MTTOD - 9. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Liana

Cesta byla úžasná. Když ji drak poprvé vzal na oblohu, téměř zemřela hrůzou.

Ale teď to bylo něco jiného. I když jedna její část byla před draky ostražitá, zvlášť poté, co ji téměř zabili, jízda na jeho zádech byla tím nejúžasnějším dobrodružstvím, jaké kdy zažila.

Nezažila sice tolik dobrodružství, se kterými by to mohla porovnat… mimo videohry a hraní Dungeons & Dragons na vysoké škole.

Přesto jízda na zádech Timothyho, byla neuvěřitelná. Žádná kniha ani hra se k ní nepřiblížily. Bylo to všechno skutečné – mohla cítit vítr na jazyku, vidět, jak se město pod ní zmenšuje a zmenšuje, a oceán se na obzoru blyští tajemnou modří.

Pokaždé, když Timothy mávl křídly, cítila, jak se pod ní jeho svaly napínají. Nyní poprvé mohla opravdu ocenit jeho sílu.

Ten pocit byl neskutečný. Nikdy předtím nic takového necítila. Nebylo to vůbec jako být v letadle – tohle byla surová síla, která je udržovala ve vzduchu každým silným mávnutím velkých dračích křídel. Pod ní se na slunci třpytily modrozelené šupiny. Vítr jí foukal do vlasů. Byli tak vysoko, že už nedokázala rozeznat jednotlivá auta – jen tmavé linie silnic vedoucích z města a modrý proud řeky vinoucí se směrem k pobřeží.

I když Timothy musel letět velmi rychle, vůbec necítila strach. Na jeho zádech to bylo pozoruhodně pohodlné. Šupiny nebyly špičaté nebo studené; místo toho jeho tělo uvolňovalo teplo, které ji obklopovalo. Navzdory větru se na jeho zádech cítila docela dobře a po chvíli uvolnila sevření na hřebenech.

Teď jí do tváře svítilo slunce. Oceán se přiblížil. Viděla, jak se táhne před ní, s velkými loděmi v dálce a bílými tečkami menších jachet blízko pobřeží.

Zhluboka se nadechla. Teď to mohla téměř cítit: sůl, teplý písek, krém na opalování a zmrzlina, která tála rychleji, než jste ji mohli jíst…

Timothy se otočil doprava.

Chvíli lemovali křivku pobřeží a prudce stoupali vysoko nad prázdninovými domy a rozlehlými hotely.

Nakonec se před nimi něco objevilo.

Pláž se zakřivila do oceánu – ne, byl to poloostrov.

Timothy teď letěl níže a ona viděla, že na poloostrov vede pouze jedna malá silnice. Všude kolem byla obklopena temně modrou vodou oceánu.

Viděla velkolepé bílé pláže. Střed poloostrova byl zelený a všude byly domy, od malých bungalovů po jakýsi velký rodinný dům, který by očekávala na předměstí.

Byly tu také domy poblíž pláží, rozprostřené tu a tam, a několik z nich bylo postavených na dřevěných kůlech přímo nad vodou.

Timothy teď letěl tak nízko, že mohla rozeznat jednotlivé listy ve stromech přímo pod nimi.

Před nimi se objevoval západní konec poloostrova. A tam, na bílém písku a nad jasnou modrou vodou, někdo postavil panské sídlo rozléhající se do všech směrů, s velkolepými balkony vybavenými dřevěnými žebříky, které vedly přímo do lákavé vody.

Timothy naklonil křídla. Ještě více zpomalili, až se zdálo, že visí nehybně ve vzduchu. A pak přistál tak jemně, že ani necítila dopad.

Vzrušená se naklonila dopředu a zírala na rozlehlé sídlo nad dračím krkem. Timothy si znovu klekl na kolena a roztáhl pro ni levé křídlo.

Když sestoupila, zjistila, že Braeden byl také propuštěn z Timothyho drápů. Stál vedle draka a vypadal rozhodně naštvaně.

Bylo jí ho téměř líto – ona si určitě neužila svou první zkušenost, když byla drakem vytažena do nebe velkým pařátem s drápy.

Na druhé straně to byl také drak, takže to pro něj bylo asi méně děsivé.

Vedle ní se začalo třpytit velké tělo draka. O vteřinu později se vedle ní opět postavil Timothy s úsměvem na tváři. Zhluboka se nadechl.

„Stýskalo se mi po oceánu,“ řekl tiše a oči mu zářily ještě intenzivnější modří safíru.

„Proč tu nežiješ pořád?“ zeptala se zvědavě Liana. „Jestli jsi drak vody…“

„Mám rád stejně i řeky a jezera.“ Timothy se na ni zaculil. „A stejně jako miluji toto město, které jsme postavili, nemohl bych tu celou dobu žít. Nejspíš bych se zbláznil. Občas potřebuji přestávky ve městě. Ale vždycky se rád vracím. Myslím, že bez oceánu bych se taky zbláznil.“

Liana se otočila směrem k místům, kde vlny jemně omílaly pobřeží.

Nad nimi kroužili rackové, jejichž křik naplňoval vzduch. Vánek voněl jako slaná voda a na kůži cítila teplo.

Bylo to naprosto tiché a klidné. Nebyl slyšet zvuk jediného auta. Byl to úplný rozdíl od neustálého chaosu provozu a hluku, na který byla zvyklá. Trochu jí to připadalo, jako by ji Timothy přenesl přímo do tropického ráje.

„Není tu pořád tak teplo,“ řekl, jako by věděl, co si myslí. „V zimě bych plavání nenavrhoval. Ale po zbytek roku by tě překvapilo, jak je voda příjemná…“

„Zajímalo by mě, kdo co za tím vězí,“ řekl Braeden a protočil na Timothyho oči.

Timothy pokrčil rameny. „Oceán mě miluje. Je to jen malé pošťouchnutí. To nikomu neublíží. Znamená to jen, že máme více času na to, abychom si zde pláže užili mnohem více, než na většině jiných míst. Však není mnoho dalších pláží, kde by si měniči mohli hrát a měnit se. Zde to všechno funguje.“

„Jsi na sebe příliš pyšný,“ řekl Braeden pochmurně.

Timothy se ušklíbl. „Taky bys byl, kdybys dokázal vytvořit komunitu, kde by lidé chtěli žít.“

„Takže tady máš spoustu měničů?“ Liana zírala na racky kroužící nad nimi.

Timothy sledoval její pohled a pak zvedl ruku, aby na ně zamával.

„Dnes je pěkné počasí,“ zakřičel Timothy do větru.

Jako jeden zvedli rackové levá křídla a klesli trochu dolů, než vystoupali vzhůru.

„To je paní Adkins a její mláďata,“ řekl. „Samozřejmě ne všichni jsou její děti. Ale měniči racka to tu milují. Má teď tolik neteří a synovců a vzdálených bratranců, že jsem ztratil přehled.“

„Ach,“ vydechla Liana trochu slabě a znovu zírala na racky. „Myslím, že to dává smysl…“

„Máme měniče, které bys očekávala, že ve městě měničů uvidíš,“ pokračoval Timothy a vedl je do svého domu. „Vlkodlaci, lví měniči – právě teď zde nejsou žádní medvědí měniči. Tim Grizzly si našel družku a minulý měsíc se s ní vrátil do hor. Byl jsem smutný, když jsem ho viděl odcházet. Byl to náš zubař.“

„Ach,“ vydechla znovu Liana a náhle si představila, jak otevírá ústa dokořán, a medvěd jí prohlíží zuby malinkým zrcadlem. „To je pro něj… báječné.“

„Ale příští měsíc se sem chce přistěhovat další zubař,“ pokračoval Timothy šťastně. „Hadí měnič. To povolání se k nim hodí, že?“

Liana přikývla a cítila se ohromená, když se medvěd v její mysli přetvořil do obrovského hada syčícího na ni, když držel vrtačku.

„No, stejně. Máš nějaké…“ Zoufale hledala něco, co by jí ten obraz vyhnalo z mysli. „Máš tady nějaké kavárny?“

„Nejlepší kavárnu,“ řekl Timothy okamžitě. „Chameleonova kavárna. No, jejich nejnovější baristkou je kojotka – upřímně, stále si myslím, že ji najali hlavně proto, že vyhovovala hlavně požadavku, aby její zvířecí podoba, začínala na C. Ale hezky se chová k chameleonovým dětem, ani bys tomu nevěřila. Pravděpodobně také pomůže, že se nebojí, když jeden z vlkodlaků zabloudí do města.“

Liana zamrkala a představovala si vlkodlaka stojícího na zadních nohách u pultu kavárny.

Stále si nebyla zcela jistá, jestli si z ní Timothy jen utahuje, nebo jestli to je všechno pravda…

„Každopádně vlci víc drží při sobě. Hned za tímto ohybem mají malý domek u vody. Nikoho opravdu neruší. Jsou to jen dva staří lidé, kteří chtěli strávit důchod u oceánu. Trochu mlčenliví – někdy zavyjí za úplňku, ale upřímně řečeno, já sám nechodím spát nějak brzo, takže mi to nevadí.“

„Dobře,“ řekla Liana a zvedla ruku. „Stop. Opravdu potřebuji kávu, než si z toho všeho budu moct poslechnout víc.“

Za nimi se Braeden tiše zachechtal.

Timothy se na ni znepokojeně podíval. „Omlouvám se. Je to všechno trochu moc, že? A co takhle… ukážu ti tvůj pokoj, zabydlíš se, a pak si dáme kávu v domě.“

Liana si úlevně povzdechla. „To zní dobře. Díky.“

Timothy vzal její tašku a odnesl ji do jejího pokoje.

Když se rukou otřel o její, v Lianě se opět rozšířilo teplo, ale ona se přinutila ignorovat to. Dokonce i nyní cítila teplo a měkkost jeho rtů na svých, a způsob, jakým jí tělo bolelo touhou po něm, když si ji přitáhl do náruče…

„Jsme tu,“ řekl vesele a odtáhl záclony, aby odhalil dokonalý výhled na oceán rozprostírající se pod ní až k obzoru.

Otevřeným oknem slyšela jemný zvuk vln. Zavál lehký vánek, který přiměl závěsy jemně se pohybovat.

Její pokoj byl velkolepý apartmán s velkou postelí, prostěradly, které vypadaly jako světle modré hedvábí, a koupelnou, která byla stejně velká jako její ložnice doma.

Přímo nad vodou byl také balkon. Timothy ukázal na místo, kde se napojil na dřevěnou cestu vedoucí do jiné části domu.

„Jen jdi touto cestou a najdeš mě. Mezitím udělám kávu. A dej mi vědět, jestli budeš ještě něco potřebovat.“

„Děkuju,“ řekla Liana a usmála se na něj, stále ohromená vším, co se stalo. „Za pár minut se k tobě připojím.“

V okamžiku, kdy za sebou zavřel dveře, padla tváří dolů na postel a pak překvapeně zasténala z toho, jak se cítí dobře. Nedávno si koupila novou matraci do své postele, ale to se opravdu nedalo porovnat. Bylo to jako vznášet se na obláčku.

Povlečení pod ní bylo chladné a měkké. Jemně po něm přejela prsty.

Jo, hedvábí. Co jiného byste taky očekávali u dračího miliardáře na pláži?

Bylo to zvláštní. Ráno se probudila ve svém malém bytě a ani nevěděla, že existují draci, vlkodlaci a měniči racka. A teď…

Převrátila se, zhluboka se nadechla a zavřela oči. Oceán stále omílal břeh a jeho rytmus ji uklidňoval.

Všechno tady bylo tak normální. Bylo to jako každá jiná dovolená na pláži – jen mnohem luxusnější.

Kdyby zavřela oči, mohla by předstírat, že si se svou sestrou pronajala malý dům na pláži a že se nic nezměnilo. Že draci existovali pouze v jejích hrách, a že za rohem nežil pár vlkodlaků.

Pak se posadila a objala si kolena. Ráda by se vrátila k předstírání, ale nebylo to tak snadné. Za prvé… jednalo se o draky ohně.

Dalším důvodem byla skutečnost, že ji Timothy nazval svou družkou, což znamenalo, že draci ohně, vlkodlaci a podivnosti jeho světa budou její život obracet naruby.

Pokud ho nechá. Samozřejmě vždycky mohla říci ne. Mohla přečkat hrozbu draka a pak se vrátit do svého normálního života, kde v pracovní době kódovala a trávila volný čas vyvíjením svých tajných malých projektů.

Nebylo to velmi vzrušující, ale doteď jí to stačilo.

A možná jednoho dne přijde chlap, do kterého by se mohla zamilovat. Někdo zábavný a stejný počítačový nadšenec, který by se nesmál věcem, které milovala, a který by měl stejné koníčky.

V její společnosti samozřejmě až do teď nebyl jediný muž, se kterým by chtěla randit. A ten šprťácký chlapík, se kterým krátce chodila na vysoké škole, se neukázal být tak skvělý.

Stejně tak mohla randit s miliardářským bankéřem namísto šprta Bennyho. Protože i když Benny měl rád komiksy a hry, opravdu se nezajímal o Lianin názor – chtěl jen, aby ho poslouchala a poslušně přikyvovala na všechno, co řekl.

Timothy nebyl takový PC nadšenec. Nedokázala si ani představit, že by ho dotáhla do Comic Con – na druhou stranu ji poslouchal. Naslouchal jí, i když více a více mluvila o svých hrách.

Ve skutečnosti si ho v Comic Con dokázala dokonale představit: zvědavě by se rozhlížel a byl by rád, kdyby se dozvěděl její názor na věci kolem. A díval se na ni s takovou intenzitou v očích, díky níž se jí stáhl žaludek a jako by jí v něm létali motýli. Rozhodla se hrát nedostupnou jako Wonder Woman – což Benny říkal, že by měly dělat pouze ženy se správným druhem těla.

Ať to znamenalo cokoliv…

Měla nějaké vražedné křivky, o kterých věděla, že by v sexy super-hrdinském oblečení mohly vypadat žhavě. Po Bennym tuto myšlenku zavrhla – namlouvala si, že je to proto, že neměla čas.

Podivné, kolik let v Comic Cons už takhle uplynulo a…

Pak se rychle z těchto vzpomínek probrala. Pokud si byla něčím jistá, byla to skutečnost, že by jí Timothy neodporoval v tom, kdyby se tak chtěla oblékat. Zvlášť pokud by se jednalo o sexy korzet Wonder Woman…

Cítila, jak se jí zahřívá tvář, když pomyslela na to, jak jí přitiskne ruce na prsa… tak jemně… jen pouhá myšlenka jí brala dech.

Teď ne, řekla si přísně.

Ale možná později. Možná ji později znovu políbí. A možná tentokrát… poprvé v životě, když už se téměř vzdala všech nadějí, by se jejich vztah proměnil v něco skutečného…

Vytáhla tašku, kterou si spěšně zabalila, vetřela si parfém na zápěstí a jemně aplikovala rtěnku. Obvykle nenosila spoustu šminek – nikdy zcela nezvládla umění očních linek. Ale pokud ji Timothy opravdu chtěl provést po svém městě a představit ji svým přátelům, udělá ten nejlepší dojem, jaký může.

Ale kolik dojmu mohla udělat, když měla na sobě tričko s Lokim? Bylo to její oblíbené triko. Bylo střižené tak, že předvedlo její štědrý dekolt v plné kráse, ale bylo zároveň dostatečně volné kolem boků, aby si jen pohrálo s jejími křivkami.

A jestli on mě může přimět čelit svému draku ohně, pak on může čelit mému Lokimu…