtiskl mi pusu na nos. „Až tohle skončí, budeme si hladce proplouvat zbytkem našich životů.“

Chtěla jsem tomu věřit.

„Tak pojď, chytíme si taxíka,“ řekla jsem a kráčela směrem k řadě taxíků.

„Tak to teda sakra ne.“ Popadl mě za ruku a odtáhl mě pryč. „Nepojedeme taxíkem. Pojedeme ve velkém stylu.“

Zasmála jsem se. „A jaký styl že to je? Autobus?“

Udělal obličej. „Půjčím nám auto.“

„Cože? To je moc drahé.“

„Můžu si to dovolit. Jsem profesionální fotbalista.“ Mrkl na mě se lstivým úsměvem.

„Raději, ať je to kabriolet. Tvoje velká hlava se do běžného auta nevejde.“

Pohodil svou velkou hlavou dozadu a zasmál se.

Milovala jsem ten zvuk. Milovala jsem jeho zvuk.

Naklonila jsem hlavu na stranu a prostě jen zírala. „Víš, že bys mohl být popelář na ulici bez jediné koruny v kapse a stejně bych tě milovala víc než cokoliv jiného, že jo?“

Popadl mě v podpaží a zvedl mě, až se mi nohy třepotaly nad zemí.

„Tvoje ruka,“ připomněla jsem mu.

„Je to pro ni dobré cvičení.“

Jeho oči tu věc udělaly znovu. Tu věc, kdy viděl jen mě, kdy se díval jen na mě. Láska, kterou ke mně cítil, se přímo tady na tom chodníku stala hmatatelnou. Přímo tady venku. Cítila jsem, jak na nás lidé zírají, ale nemohla jsem se od něj odtrhnout.

Nechtěla jsem.

„Máš něco proti popelářům?“ Zeptal se nakonec.

Zachichotala jsem se. „Samozřejmě, že ne.“

Pokřivený úsměv, který mi věnoval, mě zanechal bez dechu. A jsem si celkem jistá, že žena, která stála poblíž nás, upustila kabelku a zakopla.

„Zasraně tě miluju,“ zavrčel.

„Zasraně tě miluju.“ Snažila jsem se ty slova zavrčet jako on, ale znělo to uboze. A to slovo… nebylo moje oblíbené. Ale jemu se to určitě líbilo.

„Zníš jako koťátko.“ Položil mě na zem a obtočil kolem mě ruku. „No tak, Maličká. Pojďme se projet.“

Romeo si na parkovišti pronajal to nejhezčí auto (jak velké překvapení). Byl to červený kabriolet v automatu. Já jsem byla mnohem víc nadšená z toho, že to nemá řadící páku, než že by to byl kabriolet.

Ne, že by mě nechal řídit. Ale aspoň přinejmenším nebude muset používat svou ruku.

Když jsme vyrazili z půjčovny, napsala jsem Braedenovi, abych mu dala vědět, že jsme dorazili v pořádku. A pak jsem to samé poslala Valerii.

Nebyla jsem si jistá, jaký vztah mezi námi bude v budoucnu, ale už jsem k ní alespoň nechovala hněv ani nenávist. Věděla jsem, že ona taky ne. Ráda bych si myslela, že jednoho dne se z nás stanou přítelkyně. Ale upřímně, doufala jsem, že to bude víc než to.

Zasmála jsem se nahlas, když Braeden odepsal. Romeo se na mě zmateně podíval a natáhl se po telefonu, abych mu to ukázala.

Byl to obrázek Braedena oblečeného v super těžkém kabátě, čepici a rukavicích, které vymáchal ve sněhu. Posledním doplňkem bylo velké zamračení na tváři.

„To beru, pořád je naštvaný, že jsme ho nevzali s sebou.“ Zakřenil se Romeo.

„Ano, a snaží se, abychom se cítili špatně, protože jsme na slunné Floridě bez sněhu.“

Romeo se zasmál, pravděpodobně proto, že věděl, že Braedenův ubohý pokus jasně funguje. Cítila jsem se špatně, že tu nebyl. Ale upřímně řečeno, nechtěla jsem, aby z první ruky viděl moji podělanou rodinu. Můj vztah s ním byl blízký a nedotčený rodinným dramatem. A chtěla jsem, aby to tak zůstalo.

„Víš,“ řekl Romeo. „Příští týden jsou jarní prázdniny.“

„Jo, a budu je muset strávit tím, že budu dohánět to, co zameškám tenhle týden.“

Romeo vydal hrubý zvuk. „Mohli bychom prostě zůstat tady, užít si pláže.“ Pohlédl na mě. „Máš ráda pláže? Nebo tě oceán-“

„Děsí?“ Dokončila jsem.

Přikývl.

„Mám ráda pláže.“

Usmál se a připravil mi pěst. Ťukla jsem si s ním.

„Ale neumím plavat.“

„To je v pohodě,“ řekl. „To, že budeš na pláži v bikinách, mi bohatě stačí.“

Protočila jsem oči.

„Napiš Braedenovi. Řekni mu, ať přiletí. Příští týden ho vyzvedneme na letišti a budeme se válet na pláži.“

„Vážně chceš zůstat na pláži?“ Zeptala jsem se překvapeně. Ta myšlenka byla tak… spontánní.

„Proč sakra ne? Potřebujeme pauzu. Sluníčko, písek, vlny… to je moje představa párty. Kromě toho za pár měsíců budu muset odejít. Začne tréninkový kemp, budu se muset připravovat na sezónu, tisk, zápasy.“

Romeo se natáhl přes sedadlo a chytil mě za ruku. „Chci s tebou strávit nějaký čas o samotě, než to začne. Chci s tebou strávit celý týden bez jakéhokoliv dramatu.“

Taky jsem to chtěla. Teď když mi ten nápad představil, chtěla jsem to víc, než cokoliv jiného.

„Nebudeme sami, když s námi bude Braeden,“ podotkla jsem.

„Najdeme si spoustu času na to, abychom byli sami.“ zavrtěl obočím.

„A co Ivy? A Missy?“

„Pozvi je taky.“

„Opravdu?“

„Cokoliv chceš, zlato.“ Políbil mě na hřbet ruky.

Naplnilo mě vzrušení. Nikdy předtím jsem nebyla na dovolené. Jo, prarodiče mě často brávali do Mořského světa a DisneyWorldu, když jsem vyrůstala. A pamatuju si, že jsme byli na Florida Keys, když byla máma ještě naživu. Ale nikdy jsem nezažila jarní prázdniny se svými kamarády. Na střední jsem nikdy neměla přespávací párty. A nikdy jsem nezůstala na pláži.

Ale stejně jako jsem chtěla jít, jsem neměla peníze, abych za něco takového mohla zaplatit.

„O peníze si nedělej starosti.“ Zasténal Romeo, jako by mi četl myšlenky.

Přerušil naši konverzaci, když se mě zeptal, kudy se má vydat po dálnici. Jakmile jsem mu to řekla, otočil se a podíval se na mě.

„Chci to udělat. Můžu si to dovolit. Dovol mi to.“

„Ještě jsi nedostal zaplaceno, že ne? Nemusíš náhodou počkat až na tréninkový kemp?“

Pokrčil rameny. „Tohle si můžu dovolit i bez mého NFL platu, zlato.“

Kousla jsem se do rtu a on se zakřenil. Věděl, že jsem v pasti.

„Napiš Braedenovi,“ řekl. „Později se připojíme na internet a zarezervujeme si nějaké místo k pobytu.“

„Co když bude všechno zarezervované?“ Bála jsem se. Přece jen tohle byli jarní prázdniny.

„Něco najdeme,“ slíbil.

Napsala jsem Braedenovi a on mi nazpátek poslal fotku ve slunečních brýlích, jak drží láhev opalovacího mléka.

Byl to blázen.

Ivy zaječela tak nahlas, že jsem si musela telefon odtáhnout od ucha. Měla jet domů navštívit rodinu, ale slíbila, že se z toho nějak vyvlíkne, a změní si letenku na Floridu.

Missy souhlasila, ale zdálo se, že je z toho trochu míň nadšená než Ivy.

„Nechtěla přijet?“ Zeptal se Romeo, když jsem zavěsila.

„Chtěla. Jen si myslím, že nemá dobrý pocit z toho být poblíž Braedena.

„Pochopitelné.“

Po několika tichých chvílích se Romeo natáhl po telefonu a stiskl tlačítko.

„Telefonování při řízení?“ Dělala jsem mu kázání.

Dal to na hlasitý odposlech a zvonění telefonu zaplnilo auto.

„Ahoj, chlape.“ Ozval se na lince Trentův hlas.

„Jarní prázdniny. Florida. Pláž. Jdeš do toto?“

„Vážně, chlape?“

„Jop. Mám místo. Stačí si jen sehnat letenku.“

„Sakra, že jo,“ odpověděl Trent okamžitě.

„Super,“ řekl Romeo. „Hele, B jede taky. Mohli byste se pokusit sehnat si stejný let.“

„To udělám.“

„Skvělé. Uvidíme se příští týden na letišti.“

Když se hovor přerušil, vědoucně se na mě podíval.

„Snažíš se dát dohromady Trenta a Missy?“

„Jen jsem vyrovnal čísla. Nemůžeme nechal bandě ženských převahu,“ vtipkoval.

Naprosto se snažil dát dohromady Trenta a Missy.

„Nejsem si jistá, že to bude fungovat,“ řekla jsem.

Pokrčil rameny. „No, alespoň s Trentem okolo uvidí, že v moři je víc chlapů než jen Braeden.“

Podívala jsem se skrz čelní sklo a uvědomila si, že jsme skoro u táty. „Tady zahni,“ instruovala jsem ho.

O několik minut později jsme zahnuli do skromného sousedství se vzrostlými palmami, chodníky a domy, které nebyly nové, ale ani úplně staré.

Většina domů tady vypadala stejně. Všechny měly vinylové obklady v různých barvách. Příjezdové cesty byly betonové a dvorky byly celkem jednoduché, protože kvůli horku bylo těžké mít velké květinové záhony. Téměř všechny domy měly na zahradách bazény. Bazény byly na Floridě takový základ. Pokud jste neměli ten zapuštěný do země, měli jste alespoň ten položený na zemi.

Samozřejmě kromě našeho domu.

Můj dům měl jen prázdný prostor v místě, kde býval bazén.

„Je to tady,“ řekla jsem. Moje veselá nálada se vypařila, jak jsem ukázala na další ulici. Na ulici, ve které jsem vyrostla.

Romeo nic neřekl, když zahnul a zpomalil auto na šnečí rychlost.

„Je to tady ten vlevo,“ řekla jsem. „Ten třetí.“

Romeo zajel k obrubníku u dvoupatrového bílého domu. Teď, když jsem byla starší, vypadal menší, méně velkolepě a možná i trochu opotřebovaně.

„Tenhle?“ Zeptal se.

Přikývla jsem a on vypnul motor.

Tátův náklaďák byl na příjezdové cestě. Byl to starší model a taky vypadal trochu opotřebovaně.

„Takže,“ řekla jsem Romeovi. „Tohle je můj dům. Tady jsem vyrostla.“

A když jsem zírala na místo, které jsem kdysi milovala, nechtěné myšlenky se mi vysmívaly v různých zákoutích mysli.

Tady taky zemřela tvá matka.