MTTOD - 13. kapitola

Překlad: Dráža

Kor.: Evička

Liana

„Všechno v pořádku?“ Zeptala se Liana tiše, když se Timothy konečně po půl hodině vrátil.

Použila čas, aby se vrátila dovnitř a převlékla se. Teď měla na sobě tyrkysové bikiny, které koupila letos, když měla mimořádně dobrodružnou chvilku, a které použila přesně jednou, když ji sestra vzala do exkluzivních lázní s jejími přítelkyněmi.

Timothy se také převléknul. Měl na sobě šortky, které byly stejné, neuvěřitelně safírově modré jako jeho oči, a jednoduché bílé tričko. Jakmile se usadil na lehátku vedle ní, tričko si sundal.

Nemohla si pomoct, ale překvapeně obdivně vydechla. Samozřejmě věděla, že je to muž s atletickou postavou – pod tričkem však byla ukryta více než jen široká, silná ramena. Teď měla dokonalý, nerušený výhled na jeho tvrdé prsní svaly a břišáky, které se s každým nádechem, který udělal, vlnily a posunovaly.

Kůže mu na slunci zářila. Měl zlatou záři, která ukazovala, že trávil více času venku na slunci, než v suterénu při cvičení.

Když se k ní otočil, natáhl ruku a položil jí ji na rameno. Ten dotek skrze ni poslal další šok.

Zaplavila ji vlna touhy. Na dlouhou chvíli mohla jen přemýšlet o tom, jak se jí v břiše hromadí teplo. Touha dotknout se těchto vlnících se svalů byla tak silná, že musela zatnout prsty kolem loketní opěrky, aby odolala.

Co když nechce, abych odolávala…?

Do tváří se jí vlila horkost (jakože zčervenala).

Věděla, že ji chce. A pokud by na terase také neseděl Braeden, možná by se natáhla, aby přitiskla ruku na rovnou, tvrdou rovinu jeho hrudníku a cítila pod ním silný srdeční rytmus.

Možná to by vzal za pozvání a přitáhl si ji do náručí, aby ji políbil tak, až by byla bez dechu.

A pak…

Lianě se sotva podařilo zabránit svíjení, když její tělo pulzovalo náhlou potřebou.

„Je všechno v pořádku,“ zeptal se Timothy chraplavě. „Právě jsem informoval své přátele o dracích ohně. Nejspíš budeme mít zítra schůzku – a neboj se, pokud ano, vezmu tě sebou. Nenechám tě nechráněnou, bez ohledu na cokoliv.“

„Ach,“ vydechla Liana, trochu si dělala starosti, když si vzpomněla na útok, ale také jí to zaujalo. „Potkám více draků?“

Timothy přikývl. „Pravděpodobně. Budeme-li povoláni, budou tam také drak vzduchu a země. Oba mají také lidské družky. A protože Naomi, družka draka vzduchu, je těhotná, je právě teď obzvláště ochranářský.“

„Lidské družky? Ráda bych se s nimi setkala.“ Liana pocítila trochu úlevy.

Ať už to všechno bylo divné a děsivé, ostatní prošli stejnou věcí, jakou ona.

„Autumn, družka draka země, přijde také, pokud budeme mít schůzi Rady,“ řekl Timothy. Líně přikývl k místu, kde Braeden dojídal další koblihu. „Je to jeho kamarádka, věřila bys tomu?“

Braeden obrátil oči na Timothyho.

„Budu se dívat na televizi,“ řekl upřímně a vstal. „Takže o mně můžeš v klidu drbat.“

Timothy čekal, až bude pryč, pak pokrčil rameny. „Ve skutečnosti není tak špatný, ale škádlit ho je tak zábavné. A zachránil Autumn život.“

Liana se protáhla a zahleděla se na oceán třpytící se na slunci.

„Všechno je tak tak složité.“ Povzdechla si. „V mých hrách jsou draci mnohem jednodušší. Namnožíš je, vylíhnou se, nakrmíš a vycvičíš, a pak za tebe vyhrávají soutěže. A nikdo se tě nepokouší zabít.“

Timothy se zasmál a pomalu se nad ní naklonil. „Ale existují věci, které skuteční draci dokážou, ale žádní virtuální draci nedokáží…“

Srdce jí bilo až v krku. Timothyho oči ji vtáhly dovnitř, tak jasně modré, že se cítila, jako se potápěla do azurové hloubky. Klitoris jí začal pulzovat náhlou potřebou.

Pak měl znovu ústa na jejích.

Vzdychla do polibku a ovinula mu ruce kolem krku. Voněl tak dobře – jako slaná voda a kokosová vůně opalovacího mléka, vše smíchané s mužským pižmem.

Ucítila mezi mima podivné hučení, které je spojovalo. Když zavřela oči, viděla to také – slabé zlatavé světlo, které ji přitahovalo k sobě s pulsující potřebou po něm.

Byl ohromující, jako prastarý bůh oceánu, který najednou ožil. A nechtěla nic víc, než se mu oddat. Chtěla cítit, jak se do ní potopí, nárokuje si ji, bude jí rozehřívat, dokud to už nebude moct snést…

„Chceš si zaplavat?“ zeptal se chraplavě. „Znám písečnou pláž, kde budeme úplně sami a nerušeni…“

Podívala se na dveře, kterými Braeden zmizel, a úlevně přikývla.

Nechtěla nic víc, než strhnout Timothyho dolů a vidět, co by udělal – ale ne tady, kam by na ně mohl kdykoli vtrhnout drak ohně.

Voda měla tu správnou teplotu, když šli po malém dřevěném schodišti, které vedlo přímo do oceánu. Liana si šťastně povzdechla, když se vydala k vodě a při plavání se cítila jako ve stavu beztíže.

„Neboj se,“ řekl Timothy o chvíli později. „Věř mi. A drž se mě.“

Když na něj zírala, jeho forma se zatřpytila. Později se ocitla ve vodě s drakem.

Srdce jí bušilo v hrudi, ale vytáhla se po jeho krku a uvelebila se, jako by bylo zcela normální takto si osedlat draka, a ovinula kolem něj paže.

O chvíli později se drak začal pohybovat po vodě mnohem rychleji, než by kdy ona byla schopná.

Liana nemohla zadržet smích. Bylo to jako jezdit na jednom z těch žlutých banánových člunů, které rychle frčely oceánem – jen toto bylo mnohem pohodlnější.

Timothy se pohyboval po vodě, jako by byl olympijský atlet, nic než moc a ladnost. Voda se pro drakovo tělo snadno rozdělila. S křídly pevně složenými u těla vystřelil vodou jako šíp.

Liana občas zasáhla osvěžující stříkající voda. S výjimkou té slané vody, cestování po oceánu s Timothym, bylo jako cestování lodí, prostě jen rychlejší a zábavnější.

Jakmile si zvykla na jeho rychlost, posadila se. Natáhla ruce k nebi, a radostně se zasmála.

Nekonečný úsek oceánu před ní, ve světle slunce zářil. Šířil se až k obzoru. Nebe bylo tak modré, že nedokázala ani říct, kde to končilo a kde začínal oceán.

Jsem rytíř jedoucí do bitvy na drakovi! Ne – jsem princezna cestující po světě na svém oceánském drakovi!

Zavýskla, voda jí chladila na nohou, slunce zahřívalo záda.

Bylo to neuvěřitelné. Měla stejnou husí kůži, jakou měla, když jako dítě četla své oblíbené pohádky.

Teprve teď to bylo skutečné. Bylo to všechno skutečné.

A kdo se staral o nebezpečné draky ohně, kdyby mohla patřit do tohoto podivného světa měničů?

Nakonec veškerý stres z práce zmizel. Na okamžik už nebyla Liana programátorka nebo Liana věčně svobodná, hloupá černá podivínka.

Teď byla Liana princezna válečnice. Liana dobrodružná, která cestovala po světě a bojovala se zlem ze zad svého věrného, mocného draka oceánu.

Timothy si odfrkl a sklonil hlavu do vody. Do vzduchu vystřelila malá vodní fontána, kapičky pršely na Lianu v šumivé sprše.

Zasmála se a znovu natáhla ruce k obloze. Když na ni padl déšť, na chvilku se nad ní zformovala duha.

Všechno o vnějším světě zmizelo. Všechny její obavy, strach a úzkosti zmizely.

Poprvé v životě se cítila úplně svobodná. Právě teď jí to připadalo, jako by celý svět sestával z nebe, oceánu a mocného draka pod ní.

Dlouhé minuty cestovali po vodě. Nakonec se z hlubokého azurového oceánu stala světlejší tyrkysová. Před nimi viděla, jak voda naráží do něčeho, co vypadalo jako malý ostrov písku.

Tohle musela být pláž, kterou jí Timothy slíbil. Byla tady vždy, nebo využil svých schopností k tomu, aby ji pro ně vytvořil?

Na tom nezáleží, pomyslela si.

Stále byla bez dechu vzrušením a z náhlé, hluboké náklonnosti k tomuto muži, který se tak usilovně snažil, aby se v jeho světě cítila pohodlně.

Záleželo jen na tom, že věděla, že Timothy by pro ni vytvořil ostrůvky, kdyby o ně požádala.

Ale právě teď, ostrov nebo ne, věděla, že na světě existuje jen jedna věc, kterou chtěla.

Timothy.

Chtěla Timothyho, jejího mocného oceánského draka, který se na ni díval s takovým žárem v očích – a který se na rozdíl od jejích předchozích přátel nikdy nepokusil přimět ji, aby udělala něco, s čím by nebyla v pohodě.

Jakmile dorazili na břeh z písku, Timothy se proměnil zpět. Slunce se mu lesklo na kůži a Liana cítila, jak jí vyschlo hrdlo, když sledovala, jak mu kapky vody stékají po napjatých svalech na hrudi.

Opravdu vypadal jako prastarý bůh, který vstal z moře – drtivě silný a hezký, jako obraz nebo socha v muzeu.

Ale Timothy nebyl vyroben z mramoru. Byl to stoprocentní skutečný, sexy muž. A když se jejich oči setkaly, Liana cítila, jak se jiskra mezi nimi znovu zapálila, srdce jí bilo rychleji, když si vzpomněla na jeho ruce na těle.

Chtěla ho. Chtěla ho víc, než cokoliv kdy chtěla, a už se nebála.

Timothy byl tím pravým chlapem. Ten, na kterého čekala, ten, o kterém si myslela, že se s ním nikdy nesetká.

Udělala krok k němu.

Teplo v jeho očích okamžitě vzplálo. Znovu zazářily safírově modrou, nádherné a tajemné. Pak ji přitáhl do náruče a ona zalapala po dechu z teploty jeho kůže.

Timothyho ústa zakryla její. Sevřela mu ramena, když ji políbil, až zapomněla dýchat, srdce jí bušilo v hrudi, když její potřeba narostla na úroveň, jakou nikdy předtím nezažila.

Objal jí a držel blízko sebe. Cítila, jak se proti její kůži napínají jeho svaly – a také na stehně cítila, jak je tvrdý, jeho erekce byla velká a horká.

Stále měl na sobě šortky. A ona bikiny.

Trochu zčervenala, ale natáhla se a rozepnula si horní díl.

Cítila, jak se Timothy zhluboka nadechl – a pak jí začal rukama hladit záda, zatímco ji stále líbal.

Když přesunul ruce dopředu a uchopil její ňadra do dlaní, zasténala. Bolely ji bradavky. On je palci neomylně vyhledal, jemně hladil a kroužil, dokud se necítila, jako by tála touhou a celé tělo se jí naplnilo žárem.

Klitoris jí pulzoval, v břiše jí tepalo a stahovalo, touhou po něm – touhou po něčem víc.

Potom ji něžně přitiskl na písek, který byl teplý proti jejím zádům – ale ne tak teplý jako Timothyho kůže.

Znovu v ní proudilo teplo, když jí sázel lehké polibky na krk, pomalu se pohyboval dále dolů, až ústy konečně našel jednu z jejích bradavek.

Tiše vykřikla z toho, jak je to dobré. Jeho ústa byla horká jako pec.

Potom vystrčil jazyk, aby ji jemně pohladil, a její bradavka se bolestivě napjala, jak jazykem znovu a znovu kroužil. Prsty hladil její ňadra a palcem jemně dráždil druhou bradavku. Při každém dotyku to vypadalo, jako by vznítil jiskry, které zapálily všechny nervy v jejím těle.

Brněl jí klitoris. Cítila, jak byla mokrá.

A poprvé v životě, když cítila, jak moc jí Timothy chce, nebyla vyděšená. Místo toho se cítila dobře. Vše bylo v pořádku. Byl to muž, na kterého celá ta léta čekala.

O chvíli později ucítila, jak se jeho prsty dotýkají šňůrky jejích bikinových kalhotek.

„Je to v pořádku?“ zeptal se chraplavě.

Polkla, celé tělo měla napjaté potřebou.

„Ano,“ řekla a pak se natáhla, aby si sama zatáhla za provázek.

O chvíli později to převzaly jeho silné ruce. Velmi jemně jí stáhl spodek bikin po nohou. Pak se vrátil k líbání jejích bolavých prsou, až se proti němu bez dechu vyklenula.

Nakonec začal olizovat pomalou cestu dolů, jeho jazyk byl na její kůži horký.

Cítila, jak se třese, když dorazil k břichu, ale ona stále hořela potřebou.

Nebála se ho, vůbec ne. S Timothym se už nikdy nemusí ničeho bát.

Ale bylo to nové. Všechno to pro ni bylo nové. A co když ho zklame?

V jejím věku nebyla její nedostatečná zkušenost roztomilá ani milá – byla prostě smutná. Alespoň to jí vždy říkali všichni ostatní…

„Jsi úžasná,“ řekl Timothy a jedním z jeho brilantních úsměvů, čímž prorazil její náhlý strach, když zvedl hlavu.

Cítila, jak jí znovu pulzuje klitoris, bolestně si uvědomovala, jak blízko Timothy byl – a jak tvrdý a horký byl proti jejímu stehnu cítit.

Také ji chtěl. Chtěl ji stejně, jako ona chtěla jeho…

„Vím, že jsem slíbil, že to vezmu pomalu,“ řekl tiše a jeho hlas byl drsný. „Ale chci, aby ses cítila dobře. Kdykoli můžeš říct ne. Dobře?“

Mlčky přikývla a hrdlo měla tak pevně stažené, že si nemyslela, že by dokázala mluvit. Když to zkusila, bylo to jen o něco víc než šepot.

„Chci tě.“

„Taky tě chci.“ Jeho azurové oči se proměnily na tmavě modrou z nejhlubších částí oceánu, když na ni hleděl hladem a touhou. „Víc než jsem kdy cokoliv chtěl.“

Potom znovu sklonil hlavu a znova jí políbil na měkké břicho. Prsty jí hladil stehna a jemně jí roztáhl nohy.

Zasténala ještě předtím, než rty našel mokré záhyby.

Ten pocit byl neuvěřitelný. Nikdo se jí takto nikdy předtím nedotkl, přestože se Benny snažil dostat prsty do jejích kalhotek.

Ale toto bylo úplně jiné, než rozpačitost jejího přítele z univerzity.

Timothy byl muž, který věděl, co chce – a co chtěl, bylo, aby se s ní zacházelo s maximální jemností a pečlivostí. Dotýkal se jí, jako by byla něčím neuvěřitelně vzácným, a nejen objektem, který chtěl vlastnit, aby se s ním mohl chlubit.

Každý dotek rtů způsobil, že v jejím břiše explodovaly jiskry. Klitoris byl oteklý a bolavý, tak citlivý, že se cítila, jako by i ten nejmenší dotek bylo příliš mnoho – a pak zvedl hlavu a vydechl proti ní, horký vzduch se vrhl na citlivý klitoris.

Liana bezmocně zasténala a zírala na modrou oblohu táhnoucí se nad ní.

Cítila se naprosto ohromená. Všude kolem ní nebylo nic jiného než voda, obloha a sluneční světlo. Ale už na sobě nemohla cítit sluneční paprsky.

Všechno, co cítila, bylo bušení touhy v jejím těle – a neodolatelná potřeba cítit Timothyho na sobě. Chtěla se s ním skutečně spojit, aby věděla, že se už nikdy nebudou muset rozloučit.

A pak jí Timothy políbil na klitoris.

Potěšení skrze ni proběhlo jako elektrický šok. Znovu na ni vydechl horký vzduch – a pak se jí dotkl jazykem a jemně kroužil kolem citlivému uzlíku.

Každé pohlazení vydalo stále více a více šokových vln rozkoše, až se Liana nakonec třásla. Když jí extáze vzala dech, prohnula se do jeho dotyku a její vyvrcholení skrze ni ve vlnách pulzovalo potěšením.

A Timothy se nezastavil.

Jeho jazyk ji neustále zkoumal a jemně hladil záhyby, zatímco v ní stále pulzovalo potěšení. Pak jazykem znovu kroužil kolem klitorisu a něžně ho hladil.

Cítila se, jako by nějaké divoké stvoření převzalo kontrolu nad reakcí jejího těla. Potěšení znovu pulzovalo skrze ni, každý vrchol byl delší a pomalejší než ten předchozí, dokud se necítila vyčerpaná. Byla tak citlivá, že dotek jeho rukou na její kůži byl téměř víc, než dokázala snést – ale nechtěla, aby to někdy skončilo.

Použil prsty, aby ji držel za záhyby, lízal jí a unavené tělo tlačil hlouběji do nekonečné spirály rozkoše.

Zalapala po dechu a natáhla se, aby pohřbila prsty v jeho vlasech a zoufale se ho držela. Znovu přejel jazykem nahoru a škádlil její přecitlivělý klitoris dalším hýčkajícím tahem jazyka, dokud nezasténala jeho jméno – a pak ústa na klitorisu upevnil a cucal.

Potěšení jí zasáhlo tak silně, že slyšela, jak křičí, než byla totálně rozmetena.

Pulzovala, potěšení se řítilo přes její tělo se silou bouře, neslo ji s sebou jako vlny nesoucí loď na moři.

Neměla nad tím kontrolu. Dokázala se jen chvět a odevzdat se potěšení. Všude kolem sebe viděla zlaté světlo neobyčejného spojení mezi nimi, pulzující v rytmu jejího vyvrcholení. Světlo se kolem nich ovinulo a spojovalo je stále pevněji.

Když se to konečně zastavilo, zjistila, že odpočívá v Timothyho náručí, zpocená a naprosto vyčerpaná.

„Bylo to dobré?“ zeptal se a něžně se na ni podíval.

„Ach můj bože,“ zamumlala a líně mu ovinula ruku kolem ramene a přitiskla si ho blíž.

Byl cítit jako pižmo a sůl a podivnou divokou svobodou, kterou nikdy předtím nepoznala. Bylo to něco, o čem si myslela, že existuje pouze v jejích hrách a knihách.

Ale žádná hra nikdy nebyla tak ohromující a dokonalá, jako tato.

Jeho svět byl samozřejmě nebezpečnější než její virtuální herní světy – žádný drak ohně se ji nikdy nepokusil zabít, zatímco seděla bezpečně sama před laptopem.

Ale tohle – to stálo za každého draka ohně, který se je pokoušel zabít. Dokud by mohla mít svého draka oceánu, šťastně by čelila celé armádě draků ohně.

„A co ty?“ zeptala se o chvíli později, když si uvědomila, že je stále tvrdý na jejím stehně.

„Můžu počkat,“ řekl a políbil jí na krk. „Mmm, voníš dobře. Jako oceán, jako sůl a sluneční světlo. A jako já.“

Zvedl hlavu, aby se na ní majetnicky usmál.

Oči mu stále zářily tou brilantní, oslnivě modrou. Pomalu natáhla ruku, aby odtáhla pramínek jeho vlasů – a pak zalapala po dechu.

Na okamžik viděla výbuch zlatého světla, když se jejich kůže dotkla.

„Zavři oči,“ zamumlal. „Zavři oči – vidíš to?“

A tam to bylo. Za zavřenýma očima rozeznávala stejné zlaté světlo. Jak čekala, bylo to ještě více oslňující. Obalilo se kolem nich – jako řetěz, který je spojoval. A kdekoli se jejich kůže dotkla, světlo zesílilo.

„Co je to?“ vydechla, když znovu otevřela oči. „To je krásné.“

„To je pouto druhů. Je to stále silnější. Jakmile budeme opravdu spáření, nic a nikdo ho nikdy nebude schopen zničit.“

„Co to dělá?“ zvědavě se zeptala, okamžitě si vzpomněla na hrdiny své oblíbené hry. „Jsme prostě o úroveň výš? Vypadá to, že jsme se dostali o úroveň výš.“

Zmateně na ni chvíli zíral. Pak se začal smát.

Bezradně se začala chichotat a o chvíli později se mu zhroutila na hruď.

„Promiň,“ řekla, když mohla znovu mluvit, i když jí to líto vůbec nebylo. Timothy vypadal nádherně, když se od srdce smál.

Téměř stejně nádherný, jako když je zaplaven vášní…

„Myslím, že jsme to udělali.“ Zaculil se na ní. „Takto funguje pouto druhů. Čím blíž jsme, tím silnější se stává.“

Liana zvědavě naklonila hlavu. „Takže spojení znamená – co přesně? Být oddaní? Dostanu také skvělé nové síly, jako… jako je střelba laserovými paprsky? Ooh, nebo podvodní dýchání?“

Timothy se zasmál. „Žádné lasery, promiň. A podvodní dýchání… já nevím. Tohle se ještě nikdy nestalo. Musí však existovat důvod, proč jsme všichni tři našli lidské družky. Myslím, že je to proto, že Země si uvědomuje, že draci ohně jsou obrovská hrozba. Elementy musí být sjednoceny a musí být na vrcholu svých sil, aby proti nim bojovali.“

„Hmm,“ zamručela Liana zamyšleně. „A co páření?“

„Je to druh svatby,“ řekl Timothy, „ale hlubší, silnější. Svatba duše, pokud chceš romantické vysvětlení. Abych se opravdu spářil, musel bych si tě nárokovat a ty bys to také musela chtít. Stává se to pouze mezi dvěma ochotnými dušemi. Ale když je pouto druhů kompletní, budu cítit, když jsi v nebezpečí – a ty bys cítila mě.“

„Jako čtení mysli?“ zeptala se zvědavě.

Timothy se na ní usmál. „Můžeš být konečně super hrdinka. Ale obávám se, že to bude fungovat jen na mně. Nebudeš vědět, co si myslí náš drak ohně.“

„Škoda, to by ti usnadnilo práci.“ Povzdechla si a namísto toho se protáhla. „Děkuji za vysvětlení všeho. Víš, z toho by byla skvělá videohra. Jen zábava, žádné nebezpečí.“

„Omlouvám se za ty draky, kteří se k tobě dostali,“ řekl tiše. „Měl bych –“

Přitiskla mu prst na rty.

„Nic z toho,“ řekla pevně. „Přišel jsi a celou noc mě hlídal. To jsi dělat nemusel. Ale udělal jsi to a zachránil jsi mě. Neexistuje žádný důvod cítit se vinný.“

Usmál se na její prst a pak přikývl.

„Dobře. Už nebudeme mluvit o depresivních věcech.“ Narovnal se. „A co plavání v oceánu, než nás vrátím domů?“

Liana se usmála. Poté co vstala a vstoupila do oceánu, vrchní část bikin odhodila, aby si užila, jak se Timothyho oči rozšířily, když se snažila, aby vypadala smyslně a lákavě.

Jako mořská víla. Jako černá, podivínská mořská víla – ale hej, alespoň vím, že mohu soutěžit s nejlepšími mořskými pannami, pokud jde o prsaté oddělení.

A pak už chytila svého námořníka…