MTTOD - 6. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Timothy

Timothy mocně mával křídly a letěl rychleji, než kdy ve svém životě. Jeho družka byla v bezvědomí. Nebyla zraněná, ale i tak to bylo o chlup.

Tu a tam se rozhlédl, aby se ujistil, že je jejich útočníci nesledovali. Rozptýlili se a utekli, jakmile zachránil Lianu.

Tři z nich sotva dokázali létat poté, co je porazil. Ale čtvrtý se objevil odnikud a oklamal ho, zatímco ho ti tři rozptýlili.

Myslel si, že svou družku ztratil, sotva jí našel.

Bude muset kontaktovat chiméru. A musí mu poděkovat – bez varování by možná na Lianu nedohlížel, když na ní draci ohně zaútočili.

Timothy teď dokázal myslet jen na svou družku, která ještě stále nebyla v bezpečí.

Ještě jednou prohledal oblohu, ale žádné stopy po jejich útočnících nenašel.

Město se pod ním rozprostřelo, sklo a kov zářily ve světle ranního slunce a oceán na obzoru, který volal jeho jméno, se lákavě leskl modrou barvou.

Na toto volání nebyl však čas. Nejprve se musel ujistit, že je Liana v pořádku.

Než přistál na Dračí věži, obloha byla úplně jasná. Jeho výhled neblokoval jediný mráček.

Na nebi nebyl žádný jiný drak. Svým útočníkům zmizeli.

Nebo spíše uprchli…

Timothy se vrátil zpět do své lidské podoby a opatrně vzal Lianu do náruče. Otiskem prstu otevřel dveře, které vedly přímo do jeho střešního bytu – dveře, k nimž neměl přístup žádný jiný člověk.

Liana byla stále v bezvědomí, když ji nesl dolů.

Jemně ji položil na postel a dotkl se její tváře. Její kůže byla na dotek hřejivá. Když jí starostlivě pozoroval, začaly se jí třepotat řasy.

O chvíli později otevřela oči. Když se jejich pohled setkal, na tváři se jí objevil malý úsměv.

„Ach, tento sem se mi líbí,“ povzdechla si.

Pak se zamračila. Náhle se posadila a zírala na něj vytřeštěnýma očima.

„Co se sakra stalo?“ požadovala. „Kde jsem? Byli tam draci, a pak…“

„Jakou poslední věc si pamatuješ?“ zeptal se tiše a trochu ustoupil, aby se necítila ohrožena.

Když se snažila přemýšlet, nakrabatilo se jí čelo. „Oceánský drak,“ prohlásila nakonec. V jejím hlase byla úcta, díky níž se drak uvnitř něj instinktivně dmul pýchou.

„Ale to nemůže být skutečné,“ dodala a přimhouřila na něj oči. „A – ty! Co tu děláš? Kde to jsem?“

Timothy si olízl rty a snažil se vymyslet nejlepší způsob, jak to všechno vysvětlit.

„Jsem oceánský drak,“ řekl nakonec a rozhodl se jít s pravdou ven. Jeho družka si zasloužila úplnou pravdu. „Dostal jsem varování, že draci ohně mohou zaútočit. V noci jsem tedy sledoval tvou ulici. A to bylo jen dobře. Bylo to o chlup.“

„Jsi… drak?“ Liana se chytila za hlavu. „Musí to být ta nejhorší kocovina vůbec,“ zamumlala. „Každý ví, že draci nejsou skuteční. Jen si ze mě děláš legraci, protože jsem ti řekla o naší hře.“

Timothy zavrtěl hlavou.

„Můžu ti to ukázat, jestli chceš,“ nabídl. „Je ti dost dobře na to, abys vstala?“

Liana přikývla a pak se opatrně pokusila vstát. „Jsem v pořádku.“

Pořád vypadala trochu nejistě, ale nebyla zraněná. Drak v Timothym se uvolnil.

„Dáš si sklenici vody? Nebo –“

„Ne,“ přerušila ho. Podezřívavě se na něj podívala. „Nenávidím, když si lidé myslí, že si můžou dělat legraci z pošetilé počítačové maniačky.“

„Nedělám si legraci,“ začal.

„Je mi to jedno.“ Překřížila ruce na hrudi a zírala na něj. „Máš jednu šanci proměnit se v draka. Pak odtud mizím.“

Timothy kývl ke dveřím. „Dobře. Budu na to potřebovat více prostoru.“

„Měla jsem vědět, že jsi příliš dobrý na to, aby to byla pravda,“ zamumlala tak tiše, že i jeho ostré dračí smysly sotva rozeznávaly slova.

Přesto ho následovala zpět na střechu budovy. Dokonce i teď slyšel jemnou píseň, která naléhavě přitahovala jeho draka. Cítila to také?

Jakmile byli zpět na střeše, pár kroků od ní odstoupil. A pak, než mohla změnit názor, se proměnil.

Oči se jí rozšířily a ústa se otevřela.

Napůl se bál, že vykřikne hrůzou. Ale vše bylo jinak.

„To je skutečné!“ zalapala po dechu.

Zasmála se. Oči jí zářily radostí a údivem, když se na něj podívala, a nemohla se přestat smát.

„Jsi můj oceánský drak! Můžu se tě dotknout?“

Timothy sklonil hlavu. S úžasem sledoval, jak se jeho družka přiblížila, nebojácně a statečně.

Natáhla ruku, aby se dotkla jeho nohy – a pak se znovu zasmála.

„A jsi živý! Jsi opravdu skutečný!“

Timothy sklonil hlavu a opatrně a jemně do ní šťouchl čelem.

Potom se znovu proměnil zpět. Stál před ní na střeše, svítilo na ně slunce a město se rozléhalo všude kolem nich.

Oči měla stále plné úcty a pak se k němu znovu natáhla.

Rukou se mu opatrně opřela o hruď.

„Jsi skutečný,“ řekla znovu a její hlas byl velmi tichý.

Srdce mu v hrudi bilo jak o závod.

„Jsem skutečný. A stejně tak i draci ohně,“ zamumlal. „Omlouvám se. Takhle jsem ti to říct nechtěl.“

„Co se děje s těmi draky ohně? Kdo ti řekl, že zaútočí? A proč…“ Liana sebou trhla a zvedla ruku k hlavě. „Ne, počkej. Vlastně si vezmu tu sklenici vody. Nebo možná kávu, pokud nějakou máš. Sotva jsem spala a teď tohle…“

 

O deset minut později seděli vedle sebe na obrovské pohodlné pohovce, která čelila zdi ze skla. Zírali dolů na město, které se pomalu probouzelo. Udělal kávu pro oba a přinesl Lianě sklenici vody a nějaký Tylenol, což vděčně přijala.

„Tak. Draci jsou opravdu skuteční, co?“ řekla, když vdechla páru stoupající z kávy. „Teď se cítím poněkud hloupě kvůli té mé počítačové hře.“

„Ne,“ řekl vážně. „Myslel jsem, že je to okouzlující. Svou práci očividně miluješ – a mnoho lidí to musí dělat velmi šťastné. Celý den mluvím s bankéři a věř mi, že nic z toho co dělají, nedělá nikoho šťastným.“

Na to si Liana pobaveně odfrkla.

„Předpokládám, že děláme lidem radost,“ řekla. „A neuráží tě, že jsme tě použili ve hře s tím, že jsi jen z mýtů a pohádek?“

„Ach ne, nám se to tak líbí.“ Napil se kávy a zahleděl se ven na město dole. „Kdysi dávno, ve středověku, lidé věděli, že jsou draci skuteční. To nebylo dobré pro nikoho.“

„Bojoval jsi s rytíři a unášel panny…,“ řekla Liana, pak se najednou otočila a zírala na něj. Její oči se podezíravě zúžily. „Počkej – proto jsem tady? Unesl jsi mě, protože –“

Rozpačitě se zarazila.

Drak uvnitř Timothyho se dychtivě zvedl. Timothymu trvalo déle, než pochopil, proč se náhle zastavila.

„Ach,“ řekl, drak v něm už byl příliš dychtivý na to, aby si ji nárokoval. „To je… ne. Tak to není, přísahám! Myslím, že to není ten důvod – omlouvám se. Pravděpodobně to zní opravdu nevhodně. Ale když jsem tě poprvé viděl… poznal jsem tě. Bylo tam okamžité spojení. Cítila jsi to také?“

Liana mu trhavě přikývla, stále vypadala rozpačitě.

„Hej, to je v pořádku,“ řekl tiše. „Vím, že je toho všeho moc. Můžeš svobodně odejít kdykoli budeš chtít – já tě neunesl. Potřeboval jsem tě dostat někam do bezpečí, než mohli znovu zaútočit.“

„Počkej – co se s nimi stalo? Jsou pořád tady?“ Liana ustaraně pohlédla na velké okno.

Timothy sledoval její pohled, ale obloha byla jasná. Počasí bylo nádherné, slunce svítilo na lesknoucí se budovy pod nimi.

„Nevím,“ řekl upřímně. „Ale vím, proč jsou tady. Přišli pro mě.“

„Tak proč napadli mě? Jdou po každém, s kým mluvíš?“ zeptala se a zírala na něj. „V tom případě bys možná neměl chodit ven a mluvit s lidmi, kteří nic netuší.“

„Promiň,“ řekl znovu. „Je to o něco složitější. Toto spojení, které jsem zmínil…“

„Cítila jsem to také,“ přiznala Liana neochotně. „Bylo to divné. Trochu jako zasažení elektřinou, když ses mě dotkl. Jako by ve vzduchu byla zvláštní vibrace. Znáš ten divný pocit, když jsi venku a je tam bouřka? Když je vzduch nabitý elektřinou a můžeš jej ochutnat na jazyku? Myslela jsem, že to bylo tím šampaňským, ale musela to být tvá dračí magie.“

Timothy zavrtěl hlavou. Pomalu natáhl ruku a pozoroval, jak se jí rozšířily oči, když chytil tu její. Ve chvíli, kdy se jejich kůže dotkla, se jí otevřela ústa a překvapeně se nadechla.

Paží mu proběhl teplo, v srdci se mu objevil pocit nevysvětlitelné správnosti. Jeho srdce začalo znovu bušit – ve stejném rytmu, jako tepalo jí mezi nohama.

Teď ne, řekl si pevně. Nevyděs ji. Řekla ti, že s tím nemá žádné zkušenosti.

„Není to proto, že jsem měnič,“ řekl chraplavě. „Je to kvůli tobě, stejně jako kvůli mně.“

„Nerozumím,“ vydechla, ale neodtáhla ruku.

„Máme pro to mezi měniči slovo,“ řekl. „Toto spojení… znamená to, že jsme druhové. Jsme určeni jeden pro druhého.“

Liana rychle stáhla ruku zpět. „To nedává smysl. Nic na tom nedává smysl.“

„Viděla jsi mě proměnit se v draka,“ poznamenal jemně. „Opravdu je mnohem těžší uvěřit, že existují duše?“

Liana polkla. „Přiznám se, že jsi strašně žhavý a strašně okouzlující – což ti určitě řeklo nespočet žen.“

„Na ničem z toho nezáleží.“ Timothy pokrčil rameny. „Užil jsem si párty, kluby, okružní plavby, na co jen pomyslíš. Nakonec však vždy existovala podivná prázdnota. Bez ohledu na to, kolik lidí bylo kolem mě, nakonec jsem byl vždy sám. Být okouzlující to nenapraví.“

„A ty si myslíš, že to napravím já?“ Liana si znovu překřížila ruce na prsou.

„Nevím,“ řekl upřímně Timothy. „Najít svou družku není recept na okamžité štěstí, víš? Stále musíš pracovat na tom, aby to fungovalo, stejně jako na jakémkoliv jiném vztahu. Ale pokud to funguje…“

„Ani mě neznáš.“ Její oříškové oči byly náhle ostražité. „Včerejší noc byla zábavná a těšila jsem se na večeři, ale –“

Timothy polkl, chyběl mu její dotyk. „Vím, že se to všechno děje příliš rychle. Myslel jsem, že mě lépe poznáš, než ti řeknu, že jsem měnič. Vím, jak divně a děsivě všechno musí vypadat. Ale když ti draci ohně zaútočili… nechci, abys zůstala v nevědomí, Liano. Teď jsi kvůli mně v nebezpečí. Zasloužíš si vědět všechno.“

„Proč šli po mně? Jak to věděli?“

„Nejsem si úplně jistý,“ připustil Timothy. „Předpokládám, že mě včera špehovali. Jestli nás viděli společně opouštět klub, tak to poznali.“

„Poznali co?“ Že jsem tvoje…“

„Že jsi moje družka.“ Timothy si povzdechl a vklouzl zpět na gauč. „Byl bych opatrnější, kdybych věděl, že tady mají špiony. Snažili jsme se je vystopovat, ale je překvapivě těžké je najít. Člověk by si myslel, že je snadné vidět oheň… oheň způsobuje kouř a stíny.“

„Stop.“ Liana zvedla ruku. „Promiň, ale nic z toho nedává smysl. Líbí se mi, že moji draci zůstávají jen v mých hrách. Nechci, aby některý –“

Timothy cítil, jak ho zabolelo u srdce, když se na ni podíval. Dokonce ani neuvažoval o možnosti, že by jeho družka nenáviděla jeho svět a všechno, co miloval.

Ne že by ji mohl obviňovat. Poprvé se setkala hned se skupinou vraždících draků, kterým se jí téměř podařilo zabít.

Šel na to úplně špatně. Byl si tak jistý, že jeho kouzlo zvítězí nad každou ženou.

Vždycky si s lidmi dobře rozuměl – samozřejmě s výjimkou draka země. Ale nikdy neuvažoval nad tím, že ho jeho družka možná nebude chtít.

Dokonce i teď se mu v hrudi něco kroutilo při pomyšlení, že by Liana mohla odejít, a že už nikdy znovu neuvidí její úsměv. Neuvidí, jak se směje, když tančí… když je bezstarostná, plná energie a smíchu. Její svůdné křivky padly tak dokonale k jeho tělu, že je nechtěl pustit.

„Na to je příliš pozdě,“ řekl tiše. „Je mi to skutečně líto. Jsem mocný dračí měnič, Liano. Jsem pán vody, jeden ze tří členů Rady elementů. Ti draci ohně se ke mně chtějí dostat. Což znamená, že jejich cílem je také moje družka.“

„Myslíš, že jakmile odtud odejdu, mohli by přijít a znovu mě vznést do vzduchu, tak jako to udělali? To není fér! O nic z toho jsem se neprosila!“

„Já vím.“ Timothy se chtěl znovu natáhnout a dotknout se její ruky, aby ji uklidnil, ale právě teď to vypadalo, jako by chtěla prostor.

Ale bylo těžké jí ho dopřát, vzhledem k drakům ohně.

„Nedovolím, aby se ti něco stalo. Přísahám,“ řekl místo toho. „Dokážu tě ochránit a neočekávám nic na oplátku.“

„Takže co chceš? Abych prostě přišla a bydlela tady ve tvé věži? Jako unesená princezna?“ zeptala se sarkasticky, i když v jejím hlase slyšel, jak moc se bojí.

„Jestli chceš,“ řekl místo toho. „Nebo si můžeš vzít dovolenou. U moře je jedno místo – mám tam dům. Je to místo, kde žijí měniči. Draci ohně nevědí, že existuje. Bude to stejně bezpečné jako toto místo – pravděpodobně bezpečnější, protože každý ví, že tato věž je moje.“

„Každý zná dračí věž,“ řekla a pak náhle překvapivě vypukla v smích. „Ach, ty nejsi vůbec nenápadný, že ne?“

Timothy pokrčil rameny a nepatrně se usmál. „Když jsme ji stavěli, měli jsme většinový podíl. Toto město ji pojmenovalo, ne já.“

„Hmm-hm,“ řekla a kousavě se na něj podívala. „A ta obrovská dračí kašna u dvora a dračí socha v hale a ty divné ozdobné kousky nahoře, které vypadají jako dračí ocas, s tím jsi vůbec neměl nic společného?“

Timothy se zasmál, opřel se a zvedl ruce, aby ukázal svou nevinu. „Dragon Tower měl 65% převahu ze všech hlasů,“ řekl s úsměvem. „Jen jsem následoval, jak se tomu lidé rozhodli říkat.“

„Chytrý.“ Když se na něj dívala, na rtech se jí objevil malý úsměv. „Jsi jeden z těch lidí, na které se musí dávat pozor, co?“

„Používám své kouzlo jen pro dobro.“ Znovu se na ni zazubil, něco v něm se znovu naplnilo žárem, jak jí úsměv rozzářil oči.

Pobaveně si odfrkla. „Jsi víc okouzlující než drak ohně, to ti musím nechat.“

„To není nijak zvlášť vysoká laťka, ale beru to.“

Pořád se usmívala… sice trochu neochotně, ale byl to úsměv. A možná to bylo vše, co se v tomto bodě dá očekávat. Koneckonců, jen před hodinou se houpala v drápech draka.

„Do prdele,“ řekl o zlomek později, když z dolního podlaží náhle zaznělo bouchání.

Liana sebou trhla. „Draci?“

„To je drak ohně,“ řekl Timothy temně, „ale tenhle je neškodný. Zapomněl jsem, že jsem ho včera v noci zamkl do svého apartmá.“

„Máš draka ohně… tady?“

„Ach, už jsi ho potkala,“ řekl Timothy. „Včera se mnou přišel do klubu. Rada mě přinutila ho hlídat. Má se dozvědět něco o lidech – a měničích, kteří na rozdíl od jeho druhu dokážou žít pokojně.“

„Ach,“ řekla Liana slabě. Nevypadala nijak zvlášť přesvědčeně. „A tak jsi ho vzal do nočního klubu?“

„Je tam pár věcí, které se dají naučit.“ Timothy se ušklíbnul. „Stále pracujeme na jeho hudebním vkusu. Ale choval se dobře, nebo ne? Myslím, že si vysloužil snídani.“

Liana na něj stále nevěřícně zírala, tak natáhl ruku a znovu se opatrně dotkl její. Ignoroval horko, které mu proudilo žilami a způsob, jakým se jeho drak stočil v naprostém štěstí.

„Je to v pořádku,“ řekl tiše. „Přísahám. Nemůže se proměnit, ani využít své síly. Tady se ti nic nestane. Nedovolím to.“